Proč a jak volíme: Kam to celé spěje

Petr Hampl | rubrika: Seriál | 23. 10. 2013 | 5 komentářů
Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec. Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.
Proč a jak volíme: Kam to celé spěje

Co tedy můžeme čekat. Za několik dnů proběhnou parlamentní volby, které budou mít dramatický dopad na kariérní vyhlídky desítek a stovek politických profesionálů. Dopad na celkové poměry v České republice budou mnohem menší. Miloš Zeman sestaví takovou vládu, jakou uzná za správnou. Volební výsledek pro něj bude znamenat, že s některými vládními variantami se mu bude zacházet lépe a s jinými hůře. Nicméně je téměř jisté, že v Parlamentu nebude nikdo, kdo by nebyl ochoten se s ním dohodnout. Jestliže Miloš Zeman projevil během své politické kariéry v nějaké oblasti genialitu, pak je to schopnost pomoci svým spojencům k tomu, aby si mohli nakrást mnohonásobně více, než co by se jim podařilo s kýmkoliv jiným (ačkoliv on sám podle všeho úplatky nikdy nebral).

Čistě teoreticky si můžeme představit výsledek z prezidentova pohledu katastrofální – například 140 poslanců Strany svobodných. Pak by asi nejpravděpodobnější variantou byla úřednická vláda bez důvěry parlamentu a opakování parlamentních voleb tolikrát, dokud by prezident nedostal přijatelný výsledek. 

Vítejte v éře bez pravidel

Znamená to, že jsme vstoupili do éry prezidentského režimu? Rozhodně ne! Zkuste si totiž představit, že by byla před pár měsíci opačná situace. Že bychom tehdy měli prezidenta Nečase, kancléřku Nagyovou, předsedu vlády Zemana a šéfa jeho kabinetu Mynáře. Byl by několik měsíců odposloucháván premiér? Vtrhlo by maskované komando do Strakovy akademie a odvádělo by Zemanovy spolupracovníky v poutech? Samozřejmě, že ne. Nezáleží na tom, kdo je momentálně ve které mocenské funkci, ale na tom, jak je kdo silný a jaké dokáže vytvářet mocenské aliance. Vstoupili jsme do éry hry bez pravidel, kde rozhoduje hrubá síla.

Když mluvíme o hře bez pravidel, nejde o to, že se pár politiků snaží obcházet pravidla, a někdy jim to dokonce projde. Tak je tomu v každém systému a v každé hře s pravidly (pamatujete ještě na Maradonu?). Porušení pravidel pak můžeme označit jako poruchu. A nejde ani o to, že když se lidé dole cítí podvedeni, chtějí vidět bolest a krev těch nahoře. Ponižování premiérovy milé je jen ubohou náhradou za to, že dav nemůže vidět kamenování ani upalování. Důležitější je v podstatě jednomyslný názor intelektuálních elit, že pravidla jsou jen zbraní ničemů a zlodějů. Všimněte si třeba, s jakou snadností akceptovaly ústavní právničky Hana Marvanová a Eliška Wagnerová princip, podle nějž si policisté mohou v rámci celé republiky vyhledat vazebního soudce, se kterým jsou dostatečně zadobře a který schválí veškeré jejich požadavky. Těžko věřit tomu, že by obě zmíněné dámy neměly dost jasnou představu, jak destruktivní to je pro právní jistoty běžných občanů. A všimněte si také, že když Nejvyšší soud zastavil nesmyslnou konstrukci kolem stíhání poslanců (uvědomil si někdo, že podle stejné logiky by bylo možné stíhat také jednotlivé voliče, pokud by někoho zvolili například výměnou za několik porcí guláše?) a objevila se ona zvrácená interpretace, podle níž soud poslancům dovolil dopouštět se na půdě Parlamentu trestných činů, přišel s touto pomluvou osobně šéfredaktor nejintelektuálštějšího týdeníku v zemi. Nevstoupili jsme do prezidentského režimu. Vstoupili jsme do režimu, kde moc není spoutána žádnými omezeními.

Miloš Zeman ve vazbě? Snadněji, než si myslíte

To, že momentálně je nejsilnější Miloš Zeman, nemusí dlouho vydržet. Pokud nebude dost obezřetný a pokud nebude pečlivě vyvažovat zájmy jiných silných hráčů, věřím, že se navzdory ústavou zaručené imunitě může během pár hodin přestěhovat do vazební věznice, kde bude vysvětlovat, jak to bylo s privatizací Mostecké uhelné společnosti. Stačí, aby si třeba Andrej Babiš našel jednoho ambiciózního prokurátora a ochotného soudce. A totéž se může stát i naopak. Stejně snadno si lze představit Andreje Babiše ve vazbě a nekonečné vyšetřování okolností privatizace Agrofertu, případně politické korupce při schvalování povinného přimíchávání řepky do benzinu. Nezapomínejme, že každý dnes aktivní politik a každý oligarcha je namočen do nějaké mnohamiliardové problematické transakce.

Posun ke hře bez pravidel je svým způsobem logický. Dokud je stát malý a dokud je relativně malý rozsah přerozdělovaného (jak tomu bylo, řekněme, před dvacíti lety), převažuje zájem na dodržování pravidel, protože to lidem umožňuje šít boty, vařit guláš, stavět penziony, opravovat pušky, psát počítačové programy, tisknout reklamní brožurky a dělat všechny ty obyčejné věci, kterými se normální lidé živí a které mohou být relativně lukrativní. Pokud stát získá víc pravomocí a peněz, je lukrativnější měnit pravidla a vytvářet nová. Možnost hrát podle pravidel ztrácí smysl, protože není nikoho neutrálního, kdo by je mohl formulovat a vynucovat.

Kdo bude vládnout?

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Šest tezí o rysech současného politického režimu

Pro předmět našeho zájmu to znamená, že můžeme formulovat následující teze:

  • Politické záruky dodržení občanských svoboda a zábrany proti státní svévoli přestaly fungovat. To, že neprobíhají častější zatýkání nepohodlných je dáno setrvačností (není to zvykem) a tím, že málokdo je tak důležitý, aby stál za akci.
  • V rámci boje politických elit přestala být dodržována pravidla.
  • Hra bez pravidel vyžaduje, aby každý z hráčů pečlivě vyvažoval zájmy jiných mocenských skupin, ať už existují oficiálně, nebo neoficiálně. Klíčovým dalším hráčem, jehož zájmy musí být zohledňovány, je státní byrokracie a zejména její mocenské složky.
  • To vše brání tomu, aby vznikla politická síla, která by mohla být protiváhou státní byrokracii.

To by mohlo vést k relativně stabilní situaci a vládě neutrálních odborníků, což by asi zemi prospělo. Kdyby neplatily ještě další teze.

  • Fungování státní byrokracie je nastaveno tak, že součástí jejího běžného každodenního života je růst. Růst rozsahu pravomocí, počtu zaváděných pravidel, zaměstnanců atd. Neřízený systém nesměřuje ke stabilitě, nýbrž ke zhroucení.
  • To vše, společně se státním monopolem na financování školství a vědy, vytváří intelektuální atmosféru, v níž je možnost svobodné společnosti prožívána jako nesmyslná a extrémistická. V této souvislosti upozorňuji na dosud podceňovanou iniciativu Rekonstrukce státu, která prosazuje názor, že korupci lze odstranit tím, že přibude byrokratů, budou zavedena složitější a nepřehlednější pravidla a byrokraté nebudou podléhat žádné vnější kontrole. Aktivní (a podle všeho dobře financované) skupině se během krátké doby podařilo ve veřejné debatě prakticky získat monopol a vytlačit na okraj všechny proudy, které by s korupcí chtěly něco reálně dělat. Můžeme čekat, že k témuž bude docházet i v dalších oblastech.

Naděje pro ty, kdo chtějí žít jako svobodní občané, a ne jako nevolníci, spočívá v neschopnosti takového systému zajistit si financování. Jestliže se o Miroslavu Kalouskovi dnes hovoří jako o absolutním ekonomickém amatérovi, je dobré připomenout, že Miloš Zeman si počínal ještě daleko hůř. Převzal slušně rozjetou ekonomiku založenou na dynamickém růstu malých firem a brutálním zvýhodňováním státních kvazimonopolů (pamatujete, že založení ČEZu byl nápad Miloše Zemana?) a zahraničních korporací dokázal zvýšit nezaměstnanost i státní dluh na úrovně do té doby nepředstavitelné. Z vyjádření Strany práv občanů – Zemanovců je zřejmé, že přesně stejné recepty se chystají nasadit nyní.

Anketa

Budete volit?

