Dlouhá desetiletí byl jasnou volbou rodinného vozu kombík. Dnes je ale na ústupu. Nahrazují ho SUV, která se vyvinula z terénních automobilů, ale dnes už jsou čistě silniční záležitostí. Z původně luxusního zboží se navíc stala víceméně standardem. Přesto se za jejich výhody musí platit, byť to ne vždy musí být patrné v pořizovací ceně.
Naprosto typickým příkladem je dnes Hyundai Tucson. Korejské SUV se u nás stalo populárním už ve své první generaci, která nahradila model ix35. Představuje o něco levnější alternativu k domácí Škodě Karoq a přímou konkurenci například k Renaultu Kadjar nebo odcházející generace Nissanu Qashqai.
S cenami začínajícími mírně pod hranicí 600 tisíc korun jsou tato SUV nižší střední třídy atraktivnější alternativou ke klasickému kombi, která přitom není o tolik dražší. Ze základních cen se to tak nemusí zdát, ale pokud u Hyundai i30 kombi vynecháte základní model s nepřeplňovanou patnáctistovkou, vhodnou jen pro „usedlé“ řidiče a dorovnáte výbavu, může být rozdíl i menší než 100 000 Kč.
U jiných značek by porovnání vypadalo docela podobně – tedy pokud byste ještě našli značku, která skutečně odpovídající kombík a SUV vyrábí. Ekvivalenty stále najdete u značek Kia (která je koncernovým sourozencem Hyundaie a srovnání Cee’du a Sportage je tedy téměř identické) a samozřejmě u Škody. I když je otázkou, nakolik je Octavia přímým ekvivalentem Karoqu. U jiných značek už obvykle nenajdete žádné kombi nižší třídy, protože je SUV plně nahradila, nebo, jako u Peugeotu, nenajdete klasické SUV.
Srovnání obou Hyundaiů tak nejen přímo popisuje úvahu řady motoristů, protože i30 a Tucson patří k nejprodávanějším autům na našem trhu (i30 na třetím a Tucson na sedmém místě), ale i rozhodování mezi rodinným kombi a SUV obecně. Těžko bychom hledali dva lepší zástupce tohoto dilematu, přinejmenším mezi relativně dostupnými vozy. Můžeme se tak pokusit odpovědět nejen na otázku, jestli Hyundai Tucson stojí za to všechno, co vás bude stát navíc, ale také obecně na otázku smyslu rodinných SUV.
Je spousta důvodů, kvůli kterým stále víc lidí přesedá do SUV a crossoverů. Některé z nich mohou na první pohled vypadat smysluplněji než jiné, ale to je ve výsledku vždycky záležitostí osobních preferencí a co může vyhovovat někomu, nemusí dávat smysl jinému.
Prvním důvodem pro volbu SUV, který většinu lidí napadne, jsou jejich terénní schopnosti. Ostatně prapůvodně tahle kategorie vzešla z terénních aut. SUV se zrodila jako lépe jezdící, komfortnější a pro každodenní život vhodnější alternativa offroadů. Postupem času ale začaly nároky každodenního provozu na silnici převažovat nad tím, jestli SUV zvládne občasný výlet mimo zpevněné cesty, ke kterému navíc u většiny řidičů ani nikdy nemusí dojít.
Přišli na Peníze.cz, srovnali a ušetřili. Vyzkoušejte si to taky!
Tucson je toho typickým příkladem a ještě to zdůrazňuje sportovně laděná varianta N line, kterou jsme testovali. Ta sice nijak nemění světlou výšku vozu, která tak zůstává o 32 milimetrů vyšší než u i30 kombi, nicméně přidává atraktivní, ale choulostivá 19“ kola, která ještě o něco zmenší vaši chuť vydávat se byť jen na rozbitou polní cestu. Ta je přitom zhruba tak maximem toho, kam by bylo rozumné se s jakýmkoliv Tucsonem vydat.
Testovaný kus byl vybaven také pohonem všech kol, který není standardem a pro základní motor dokonce nelze objednat. Nečekejte ale uzávěrky diferenciálů, redukční převodovku a podobné terénní prvky. Jde o tradiční řešení s mezinápravovou spojkou, které rozděluje výkon podle potřeby. V reálném životě samozřejmě nic jiného nepotřebujete, ať pojedete po silnici nebo (trochu) mimo ni, a u i30 se čtyřkolka vůbec nenabízí, stejně jako u naprosté většiny jejích konkurentů.
Tucson tedy, stejně jako většina SUV této kategorie, není opravdové terénní auto. Ale stačí, aby k vaší chalupě vedla rozbitá cesta, abyste občas potřebovali projet nepropluženou zasněženou silnici nebo (pssst) si poradit s obrubníky ve městě, a tři centimetry a dvě poháněná kola navíc se mohou hodit.
Druhým důvodem zájmu o SUV bývá jejich praktičnost. Je to logická úvaha. Velké auto je praktičtější, protože se do něj vejde víc věcí. V případě srovnání s kombíkem to ale může být složitější, než to vypadá. Tucson je ve skutečnosti o něco kratší než i30 kombi a s tím souvisí i fakt, že nabízí zavazadlový prostor o 577 litrech, zatímco zdánlivě menší kombík má litrů 602. Situace se ovšem obrátí, pokud sklopíte zadní sedadla a rozhodnete se auto používat jako „stěhovák“. Tehdy nabídne Tucson při zaplnění až po střechu 1756 litrů, zatímco kombík jen 1650 litrů.
Pokud chcete co největší kufr nebo třeba potřebujete převážet dlouhé předměty, asi pro vás bude lepší kombík. Na druhou stranu už to není jako kdysi, když SUV nabízela výrazně méně prostoru. Rozdíly jsou oběma směry téměř zanedbatelné a spíše záleží na tom, jestli preferujete prostor na výšku nebo na délku.
S tím souvisí i další výhoda, u které je skóre poměrně jasné. Totiž snadnější nastupování. Tady není o čem diskutovat, do vyššího auta se obvykle lépe nakládají či vykládají věci, snáze se do něj nastupuje, zvláště pokud máte problémy s koleny. Tucson bude v tomto ohledu pro většinu lidí optimální kompromis, dostatečně vysoký abyste se nemuseli ohýbat dolů, ale ne tak vysoký, aby to byl pro menší lidi problém.
Nakonec je to ale stejně o tom, jak dané auto vypadá a působí. Vzhled a celkový dojem má při koupi auta větší vliv, než je většina z nás ochotná si přiznat. V tomto ohledu skóruje Tucson velmi vysoko. První samozřejmě zaujme působivý exteriér, který kombinuje futuristické prvky a dynamické detaily, ať už to jsou komplikované přední světlomety nebo zadní světla, která připomínají ještě komplexnější verzi těch z (mnohem dražšího) Fordu Mustang Mach E. Drobnou vadou na kráse může být zpracování některých prvků, které prozrazuje skutečnou cenu Tucsonu. A je také otázkou, jak rychle bude takto výrazný design stárnout.
Podobně působivý je i interiér. Na první pohled zaujmou rozmáchlé linie, které přecházejí ze dveřních panelů do palubní desky, na druhý pak nezvyklý čtyřramenný volant a ve třetím gardu pak samozřejmě futuristicky působící přístroje a ovládací prvky. Místo tradičních budíků najdete jeden displej, druhý o stejném rozměru 10,25“ slouží pro potřeby infotainmentu, další displej o něco níže informuje o stavu klimatizace, na středovém panelu je pak spousta tlačítek (naštěstí zcela staromódně analogových), včetně ovládání řazení (tuto volbu už bude mnoho řidičů považovat za méně šťastnou).
Z funkčního hlediska vyvolává interiér smíšené dojmy. Některé věci jsou skutečně tak dobré, jak vypadají a třeba obraz z postranních kamer, který se v příslušném „budíku“ objeví při zapnutí blinkru, je skoro geniální. Na druhou stranu by bylo hezké mít možnost jiného zobrazení přístrojů než tradičních kulatých „analogů“ a celé uživatelské prostředí je občas poněkud zmatečné.
Celkový dojem je stejný zvenčí i uvnitř. Tucson, zvláště ve špičkově vybavené a sportovně střižené verzi, vypadá přinejmenším na první pohled o dost dražší, než by měl. Ještě před pár lety byste takto odvážný design a moderní technologie našli jen u prémiových aut. Módní tvary SUV to ještě podtrhují. Jakmile se ale začnete soustředit na detaily, začnete si všímat projevů toho, že o prémiové auto ve skutečnosti nejde.
V první řadě samozřejmě kupní cenu. Nebo výši splátek (o porovnání různých forem financování se můžete dočíst v tomto textu). SUV nabízí celou řadu výhod, ať už zdánlivých nebo reálných, včetně toho, že působí dražší a také dražší je. V případě Tucsonu to sice není tak drastické, ale pořád si oproti srovnatelnému kombíku připlatíte částku, která (v závislosti na výbavě) může přesahovat 100 tisíc korun. Nás však zajímají spíše ty aspekty, které nejsou tak patrné na první pohled.
Stejně jako terénní vlastnosti bývají tím prvním důvodem pro pořízení SUV, který řadu lidí napadne, jsou prvním důvodem proti jízdní vlastnosti na silnici, ať už jde o dynamiku v přímce nebo v zatáčkách. Fyziku zkrátka „neokecáte“ a vyšší těžiště a téměř dva metráky navíc se musí nutně někde projevit. Na druhou stranu platí, že všechen vývoj směřoval k tomu, aby na silnici SUV jezdilo co možná nejpodobněji „placatým“ autům. Protože se prostě ví, že už si to lidé nekupují jako auto do terénu.
U Tucsonu se to částečně daří. Dokud se budete pohybovat v téměř jakýchkoliv příčetných rychlostech, chová se docela jako běžné osobní auto. Pomáhá tomu i příplatkový adaptivní podvozek a fakt, že u verze N Line je nastavení „sport“ o něco ostřejší než u standardních modelů. Když se ale pokusíte o dynamičtější styl jízdy, brzy narazíte na limity schopností podvozku a výraznou nedotáčivost - přesně takovou, jakou byste u rodinného SUV čekali. Pokud jste doufali, že N Line bude znamenat trochu té podvozkové magie, kterou inženýři Hyundaie předvedli na i30N nebo Konu N, bohužel se nedočkáte.
Při prvním pohledu do ceníků se může zdát, že i30 kombi a Tucson nemohou vzájemně představovat alternativu. Základní cena modelu i30 kombi je v aktuální akční nabídce 409 900 Kč, zatímco Tucson začíná na 559 990 Kč. To je skoro o polovinu víc.
Podrobnější pohled ale odhalí, že rozdíly jsou mnohem menší. Abyste získali alespoň srovnatelnou dynamiku, musíte si u i30 kombi připlatit za tříválcový motor 1.0 T-GDI o výkonu 88 kW (120 koní) – stále výrazně méně než 110 kW (150 koní) u základního Tucsonu. Zároveň musíte sáhnout přinejmenším po výbavě Start Plus za 429 990 Kč. Pokud se chcete výkonem přiblížit testovanému mild hybridu (132 kW/180 koní), budete muset sáhnout po taktéž mild-hybridním 1.5 T-GDI, které začíná na 549 990 Kč. Podobně výkonný Tucson s manuální převodovkou přijde na 639 990 Kč v odpovídající výbavě Smart.
Pokud vás láká sportovní styl výbavy N Line, zaplatíte u i30 kombi s motorem 1.5 T-GDI mild hybrid 649 990 Kč, zatímco odpovídající Tucson bude stát 759 990 Kč. Testovaný kus se silnějším mild hybridem o 132 kW/180 koní, pohonem všech kol a automatickou převodovkou DCT sice stojí 899 990 Kč, ale tady už platíte za věci, které u i30 vůbec není možné získat – pohon 4x4 a automatickou převodovku.
O hmotnost navíc se pak postarají výkonnější motory. Nejvýkonnější varianta u i30 přibližně odpovídá základní motorizaci u Tucsonu, tedy 1.6 T-GDI (i30 používá podobnou, ale méně výkonnou 1.5 T-GDI). V základní verzi nabízí výkon 110 kW/150 koní, jako testovaný mild hybrid pak 132 kW/180 koní. V nabídce je ještě plný hybrid o 169 kW/230 koních a plug-in hybrid o 195 kW/165 koních. Poslední možností je naftová 1.6 CRDi, taktéž ve standardní (85 kW/115 koní) nebo mild-hybridní (100 kW/136 koní).
