Já rád jádro, ty rád jádro: dostavíme Temelín! Co si o tom myslíte?

Co Romana srazilo z generálské sesle, není až tak důležité. Hovoří se o opakovaném úniku citlivých informací, mohlo to být ale taky cokoliv jiného. Pokud to však byly „jen“ hospodářské výsledky, co se nepodařilo udržet tam, kde to mělo zůstat, buďme rádi. ČEZu totiž mohla klidně „upláchnout“ třeba radioaktivní voda nebo nedejbože nějaký ten ošklivý uranový mrak. Nestalo se. Zatím! I proto teď hlavní akcionář ČEZu, český stát, troubí do světa – říkejte si, co chcete, naše budoucnost patří jádru. A proč vlastně ne, že? Dokud u nás nerostou radioaktivní lišejníky, které papají radioaktivní koloušci, které pak papáme my, jako ve Skandinávii po výbuchu Černobylu, je přece všechno v pořádku.

Bude byznys

Je sice zvláštní, že ještě v únoru ČEZ ústy svého generálního ředitele tvrdil, že dostavbu elektrárny bude třeba odložit, protože nebude komu prodávat, ale budiž. O rozkmotření Angely s jádrem tehdy ještě Roman vědět nemohl. Ostatní argumenty proti dostavbě – nepřipravenost dodavatelů stavby a také nutnost vybudovat z Temelína nové vedení v délce 110 kilometrů, což nebude možné bez mohutného vyvlastňování – však stále přetrvávají. Co nám dostavba dvou bloků přinese?

Minulý čtvrtek jsme se vás ptali, jestli nadešel čas zavést nucené práce pro chronické dlužníky. Diskuse byla plodná, tentokrát nás však žádný příspěvek nezaujal natolik, abychom ho ocenili.

Přesto bychom rádi vyzdvihli komentář pana jezevce, který už od nás knihu Krotitelé dluhů za nejlepší poznámku dostal: „Jde o to, aby dlužník, který nesplácí, dvanáct hodin denně například roztloukal kladivem velké kameny na malé. Aby se mu to nelíbilo, ne aby vzal někomu práci. A aby dostal nažrat, teprve až projeví kvalifikovanou snahu splácet dluhy.“ Líp bychom to totiž sami neřekli…

Řekl to správně

-

+

Hodnocení: +1

Kromě sladkého pocitu zadostiučinění z toho, že si budou rakouští a němečtí aktivisté pročítat své environmentální pamflety pod lampou poháněnou našim jádrem… Samozřejmě byznys. A nejde jen o vyvezenou energii, už samotná stavba bude parádní kšeft: objem zakázky, čítající kromě dvou nových reaktorů příslib tří dalších stejného typu, by se měl pohybovat v řádu stovek miliard korun. Další miliardy pak půjdou právě na posílení rozvodných sítí. A je tady rázem další problém, kterého si všimly i vyhlášené britské Financial Times. Tolik peněz totiž nemá k dispozici ani ČEZ. Stavbu tak bude potřeba zafinancovat z úvěrů zahraničních bank. Že by těch rakouských? Nebo snad německých? Nechme se překvapit. Určitě se ještě nějakých trumfů tažených z rukávu brzy dočkáme, Nečas a hlavně ČEZ vypadají odhodlaně.

Stačí se podívat na firemní web: „Posláním energetiky každé země je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky při udržení konkurenceschopné a přijatelné ceny, současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích. Všechna tato hlediska splňuje jaderná energetika,“ dočteme se na stránkách energetického giganta.

Nezbývá než doufat, že ČEZ postaví elektrárnu o poznání lépe než to dlouhé souvětí. Když nedopatřením vypadne nějaké to písmenko nebo se zvolí špatná konstrukce, zapláčou maximálně stylistici a učitelé českého jazyka. Pokud by se ale během dostavby zašantročil nějaký ten šroubek či špatně dotáhla matička, splakali bychom jednou nad „vejdělkem“ všichni.

Ještě že jsme národ, který, když staví, nedělá chyby, dokáže předem předpovědět všechna rizika a používá pouze kvalitní materiály. A co ta Fukušima? Japonci přece nikdy nebyli tak důslední a pečliví jako my…