Perspektiva: Větší rozdíly, nová pravidla, hledání viníků

Co to znamená pro další vývoj?

Za prvé. Poroste rozdíl mezi politickou a korporátní třídou na straně jedné a normálními lidmi na straně druhé. Hospodářská politika bude výrazněji než dosud zaměřená na podporu bohatých a likvidaci malých potenciálních konkurentů.

Za druhé. Bude dále klesat schopnost vlády řešit skutečné problémy.

Za třetí. Bude snaha najít viníka současného marasmu. Snahy o zabavování majetků příliš bohatých lidí se ukážou jako neprůchodné, protože právě tito lidé zastávají klíčové pozice ve stranách, které tato opatření prosazují. Můžeme očekávat, že represe povede spíše proti drobným vietnamským obchodníkům a dalším snadným terčům.

Za čtvrté. V politické sféře bude přibývat snahy zavést nová pravidla. Současná situace je příliš riskantní i pro ty, kdo mají momentálně navrch.

Za páté. Z politiky se vytratí poslední zbytky ideologie a poslední zbytky snah o ovlivnění veřejného dění. Postupně bude upadat i zájem voličů.

To vše může vést k uskutečnění celkem optimistických i extrémně pesimistických scénářů. Na jedné straně čehosi na způsob listopadu 1989 (změna Ústavy vynucená masovými občanskými nepokoji), na druhé straně dlouhodobý hospodářský úpadek, všeobecná beznaděj, mravní rozvrat na úrovni jednotlivých rodin a vláda elit financovaných z Bruselu (jak to známe z jihoevropských zemí a Pobaltí).

Osobně si myslím, že potřebujeme totální politickou změnu a že rizika spojená s takovou změnou jsou menší než rizika spojená s jejím odkládáním. Ale to může být jen můj pocit.

Volební apel na závěr. Neřešte, jaká vláda bude příští rok, ale přemýšlejte o svém hlasu v horizontu delšího vývoje země. Jaké hnutí, stranu či směr pomůžete zformovat? Přispějete k tomu, aby vznikla výrazná alternativa k současné byrokratické oligarchii? A hlavně nečekejte příliš. Nezapomínejte, že politické změny zpravidla následují až poté, kdy se ve společnosti zformují skupiny s dost velkým zájmem na změně a sílou prosadit ji. Nástup ODS na začátku 90. let byl podepřen vrstvou potenciálních podnikatelů a továrníků (od komunistických ředitelů po mladé kluky, kteří chtějí zakládat firmy), za pozdějším vítězstvím ČSSD mezinárodní bankovní skupiny a korporace, úspěch TOP 09 zase stál na byrokracii a intelektuálech žijících z dotací. Čí zájmy budou pohánět hnutí za obnovu svobodné společnosti? Můj odhad je, že pokud ještě existuje naděje, je spojena s tradiční dělnickou třídou. S chlapy z fabrik, řemeslníky a všemi ostatními, kdo jsou odhodláni živit se normální prací, vést celkem slušný život, ženit se (i když se jim třeba nebude chtít), vychovávat děti, nestydět se za homofobii, pít nezdravé nápoje, kouřit startky a každý den dokazovat, že i člověk, který nemá IQ 140, nemluví šesti jazyky a je docela chudý, může vést svobodný a šťastný život. 

Všechny volební programy na jediném místě

Nabídka, kterou ti, již berou volby vážně, neodmítají! Volební programy všech stran a hnutí, které se ucházejí o vaši přízeň v letošních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na jediném místě. 

Volební programy ve formátech PDF, EPUB a MOBI – pro čtečky i tablety – najdete na stránce www.jine-knihy.cz/volby.

V jiné polici téhož e-knihkupectví najdete také zásadní příručku pro podnikatele začínající i pokročilé – Začínáme podnikat.

Peníze.cz a nakladatelství e-bohém vydávají příručku Začínáme podnikat. Vtipný a obsažný průvodce džunglí marketingu, práva i byrokracie původně vycházel v letech 2011 a 2012 jako seriál na Peníze.cz. Nyní jako e-kniha v aktualizované verzi pro rok 2013. K dostání ve formátech PDF, PDF optimalizovaném pro čtečky a tablety, EPUB a MOB na serveru JINÉ KNIHY.

