Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Tvrdě vybojovaný konec monopolu

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Tvrdě vybojovaný konec monopolu
Nezávislí obchodníci s opiem si vymohli zrušení monopolu Východoindické společnosti na obchod s Čínou. Mohli tak nejen pašovat do této země opium, ale rovněž z ní legálně dovážet čaj do Británie. Obchod s opiem i čajem rychle rostl.

Systém obchodování s čajem, v němž licencovaní obchodníci pašovali do Číny opium, které vyměnili za stříbro, toto stříbro prodali zástupci britské Východoindické společnosti, která ho oficiálně vyměnila za čaj, přestal v první polovině 19. století těmto nezávislým obchodníkům vyhovovat. Jejich opiem naloženým lodím kromě nepřízně počasí hrozily i přepady čínských a malajských pirátů. Neobvyklé nebyly ani útoky britských a indických konkurentů. Po osudu takových ztracených lodí nikdo nikdy nepátral. Navíc hrozilo nebezpečí, že obchodník s opiem padne do rukou čínských úřadů a nikdo z Východoindické společnosti či konkurentů by pro něj nehnul ani prstem. Podle císařských ediktů dopadená posádka spadala pod čínskou soudní jurisdikci, známou zvláštními druhy výslechů, mučeními i tresty, kterých se Evropané oprávněně báli.

Odměnou za toto riziko pro ně byly jen výnosy, plynoucí z nelegálního obchodu s opiem, aniž se obchodníci mohli podílet na výnosech z legálního obchodu s čajem, který provozovala pouze Východoindická společnost. A protože tento monopol byl stanoven zákonem, mohl ho změnit zase jenom zákon.


Klece smrti - jeden z trestů čínské justice, kterých se Evropané báli. Odsouzení čekají vestoje na přímém slunci, dokud nepřijde smrt. Číňan vpravo se již dočkal. Pohlednice z konce 19. století.
V té době neexistovala řevnivější skupina než obchodníci s opiem. Přesto, když šlo o peníze, dokázala se sjednotit a její zástupci začali tvrdě lobbovat v britském parlamentu. Argumentovali svobodou obchodu, výší daní, odváděných jejich firmami, neefektivností monopolu Východoindické společnosti a nešetřili při přesvědčování penězi. Východoindická společnost, která stále ještě byla jedním z hlavních zdrojů příjmů britské státní pokladny, si takové jednání nenechala líbit a její zástupci přesvědčovali členy parlamentu, aby monopol zachovali. Navíc pro výstrahu zrušila licence na vývoz opia těm, kteří pro zrušení monopolu horovali nejvíce.

Část z nich zkrachovala, další se skryli v partnerstvích s obchodníky, jejichž licence zrušeny nebyly, a v akcích proti monopolu pokračovali. Byli stejně tvrdí a neústupní jako při obchodech s opiem, a tak v roce 1834 s pomocí tehdejšího premiéra, hraběte Charlese Greye (muže, po kterém je pojmenován čaj Earl Grey), dosáhli svého. Monopol Východoindické společnosti pro obchod s čajem padl. Delegáta Východoindické společnosti v Kantonu nahradil superintendant britské vlády a od té chvíle mohl přivézt čaj do Británie kdokoliv, kdo byl schopen za něj v Číně zaplatit.

Lobbyistům Východoindické společnosti se však podařilo udržet monopol na obchod s Indií, a tedy i na obchodování s opiem. Jinými slovy, Východoindická společnost si stále mohla určovat, komu opium prodá. Obchodníci pak mohli koupené opium prodat Číňanům a za získané stříbro koupit čaj při jedné plavbě.

Efekt byl okamžitý. Obchod s čajem i opiem se raketově rozrostl.
V roce 1820 se propašovalo do Číny necelých deset tisíc beden opia (o sto let dříve bylo těchto beden 200), v roce 1830 dvacet tisíc beden , v roce 1836 (dva roky po pádu monopolu) dosáhl jejich počet třiceti tisíc. O další dva roky později bylo beden 35 tisíc. V každé z nich bylo zhruba 70 kilogramů opia, namačkaných v koulích o velikosti grapefruitu, pořízených na indickém trhu v cenách od 600 do 800 stříbrných dolarů za bednu. Protože odhadovaný čistý zisk z každé bedny, přeměněné nejprve na stříbro, pak čaj a nakonec na britské bankovky činil 1 000 stříbrných dolarů, přesahovala výnosnost vloženého kapitálu 25 procent. Jinými slovy, čtyři plavby stačily k uhrazení nákladů na stavbu lodi. Není divu, že obchod s čajem a opiem lákal obchodníky z celého světa.

V jeho čele stála britská společnost Jardine, Matheson & Co., oficiálně založená v roce 1832 ctihodnými pány Jamesem Jardinem a Williamem Mathesonem. V té době pašovali opium už nejméně dvanáct let. Druhou největší společností a nesmiřitelným konkurentem pánů Jardina a Mathesona byla rovněž britská Dent & Co. Třetím největším obchodníkem byla americká firma Russell & Co., která do Číny pašovala nejprve opium z Turecka, než se jí, díky obchodnímu spojenectví s Jardine, Matheson & Co., podařilo dostat k opiu indickému. Každá z těchto firem disponovala celou flotilou rychlých a dobře ozbrojených plachetnic, plujících v trojúhelníku mezi Čínou, Indií a Anglií (respektive USA) s posádkami, jejichž mravní profil byl i v tehdejší době brán jako poněkud pokřivený.

Nebyly to však jen obchodní firmy, které z obchodu bohatly. Zisk, plynoucí z poplatků za přeměnu čínského stříbra na anglické bankovky a zpět, realizovaly i britské banky. Britské státní pokladně plynuly z vývozu opia z Východní Indie příjmy 6,5 milionů liber ročně (asi 15,8 miliardy liber v dnešních cenách). Produkce opia zvedla v Indii cenu půdy na čtyřnásobek, díky čemuž zbohatli tamní vládci a vlastníci pozemků. Navíc zaměstnala tisíce lidí a pozvedla obchod a námořní dopravu v Kalkatě. Zlepšení životní úrovně v Indii pomohlo desetinásobně zvýšit tamní odbyt britského zboží. To zvedlo i výnosy britských manufaktur a přispělo k růstu britských investic v kontinentální Evropě.
Pro Američany, Brity i Indy opium vonělo penězi.

Co si myslíte o počínání Británie a existují podobné příklady i dnes?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+18
Ano
Ne

Diskuze

21. 7. 2007 | 12:57 | kolemjdoucí

Náš mák, jestli se dobře pamatuji, je jiná odrůda. Prý by se z něho dalo opium získat taky, ale snad by výroba opia z našeho máku jako samovýroba pro feťáky podstatně prodloužila feťákům život, protože za dva dny usilovné...více

19. 7. 2007 | 13:54 | Důchodce

To není špatný nápad. Jen se obávám, že by se o nás začala zajímat armáda Ruské federace, armáda Jejího Veličenstva Alžběty druhé, Taliban a též samozřejmě US Army. Radar neradar :-) více

19. 7. 2007 | 7:52 | JIrka

Četl jsem, že v Evropě jsme největšími pěstiteli máku my. Ale ten náš mák je upravován, aby se z něj nedaly dělat drogy. Co ho takhle přestat upravovat a díky vývozu pozvednout životní úroveň u nás? :-)) více

19. 7. 2007 | 6:15 | Důchodce

Když se podíváme na Afghánistán, zemi kde chcíp pes, zdá se nesmyslné, proč se tam pořád válčí. Jenže Afghánistán je jedním z největších pěstitelů máku a výrobcem opia a heroinu. Usilují tedy vlády USA a Velké Británie na...více

Oblíbená témata

čaj, monopol, Obchod, opium, zisk

Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK