Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Ve jménu křesťanského boha proti císaři

Ekonomické dějiny britského pití čaje: Ve jménu křesťanského boha proti císaři
Vítězství Britů v první opiové válce zažehlo v čínské společnosti vlnu odboje proti slábnoucí čchingské dynastii. Během několika let Čínu rozvrátila občanská válka.

Výsledek první britské-čínské opiové války byl pro mandžuskou dynastii vojenskou, politickou i ekonomickou pohromou. Nejen, že nedokázala zabránit pronikání cizinců do země, ale mírová smlouva jejich možnosti ještě rozšířila. A jestliže byl obchod s čajem a opiem pro Čínu ztrátový před válkou, po válce, když se jeho objem zvýšil, byl ztrátový dvojnásob. Navíc musela císařská pokladna zaplatit reparace vítězným Britům. V zemi ovšem nebylo tolik stříbra, které by dokázalo rostoucí obchod a reparace ufinancovat, takže se čínská státní pokladna musela uchýlit k obvyklým trikům, jaké používají státy ve finančních nesnázích.

Nejdříve zdevalvovala vlastní měnu, když místo ve španělských stříbrných dolarech začala cizincům platit v méně hodnotných mexických stříbrných dolarech. Zároveň zvýšila daně. Ty byly splatné ve stříbře, zatímco běžné platby v každodenním životě probíhaly v mědi. Státní pokladna tak pobírala stále stejné množství stříbra (buď v mexických dolarech nebo stříbrných taelech), do oběhu ho však pouštěla méně. Navíc spousta stříbra mizela v zahraničním obchodě a platbách reparací. Daňoví poplatníci, většinou rolníci, při odvodech daní museli za stříbro platit čím dál více měďáků, což vedlo k poklesu hodnoty měděných peněz, vzestupu cen potravin a dalšího zboží. Aby získali více měďáků, museli rolníci zvednout ceny.

Výsledkem byl hospodářský chaos, který vedl ke zničení tisíciletého čínského finančního systému a zavedení papírových peněz v roce 1853. Vládnoucí čchingská dynastie byl nejen kvůli tomuto kroku čím dál méně oblíbená.

Vojenská porážka od Britů měla i politický dopad. Mandžuové, pouze několikamilionový národ na severu Číny, ovládající nejlidnatější zemi světa již třetí století, odvozoval svoji legitimitu moci od vojenské zdatnosti a neporazitelnosti v boji. Čas od času proto k Číně připojili nějaké dobyté území. Nyní však prohráli s početně daleko slabšími barbary v nejlidnatější části Číny přímo před očima svých copatých poddaných. Bylo jen otázkou času, kdy někoho z Číňanů napadne, že pokud Mandžuy dokázali porazit primitivní, špinaví a zavšivení cizinci, dokážou to i kulturní a civilizovaní Číňané.

Navíc cizinci přinášeli do Číny křesťanství. Misionáři působili se střídavými úspěchy v Číně již od sedmnáctého století. Efektivita jejich úsilí byla přímo úměrná libovůli jednotlivých císařů, kteří jejich působení střídavě povolovali a střídavě zakazovali. Obchodníci s čajem a opiem misionáře často využívali jako průvodce a tlumočníky. I díky tomu britské vítězství pomohlo misionářům značně rozšířit jejich působiště.

Číňané byli vůči křesťanství poměrně dlouho imunní – jejich směsi konfuciánské, buddhistické a taoistické víry se zdála idea jednoho Boha příliš exotická. Po britském vítězství jim však nemohl uniknout jeden fakt – za obchodními i válečnými úspěchy cizinců stála i jejich víra. A co když je křesťanský Bůh mocnější než všichni čínští bohové dohromady?

Hospodářský chaos, pokles mandžuské vojenské prestiže a příliv křesťanství tak vytvořily výbušnou směs, jejíž exploze v polovině devatenáctého století Čínu málem roztrhla. Nejprve se v roce 1850 v okolí města Kuej-jang na jihu Číny vzbouřil národ Miao a čchingským oddílům vydržel vzdorovat 22 let. O pět let později povstali muslimové na severozápadě a jihozápadě a vzdorovali až do roku 1874.

Skutečnou pohromou se pro Čchingy stal neúspěšný literát Chung Siou-čchüan. Ten se po měsíci stráveném u baptistického kazatele Issachara Jacoxe prohlásil za mladšího bratra Ježíše Krista a společně s negramotným uhlířem Jangem, z něhož se vyklubal vojenský génius typu Jana Žižky, dokázal shromáždit dvacet tisíc fanaticky oddaných věřících, většinou z národa Hakka, kmene pirátů, vzbouřenců a válečníků. 11. ledna 1851 se Chung prohlásil za krále Nebeského království velkého smíru (čínsky: Tchaj-pching tchien-kuo) a v čele svých vlasatých poddaných, kteří si na znamení víry přestali holit čelo a rozpustili cop, vyrazil dle Božího příkazu zničit mandžuskou vládu.


Čínská císařská armáda se připravuje k útoku na Tchaj-pchingy. Unikátní fotografie z poloviny 19. století.

Ještě tentýž rok vzbouřenci dobyli velké trojměstí Wu-chan, poté šest set dalších měst a v roce 1853 i druhé císařské hlavní město Nanking. Přísná morálka, disciplína a vojenské úspěchy přilákaly pod tchaj-pchingské prapory desetitisíce dalších, s Mandžuy nesouhlasících Číňanů. Císař vyslal proti povstalcům dědičné jízdní oddíly z Mongolska a Mandžuska a vypuklo něco, co se označuje jako poslední feudální válka v dějinách. Tedy válka bez jakýchkoliv pravidel, v níž se vojáci živili drancováním a kde se brutalita povstání potlačujících císařských vojáků vyrovnala fanatičnosti Tchaj-pchingů, kteří šířili stejně krutým způsobem svou neotřesitelnou víru.

Ve stejné době vypuklo na sever od Nebeského království povstání Nien, jehož vojáci spolu s oddíly Tchaj-pchingů začali ohrožovat Peking. Občanská válka dosáhla vrcholu.

Došlo by k povstání proti císaři i bez britského vpádu?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+3
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Oblíbená témata

ceny, Měny, Obchod, zboží

Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK