Tak to pojďte zkusit.
Po prarodičích jste zdědili zachovalé 2 + kk v panelovém domě na okraji Prahy. Vlastní bydlení máte vyřešené, prodávat jej nechcete, a tak se po delším uvažování rozhodnete byt zhodnotit, tedy pronajmout. Po zevrubné analýze trhu s realitami a ještě zevrubnějšímu procesu výběru nájemce najmete byt za 11 tisíc měsíčního nájemného mladému člověku, který se do města přistěhoval za prací.
Čtvrt nebo půl roku všechno běží jako na drátkách a nájem i s náhradou služeb (voda, elektřina, plyn, popelnice atd.) máte vždy zhruba v termínu splatnosti na účtu. Už se k vám ale nedostane informace, že váš nájemce skončil v zaměstnání ve zkušební době a že teď třetí měsíc marně hledá v matce měst novou práci. Až přijde sedmý měsíc, na váš účet tentokrát žádné nájemné nepřijde, ale v bytě máte stále nájemce i se spoustou jeho věcí.
Po dobrém, po dobrém a ještě aspoň jednou po dobrém
Po několika neúspěšných pokusech vyřešit záležitost bez cizí pomoci (telefonování, esemesky, vzkazy, klepání na dveře vlastního bytu…), jste rezignovali. Počáteční paniku vystřídalo soustředěné pročítání webu, abyste zjistili, co si počít.
Vyhledávače vám nabídnou zástupy podnikavců, kteří zaručí, že vám pohledávku vymůžou bez soudů a advokátů. Takzvané mimosoudní vymáhání funguje na jednoduchém principu – vymahač působí na dlužníka, aby zaplatil. Toto působení může zahrnovat zasílání dopisů, telefonáty, osobní schůzky, vyvíjení nátlaku různých podob atd.
Mimosoudní vymáhání nebylo úspěšné (nebo jste ho vůbec nezkoušeli, protože hledáte něco „oficiálního“), a tak se rozhodnete, že budete svého dlužníka žalovat. Vyberete si jednu z množství advokátních kanceláří, podepíšete plnou moc a přenecháte svoje starosti právníkovi.
Advokátovi je ale potřeba zaplatit, zvyšujete tedy celkovou negativní bilanci projektu pronajímání zděděného bytu (k ušlému nájemnému přibývají náklady na právní zastoupení). Překvapí vás, že advokát bude znovu vyzývat dlužníka, aby laskavě dobrovolně uhradil svůj dluh, jinak že ho budete žalovat. Tato tzv. předžalobní výzva je nutným předpokladem pro to, aby vám soud přiznal náklady řízení, tedy i odměnu zaplacenou advokátovi. V praxi to může být třeba desátá písemná výzva dlužníkovi, přesto si ji nemůžete odpustit, pokud nechcete zbytečně víc tratit.
Dlužník nezaplatí, advokát podá žalobu (není rozhodné, zda se jmenuje návrh na vydání platebního rozkazu, elektronického platebního rozkazu nebo jen prostě žaloba o zaplacení dluhu). V žalobě vyčíslíte, co vám nájemce dluží a kolik jste zaplatili advokátovi. Za zahájení řízení zaplatíte státu soudní poplatek. Když bude řízení pokračovat dle vašich představ, skončí rozhodnutím, kterým vám soud přizná váš nárok. Výrokem tohoto rozhodnutí uloží soud dlužníkovi, aby vám zaplatil, co dluží, a poskytne mu k tomu takzvanou pariční lhůtu, tedy další tři dny pro dobrovolné plnění…
Když už to jinak nejde
Soud sice podal dlužníkovi znovu symbolicky ruku a ve svém rozhodnutí jej vyzval, aby do tří dnů zaplatil, ale jako zkušený věřitel už jste tušili, že tu ruku dlužník ani tentokrát nestiskne. Z vašeho rozhodnutí se nyní stal exekuční titul (rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné) a advokát vás informuje o tom, že teď už zbývá jediná možnost – exekuce.
