Zdroj: Pleska/Dall-e
Letošní novinka nazvaná dlouhodobý investiční produkt (DIP) má nalákat víc lidí k investicím, jejichž výnosy pak využijí v důchodu. Nabízí daňové úlevy podobně jako třetí důchodový pilíř, tedy penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření, nebo jako životní pojištění se spořicí složkou.
U „daňově podporovaných produktů spoření na stáří“ je možné odečíst si ze základu daně až 48 tisíc korun ročně. Tento limit platí pro všechny produkty dohromady. Když někdo má pouze DIP, tak si při úložce 4000 korun měsíčně může snížit samotnou daň o 7200 korun ročně. Lidé s výrazně nadprůměrnými příjmy (když překročí přibližně 1,59 milionu korun za celý rok 2024 a nad tento limit se uplatní 23% sazba daně), si mohou snížit daň o 11 tisíc.
Na DIP můžou přispívat zaměstnavatelé, a to až do výše 50 tisíc korun ročně (limit je opět společný pro všechny produkty). Pro zaměstnavatele je tento příspěvek daňově uznatelným výdajem, pro zaměstnance je osvobozený od daně z příjmů a neplatí z něj pojištění. Příspěvek tak vychází pro obě strany finančně lépe než navýšení mzdy.
Daňovou úlevu získá ten, kdo bude DIP využívat alespoň 10 let a majetek z něj včetně výnosů si nevybere před dosažením 60 let věku. Pokud DIP ukončí dřív, bude muset zpětně doplatit daň.
Výhodou DIPu oproti klasickému penzijnímu spoření je v tom, že lidé v něm mohou investovat do nejrůznějších finančních produktů podle svého výběru, tedy například do akcií, podílových fondů, ETF, dluhopisů, případně do komodit. Součástí DIPu mohou být i vkladové účty. Oproti tomu u penzijka za klienty vybírá investice penzijní společnost – lidé si volí pouze to, zda chtějí investovat spíše konzervativně, nebo rizikověji.
DIP můžou nabízet pouze státem regulované finanční instituce. Aktuální seznam poskytovatelů zveřejňuje Česká národní banka na svém webu.
Po prvním čtvrt roce DIPu v praxi jsme se zeptali analytiků, investičních expertů nebo vědeckých pracovníků:
Co říkáte na současné nastavení dlouhodobého investičního produktu? Je správné jeho daňové zvýhodnění? Jak hodnotíte první nabídky na trhu z pohledu poplatků? A co by se mělo u DIPu ještě změnit či doladit?
obchodní ředitel finanční skupiny Partners
Daňovou uznatelnost vkladů na smlouvy, které si klient sjedná v režimu DIP, hodnotím pozitivně. Podpoří totiž obecné povědomí o investicích ve společnosti.
Co se týká poplatků v zatím jsem nezachytil žádné nestandardní poplatkové struktury v rámci nastavení nabízených DIP variant produktů. Při výběru je však nezbytné být obezřetný, a to především na výši vstupních poplatků, které by neměly přesáhnout 3 % z vkladu, a na průběžné poplatky (maximálně 1 % p.a.) Toto platí o aktivně spravovaných produktech.
Pokud se jedná o nákup indexů, tak by poplatky neměly přesáhnout nižší desetiny procent ročně. Vzhledem k tomu, že mezi DIPy je možné přecházet, tak nedoporučuji, aby vstupní poplatky byly předpláceny – a pokud ano, tak maximálně na horizont 20 let.
Nezbytnou změnou, která musí přijít, aby bylo možné s DIPem volně přecházet mezi jednotlivými poskytovateli, je započtení doby spoření při založení nové smlouvy. Tedy aby nová smlouva již nemusela opět splnit minimální délku trvání 10 let, jako tomu je u penzijního připojištění.
výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR
DIP byl navržen tak, aby se nemusely žádné nové typy daňových úlev přijímat. Proto podpora státu stojí již na existujících instrumentech, a daňově odečitatelná položka s limitem 48 tisíc ročně se aplikuje na všechny relevantní produkty. Ačkoliv je to relativně malá podpora, může se jednat o poměrně významnou podporu dlouhodobého investování.
První nabídky DIP odpovídají jeho nastavení, tedy investorům otevírají velmi široké možnosti investic. Každý DIP je jiný, avšak z pohledu poplatků nepřináší žádné nové poplatky – aplikují se poplatky jako u běžných investic.
Až po roce fungování bude možné vyhodnocovat, v jakých parametrech by ještě měl být produkt upraven. Jednou z možností, která by ještě více zatraktivnila celý třetí pilíř, by bylo například zavedení „dětských“ DIP, které by podpořily i velmi dlouhodobé investování pro děti.
expert Národní rozpočtové rady na problematiku penzí
DIP se oproti již existujícím produktům spoření na stáří jeví jako flexibilnější, když umožňuje i individuální volbu portfolia. Je od něj možné čekat určité zvýšení konkurence v poněkud stojatých vodách třetího pilíře důchodového pojištění. Na druhou stranu ale DIP nijak neřeší hlavní problém třetího pilíře, z něhož je valná většina prostředků vyplácena jednorázově, zatímco podíl penzí vyplácených ve formě anuit (rent) je mizivý. Z hlediska státního rozpočtu také otevírá DIP další kanál snižování jeho příjmů.
V současnosti nabízí DIP celkem 27 registrovaných poskytovatelů, z toho 5 bank, 9 investičních společností a 12 obchodníků s cennými papíry. Vcelku logicky tito poskytovatelé nabízí především „vlastní“ produkty, jedná se hlavně o podílové fondy a podobné tradiční produkty – nejde tedy o žádné překvapivé finanční inovace.
I když poskytovatelé často uvádějí, že založení a vedení dlouhodobého investičního produktu je zdarma, je třeba si uvědomit, že investor krom poplatků za vedení samotného DIP účtu čelí poplatkům spojeným s podkladovými aktivy, jako je například vstupní poplatek podílového fondu, poplatek za obhospodařování a jiné. Tyto poplatky závisí na investičním profilu fondu, mohou být přitom poměrně vysoké (u akciových fondů až tři procenta z aktiv).
Specifickým problémem u DIP je absence regulace zprostředkovatelských provizí. Sice by se mohlo zdát, že samotného investora tyto provize nemusí trápit, protože jde o platbu od poskytovatele DIP ke zprostředkovateli (typicky investičnímu poradci). Je ale jasné, že poskytovatelé si tyto platby rozloží do poplatků, které získají od klientů.
Obávám se, aby se neopakovala poněkud divoká situace z doby zavádění podpory investičního životního pojištění, kdy tito zprostředkovatelé klientům nabízeli nikoli produkty, které pro ně byly vhodné z hlediska výnosu a rizika, ale hlavně ty, které přinášely těmto zprostředkovatelům nejvyšší provize. Stávalo se, že tito zprostředkovatelé „tlačili“ klienty do nesmyslně častých změn produktů jen proto, aby tyto provize inkasovali častěji.
Rozhodně by mělo dojít ke zvýšení transparence poskytovatelů DIP ohledně nabízených produktů, především co se týče poplatků. Výrazně mi chybí studie, které by srovnávaly výnosy a poplatky různých typů investic napříč produkty poskytovanými v rámci DIP různými poskytovateli. V případě změn podmínek (například nárůst poplatků) by také klientům DIP mělo být umožněno přejít k jinému poskytovateli bez sankcí. Myslím také, že by se měla zavést určitá regulace zprostředkovatelských provizí, podobně jako je tomu u doplňkového penzijního spoření.
zakladatel investiční platformy Portu
Daňová podpora investičních produktů na stáří je krok správným směrem. Zvýšení maximálního daňového odpočtu na 48 tisíc korun ročně u investora a na 50 tisíc ročně u zaměstnavatele a možnost čerpat ho na všechny produkty na stáří je pozitivní. Ještě by se však mělo zapracovat na přístupu ke zdanění výnosů při dlouhodobém investování. Pro stát je daleko výhodnější, když si lidé nastřádají na důchod dostatek peněz sami, než když budeme neustále lít další peníze do průběžného penzijního systému.
Někteří poskytovatelé, včetně nás, nabídli DIP za poplatkově zvýhodněných podmínek, většina však ponechala poplatky u produktů zařazené do DIPu na stejné úrovni. Protože je ale DIP speciálním režimem a nikoliv produktem, který by šel jednoduše srovnávat, nelze ani výši poplatků u jednotlivých poskytovatelů jednoduše hodnotit. U některých poskytovatelů bych si dal pozor na zbytečné vstupní poplatky.
Každopádně domnívám se, že samotná existence DIPu povede dlouhodobě k tlakům na snižování poplatků a zvyšování efektivity na celém trhu, což je pro investory super zpráva.
Rozsah produktů a investičních nástrojů, které lze v režimu DIP zvolit, je dostačující. Daňový odpočet by mohl být klidně vyšší nebo se zvyšovat v čase, protože to, co je motivující dnes, nemusí být dostatečné třeba za deset let. Určitě bych jako správný krok hodnotil, kdyby se ještě změnil přístup ke zdanění výnosů a využil se například portfoliový přístup ke zdanění nebo se snížil tříletý časový test třeba na jeden rok, jako tomu je na Slovensku.
V rámci DIPu je totiž potřeba portfolio rebalancovat nebo s blížícím se důchodovým věkem takzvaně zkonzervativňovat, což jsou správné a nespekulativní strategické kroky, které by neměly generovat daňovou zátěž. Otázkou je i státní příspěvek, který je dnes možné čerpat jen na doplňkové penzijní spoření (DPS). V tomto směru bych byl radši, kdyby stát direktivně nezasahoval do toho, kam přispívá, ale nechal na investorovi, zda chce příspěvek využít na DPS nebo na DIP. A očekával bych i větší angažovanost státu při motivaci zaměstnavatelů, aby svým zaměstnancům přispívali na penzi.
Pillow pojišťovna
Rozšíření portfolia důchodových produktů s výhodou daňových odpočtů je krok správným směrem. Proč by některý produkt (životní pojištění) měl mít monopol? Stát ale nedotáhl myšlenku do konce. Přechody mezi produkty jsou vázány na produkty „stejného druhu“. Nelze ukončit nevýhodné životní pojištění a vše převést do DIPu nebo DPS. Stát nutí klienty pokračovat v dané kategorii produktů, která může být výrazně nevýhodnější než jiná kategorie. Změna daňového zákona je nutná!
Samotná nabídka DIPů je široká, a to ještě některé společnosti nepředstavily svá řešení. Bohužel se někdy zdá, že jsme svědky opakující se negativní historie investičního pojištění. Společnosti se nepoučily a nabízejí řešení s předplacenými poplatky.
Podobný přístup totálně zničil značku „investiční pojištění“ a z pojišťoven udělal nedůvěryhodné partnery pro jakékoliv investování. Pokud nedojde brzy k samoregulaci, rozdělí se trh na dvě skupiny: Na ty hodné, které nabídnou produkty s nízkým/žádným průběžným vstupním poplatkem a na ty zlé s produkty s předplaceným poplatkem.
Argumentace, že „poradce může vybrat způsob, poradce může snížit poplatek, atd.“ neobstojí. Jakmile možnost předplacených poplatků je, řadí to celý produkt do kategorie „past na klienty“. Řešením také není regulace typu „maximální předplacený poplatek na 10/20 let a z příspěvku zaměstnavatele jen průběžně“.
Jediná možnost, jak skutečně zachránit dobré jméno investičního poradenství, je samoregulační zákaz jakýchkoliv předplacených poplatků u DIPů. Dobří investiční poradci si to již uvědomili a samoregulaci by jako součást ochrany před reputačním rizikem svého oboru přivítali. Najdou odpovědní lidé odvahu?
odborná asistentka katedry financí Masarykovy univerzity v Brně
Výhodou DIP ve srovnání s doplňkovým penzijním spořením (DPS) je, že nabízí investorům investiční volnost/svobodu v možnosti vytvořit si vlastní portfolio složené z peněžních prostředků, investičních cenných papírů obchodovaných na burzách (akcií, dluhopisů), cenných papírů kolektivního investování (podílové listy, ETF a certifikáty) a dokonce i derivátů sjednaných výhradně za účelem zajištění majetku v rámci DIP.
Ačkoli poskytovatelé DIP nabízejí vedení peněžního a majetkového účtu vesměs zdarma, je třeba sledovat i další poplatky, které jsou různé pro jednotlivé poskytovatele DIP i možnosti investování, které tito poskytovatelé svým klientům v rámci nabízejí.
Pokud se investuje v rámci DIP pouze do akcií nebo dluhopisů není investor schopen s omezeným množstvím finančních prostředků dostatečně diverzifikovat své portfolio. To pak bude velice náchylné na tržní poklesy a tedy rizikové.
Investice do podílových fondů, ETF (veřejně obchodované fondy) nebo certifikátů představuje ve své podstatě v jednom nákupu pořízení široké škály aktiv (akcií či dluhopisů různých společností, z různých sektorů či trhů) – investor získává podíl na diverzifikovaných aktivech fondu. Tyto diverzifikované produkty však mají širokou škálu poplatků, na které si musí dát investor pozor. U podílových fondů jsou to vstupní, výstupní poplatky či takzvaný success fee (výkonnostní poplatek), u certifikátů například poplatky za předčasný odprodej certifikátu, které výrazně ovlivňují konečnou výnosnost daného produktu.
