Má se Česko vzdát jaderné energetiky?

Elektřina je fenomén, bez kterého se již lidstvo neobejde. Ani dnes a ani v budoucnu. Navíc je to univerzální nosič energie. V současné době je k disposici ještě relativní dostatek zdrojů, zejména fosilních paliv, ze kterých je možné elektřinu vyrábět. Takový dostatek, že tyto zdroje lze používat také jako nosičů energie do míst individuální spotřeby, kde slouží pro výrobu méně ušlechtilé energie, ponejvíc tepla. Jak bude těchto zdrojů ubývat, budou tato paliva vyčleňována jednak do strategických zásob, jednak budou jejich kapacity ve zvýšené míře orientovány právě na výrobu elektřiny. Hovoří-li se dnes, v souvislosti se zásobami těchto zdrojů, řádově o stovkách let, může se zdát, že je to vše ještě hodně daleko. Nikdo však nemůže dnes tušit jak dlouho dopředu budou vytvářeny strategické zásoby a jak dlouho dopředu se začne omezovat individuální spotřeba energetických fosilních zdrojů právě ve prospěch výroby elektřiny. Je pravda, že ekonomicky silné Německo si dnes může dovolit nákup zemního plynu i za vyšší ceny, rozhodne-li se takto. Znamená to ovšem také výstavbu nových elektráren s plynovými turbinami a patrně také s utilizací výstupního tepla, což není levná záležitost. Je to jen jejich věc a oni to dokážou. Ale znamená to také, že ekonomicky silné Německo bude potřebovat toho zemního plynu pro substituci jaderných zdrojů hodně. O alternativních zdrojích energie se totiž nejlépe mluví tehdy, když je spotřeba energie v zemi zajištěna něčím skutečně spolehlivým. V souvislosti s prudce narůstajícími spotřebami takových černých děr, jakými jsou ekonomiky Číny a Indie, může znamenat odchod od jaderných zdrojů v Německu ve svém důsledku urychlení popsaného procesu změny využití zemního plynu (a nejen zemního plynu) ve prospěch elektřiny, tím jeho zevzácnění a tudíž i zdražení.
Co se týče elektřiny samotné, ta tu bude muset být vždycky a dříve nebo později se na její výrobu začne používat vše co bude mít ruce a nohy. Nakonec to budou i t.zv. obnovitelné zdroje, tak jak je nazíráme dnes, odhaduji tak do jedné pětiny. Zbytek, těch 80 % potřeby, bude bezpochyby pokrývat jaderná energetika. A nikdo již dnes nemůže říci, že je to ještě daleko.