Nikomu jste nikdy nedlužili a exekuci vnímali jen z medií – skoro jako sprostý výraz. Ale přece se nevzdáte těsně před cílem –. Zjišťujete si tedy, že v České republice aktuálně působí 159 soudních exekutorů, že každého musí jednotlivě jmenovat ministr spravedlnosti, že takový exekutor musí splnit řadu formálních i věcných podmínek (které třeba jiné právnické profese vůbec neznají), že podléhají velmi přísné kontrole (Exekutorské komory ČR, Ministerstva spravedlnosti i okresních soudů), že musí postupovat striktně dle zákona (zákon č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti, a další zákonné a podzákonné předpisy), že jejich odměna se počítá podle vyhlášky a (zjednodušeně) činí 15 procent z vymoženého plnění (její výši nelze jakkoliv smluvně upravit a je vždy stejná) a spoustu dalších informací.
Vyberete si některého z exekutorů (toho nejbližšího, s nejvyšší úspěšností vymáhání, s černými vlasy – je to jen na vás) a vložíte do něj svou veškerou důvěru, že vám vymůže dlužné peníze i náklady řízení a právního zastoupení, které jste dosud museli zaplatit. Zacpete si uši a jen čekáte, kdy začne to obávané exekuční peklo, ale zaskočí vás, že exekuce začíná zase smířlivým tónem – to když soudní exekutor vyrozumí dlužníka o zahájení exekuce a poskytne mu 30denní lhůtu pro dobrovolné zaplacení dluhu a nákladů exekučního řízení.
Ani tato výzva však není úspěšná a pokračuje exekuční řízení…
Dobro, nebo zlo?
Záleží na úhlu pohledu a osobních zkušenostech každého z nás. Pro někoho je exekuční řízení „státem posvěcená lichva“ a „soudní exekutor největší zloděj od bolševika“. Pro někoho může být poslední šanci, jak se domoci peněz, které mu jiný dluží.
V každém případě má představovat jakousi ultima ratio, tedy poslední možnost řešení závazkového vztahu. V ideální společnosti by exekucí nebylo třeba. V ideální společnosti by však byl každý dlužník schopen zodpovědně finančně plánovat a hospodařit, věřitel by nenabízel nevýhodné finanční produkty a soudní exekutoři by byli bez excesů a kárných postihů. A tak nám až do dosažení limity ideální společností nezbývá než hledat optimální řešení dluhů a pohledávek, balancovat na hranici přípustnosti zásahů do práv dlužníka a trestat jednotlivé prohřešky proti přijatým pravidlům.
Úplným závěrem doplňme nadějnou prognózu pro našeho modelového věřitele – statistika mu přisuzuje dvacetiprocentní šanci na uspokojení jeho pohledávky.
Autor je právník specializovaný na exekuční právo
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 8. 2015 17:06, Matěj
Nabízím tak trochu jiný pohled věřitele. Mám paní, která mi dluží nějaké peníze. Pronajal jsem jí byt, přestala platit, vystěhovala se. Mám rozhodnutí soudu, že mi musí zaplatit pár desítek tisíc. K exekurům ji přesto nedám. Nejsem ani pracháč ani zanícený altruista, ale praktiky exekutorů se mi natolik hnusí, že raději obětuji nějaké peníze, než abych exekutory jakýmkoliv způsobem podporoval. Pokud by exekutoři jednali eticky (myslím vydírání tipu když do večera seženete ty peníze, tak já vám tu lednici a postel neseberu a dítko bude mít kde spát a dáte mu najíst nebo dokažte, že tohle je majetek váš a ne exekuovaného. atd.), dávno bych k exekuci přistoupil a peníze už bych možná měl. Ty peníze mi prostě za ty možné dopady na dlužníka a jeho okolí nestojí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
28. 7. 2016 17:26, Milan
A odstavení účtu se Vám nezdá jako zásah do práv a osobní svobody? Mně se to osobně stalo a není to nic příjemného když Vám ze dne na den z ničeho nic odstaví účet a ještě dají srážky ze mzdy a máte platit běžné složenky, živit rodinu, atd. Nehledě na to,že to udělají dřív než Vás o tom vůbec informují. Já jsem se takhle dověděl, že je na mě vedeno exekuční řízení. Chovají se jako dobytek...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (23 komentářů) příspěvků.