U ETF existují například správní́ poplatky a další administrativní nebo provozní poplatky. Tím, že se investorům otvírá možnost široké škály investičních produktů, je nutné, aby si zjistili poplatkovou strukturu produktu, který zamýšlejí koupit. Ta se liší s ohledem na produkt i na poskytovatele DIP.
Je vhodné porovnávat investice podle takzvaného ukazatele TER (Total Expense Ratio). Tento ukazatel zahrnuje všechny náklady spojené s fondem či ETF, včetně poplatků za správu, administrativních výdajů, nákladů na marketing a distribuci, a také dalších operativních nákladů. TER poskytuje investorům přehled o tom, kolik fond účtuje jako procento jeho celkových aktiv, což umožňuje porovnat nákladovou efektivitu různých fondů či ETF.
V případě, že investor nakupuje produkty v jiné měně než v korunách (například ETF produkty v rámci DIP jsou obchodovány v USD nebo EUR), měl by si dát pozor, jaký je poplatek za konverzi měny (ten může být buď fixní částka nebo procentuální částka), což opět ovlivní výnosnost investice. Investor pak podstupuje dodatečné riziko, které souvisí se směnným kurzem.
Poskytovateli DIP mohou být pouze banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti a samosprávné investiční fondy. Zejména banky se soustředí zejména na podílové fondy, další poskytovatelé nabízejí pouze ETF a u jiných může být nabídka širší. Celkově lze ale říct, že nabídka v rámci DIP je pro investory užší, než je celkové portfolio produktů, které tyto společnosti nabízejí zákazníkům mimo DIP produkt. U podílových fondů jde zejména o nabídku fondů, které jsou spravovány danými společnostmi a fondy konkurenčních společností nenabízejí v rámci DIPu zatím skoro vůbec.
Většina poskytovatelů DIP požaduje při sjednávání osobní kontakt, aby navrhli investiční produkty na míru investora. Doporučená struktura investice vychází z takzvaného investičního dotazníku. Zde se otevírá otázka, zde společnosti nebudou mít tendence nabízet produkt, který je výhodný pro danou finanční instituci (je spojen vyššími poplatky) než nabízet obdobné levnější investiční řešení.
Za druhé mnoho investičních dotazníků poskytuje pouze povrchní hodnocení tolerance k riziku. Dotazníky často používají standardizované otázky s pevnými odpověďmi, které nemusí plně odrážet skutečnou rizikovou toleranci, která se navíc může měnit.
Na základě analýzy veřejně dostupných informací společností nabízejících DIP se ukazuje, že různé společnosti přistupují k zveřejňování informací různě. Měly by rozšířit informace týkající se výkonnosti a nákladovosti produktů, které v rámci DIP nabízejí.
Některé společnosti nabízejí konkrétní produkty, které je možné v rámci DIP zakoupit, jiné odkazují na kontakt s pracovníkem banky. Pro vyšší transparentnost by bylo vhodné uvádět informace o jednotlivých nabízených nástrojích a základní matriky jejich výkonnosti, tak aby byly mezi sebou porovnatelné, například výnos, riziko či základní ukazatel porovnatelnosti portfolií za určité historické období. Důležitá je rovněž i informace o souhrnném ukazateli náladovosti TER (Total Expense Ratio). Pouze v tomto případě bude nabídka transparentní a umožní investorovi učinit informované investiční rozhodnutí.
zakladatel finanční aplikace Orbi
Sjednocení daňové úlevy napříč produkty dává z pohledu klienta velký smysl. Může se tak zbavit například drahého investičního životního pojištění, které má primárně kvůli daňovým výhodám. Není důvod, aby byly daňové úlevy spjaté s konkrétním typem produktu, pokud je čerpání podmíněno důchodovým věkem.
U DIPu jsou vidět dramatické rozdíly jak ve vstupních poplatcích (0-5%), tak i v poplatcích za správu (tuším od od 0,12%). Klienti občas mají pocit, že DIP je standardizovaný produkt a podmínky jsou podobné napříč institucemi. Měli by si proto dávat velký pozor, kolik je vlastně investice stojí. A jestli poskytnutá služba odpovídá nákladovosti produktu.
Zatím největší překážku vidím v neochotě zaměstnavatelů vypořádat se s dodatečnou agendou spojenou s příspěvky do DIPu. Částečně se to zlepší časem a poptávkou zaměstnanců po tomto typu firemního benefitu. Další cesta by mohla být digitalizace celého procesu administrace DIPu a příspěvků zaměstnavatele v rámci existujících nástrojů na správu firemních benefitů a HR nástrojů.
Kateřina Hovorková
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
