Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Rychlá cesta k válce

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Rychlá cesta k válce
Nový císařský komisař v Kantonu tvrdě zasáhl proti pašeráctví opia. Na britské obchodníky uvalil blokádu a nechal jim otrávit zdroje vody. Tehdejší světovou supervelmoc ovšem hrubě podcenil. Začalo se schylovat k první válce.

Na začátku roku 1839 dorazil nově jmenovaný císařský komisař pro potlačení obchodu s opiem a guvernér provincií Kuang-tung a Kuang-si Lin Ce-Sü do Kantonu. Ovace, kterými ho místní obyvatelstvo přivítalo, byly tak bouřlivé, že udělaly dojem i na britské obchodníky přivyklé lecjaké pompéznosti. Ještě více však na ně měly zapůsobit Linovy administrativní kroky. Během prvních čtrnácti týdnů v úřadě nechal kvůli obchodu s opiem uvěznit na 1 600 lidí. Část z nich byla veřejně popravena zardoušením. Jeho podřízení zkonfiskovali pět tun opia. To bylo pětkrát více lidí a sedmkrát více opia, než zadržel jeho předchůdce během tří let.

Kuřákům Lin slíbil beztrestnost, pokud odevzdají dýmky a opium a nastoupí na odvykací kůru. V opačném případě jim hrozilo zatčení a poprava.

Obchod s opiem v Kantonu prakticky ustal. A to byl teprve začátek.


Císařský komisař Lin Ce-Sü, zvaný Lin Jasné Nebe (kresba okolo roku 1850)
V průběhu oněch čtrnácti týdnů obdržel britský superintendant, kapitán Elliott, dva Linovy dopisy. První byl adresován královně Viktorii, kterou císařský komisař žádal, aby zastavila obchod s opiem. Ve druhém bylo ultimátum britským lodím, zakotveným v přístavu, aby do tří dnů vydaly veškeré opium na palubách a ve skladech na ostrově Lin-tchin. Není známo, zda královna Viktorie Linův dopis někdy četla. Pokud ho četla, zcela určitě ho nevzala vážně, stejně jako nevzali vážně britští obchodníci jeho ultimátum.

Za úsvitu 25. března 1839 zablokovaly elitní mandžuské vojenské oddíly obchodníky v jejich faktoriích a čínské námořnictvo uzavřelo přístav. Na základě Linova dekretu byl pod pohrůžkou smrti veškerý obchod s cizinci do odvolání zastaven. Přítomní cizinci, včetně samotného superintendanta, se do doby, než vydají opium, považovali za zadržené.

Protože superintendantovy námitky vůči celé akci nebral Lin na vědomí, nabídli obchodníci vydání tisíce beden opia. Lin kompromisní návrh odmítl. O dva dny později superintendant kapituloval a obchodníkům nařídil vydat veškeré opium Číňanům.

Možná i Elliota samotného překvapila velikost jeho zásob. Předzásobení po indické sklizni a před další obchodní sezónou, jakož i náhlý pokles poptávky v důsledku Linových drastických opatření způsobily, že sklady byly plnější než obvykle. Jenom odevzdávání nákladu do čínských rukou trvalo dva měsíce. Během nich se vyložilo 20 283 beden s téměř 1 400 tunami opia v hodnotě přes 20 milionů tehdejších dolarů (151 miliard dnešních dolarů při přepočtu přes HDP). To byla hodnota poloviny indické sklizně. Z toho sedm tisíc beden patřilo firmě Jardine & Matheson, jen o málo méně firmě Dent & Co. a čtyři tisíce beden americké společnosti Russel & Co.

Opia bylo tolik, že jeho ceremoniální likvidace vyžadovala chemicko-fyzikální konzultaci s učenci, zabrala dva týdny, a k jeho zničení v bouřlivé chemické reakci rozpuštěním v moři bylo potřeba pěti stovek pečlivě střežených dělníků. První z nich, který se pokusil opium ukrást, byl pro výstrahu na místě sťat.

Lin, který zkázu "zahraničního bahna" sledoval ze svého pavilónu, obdržel pochvalu od samotného císaře. Poté prohlásil, že normální obchod s cizinci je nadále vítán, pašeráci opia však budou pověšeni a jejich lodě zabaveny.


Cizinecké obchodní faktorie v Kantonu, nakresleno někdy mezi léty 1830 - 1840.
Tím ovšem pašování opia neskončilo. Pašeráci vyklidili pro ně nyní nebezpečný kantonský přístav a začali hledat nějaké jiné útočiště, odkud by mohli vyrovnat ztráty utrpěné konfiskací. Část z nich se stáhla do portugalského Macaa, část vykládala zboží při pobřeží, a jiní v čele s Jardine & Matheson zabrali neobydlený, leč před letními tajfuny dobře chráněný ostrov, Číňany zvaný Hong-Kong čili Voňavý přístav.

Komisař Lin byl na koni. Podle něj byli pašeráci zločinci nejhoršího rázu, kteří nemohou najít zastání u žádné vlády světa. Stačí pár radikálních opatření typu březnové konfiskace, několik poprav a obchod se sám zastaví. A tak stejná opatření, jako zavedl v Kantonu, rozšířil po celém pobřeží.

