Jak dlužníkům přistřihnout křídla

Pokud ptáček létá příliš vysoko, v našem případě roste-li zadlužení domácností příliš rychle, a není-li klece, která by ho držela u země, je třeba mu přistřihnout křidla. Jedním ze způsobů, patřících do kategorie prevence (a ta je přece lepší než pozdější řešení problémů), je vytvoření úvěrového registru. Toto slovo skloňují česká média již déle než rok, postupně jej rády používají i banky, ovšem praktické dopady stále ještě pokulhávají. Naši západní sousedé ale mají více jak čtyřicetileté zkušenosti a registrují, co se dá. Pojďme si udělat malý exkurz.

SCHUFA na každém rohu, aneb velký bratr se dívá

Zkratku SCHUFA (z něm. Schutzgemeinschaft für allgemeine Kreditsicherung) zná snad každý obyvatel Německa. Jedná se o instituci, která se zabývá sběrem informací o závazcích občanů s cílem ochránit věřitele před neplatiči a poskytnout poctivým klientům možnost dokázat důvěryhodným způsobem, že jsou "čistí".

Do pomyslné stáje smluvních partnerů SCHUFA patří téměř všechny instituce zabývající se půjčováním peněz či prodejem zboží a služeb s odkladem placení. Jedná se o banky, leasingové a splátkové společnosti, stavební spořitelny, ale také telekomunikační firmy, internetové obchody a aukční síně (např. eBay) či zásilkové společnosti apod. Na druhé straně jsou do systému zahrnuti nejen Němci, ale všichni, kdo uzavírají s partnerem registru smlouvu uvedeného typu.

Co vidí a nevidí velký bratr

Kam dohlédne německý úvěrový registr SCHUFA

V registru jsou uvedeny záznamy týkající se: založených běžných účtů vydaných kreditních karet ručení uzavřených splátkových a leasingových smluv (doba trvání smlouvy) přidělených kontokorentních úvěrů přijatých úvěrů (počet splátek, počátek splácení, výše úvěru, splacení úvěru) nedobytných pohledávek prodeje pohledávek zneužití běžného účtu či platební karty porušení smluvních podmínek V registru nejsou žádné záznamy o: rodinném stavu příjmech majetku vkladech jiných majetkových vztazích výši faktur za služby telekomunikačních firem apod.

Smluvní partneři registru z něj získávají informace a opačně jsou povinni stejný typ dat také zadávat. Z tohoto pohledu můžeme rozlišit dvě úrovně informací. "Béčková" se týká firem, kterým není nic do toho, kolik má daná osoba úvěrů a v jaké výši. Jediné, co potřebují vědět, je, zda klient nejednal v minulosti v rozporu s uzavřenou smlouvou (nesplacení úvěru, faktury za telefon, podvody s kartami apod.). Tedy zda je žadatel důvěryhodný. V opačném směru hlásí registru pouze fakt uzavření smlouvy a její případné porušení. Do této skupiny můžeme zařadit například zásilkové společnosti nebo mobilní operátory. Ti na svůj dotaz získají z registru jen tzv. pozitivní či negativní odpověď. SCHUFA každoročně vyřídí přes 66 milionů dotazů. Na zhruba 90 % z nich odpovídá kladně, daný žadatel o úvěr či možnost odkladu zaplacení je „čistý“.

Informace úrovně A jsou určeny pro hlavně pro banky a poskytovatele úvěrů. To, že se k nim tyto instituce dostanou, znamená, že jsou také povinny je ve stejném rozsahu o všech svých klientech do registru zadávat. Mimo záznamů o porušení smluvních podmínek jsou zde uvedeny všechny otevřené běžné účty, poskytnuté úvěry včetně výše, počtu splátek a doby trvání smlouvy, vydané kreditní karty apod. Podrobnější přehled najdete ve sloupku vpravo.

Za zády se šuškat nesmí

Smluvní partner registru získá informaci jen za podmínky, že o ni prokáže oprávněný zájem. Druhou podmínkou je mít souhlas dané osoby k získání těchto informací. Proto jsou klienti při sepsání smlouvy o běžném účtu či paušálnímu programu mobilního operátora vyzváni k podepsání tzv. SCHUFA klauzule. V ní povolují dotazování na záznamy o jejich minulosti a také zadání informací o právě uzavíraném kontraktu. V bankovní oblasti tak klient prakticky vyčleňuje určité informace z bankovního tajemství. Podepsání klauzule není povinné, bez něj však může žadatel na účet, úvěr či smlouvu s operátorem zapomenout.

Data v registru nezůstávají věčně. Podle typu jsou smazána obvykle za tři až pět let od ukončení smluvního vztahu, kterého se týkají. Navíc každý má možnost požádat o výpis z registru a zjistit tak co všechno je o něm evidováno a zda jsou údaje správné. I přes sebevětší snahu se může stát, že jsou žadatelé o úvěr z pro ně nepochopitelného důvodu odmítnuti. V médiích byl popsán například případ mladíka, který si koupil auto na splátky za 3 tisíce marek, v registru však bylo uvedeno 30 tisíc a proto mu banka zamítla žádost o účast v promo akci "půjčíme vám mobil za 5 euro měsíčně". Schufa má "na krku" i případ záměny osoby se stejným jménem a datem narození. V takových případech musí poškozený klient sám žádat registr o opravu údajů.

I s malými křídly doletíš pěkně daleko

Pseudoscoring on-line

Zajímavostí německého registru je výpočet pravděpodobnosti splacení úvěru. Údaje o daném klientovi jsou porovnány s obecným modelem a výsledkem je číslo, které stanoví pravděpodobnost bezproblémového splacení úvěru. Smluvní partneři registru se sice toto číslo dozví, ovšem již nezjistí, které informace jej a v jaké míře ovlivnily. Protože registr neshromažďuje údaje o majetku a příjmech, nelze tuto pravděpodobnost považovat za credit scoring (předběžné stanovení úvěruschopnosti).

Bohužel ani popsaný registr není samospásný. Dokazují to časté titulky německých médií, varující před problémy s předlužeností nejlidnatější země EU. Důvodů snížené účinnosti registru je několik, přibližme si alespoň dva z nich.

Cíl = vydělat. Specialisté finančního řízení snad odpustí opomenutí hlavního cíle růstu hodnoty firmy, ale omezíme se na tento. Vydělat v úvěrovém obchodě = poskytnout kvalitní úvěry, a to v co největším počtu. Slovíčko počet však někdy předbíhá nutnou kvalitu. A tak se stává, že firmy neúměrně navyšují úvěrové rámce svým klientům, aniž by se výrazněji ohlížely na možnosti splácení. Za všechny hovoří příklad studenta, navíc cizince, žijícího 5 let v Německu na studijní vízum. Původní limit na kreditní kartu činil 1 500 euro (ten získá každý student bez jakéhokoli credit scoringu i bez trvalých příjmů). Již po měsíci zaslala banka první informaci o možnosti navýšení, po několika týdnech další. Za necelý rok byl student na 5 000 euro, stále bez nutnosti prokazovat schopnost takový úvěr splatit. Zda je to stále úměrný úvěrový limit pro studenta bez trvalých příjmů je již na pováženou. Banka brala jako hlavní kritérium fakt, že student v minulosti všechny úvěry řádně splácel, tak se rozhodla ještě více povolit uzdu.

Druhým problémem je úvěrování obyvatel bez záznamu, tedy bez oznámení do registru SCHUFA. Takových inzerátů najdete na internetu doslova hromady. Odborníci však varují před výrazně vyšším úročením takových půjček. V kombinaci s nabízenými "registrovanými" úvěrovými rámci se může i student velmi rychle dostat do mínusu v řádu minimálně tisíců euro.

Česká realita: (ne)jedeme

V České republice funguje úvěrový registr na úrovni drobných bankovních klientů, tedy fyzických osob, od konce minulého roku. Je mladý a tomu odpovídá i účinnost jeho informací. "Vzhledem k tomu, že je průměrná splatnost našich úvěrů 3 až 4 roky a riziko krystalizuje v přibližně polovině splatnosti, nelze zatím přesně vyčíslit přínos registru," vysvětluje Klára Gajdušková z České spořitelny (profil, názory). Právě tato banka je podepsána pod zhruba 60 % záznamů v registru. I přes tento fakt jsou banky za informace z registru rády a učí se je využívat. Zatímco v prvním pololetí zpracovával registr průměrně 1 800 dotazů denně, v listopadu loňského roku už bylo vytížení databáze dvojnásobné.

Vedle úvěrového registru drobných bankovních klientů existuje i databáze firem a živnostníků, kterou vede Česká národní banka. Její využívání je však znatelně menší, počet měsíčních dotazů se pohybuje ve stovkách. Splátkoví prodejci dnes také sdílí údaje o (ne)platičích, a to v systému Solus.
Novinkou roku 2004 bude spuštění nebankovního úvěrového registru, který bude sloužit leasingovým a splátkovým společnostem. Provozovatelem bude stejně jako v případě bankovní varianty společnosti Czech Credit Burreau.

O tuzemských registrech dlužníků si přečtěte v článcích Tajná databáze neplatičů, Úvěrový registr slaví narozeniny nebo Úvěrový registr prý zvýší domácí produkt.

Projekt se ale nezamlouvá Úřadu pro ochranu osobních údajů, legislativně prý stále není v pořádku. I proto nyní zástupci Czech Credit Bureau s úřadem konzultují to, jak by měl připravovaný registr vypadat a jak fungovat. "Musí být splněna pravidla daná zákonem, například to, jak má být definován souhlas klienta se zpracováním jeho údajů nebo jaká data bude možné do databáze zadávat," říká Tomáš Denemark ze společnosti Czech Credit Bureau. "Do dvou měsíců by měl být podepsaný závazný dokument, podle kterého by měl registr fungovat. Představit bychom ho chtěli v létě, červnu nebo červenci," dodává.

První krůčky české databáze dlužníků se stále diametrálně liší od reality našich západních sousedů. Jsme teprve na začátku, budujeme několik izolovaných registrů s podstatně užším záběrem. Maximální účinnost může mít ale jen databáze, která bude zahrnovat veškeré dlužnické vztahy a bude přístupná všem, kteří to potřebují. Společnosti, pro které jsou informace z podobných registrů důležité, doufají, že se vstupem do Evropské unie nebude trvat dlouho a už existující drobné registry neplatičů se spojí v jednu velkou databázi. Podle Tomáše Denemarka tyto databáze fungují v mnoha zemích EU, proto i u nás by měla legislativa časem podobný projekt umožnit.

Byl by podle vás přínosem jeden všezastřešující registr neplatičů? Co si vůbec myslíte o registrování finančních závazků běžných občanů? Je lepší mít vše objektivně pod kontrolou, anebo nechat trhu absolutně volnou ruku bez jakékoli pomoci?