Brali byste investici s ročním výnosem 10–15 %? Za běžných okolností nejspíš ano, ale při inflaci 15–20 % by to asi byl problém. V Česku ani ve vyspělých zemích včetně sousedního Německa snad zatím tak velká inflace nehrozí. Řada komodit, které jsou jejím hlavním hybatelem, je však nadále drahá a zůstává hrozbou, již není radno podceňovat.
Vysoké ceny komodit, které již přispěly k rychlému růstu inflace v některých rozvíjejících se zemích, nejsou přitom hrozbou jedinou. Historické zkušenosti ukazují, že vysoká inflace bývá také jedním ze způsobů, jímž vlády rády „umazávají “ velké dluhy. A to je aktuální problém řady zemí.
V Česku činila v březnu meziroční míra inflace 1,7 % a analytici oslovení serverem Peníze.cz zatím její další možný růst spíše bagatelizují. „Nemyslím si, že české ekonomice hrozí v blízké budoucnosti vysoká inflace,“ říká například hlavní ekonom Patria Finance David Marek, podle něhož má letos průměrná inflace činit 1,5 % a příští rok 2,2 %.
„Podle našeho základního scénáře se má letos inflace v průměru pohybovat nad dvě a v příštím roce nad tři procenta,“ uvedl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Varuje ovšem, že při naplnění či souběhu několika rizik může inflace překročit pět procent. Inflaci v ČR podle obou analytiků ovlivní spíše zahraniční vývoj. „Rizikem je růst cen ropy a dalších energetických komodit kvůli krizi na Blízkém východě, obavám z jaderné energie či cen potravin při neúrodě,“ dodává Navrátil.
Investor Jan Dvořák považuje inflaci za větší riziko než oba analytici. „Podle mě se pomalu, v horizontu měsíců, maximálně roku, blíží rozjezd inflace,“ uvedl Dvořák.
Za impulz pokládá zrychlující se inflaci v Číně, nyní již více než pětiprocentní. Inflace v USA je zatím nízká a investoři a média její výrazné zrychlování – růst z 1,1 na 2,1 % během tří měsíců – ignorují. V ČR může dosáhnout inflace pěti procent někdy na jaře příštího roku, při inflačním šoku ze zahraničí i dříve. Během tří až čtyř let let nás čeká více než desetiprocentní a možná i patnáctiprocentní inflace, míní Dvořák.
Nákladové šoky – někdy za ně může počasí, jindy války –, které přinášejí vysokou inflaci, se ovšem podle Marka předpovídají obtížně. Jde o externí faktory, a centrální banky proto obvykle reagují na růst inflace způsobený třeba dražší ropou méně agresivně, než když stoupá kvůli rostoucím cenám. Firmám i domácnostem je ale jedno, proč ceny rostou.
Inflace (inflatio = latinsky „nafouknutí“) je růst všeobecné cenové hladiny v čase, tedy snížení kupní síly peněz. Změnu této hladiny za určité období udává míra inflace, nejčastěji index spotřebitelských cen (CPI).
Cenová hladina vyjadřuje vztah mezi množstvím peněz a objemem statků a služeb, za které jsou směňovány. Její růst či pokles ovlivňuje řada faktorů. Na množství peněz má vliv hlavně rozhodování centrální banky, množství zboží a služeb v zásadě ovlivňují jen tržní síly a produkční schopnosti ekonomiky. Oba vlivy vlastně působí protichůdně. Faktory ovlivňující rovnováhu cenové hladiny mají původ na straně poptávky či nabídky.
Ke krátkodobým příčinám inflace patří lokální přírodní katastrofy (obnova zničených statků) či skokové změny ceny významné komodity, jako je ropa. Po čase se ekonomika vzpamatovává a přizpůsobí se změně dostupnosti suroviny nebo zotaví ze škod způsobených přírodními živly. Proto tyto šoky ovlivní cenovou hladinou krátkodobě. Dlouhodobý účinek na inflaci nemůže mít ani růst spotřebitelských výdajů. Není možné, aby lidé dlouhodobě vydávali víc, než je jejich příjem. Jejich poptávka tak brzy klesne na udržitelnou úroveň.
Zdroj: Wikipedie
„Ekonomice a finančním trhům dlouhodobě nejvíc prospívá inflace kolem dvou až tří procent. Až do zhruba pěti procent nepředstavuje vážnou hrozbu,“ soudí David Marek. Co ale pak?
„V době inflace samozřejmě ztrácejí hotovost nebo depozita na běžných účtech. Nikdo by neměl mít veškeré úspory ve velmi konzervativních produktech, které ho před inflací nechrání,“ varuje David Navrátil.
Podle Marka inflace investicím obecně neprospívá. Pokud se netrefíte do jejího zdroje, tedy komodit. Je možné těžit z růstu nejen jejich cen, ale i akcií těžebních firem nebo firem, jimž zdražení komodit prospívá.
Jinou alternativou jsou inflačně indexované dluhopisy, jejichž hodnota se mění podle růstu inflace. V korunách je však nikdo nevydává. Korunový investor by si tak musel koupit eurové či dolarové dluhopisy a podstoupit měnové riziko.
Zavedení těchto cenných papírů v korunách by mělo podle Navrátila dvojí efekt. Pomohlo by investorům a stát by byl vydáním těchto cenných papírů mnohem méně motivován k tomu, aby řešil své fiskální problémy snižováním inflace. Kvůli pohyblivé úrokové sazbě by ho totiž při rostoucí inflaci stálo splácení těchto cenných papírů daleko více, než kdyby nebyla tak vysoká.
Oblíbenou „pojistkou“ proti inflaci je samozřejmě zlato, podle Marka ale nelze vyloučit, že se u něj právě vytváří určitá cenová bublina. Za alternativu pro retailové investory označuje ETF (exchange traded funds, fondy obchodované na burze, které často kopírují vývoj vybraného indexu či trhu), navázané na americké TIPS, tedy dluhopisy chránící proti inflaci, nebo třeba na zlato.
Loni se komodity ukázaly být chytrou investicí. Bude to tak i letos?
„Někdo, třeba provozovatel restaurace, se může bránit před růstem cen tím, že se předzásobí alkoholem. Je to velmi individuální. Právě snaha o předzásobení se bude ale spouštěčem dalšího kola (hyper)inflace,“ říká Jan Dvořák.
Osobně preferuje investice do komodit. U spolumajitele firmy obchodující se stříbrem a drahými kovy to nepřekvapí. Dvořák ale také velmi úspěšně investoval v době finanční krize.
S většinou komodit se obchoduje v dolarech. Korunového investora tedy ochrání před inflací, o část nebo celý výdělek v cizí měně ho ale naopak může připravit posilování koruny. A zajištění proti měnovému riziku se vyplácí až při statisícových či ještě vyšších částkách.
Podle Dvořáka budou ale výnosy drahých kovů v dolarech daleko vyšší než ztráty spojené s případným růstem kurzu koruny. „Zapomeňte na dříve fungující postupy, kdy komodity většinou posilovaly díky oslabování dolaru a naopak. Výsledkem bude výrazný růst cen komodit vůči všem měnám,“ tvrdí Dvořák.
Za obranu proti inflaci jsou označovány také investice do nemovitostí nebo umění, ty ovšem často vyžadují větší částky. Drobní investoři mohou využít nemovitostní fondy, tedy fondy investující přímo do nemovitostí. Při jejich koupi je ale podle Dvořáka třeba vzít v úvahu, jak mají ošetřenu inflační doložku, tedy jak by se zvyšovalo v případě růstu inflace nájemné realit, které tyto fondy drží, a zda jsou tedy schopny adekvátně zvyšovat své příjmy.
Pokud jde o akcie, má podle investičního stratéga společnosti ČP Invest Milana Tomáška – viz článek Jak porazit inflaci? Akcie nepomohou! – obecně smysl investovat do akcií při inflaci do pěti procent. Při vyšší již nikoliv. Dvořák doporučuje opustit akcie firem vyrábějících zbytné věci a poskytujících zbytné služby, například automobilek, a preferovat akcie firem, které dokážou přenášet zvýšené náklady na zákazníky. Preferuje tedy firmy zaměřené na drahé kovy, energie a zemědělství.
Jak byste se s inflací vypořádali vy?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 5. 2011 9:47, Tomáš Pavelka
Když to tak sleduju, tak mám stále pocit, že pořád ještě spousta lidí inflaci VŮBEC NEŘEŠÍ ! Oni se prostě budou dětinsky radovat z toho, že jim spořící účet ponese třeba 4% ročně a z toho, jak jim úspory rychleji bobtnají !
To je jak ten vtip s blondýnou která říká, že jí růst cen beznínu nevadí, protože ona tankuje vždy za 500 :-)
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
4. 5. 2011 20:22, chk
boj s inflaci neni o tom, ze nebudu nic kupovat ani prodavat.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.