Proces odcházení Velké Británie není rozhodně hladký, váznou vyjednávání mezi ostrovní monarchií a Unií, nejednota vládne i v Británii samotné, jak mezi politiky, tak ve veřejnosti. Premiérka Theresa Mayová musela minulý týden čelit hlasování o důvěře; nedaří se jí získat podporu pro dohodu, kterou s Unií uzavřela. Britské vystupování z Evropské unie se tak zadrhává a oddaluje. Jakkoli se Evropská unie snaží Británii odchod neulehčovat, ne-li přímo znepříjemňovat, neznamená to, že ji jiná země nebude následovat.
Podívejme se, jaké kurzy ještě před odkladem hlasování v britském parlamentu vypsala ostrovní sázková společnost William Hill.
Nejnižší kurz společnost nasadila (a největší pravděpodobnost odchodu tedy přisoudila) u Itálie. Vzhledem k politickému vývoji posledních několika měsíců to vůbec nepřekvapuje. Nová italská vláda je od začátku svého mandátu v přímé konfrontaci s Evropskou unií. Italové jsou přitom tradičně silně proevropští. Volba takovéto národní politické reprezentace proto představuje jasný protest vůči bruselskému establišmentu, ne ale snad hned snahu o opuštění Unie. Na druhou strenu, pokud Itálie pod v příštím roce nestlačí svůj dluh pod dvě procenta HDP, relativně se tím pravděpodobnost jejího odchodu zvýší. Také eTrader ji v souladu se svými analýzami evropského prostoru považuje po Británii za druhého kandidáta na odchod z Evropské unie.
O vyšší pravděpodobnosti odchodu z Unie se dlouhodobě mluvívá také u Řecka. A pro nás trochu překvapivé může být, že podobnou pozici a kurz sázková kancelář připisuje také Česku a Polsku. Bude to ale spíš na základě toho, jak se v médiích prosazují někteří středoevropští lídři, než na základě podrobnější analýzy politického systému a aktuálního stavu politických sil a ekonomických zájmů. K tomu je potřeba ještě doplnit, že s rostoucí agresivitou Ruska dále klesá pravděpodobnost, že by z Evropské unie odešly země, které jsou pod hrozbou jeho vlivu. S názorem sázkařů na umístění Polska a Česka se tedy neztotožňujeme.
V další, již vlažnější skupince najdeme Francii a Švédsko. Švédsko si ovšem drží určitou skandinávskou distanci, včetně vlastní měny, určitá pravděpodobnost odchodu u něj přece jen může být. Ovšem Francie – asi se všichni shodneme, že její odchod by prakticky znamenal i konec Evropské unie. Existují různé technické argumenty, proč by k odchodu Francie dojít mohlo, třeba dlouhodobá rozpočtová nedisciplinovanost, přesto ale nevidíme odchod Francie za jinak nezměněných podmínek jako reálný.
Ve skupině zemí, u kterých převládá i podle britských sázkařů veskrze kladný postoj k Unii, zatím máme jen jeden větší otazník – Španělsko. Důvodem proč bychom s jednoznačným zařazením mezi státy, jejichž exit je opravdu nepravděpodobný, je těžko předvídatelný vývoj emancipačních snah Katalánska. Centrální vláda má mnoho důvodů, proč se snažit udržet integritu. Regionální HDP Katalánska je vysoce nad průměrem Španělska a příjmy do státního rozpočtu neplynou pouze z turistického ruchu, ale také díky firmám s vysokou přidanou hodnotou, které jsou etablovány v Barceloně. Katalánská populace představuje asi 16 procent obyvatel Španělska, ale příspěvek do rozpočtu na úrovni 21 procent HDP na hlavu je druhý nejvyšší, hned za Madridem.
Situace ve Španělsku tak v malém ilustruje vlastně situaci v celé Evropské unie. Úvahy o fragmentaci Unie jsou právem aktuální, nejen kvůli ekonomické divergenci členů, ale také proto, že systém je příliš komplikovaný a začíná se vnitřně hroutit, což generuje potenciál pro populistické strany a volání po opětovné rozštěpení Unie na národní státy. Může se tedy nakonec stát, že sázkové kanceláře začnou spíš než na odchody jednotlivých zemí vypisovat sázky na odchody bloků států, nebo přímo na konec Unie takové, jakou ji dosud známe.
Sdílejte článek, než ho smažem