Po první opiové válce měli čínští vládci plné ruce práce, aby udrželi Čínu pohromadě. Netrvalo ovšem dlouho a dostali se do dalšího střetu s Brity, k nimž se tentokrát připojila i Francie. Ta až do té doby nechtěla do bouřlivého dění v Číně zasahovat.
Záminkou pro další vojenský výpad Britů proti Číně bylo zadržení britské podloudnické lodi Arrow v kantonském přístavu. Arrow oficiálně plula pod britskou vlajkou, a tak Britové požádali o vydání jak lodi, tak posádky. Když kantonský guvernér souhlasil, požádali Britové ještě o potrestání čínských vojáků za přepadení podloudníků. To už bylo příliš i na taoisticky mírumilovného kantonského guvernéra. Rozčílil se a poslal již osvobozenou posádku zpět do vězení.
Charles „Číňan“ Gordon (1833 – 1885), britský imperiální hrdina. Za druhé opiové války bojoval v Tien-cinu a Pekingu proti Číňanům. Pak se ujal velení čínské „Vždy vítězné armády“ proti Tchaj-pchingům.
Britové odpověděli bombardováním přístavu a vyloděním námořní pěchoty. Čínská armáda na guvernérův rozkaz zadržela palbu, propukly však pouliční nepokoje. Na stranu Britů se postavili Francouzi a v prosinci 1858 společná britsko-francouzská expedice Kanton obsadila.
Pak se boje přesunuly na sever, kde se západním mocnostem nejprve podařilo dobýt pevnost Ta-Ku. Následně západní jednotky přes Tien-cin vyrazily na Peking. Na podzim roku 1860 Britové a Francouzi Peking dobyli a v odvetě za pobití mírové delegace vypálili a vyrabovali císařský letní palác. Na památku vítězství obdržela britská královna Viktorie ukořistěného čínského palácového psíka, kterého pojmenovala Lootie (v překladu „Drancováček“).
Britsko-francouzský vpád skončil podpisem mírových smluv. Na jejich základě přišla Čína o poloostrov Kowloon, přiléhající k Hong-Kongu, byla nucena vyplatit Britům a Francouzům osm milionů taelů (cca 320 tun stříbra) válečných reparací, otevřít osm dalších přístavů pro Brity a šest pro Francouze, přijmout velvyslance v Pekingu a misionáře ve vnitrozemí, zcela legalizovat dovoz opia a svěřit celní službu pod zahraniční kontrolu. Podíl na kořisti dostaly i Spojené státy a Rusko. To se mimo jiné zmocnilo levého břehu Amuru a čínských pobřežních provincií, v kterých Rusové založili město Vladivostok.
Čínský císařský trůn, ukořistěný Charlesem Gordonem v císařském letním paláci. Dnes umístěn v muzeu Královských ženistů v Kentu.
Porážka v druhé opiové válce znamenala zlom v povstání Tchaj-pchingů, stoupenců lidového vůdce Chung Siou-čchüana. Mírovými dohodami dosáhly západní velmoci prakticky všeho, co chtěly. Nyní už neměly zájem na další destabilizaci Číny. Naopak, chtěly udržet mandžuskou dynastii u moci.
S pomocí britských, francouzských a amerických zbraní, poradců a dobrovolníků se podařilo císařské armádě v totální občanské válce Tchaj-pchingy porazit. 10. července 1864 dobyly císařské jednotky vedené místokrálem Ceng Kuo-fangem centrum odboje Tchaj-pchingů, Nanking. O čtyři roky později bylo potlačeno další povstání zvané Nien.
Dodnes se nepodařilo zjistit, kolik lidí v této době zahynulo. Nejmírnější odhady mluví o dvaceti milionech obětí, což stačí k tomu, aby se povstání Tchaj-pchingů stalo nejkrvavější událostí devatenáctého století. Moderní odhady jdou však dále. Dle nich žilo v Číně před povstáními v roce 1850 asi 410 milionů obyvatel. Po povstáních v roce 1873 bylo obyvatel 350 milionů. Podle těchto čísel by ona doba krutostí předčila cokoliv, co přineslo na krvavé lázně bohaté dvacáté století.
Povstání Tchaj-pchingů a druhá opiová válka znamenaly zlom v britském obchodě s čajem. Snížení čínské produkce čaje v důsledku válečných operací v období trvale rostoucí britské poptávky podpořilo pěstování čaje v Indii a jiných částech světa. V roce 1866 se už deset procent čaje dováželo z oblastí mimo Čínu.
V roce 1869 nákaza hamileia vastatrix zdevastovala cejlonské kávové plantáže, rozšířila se dál do Orientu a Tichomoří a vyhnala ceny kávy do nestvůrných výšek. To donutilo mnoho Britů přejít od popíjení drahé kávy k levnějšímu čaji. Záhy proto bylo rozhodnuto, jaká plodina se bude na Cejlonu místo kávy pěstovat. O dvacet let později zničila nákaza i poslední cejlonské kávové plantáže a ostrov se pomalu ale jistě stal světovým vývozcem čaje číslo jedna.
Legalizace dovozu opia do Číny vyvolala boom v jeho spotřebě. Indický export opia vzrostl z 60 tisíc beden v sezóně 1859–1860 na 90 tisíc beden o deset let později a 105 tisíc beden opia v sezóně 1879–1880. Jenže pak došlo na slova konfuciánských škol z provincií Kuan-tung a Kanton, vyřčená před První opiovou válkou.
Opium se začalo pěstovat i v Číně. Bylo levnější a vytlačilo z trhu drogu dováženou z Indie. Poslední opiová loď dorazila do Číny někdy okolo roku 1917. Zdaleka to však neznamenalo pokles spotřeby opia v Číně. V roce 1939 bylo na opiu závislých deset procent čínského obyvatelstva. Na území pod zahraniční správou bylo toto číslo ještě vyšší. Například v Hong-Kongu bylo ve stejné době na opiu závislá skoro třetina obyvatelstva.
Konec dovozu opia a pokles obchodu s čajem ovšem neznamenaly ukončení činnosti zahraničních obchodních společností. Po uzavření mírových smluv začali mít Číňané velký zájem o všechny zázračné zahraniční věci, které až doposud odmítali. A ty změnily zemi k nepoznání.
Jakému čaji dáváte přednost?