Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Tvrdě vybojovaný konec monopolu

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Tvrdě vybojovaný konec monopolu
Nezávislí obchodníci s opiem si vymohli zrušení monopolu Východoindické společnosti na obchod s Čínou. Mohli tak nejen pašovat do této země opium, ale rovněž z ní legálně dovážet čaj do Británie. Obchod s opiem i čajem rychle rostl.

Systém obchodování s čajem, v němž licencovaní obchodníci pašovali do Číny opium, které vyměnili za stříbro, toto stříbro prodali zástupci britské Východoindické společnosti, která ho oficiálně vyměnila za čaj, přestal v první polovině 19. století těmto nezávislým obchodníkům vyhovovat. Jejich opiem naloženým lodím kromě nepřízně počasí hrozily i přepady čínských a malajských pirátů. Neobvyklé nebyly ani útoky britských a indických konkurentů. Po osudu takových ztracených lodí nikdo nikdy nepátral. Navíc hrozilo nebezpečí, že obchodník s opiem padne do rukou čínských úřadů a nikdo z Východoindické společnosti či konkurentů by pro něj nehnul ani prstem. Podle císařských ediktů dopadená posádka spadala pod čínskou soudní jurisdikci, známou zvláštními druhy výslechů, mučeními i tresty, kterých se Evropané oprávněně báli.

Odměnou za toto riziko pro ně byly jen výnosy, plynoucí z nelegálního obchodu s opiem, aniž se obchodníci mohli podílet na výnosech z legálního obchodu s čajem, který provozovala pouze Východoindická společnost. A protože tento monopol byl stanoven zákonem, mohl ho změnit zase jenom zákon.


Klece smrti - jeden z trestů čínské justice, kterých se Evropané báli. Odsouzení čekají vestoje na přímém slunci, dokud nepřijde smrt. Číňan vpravo se již dočkal. Pohlednice z konce 19. století.
V té době neexistovala řevnivější skupina než obchodníci s opiem. Přesto, když šlo o peníze, dokázala se sjednotit a její zástupci začali tvrdě lobbovat v britském parlamentu. Argumentovali svobodou obchodu, výší daní, odváděných jejich firmami, neefektivností monopolu Východoindické společnosti a nešetřili při přesvědčování penězi. Východoindická společnost, která stále ještě byla jedním z hlavních zdrojů příjmů britské státní pokladny, si takové jednání nenechala líbit a její zástupci přesvědčovali členy parlamentu, aby monopol zachovali. Navíc pro výstrahu zrušila licence na vývoz opia těm, kteří pro zrušení monopolu horovali nejvíce.

Část z nich zkrachovala, další se skryli v partnerstvích s obchodníky, jejichž licence zrušeny nebyly, a v akcích proti monopolu pokračovali. Byli stejně tvrdí a neústupní jako při obchodech s opiem, a tak v roce 1834 s pomocí tehdejšího premiéra, hraběte Charlese Greye (muže, po kterém je pojmenován čaj Earl Grey), dosáhli svého. Monopol Východoindické společnosti pro obchod s čajem padl. Delegáta Východoindické společnosti v Kantonu nahradil superintendant britské vlády a od té chvíle mohl přivézt čaj do Británie kdokoliv, kdo byl schopen za něj v Číně zaplatit.

Lobbyistům Východoindické společnosti se však podařilo udržet monopol na obchod s Indií, a tedy i na obchodování s opiem. Jinými slovy, Východoindická společnost si stále mohla určovat, komu opium prodá. Obchodníci pak mohli koupené opium prodat Číňanům a za získané stříbro koupit čaj při jedné plavbě.

Efekt byl okamžitý. Obchod s čajem i opiem se raketově rozrostl.
V roce 1820 se propašovalo do Číny necelých deset tisíc beden opia (o sto let dříve bylo těchto beden 200), v roce 1830 dvacet tisíc beden , v roce 1836 (dva roky po pádu monopolu) dosáhl jejich počet třiceti tisíc. O další dva roky později bylo beden 35 tisíc. V každé z nich bylo zhruba 70 kilogramů opia, namačkaných v koulích o velikosti grapefruitu, pořízených na indickém trhu v cenách od 600 do 800 stříbrných dolarů za bednu. Protože odhadovaný čistý zisk z každé bedny, přeměněné nejprve na stříbro, pak čaj a nakonec na britské bankovky činil 1 000 stříbrných dolarů, přesahovala výnosnost vloženého kapitálu 25 procent. Jinými slovy, čtyři plavby stačily k uhrazení nákladů na stavbu lodi. Není divu, že obchod s čajem a opiem lákal obchodníky z celého světa.

V jeho čele stála britská společnost Jardine, Matheson & Co., oficiálně založená v roce 1832 ctihodnými pány Jamesem Jardinem a Williamem Mathesonem. V té době pašovali opium už nejméně dvanáct let. Druhou největší společností a nesmiřitelným konkurentem pánů Jardina a Mathesona byla rovněž britská Dent & Co. Třetím největším obchodníkem byla americká firma Russell & Co., která do Číny pašovala nejprve opium z Turecka, než se jí, díky obchodnímu spojenectví s Jardine, Matheson & Co., podařilo dostat k opiu indickému. Každá z těchto firem disponovala celou flotilou rychlých a dobře ozbrojených plachetnic, plujících v trojúhelníku mezi Čínou, Indií a Anglií (respektive USA) s posádkami, jejichž mravní profil byl i v tehdejší době brán jako poněkud pokřivený.

Nebyly to však jen obchodní firmy, které z obchodu bohatly. Zisk, plynoucí z poplatků za přeměnu čínského stříbra na anglické bankovky a zpět, realizovaly i britské banky. Britské státní pokladně plynuly z vývozu opia z Východní Indie příjmy 6,5 milionů liber ročně (asi 15,8 miliardy liber v dnešních cenách). Produkce opia zvedla v Indii cenu půdy na čtyřnásobek, díky čemuž zbohatli tamní vládci a vlastníci pozemků. Navíc zaměstnala tisíce lidí a pozvedla obchod a námořní dopravu v Kalkatě. Zlepšení životní úrovně v Indii pomohlo desetinásobně zvýšit tamní odbyt britského zboží. To zvedlo i výnosy britských manufaktur a přispělo k růstu britských investic v kontinentální Evropě.
Pro Američany, Brity i Indy opium vonělo penězi.

Co si myslíte o počínání Británie a existují podobné příklady i dnes?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+17
Ano
Ne

Diskuze

21. 7. 2007 | 12:57 | kolemjdoucí

Náš mák, jestli se dobře pamatuji, je jiná odrůda. Prý by se z něho dalo opium získat taky, ale snad by výroba opia z našeho máku jako samovýroba pro feťáky podstatně prodloužila feťákům život, protože za dva dny usilovné...více

19. 7. 2007 | 13:54 | Důchodce

To není špatný nápad. Jen se obávám, že by se o nás začala zajímat armáda Ruské federace, armáda Jejího Veličenstva Alžběty druhé, Taliban a též samozřejmě US Army. Radar neradar :-) více

19. 7. 2007 | 7:52 | JIrka

Četl jsem, že v Evropě jsme největšími pěstiteli máku my. Ale ten náš mák je upravován, aby se z něj nedaly dělat drogy. Co ho takhle přestat upravovat a díky vývozu pozvednout životní úroveň u nás? :-)) více

19. 7. 2007 | 6:15 | Důchodce

Když se podíváme na Afghánistán, zemi kde chcíp pes, zdá se nesmyslné, proč se tam pořád válčí. Jenže Afghánistán je jedním z největších pěstitelů máku a výrobcem opia a heroinu. Usilují tedy vlády USA a Velké Británie na...více

Oblíbená témata

čaj, monopol, Obchod, opium, zisk

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2017 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK