Ekonomické dějiny britského pití čaje: Země omámená opiem

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Země omámená opiem
Opium, které se do Číny dostávalo v rámci britského obchodu s čajem, asijskou velmoc paralyzovalo. Některé odhady z roku 1832 dokonce hovořily o tom, že do deseti let nebude kvůli drogám čínská armáda schopná boje.

Na britsko-čínském obchodu s opiem a čajem nebohatli jen Britové. Na své si přišli i Číňané. Jen úplatky čínským úředníkům, aby proti pašování nezasahovali, činily 40 stříbrných dolarů za bednu opia. Bohatli všichni zúčastnění - od veslařů pašeráckých člunů, přes čínské obchodníky s čajem, podplacené vládní úředníky, drogové dealery až po provozovatele opiových doupat. Pravděpodobný vrchol celého řetězce, obchodník Wu Ping-Ťien, Evropany přezdívaný Howqua, prý vydělal 56 milionů stříbrných dolarů (611 miliard dolarů v dnešních cenách při přepočtu přes HDP), což z něj v roce 1833 udělalo jednoho z nejbohatších lidí světa.


Obchodník Wu Ping Ťien, zvaný Howqua - jeden z nejbohatších lidí první poloviny 19. století.
Celkový efekt byl však pro Čínu devastující. V roce 1838 v nejpostiženějších provinciích Kuan-tung a Fu-ťien kouřilo opium devadesát procent obyvatel. V celé Číně kouřilo opium deset až dvacet procent vládních a dvacet až třicet procent provinciálních úředníků. Při vyšetřování čínské vojenské porážky u Lien Čou v roce 1832 bylo zjištěno, že pětina vojáků nebyla bojeschopná kvůli silné drogové závislosti. Dle některých prognóz hrozilo, že při stávající úrovni spotřeby opia nezbude Číně do deseti let žádný voják, který by ji mohl chránit. Syn guvernéra provincie Kanton byl dopaden v Pekingu při pašování opia v diplomatickém zavazadle. Závislí byli i eunuchové a palácové stráže císařského dvora a tři nejstarší synové císaře Tao-Kuanga zemřeli na předávkování drogou.
Pašerácké gangy se rozrůstaly a ruku v ruce s nimi se vzmáhala zločinnost. Do tohoto období spadá vznik čínských triád, agresivnější a podstatně krutější varianty italské mafie.

Drogově závislí Číňané utráceli prý za opium více než polovinu svých příjmů, což vedlo k poklesu prodeje ostatního zboží. Podle některých obchodníků se prodej propadl asi o polovinu za posledních dvacet až třicet let.
Jenom v Kantonu se v letech 1834 - 1838 za opium zaplatilo 30 milionů stříbrných taelů (zhruba 1200 tun stříbra) ročně. V celé Číně se prý takto utrácelo 100 milionů taelů čili čtyři tisíce tun stříbra ročně. Protože zahraniční obchod byl pro Čínu již dlouho deficitní (hodnota dovozeného opia převyšovala cenu vyvezeného čaje, porcelánu i hedvábí), čínské stříbro odtékalo ze země. Mezi roky 1831 - 1833 v zahraničí zmizelo ročně 10 milionů taelů. Po pádu monopolu Východoindické společnosti v roce 1834 se deficit čínského obchodu ještě zvýšil.


Kantonské říční přístaviště - vstupní brána světového opia do Číny.
Odliv stříbra vedl ke krizi čínského měnového systému, kde obíhaly dva druhy mincí - měďáky, kterými se platilo v běžném životě, a stříbrné taely, ve kterých se odváděly daně. Snížení množství stříbra v oběhu vedlo k růstu jeho ceny, vyjádřené v měděných mincích. Při platbě daní museli rolníci platit za stříbrňáky více měďáků (údajně až o 60 procent více), což v podstatě vedlo ke zvýšení daní, aniž by z nich ovšem profitoval státní rozpočet. Čínské státní pokladně, jejíž celkové roční příjmy činily 40 milionů taelů, proto hrozil bankrot.

V té době existovaly mezi konfuciánskými učenci dva názory, jak celý problém vyřešit. Dle prvního, který zastávaly konfuciánské školy v postižených provinciích Kuan-tung a Kanton, by bylo nejlépe celý obchod s opiem legalizovat. Nadále mělo být zakázáno kouření opia pouze úředníkům, studentům a vojákům. Pro ostatní vrstvy obyvatelstva měl být zákaz zrušen. Tento názor vycházel z domněnky, že opium je už rozšířené tak, že obchodu s ním stejně není možné zamezit. Navíc učenci tvrdili, že nejvíc zla, zločinů a korupce vzniká z prohibice, nikoliv užívání. Proto doporučovali uvalit na dovážené opium clo a místo stříbra za něj platit rovnou čajem a hedvábím. Mělo se rovněž povolit pěstování opia v Číně, kde prý vyroste opium slabší a méně škodlivé. Levnější čínské opium pak vytlačí dražší indické a s ním i cizince.

Druhý názor byl přesně opačný - za vše špatné může opium. To mělo zůstat i nadále zakázané, jeho užívání se mělo tvrdě trestat a kuřáci, kteří se nezbaví svého zlozvyku do jednoho roku, měli být popraveni. Snížením počtu kuřáků se měla zmenšit poptávka po opiu a s ním i zisky cizinců. Čím nižší budou zisky, tím více cizinců odejde. Jestliže Británie i Vietnam tvrdě postihovaly drogově závislé, nebyl podle tohoto proudu žádný důvod, proč by je neměla trestat i Čína.
Je zvláštní, jak hodně tehdejší spor v Číně připomíná kteroukoliv debatu o legalizaci drog v současnosti. Kupodivu i tehdy dopadla diskuse stejně jako dnes.
Z morálního, ekonomického, vojenského a vzhledem k osudu svých synů i osobního hlediska neměl císař Tao-Kuang na vybranou. Opium mělo být zakázáno, obchod s ním potlačen a jeho veškerá zásoba za každou cenu a bez ohledu na prostředky zničena.
V říjnu 1838 povolal císař do svého paláce v Pekingu muže, který to měl dokázat. Jmenoval se Lin Ce-Sü, v době jmenování mu bylo jednapadesát let, byl provinciálním správcem, konfuciánským básníkem a pro jeho neúplatnost a vysokou morálku mu říkali Lin Jasné nebe. V čínských dějinách je dodnes oslavován pod jménem Komisař Lin.
V jeho osobě se totiž na britské obchodníky valila pohroma, jakou ještě nezažili.

Jaký je váš názor na legalizaci drog?

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+9
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 16 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

24. 7. 2007 0:25, 2et

Úvodem připomínka - v diskuzi není příliš relevantní, čemu kdo veří. Víra je vaše osobní věc, tak jí sem prosím netahejte. Ale teď fakta. Je zřejmě, že váš pohled na omamné látky je zhruba stejně pokřivený jako ten, který prezentuje právě film "Samotáři", jen z opačné strany. Základní problém je množství. Podlé mnohých studií jsou látky jako alkohol i marihuana v malém množství přínosem pro zdraví duševní i tělesné. Stačí se podívat na statistiky, podle kterých se abstinenti dožívají nižšího průměrného věku než lidé, kteří si občas dají sklenku vína či piva.

A že jsou někteří dlouhodobí huliči vypatlanci? Ano, někteří ano, viděl jsem takové, nicméně zdaleka to neplatí pro všechny. Zajímavé je, že příslušníci té skupiny vypatlanců začali téměř bez výjimky marihuanu kouřit ve velmi nízkém věku, ale to jen tak mimichodem. Každopádně ta vypatlanost není způsobena dlouhodobostí, ale zejména její kombinací s množstvím, čímž se dostáváme zpět k tomu základnímu problémy. Protože já vykouřím každý rok zhruba dva jointy a žádné nepříjemné následky na sobě nepozoruji ani já, ani moje okolí, i když to takto dělám téměř deset let. Dokonce ani ta půlka láhve dobrého vína každý týden mi zdá se nijak neškodí.
A proto nechápu, proč by mi toto měl kdokoliv zakazovat. Cožpak mám jen pořád pracovat, platit daně, množit se a mít dovoleno propadnout pouze droze chudých zvané televize? Proč si nemůžu legálně koupit jointa? Omezuji tím snad někoho? Jsem snad nesvéprávné dítě? Kvůli tomu, že kolem běhá pár nemocných chudáků, kteří mají neovladatelné nutkání být na něčem závislí? Nebylo by smysluplnější raději léčit tyto chudáky, než něco zakazovat mně? Auta také nezakazujeme, i když občas za víkend rozjezdí třicet lidí, a to jsme na nich závislí úplně všichni mnohem více, než je zdrávo!
(Snad jediný argument pro zákaz měkkých drog, o kterém bych byl ochoten diskutovat, je ochrana mladistvích, kteří jsou přeci jen obecně náchylnější k závislosti i následné vypatlanosti - ať si na marihuanu počkají do dvaceti, nic jim neuteče, ba naopak!)

Problém prostě není v látce ani činnosti, ale v jejím užívání přes míru. A je pak úplně jedno, jestli jde o alkohol, marihuanu, kávu, televizi, práci, internetové diskuze nebo ukládání peněz do slamníků. Všeho s mírou!

Zobrazit celé vlákno

+52
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.

A tohle už jste četli?

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Opium

16. 7. 2007 | Michal Špaček

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Opium

Britové našli jednoduchou cestu, jak se dostat ke stříbru, kterým mohli platit Číňanům za čaj. Paradoxně to bylo čínské stříbro, které od čínských překupníků získávali za pašované opium.... celý článek

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Obchod, obchod a jenom obchod

12. 7. 2007 | Michal Špaček

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Obchod, obchod a jenom obchod

Rostoucí britskou poptávku po čaji mohla v 19. století uspokojit pouze Čína. Ta však o rozvoj obchodu s Evropany neměla zájem. Navíc Britům začalo docházet stříbro, což bylo to jediné,... celý článek

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Obchod pana Garrawaye

9. 7. 2007 | Michal Špaček | 2 komentáře

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Obchod pana Garrawaye

Není snad lepší symbol Británie než na první pohled nevinný čaj o páté. Rostoucí záliba v tomto nápoji přitom nepřímo vedla k nezávislosti Spojených států, francouzské revoluci či krvavým... celý článek

Od přání k mýdlu s rakem

22. 9. 2006 | Petr Vykoukal | 9 komentářů

Od přání k mýdlu s rakem

Jméno Otta dnes už mezi mladšími příliš známé není. Naše babičky si ale praní bez mýdla s rakem či Omýru neuměly představit. Právě to byly výrobky továrny Františka Otty, která po "zásahu"... celý článek

Petrof aneb piáno z hospody

20. 9. 2006 | Petr Vykoukal | 1 komentář

Petrof aneb piáno z hospody

Ti hudebnější z nás mají značku Petrof přímo vtisknutou do očí, neboť ji měli prakticky stále před sebou. Ti méně nadaní si ale i tak Petrof pamatují, protože pianino této značky bývalo... celý článek

Zjistěte zdarma cenu fotovoltaiky pro váš dům

Nezávislý srovnavač fotovoltaik Řešímto.cz

Partners Financial Services