Konec minulého týdne přinesl další díl zvláštního představení na téma ekonomických reforem. Podstatou prezentované daňové reformy bohužel není žádná zásadní změna systému, která by podpořila českou ekonomiku, ale jen přesouvání peněz z jedné škatulky do druhé. Pokud je tato změna určena k tomu, aby se lidé naučili lépe počítat a přemýšlet nad svými penězi, tak to možná bude fungovat – ale ve většině zemí se na podporu finanční gramotnosti používají levnější programy.
Dobré zprávy: OSVČ získají, výběr daní bude jednodušší
Ale začněme nejprve pochvalou. Pokud se ještě někde nezmění parametry, jsou navržené změny dobrou zprávou pro drobné podnikatele, kteří by měli státu nově odvádět 32 procent svého hrubého zisku, zatímco dnes odvádějí 36,35 procenta. A určitě je dobré, že ministr Kalousek jasně upozorňuje, že si podnikatelé mohou moci zvýšit odvody pojistného na důchodové pojištění nad minimální výši 6,5 procenta – a že pokud to neudělají, budou v budoucnu pobírat jen minimální důchod. Dnes totiž většina živnostníků pouze minimalizuje své odvody a není jí jasné, jaké negativní dopady to na ně může po odchodu do důchodu mít.
Ještě větší pochvalu by si zasloužilo Jednotné inkasní místo – tedy jedno místo pro odvod daně z příjmu, sociální daně a zdravotního pojištění. Tedy pokud opravdu vznikne, neboť o jednotném inkasním místě se mluví už zhruba pět let a jeho fungování zatím zůstává pořád jen na papíře. Otázkou také je, jakými pravidly se bude nová instituce řídit, neboť finanční úřady, správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny mají různé úřední postupy a pravidla – a aby jednotné inkasní místo fungovalo, budou se vedle formulářů muset sjednotit právě i postupy a procesy a vytvořit nové informační systémy. A bude velmi zajímavé sledovat, jestli to bude možné za necelé dva roky zvládnout…
Výjimky z rušení výjimek: podle jakého klíče?
Velké otazníky naopak vyvolává jiná část změn, a to rušení různých výjimek. Podobně jako u důchodové reformy a s ní spojeného zvyšování daní jsme se zatím dočkali pouze obecných hesel bez jakékoliv analýzy dopadů. Zbytečné výjimky se jistě mají rušit, ale podle jakého klíče ministr financí rozhodl některé z nich zachovat a jiné zrušit? Mají ty zrušené příliš malý a neprokazatelný efekt? Nebo se jen hledají další cesty, jak navýšit příjmy státního rozpočtu, aby vláda nemusela tak moc škrtat ve výdajích?
Hypotéky a stavební spoření: ne každý škrt je výhra
Vezměme si jako příklad návrh na zrušení možnosti odečíst si zaplacené úroky z hypoték a úvěrů ze stavebního spoření. Zavedení této možnosti mělo podpořit vlastnické bydlení, navíc je výjimka konstruována tak, že pomáhá především v prvních letech hypotéky, kdy jsou rodinné rozpočty mladých rodin nejnapjatější (protože v prvních letech se splácí více úroků než jistiny, a částka k odpočtu je tak vyšší). Vzhledem k tomu, že u letos uzavřených hypoték bude strop odpočtu poloviční a úplně zrušen má být až u hypoték uzavřených od roku 2012, vzrostou příjmy státu maximálně o desítky, možná stovku milionů. Ale o kolik stát přijde tím, že si hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření vezme méně lidí, že se bude méně stavět a méně investovat do dlouhodobého zabezpečení vlastní budoucnosti?
Připravit podobné analýzy není úplně jednoduché, ale ministerstvo financí vždy mělo dost zkušených ekonomů, kteří by měli být schopni navrhované změny podložit důvěryhodnými čísly. Proč je tedy nezveřejní?
Psáno pro Lidové noviny
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 3. 2011 11:09
Souhlas. Posuzovat výhodnost nájemního versus vlastnického bydlení je značně komplikované a v diskuzi se vždy objeví matráci. Tedy lidé, kteří budou dokolečka vykřikovat své mantry: "raději budu bydlet ve vlastním, než abych vyhazoval peníze za nájem", "za 20 let budu aspoň něco vlastnit".
Faktorů pro srování je mnoho a v diskuzích je typické, že diskutující mantrák uvede jedinou konkrétní případovou studii (tu svoji), ve které navíc vynáší do nebes výhody své volby a zatracuje ty ostatní. Přece veřejně nepřizná, že udělal chyby, nebo, že by snad mohla existovat srovnatelná alternativa. :-)
Zvláští argumentační kapitolou je "POCIT NĚCO VLASTNIT". Jako by to bylo to nejdůležitější a nejzásadnější na světě. Když si chci osladit čaj, přece si hned nebudu kupovat cukrovar. Tady mají mantráci zásadní psychický blok: "za dvacet let to splatím a bude to moje". Ale co bude moje za 20 let? Prostě 20 let stará nemovitost, která bude akorát tak zralá na větší investice. Takže konečně je hypo splacená a co teď má takový člověk našetřeno na nová okna, možná kotel, i ta fasáda by něco chtěla, ...).
Závěr. Vždy se u těchto debat bavím tím, jak jsou lidi zaslepení a donekonečna obhajují tu svoji volbu. :-)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
22. 3. 2011 7:18, Fany
Přesně tak. Autor nezapře šéfa finančních bouchačů.
Co se týče navrhované reformy, tak je tam mnoho věcí, o kterých by bylo dobré ještě diskutovat. Jako třeba možnost odpočtu od základu daně u placeného pojištění OSVČ, jak to bude s limitem u DPP a tak dál. To, co uvedl autor, není podstatné.
A co se týče neustálého ataku na vlastní bydlení, tak to už je až směšné. Jakoby nájemní bydlení neexistovalo...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (29 komentářů) příspěvků.