Větší hmotnost v nižších rychlostech a větší čelní plocha v těch vyšších společně pracují proti výkonu motoru a způsobují, že i se 180 koňskými silami se Tucson N Line pohybuje spíše svižně než opravdu dynamicky. Přítomnost mild hybridu pak téměř nepoznáte. Rozdíl v dynamice by byl nejspíš patrný jen při přímém srovnání.
Nutnost použití větších motorů nás přivádí k asi nejzásadnějšímu důvodu proti pořízení SUV. Tím je samozřejmě spotřeba paliva a s ní spojené emise CO2. O emise se český řidič příliš starat nemusí, pokud ho netíží svědomí, protože u nás nemají vliv na silniční daň ani jiné podobné poplatky (pokud se nevejdou do 50 g/km CO2, což se ale týká jen plug-in hybridu).
Spotřeba ale zajímá téměř každého motoristu. A tady má Tucson trochu problém. I když „papírových“ 6,9 litru na 100 kilometrů v kombinovaném provozu vypadá docela příznivě, realita se, jako u každého auta, od testovací metodiky WLTP dosti liší. Ve skutečném světě se málokdy dostanete pod 9 l/100 km a při rychlejší jízdě nebo po městě může palubní počítač ukázat i čísla začínající desítkou. Ani mild-hybridní systém, kde kombinovaný startér-alternátor ukládá energii při brzdění a používá ji k „pomoci“ benzínovému motoru, situaci nezachrání. Ekvivalentní i30 kombi přitom jezdí o více než dva litry „levněji“.
Existuje ale i zdánlivá nevýhoda SUV, která je ve skutečnosti opravdu jen dojmem. Jsou to samozřejmě rozměry a s nimi spojené parkování. S délkou 4510 milimetrů je Tucson ve skutečnosti výrazně kratší než i30 kombi, které měří 4585 milimetrů. V nejdůležitější disciplíně, tedy „kolik místa potřebujete na podélné zaparkování“, tak SUV jasně vítězí. Tucson je sice citelně širší, s 1865 mm oproti 1795 mm u i30 kombi, ale do situací, kdy o tom, jestli se vejdete nebo ne, rozhoduje šířka, se dostanete podstatně méně často. Celkově je tak SUV paradoxně lepší volbou, pokud chcete ve městě zabírat co nejméně místa, a to i přesto, že by vám někteří aktivisté za jeho vlastnictví nejraději vypustili ventilky.
Není těžké pochopit, proč Hyundai Tucson patří mezi nejprodávanější modely na našem trhu. V kontextu kupní síly českého zákazníka představuje to, co pro Brita či Němce znamenají kompaktní prémiová SUV. Dalo by se to popsat jako „dostupný luxus“. Dostanete to, co od rodinného auta doopravdy potřebujete, ale také pár věcí, které jsou příjemné, ale nikoliv nezbytné.
Z čistě racionálního hlediska je téměř nemožné si obhájit vyšší náklady na Tucson oproti jeho kombíkovému sourozenci. Stojí víc peněz při pořízení, má výrazně vyšší spotřebu, víc zaplatíte i za pojištění a servis. Přitom jediná opravdu výrazná objektivní výhoda SUV jsou ony tři centimetry světlé výšky a možnost pohonu všech kol. To je důležité snad pro onoho anekdotického majitele chaty na konci polní cesty.
Kdybychom ale všichni kupovali auta racionálně, tak by na buben přišly všechny prémiové značky a dost možná i většina ostatních automobilek, protože bychom si nakonec všichni koupili něco jako Dacii. Pokud od auta chcete víc než jen ryzí racionalitu a chcete za své utracené peníze mít i dobrý pocit, radost nebo třeba dojem prestiže, pak může příplatek za Tucson oproti ekvivalentní i30 dávat skvělý smysl.
Vojtěch Dobeš
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
