Haléře v Česku. Kde se vzaly a další zajímavosti z historie

Později se haléře razily a používaly leckde, zejména v německy mluvících zemích. A přestože se dělaly ze stříbra, bývaly to vždycky mince nejdrobnější. V českých zemích se razily třeba ve Zhořelci, v Horní Lužici. Původně měl haléř hodnotu feniku neboli peníze, později bylo stanoveno, že budou dva haléře do peníze a sedm penízů do groše, haléř byl tedy čtrnáctinou groše.

Zdroj: Wkimedia, CC BY-SA 4.0

Zhořelecký haléř. Na lícní straně gotickou frakturou GOR – jako Görlitz, tedy Zhořelec, na rubu svatováclavská koruna.

Svoje vlastní haléře si ale razila řada českých a moravských měst. Na mapce z knížky Peníze v českých zemích jich Jaroslav Staněk lokalizoval většinu (chybí třeba haléř chebský, snad kvůli specifickému postavení Chebska v rámci království). Svůj haléř měli třeba ve Znojmě, v Jihlavě, v Opavě… Rozšířená mince patřila taky k často padělaným.

Zdroj: Repro: STANĚK J.: Peníze v českých zemích, P.A.S, Libertas, Praha 1995.

Městské ražby ve 14.—16 století. Zvětšíte klikem.

Naše dnešní haléře jsou přímými nástupci haléřů, kterými se platilo v Rakousku-Uhersku od roku 1892. Tehdejší měnová reforma nahradila dosavadní zlaté (každá zlatka měla sto krejcarů) korunami, dělenými dál na sto haléřů. Směnný poměr byl tenkrát 1 zlatý : 2 koruny, což vedlo k několika zdánlivým nelogičnostem, které v češtině žijou dodnes: Pětka, búr a litr. Melouny. Vyznáte se v lidových názvech peněz?

Zdroj: Shutterstock

Rakousko-uherský haléř z doby první světové války

Zdroj: Macho & Chlapovič

Peníze, které nebyly. Tento zkušební odražek 50stotinové mince z roku 1920 se v aukční síni Macho & Chlapovič vydražil za 22 800 eur (včetně aukčních poplatků).

V roce 1918 sice skončilo Rakousko-Uhersko, ale některé nástupnické státy pro svoje měny dál používaly stejné označení. Koruny a haléře tak pokračovaly nejen v Československu, ale i v Maďarsku a Rakousku.

Čechoslováci uvažovali o tom, že svoji měnu pojmenují jinak. Mluvilo se třeba o tom, že by se místo koruny používal název sokol, který by se dělil na káňata (přestože v reálu je káně pták větší sokola) nebo brky či drápky. Nebo jsme po francouzském vzoru mohli mít frank, který by se dělil na centy či po slovansku „stotiny“. K tomu ale nakonec nedošlo a jak Čechům, tak Slovákům koruny a haléře vydržely – Čechům do dneška, Slovákům do zavedení eura na přelomu let 2008 a 2009.

O tom, jak dlouho koruny vydržely Maďarům a Rakušanům a jaké byly další zvažované alternativní názvy pro československou měnu, se víc dočtete v našem starším článku: Proč se Řekové smějou euru. Peníze píchací a sekací. Pikanterie z dějin měn. Ale bylo to jen chvilenku.

První novodobé česk(oslovensk)é haléřové mince byly dvacetníky a padesátníky, které se razily na Slovensku v mincovně v Kremnici od roku 1921. Předstihly tak korunovou minci, ta se tu vyráběla od roku 1922.

Zdroj: Shutterstock

Návrh dvacetihaléře pochází od Otakara Španiela. Jméno si prý na minci prosadil šéfům československé mincovny v Kremnici navzdory.

Ještě za republiky se dvacetníku dlouho říkalo šesták. Zní to dost nepochopitelně a částečně to souvisí s přechodem Rakouska-Uherska ze zlatých na koruny, který jsme už zmínili. Totiž: do roku 1857 se v Rakousku platilo zlatkou o šedesáti krejcarech. Když jsme pak přešli na desítkovou soustavu, desetina zlatky najednou nebylo šest, ale deset krejcarů. Ale pořád se tomu říká šesták. A když se pak v roce 1892 z deseti krejcarů stane dvacet haléřů…

Za první republiky jsme měli dvouhaléře, pětihaléře, desetníky, dvacetníky, pětadvacetihaléře a padesátníky. Mimochodem jeden pětihaléř z roku 1924 se letos vydražil za 1,5 milionu korun: Z pětníku milion a půl. Nejzáhadnější česká mince vydražena.

Zdroj: Macho & Chlapovič

Z pětníku na půlmilion, to je slušná raketa.

Za protektorátu se razily jen desetníky, dvacetníky a padesátníky, ale po měnové reformě roku 1953 se paleta drobných mincí pěkně rozrostla. A to už jsou mince, které starší z nás můžou ještě pamatovat v oběhu.

Byly to jednohaléře, které platily celých 40 roků až do roku 1993, přestože ke konci doby jejich platnosti už jsme je v peněženkách vůbec nenosili, v devadesátých letech se ale uskutečnily dvě emise pro sběratele.

Byl to nezvyklý nominál tříhaléřový – několik desetiletí jsme ostatně používali i tříkoruny: Československá tříkoruna. Nechtěný dárek od soudruhů ze Svazu.

Měli jsme taky desetník, pětadvacetník a padesátník.

Zdroj: Shutterstock

Na rozdíl od tříhaléře nebyl pětadvacetihaléř úplně nový nominál, pětadvacetníky jsme měli už za první republiky.

Haléřové mince zavedené při měnové reformě v roce 1953 pak byly od sedmdesátých let nahrazovány novými, modernějšími. Autorem jejich návrhů byl František David. 

Tříhaléře zmizely bez náhrady, jednohaléře se fakticky přestávaly používat a nejmenší mincí, která skutečně obíhala, byl záhy pětník. 

Zdroj: Shutterstock

Dvacetníky byly jako jediné ze žlutého kovu (mosazi s příměsí niklu).

Od Nového roku 1993 se rozdělilo Československo, o pár týdnů později se dělí i měna. Mincovna v Kremnici, kde od dvacátých let vznikla naprostá většina československých mincí, má co dělat s výrobou peněz pro Slovensko. České haléře proto nejprve vyrábí mincovna v Hamburku, než se jejich ražby ujme nově vzniklá mincovna v Jablonci nad Nisou.

Haléřové nominály má nová česká koruna jen tři, nejmenší mincí je desetník. 

Zdroj: Shutterstock