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+35
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 5 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

23. 10. 2013 10:24, jp

Hezký článek, děkuji za něj. Řešením marasmu je opravdu více svobody a méně státu, ne naopak, jak se nám politici snaží vnutit. Politik je člověk jako každý jiný, který sobecky sleduje své zájmy. Jeho moc je tím vyšší, čím větší je balík peněz, na kterém sedí. Chceme-li například skutečně snížit korupci, je třeba tento balík zmenšit. A i kdyby byl politik naprosto čestný (a v případě, že by bylo množství peněz vybíraných státem stejné, nebo dokonce vyšší), pořád by šlo jen o subjektivní a nespravedlivé přerozdělování. Vypadá to ale tak, že politik přihodí něco svým kámošům, něco velkým firmám, aby neutekly, drobky nejchudším jako „držhubné“ a střední třída vše zaplatí. Dnes jsou lidé tolik masírováni sliby, že považují třeba neustálé zvyšování daní (byť třeba jen pro některé) za něco normálního. Proč nechtít nižší daně? Proč neuvažovat tak, že budu státu odvádět méně, ale budu po něm i méně chtít? Každý ať si svobodně rozhodne, jak se svými penězi naloží, ekonomice to jenom prospěje. Všechny strany, až na jednu jedinou, jen slibují. Nelze dát všechno všem, proto jsou sliby jen pro vyvolenou skupinu, avšak na úkor jiné skupiny, nebo většiny obyvatel. Uvažuji tak, že nechci žít na úkor někoho jiného, ale současně nechci, aby jiní žili na úkor mě. Nejblíž této filozofii je rakouská ekonomická škola, která na rozdíl od nesmyslného keynesiánství (jenž ale dává politikům ospravedlnění pro zásahy do volného tržního hospodářství) je naprosto konzistentní ve všech ekonomických otázkách a smysl dává. A jedinou stranou, která vychází z těchto idejí (malého státu, nízkých daní, osobní svobody), jsou Svobodní!

Podle průzkumů mají šanci překročit 5procentní hranici – to je výzva pro nerozhodnuté a strachující se o „propadnutí“ hlasu. Dát hlas Svobodným má smysl, i kdyby se ke vší škodě nedostali – růst preferencí by byl dobrý základ do příštích voleb a pomohl by i (rovněž nespravedlivý) státní příspěvek. V každém případě, vyhozeným hlasem je hlasovat proti svému svědomí. Buďme ale optimisté a pomozme jim dostat se do Sněmovny už letos.

Předseda Svobodných Petr Mach dal hezký návod: až dostanete volební lístky, tak první lístek zmuchlejte a hoďte do koše, druhý lístek hoďte do urny a zbytek lístků dejte do sběru.

+17
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Sedm důvodů, proč ignorovat volební kalkulačky

18. 10. 2013 | Michal Kašpárek | 16 komentářů

Sedm důvodů, proč ignorovat volební kalkulačky

Tak jako multivitamíny nenahradí pestrou stravu, ani volební kalkulačka nemůže dobře poradit Růženkám spícím od posledních voleb.

Proč a jak volíme: Není to celé omyl?

14. 10. 2013 | Petr Hampl | 5 komentářů

Proč a jak volíme: Není to celé omyl?

Potřebujeme parlamentní demokracii?

Stranám dáme půl miliardy ročně, další stamiliony mají „za volby“. Komu pošlete svoji stovku?

10. 10. 2013 | Petra Dlouhá | 11 komentářů

Stranám dáme půl miliardy ročně, další stamiliony mají „za volby“. Komu pošlete svoji stovku?

Rozhodujete se, komu hodit na konci října hlas? Vedle programu, splnitelných i nesplnitelných slibů, ideálů, hry se starým zklamáním a novou nadějí, půjde taky o peníze. Vaše peníze.... celý článek

Proč a jak volíme: Marketing, marketing a zas jen marketing

7. 10. 2013 | Petr Hampl | 11 komentářů

Proč a jak volíme: Marketing, marketing a zas jen marketing

Parlament ovládne ten, kdo dokáže sehnat nejvíc peněz a pořídit za ně takovou kampaň, která nejvíc odpovídá tomu, co voliči chtějí slyšet. Volič tomu odmítá věřit, má přece svoji hlavu.... celý článek

Revanšista

28. 9. 2013 | redakce Peníze.CZ

Revanšista

500 hřiven stříbra a 120 volů posílal Václav, ten s odpuštěním salát, do Německa výměnou za mír.

Partners Financial Services