Namazat se Niveou, Ibalgin pro všechny případy do báglu, juknout na Aceru na Seznam, hupsnout do škodovky, cinknout Nokií Frantovi (že jedu), natankovat u shellky, zacvakat Visa kartou a vyrazit. Podobnou scénku by měl důvěrně znát každý „průměrný Čech“ – tedy kdyby nějaký existoval. Fakt ale je, že právě jmenovaným značkám důvěřují podle průzkumu Dobrá značka 2011 Češi nejvíc. V kuchyni preferujeme Etu, v pračce Ariel, na vlasy Schwarzkopf, k snídani Nestlé, na kašel Mucosolvan… a na cesty nejradši vyrážíme s Čedokem.
Značka s velkým Z? Lepší než zlatý důl!
Značka je to, co továrníkovi zbude, když mu shoří továrna. Symbol výrobce a kvality, který má v řadě případů nesrovnatelně vyšší hodnotu než celý výrobek. Vůbec nejdražší značkou na světě je aktuálně nakousnuté jablko. Hodnota značky Apple za poslední rok vzrostla o třicet miliard a dělá dnes 185 miliard dolarů. Druhá příčka patří firmě IBM, třetí Googlu. Evropě vládne Vodafone s hodnotou 43 miliard dolarů. Skokanem roku se stal Facebook – jestli mu to vydrží můžou ukázat nejbližší dny a týdny.. Nejcennější luxusní značkou je Louis Vuitton, mezi auty vede BMW a v kategorii pěnivého moku Budweiser.
Jak důležité jsou „značky“ pro Čechy? Po značkách v obchodech jednoznačně chodíme – ovšem spíše po těch s nápisem SLEVA, ty totiž Češi milují nadevše, i když občas narazí (a může to bolet):
Pro Čecha terno, na Západě průměr
Pokud jde o značkové a luxusní zboží, jsme podle odborníků na marketing pořád sto let za opicemi. Značky, ve kterých se natřásáme pyšně jako pávi s dojmem luxusu, z něhož zrak přechází, tvoří na Západě chabý průměr. Základnu pro naše vnímání luxusu totiž prý stále tvoří někdejší Tuzex a dnešní vietnamské tržnice. Podle studie Fashion Market 2009 tam oblečení alespoň občas nakupuje 74 procent dotázaných. Častým cílem nákupů jsou pak vietnamské tržnice pro 22 procent lidí.
Etapu, kdy si většina českých zákazníků spojovala představu o luxusní značce výhradně s tepláky s fajfkou nebo třemi proužky, už jsme sice překonali, velký kus provinčního uvažování v nás prý ale zůstává. Dokud bude pro většinu národa základní úrovní tržnice, bude vše lepší působit luxusně – a obchodníci budou šponovat ceny. Celá řada značek je v Česku předražená a nadhodnocovaná. Když je totiž něco chápáno jako luxusní, může to být drahé. A když je něco drahé, je to přece luxusní. A tak kroužíme v bludném kruhu. Typickým příkladem je Lacoste, Tommy Hilfiger nebo Hugo Boss. Třeba za tričko Lacoste u nás dáte oproti zahraničí klidně dvojnásobek.
Láska i nenávist
Jak moc je ale důležité jezdit nablýskaným BMW, nosit kravatu od Armaniho a na ruce rolexky? Za značkou se můžeme schovat, může pro nás být vstupenkou do „vyšší společnosti“ nebo do „klubu“, může pro nás představovat známku kvality, otázku konvence nebo společenské nutnosti. Značka v nás může probouzet vášnivé vzrušení, může nás reprezentovat, můžeme se s ní oslňovat, provokovat, ale může nám taky lézt na nervy. Značku můžete milovat i nenávidět, můžete z ní udělat součást své identity nebo se vůči ní principiálně vymezovat. Navzdory tomu, že se jedná o nehmatatelnou a neživou věc, dokáže v nás probudit celou škálu pocitů a emocí. O vztahu člověka a „jeho“ značky by se zkrátka daly psát telenovely… A přesně tak to obchodníci a tvůrci reklam chtějí.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
5. 6. 2012 16:09
24. 5. 2012 10:44
24. 5. 2012 10:26 | cml11
24. 5. 2012 10:01 | jób
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
24. 5. 2012 9:22 | fg
24. 5. 2012 8:52 | MoB
Přiznávám ale, že určitou roli u mně hraje i obecné vnímání značky. Např. značka Adidas pro mě znamená mizerně placenou práci lidí v zemích třetího světa a nikdy bych si nic od Adidasu nekoupil (možná to teď není už pravda, ale holt vnímání značky má setrvačnost). Nebo naprostou profláknutost Rolexek, děkuji, nechci. Takže u určité části zboží (u toho zbytného, "luxusního") beru značku i jako způsob spoluvyjádření své osobnosti a svých názorů.
Takhle to zní trošku blbě, koukám... no co nadělám.
24. 5. 2012 0:30 | jezevec
Zobrazeno všech 7 komentářů