Rychle se ukázalo, že se Lin zmýlil a britské obchodníky podcenil. Na jedné straně to byli sprostí pašeráci. Na druhé to však byli i vážení obchodníci s čajem, poddaní Jejího Veličenstva britské královny, ctění daňoví poplatníci a především úplně stejní lidé, kteří před šesti lety zlomili monopol mocné Východoindické společnosti.

Od začátku Linova protiopiového tažení lobboval v britském parlamentu pro vládní zásah proti čínským opatřením pan Matheson, ke kterému se později přidal i pan Jardine, poté Dentova rodina a další. Jako před šesti lety, ani nyní obchodníci nešetřili penězi a výsledky jejich práce se začaly rychle projevovat.

Test síly nastal 12. července 1839, kdy skupina opilých britských námořníků zabila čínského vesničana nedaleko Kowloonu, pobřežní vesnice naproti Voňavému přístavu. Lin požádal britského superintendanta o vydání viníků k potrestání dle čínských zákonů. To Elliot odmítl s tím, že Britové budou potrestáni dle zákonů Velké Británie.

Lin tlak na Brity zesílil. Nařídil zastavení veškerého obchodu s cizinci po celém pobřeží, včetně portugalského Macaa. Zároveň čínská armáda otrávila vodní prameny, z nichž námořníci čerpali zásoby.

Blokáda zahnala všechny britské lodě do Hong-Kongu, kam k nim koncem srpna připlula osmadvacetidělová válečná fregata. Atmosféra houstla. O čtyři dny později se tři ozbrojené čínské džunky pokusily zabránit britským obchodním lodím a fregatě v nabírání zásob v Kowloonu. To byla Linova druhá chyba.

Jako každý Číňan považoval i císařský komisař cizince za špinavé a necivilizované barbary. Z vlastní zkušenosti věděl, že britské nádoby z kameniny nejsou tak kvalitní jako čínské nádobí z porcelánu, stejně jako britské textilní výrobky ve srovnání s čínským hedvábím. Logicky předpokládal, že horší jsou i britské zbraně, námořníci a vojáci. Navíc byl přesvědčen, že Britové jsou na čaji životně závislí, a pokud jim odmítne čaj prodat, tak prostě umřou. Nenašel se nikdo, kdo by mu řekl, že si zahrává s tehdejší hospodářskou, námořní i technologickou supervelmocí číslo jedna.

Válka obou velmocí byla na spadnutí.

Mají vojenské zásahy proti pěstitelům a pašerákům drog naději na úspěch?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+24
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

27. 7. 2007 7:13, Důchodce

Dnes ty peníze shání třemi způsoby: prostitucí, krádežemi všeho druhu, ale hlavně podílem na prodeji drog (ať výrobou, pašeráctvím nebo prodejem na ulici). Nějak se nemohu smířit s myšlenkou, že by po legalizaci stál třeba 1 gram heroinu stejně jako panák slivovice nebo krabička cigaret. Nebo 1 gram perníku stejně jako krabice Pardubických perníčků :-) Myslím, že by stál podstatně víc a fetování by bylo i po legalizaci dražší než pití nebo kouření (hlavně díky spotřební dani, že). Vidím tedy rozdíl ve finanční náročnosti tohoto "koníčku", takže ani po legalizaci prodeje drog bychom se zcela nezbavili doprovodných kriminálních jevů.

Reagovat

 

+58
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Jimmy 27. 07. 2007 03:15)

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

27. 7. 2007 | 11:22 | Důchodce

Jojo. Z našich daní platíme recidivistům humánní věznice a oni se nám odvděčí zase jen kriminálními skutky. Chyba je, že kriminálníci při trestu nemusí pracovat. To je veliká škoda, protože kdyby se tato armáda pracovních...více

27. 7. 2007 | 8:03 | Larus

Jó, svět je složitej a jednoduchý řešení neexistujou. A co třeba tohle: vadí mi, že u nás nejsou krátké tresty odnětí svobody, jako třeba v USA - na pět dní, na měsíc atp. Prostě chybí městské šatlavy. Když chytíte závisláka...více

27. 7. 2007 | 7:13 | Důchodce

Dnes ty peníze shání třemi způsoby: prostitucí, krádežemi všeho druhu, ale hlavně podílem na prodeji drog (ať výrobou, pašeráctvím nebo prodejem na ulici). Nějak se nemohu smířit s myšlenkou, že by po legalizaci stál třeba...více

27. 7. 2007 | 3:15 | Jimmy

A kde ty peníze shání dnes ? Ostatně být už dnes naprosto legální závislákem - alkoholikem také stojí nemalé peníze.
Takže v čem by byl rozdíl ?
více

26. 7. 2007 | 15:08 | Důchodce

Není mi jasná jedna věc. Kde feťák sežene stále více peněz na stále se zvyšující dávky legálně prodávané drogy? Bez kriminální činnosti asi nesežene. více

Oblíbená témata

čaj, dolar, Lin, Obchod, opium, zboží

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2017 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK