Šéf odborů Josef Středula: Rakousko doženeme nejdřív za sto let

Ondřej Tůma | rubrika: Rozhovor | 23. 1. 2016 | 26 komentářů
Proč nám ve mzdách kromě Západu uniká i sousední Slovensko? Jak chtějí odbory skoncovat s levnou prací v Česku? A co přinese čtvrtá průmyslová revoluce? Čtěte si exkluzivní rozhovor s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou.
Šéf odborů Josef Středula: Rakousko doženeme nejdřív za sto let

Rozdíl mezi výkonem ekonomiky a mzdou zaměstnanců je v Česku podle některých studií nejvyšší v Evropské unii. Na nízké mzdy si už dlouho stěžují odbory; v polovině loňského roku vyhlásily kampaň Konec levné práce. Prý je potřeba přehodnotit ekonomický model, který tu funguje v posledních pětadvaceti letech. „Není normální, že se česká průměrná mzda nevyrovná ani německé minimální mzdě. Jsme v situaci, kdy je cena práce v Česku i pod úrovní některých čínských kantonů. Nedávno jsem se bavil s majitelem jedné české strojírenské firmy, která má výrobní jednotku v Číně. Říkal mi, že se stěhuje zpátky, mimo jiné proto, že je tam práce zaměstnanců dražší než u nás. Tohle je potřeba opravdu změnit,“ vysvětluje mi Josef Středula ve své kanceláři v sídle Českomoravské konfederace odborových svazů v Praze na Žižkově jen pár dnů poté, co se odborům podařilo vyjednat lepší platové podmínky pro zaměstnance společnosti Ahold. Josef Středula chce ovšem Čechy přesvědčit, že si odbory nemají spojovat jen se stávkami, ale také s novými ekonomickými vizemi.


Josef Středula

Josef Středula

Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě. Po škole pracoval ve Vítkovických železárnách v technických profesích. Po revoluci se podílel na vzniku nových odborů. V odborových funkcích působí od února 1990. V roce 1993 se stal místopředsedou OS KOVO, v roce 2005 pak i jeho předsedou. V dubnu 2014 byl zvolen do čela největší odborové centrály ČMKOS. Dlouhodobě působí v nejrůznějších  pracovních týmech tripartity – RHSD. Je členem Řídícího výboru Evropské odborové konfederace. Rád fotografuje, lyžuje, poslouchá hudbu a s oblibou ke své práci využívá facebook a twiter.

Jak hodnotíte své dosavadní působení v čele Českomoravské konfederace odborových svazů?

Hodnocení vlastní práce je vždy hodně subjektivní, nerad bych se do něj pouštěl. Z reakcí politiků, veřejnosti, zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů mám ale pocit, že celý náš tým v ČMKOS zvládá svoji práci velmi dobře. I na základě těchto ohlasů věřím, že jsme zvolili cestu správným směrem.

Naší ekonomice se v tomto období dařilo, nejsilnější vládní strana je levicová, tedy tradičně k odborům vstřícnější. Nebojíte se, že ve chvíli, kdy se hospodářství zadrhne nebo se vlády ujme pravice, budou úspěchy rychle zapomenuty?

Nemyslím si, že by pro odbory mělo být zásadní, jestli je u moci vláda liberální nebo levicová. Důležité je, abychom měli vládu moudrou. A to je u nás bohužel mnohdy problém. Ekonomický růst jsme tady mohli mít už dlouho. Ale přestřelili jsme restrikce. Vláda premiéra Nečase škrtala, kde jen mohla, a možný růst po krizi tím o několik let oddálila. Až vláda Jiřího Rusnoka vrátila lidem důvěru v ekonomiku.

Věřím, že se můžou mít lépe zaměstnanci i podnikatelé bez ohledu na to, jakou barvu vláda má.

Pozice odborů je snad ale politickou orientací vlády vždycky ovlivněná...

Nevidím důvod, proč by měli nástup pravicové vlády automaticky odskákat zaměstnanci a odbory. Přijde mi, že jsme šli v posledních pětadvaceti letech až ultraliberální cestou bez výraznější sociální dimenze. Pokud by si nějaký politik myslel, že řešení ekonomických potíží je v ještě větších restrikcích vůči zaměstnancům, tak by měl být velmi opatrný. Rozhodně bych neradil zkoušet odbory, jestli protestní akce umějí, nebo ne.

Přál bych si stabilní a předvídatelné politické prostředí. Nechci, aby každá nová vláda smetla všechno, co před ní vytvořila vláda předchozí. Osobně jsem spíš příznivec větších koalic trvalého charakteru, ve kterých mají vládní politici čas důkladně řešit podstatné věci. Výrazné výkyvy ve směřování celé země nakonec nepomůžou vůbec nikomu.

Anketa

Jste v odborech?

V posledních měsících se výrazně angažujete v kampani Konec levné práce. Tvrdíte, že 25 let stála česká ekonomika na levné práci a že teď potřebujeme změnu. Jak jí chcete dosáhnout?

V roce 2012 jsme si řekli, že přejdeme z čistě kritické pozice vůči krokům jednotlivých vlád k tomu, že budeme nabízet i vlastní vize. Máme jedny z nejlepších makroekonomů v republice, tak nevidím důvod, proč toho nevyužít a nepřijít s funkčními návrhy. Poslední čtvrtstoletí se tu hovoří o nízké ceně práce jako o konkurenční výhodě. Dostali jsme se ale kvůli tomu jen na velmi nízké stupně zpracovatelských procesů. Česká firma většinou není finální producent, který stanovuje cenu výrobku. Spíš je v roli subdodavatele nebo ještě hůř subdodavatele subdodavatele. Výsledek je pak takový, že se ceny zboží vyvíjejí, ale cena práce zamrzla. To je nutné změnit.

A není to prozatím osud všech postkomunistických zemí?

V roce 1993 jsme měli po rozdělení se Slovenskem stejný start. Tehdy byl rozdíl mezd kolem 25 procent v neprospěch Slovenska. Slovensko nás už ale předběhlo, nejenom v hodnotě minimální mzdy, ale všeobecně i v ceně práce. Najednou jsme v pozici, kdy začínáme strádat. Přestože jsme byli po roce 1990 z postkomunistického bloku jeden z nejrozvinutějších států, v současné době je u nás cena práce na spodních příčkách žebříčku evropské osmadvacítky. Tohle pro nás není akceptovatelné. Chceme změnu hospodářské strategie, která ukončí lpění na nízké ceně práce.

Buďte prosím konkrétnější. Jak toho chcete dosáhnout?

Požadujeme, aby došlo k větší podpoře českých subjektů ze strany státu. Chceme, aby se české firmy víc rozvíjely. Abychom se vrátili tam, kde máme zkušenosti a lidi, kteří to ještě dovedou. Zejména v oblasti dodavatelů investičních celků. Tradiční průmyslové obory jako strojírenství, chemický průmysl nebo cukrovarnictví mají ve světě stále jméno. Měli bychom se snažit, aby naše firmy mohly být tvůrcem ceny. Pak můžeme zvyšovat i cenu práce. Zejména pokud dosáhneme toho, že bude celý subdodavatelský řetězec na našem území.

Další cesta je pak přes zahraniční subjekty působící v Česku. Je tu spousta firem, které by ve svých zemích musely za práci platit násobek toho, co platí našim zaměstnancům. Začali jsme spolupracovat s odbory z Německa, Rakouska a Slovenska. Rádi bychom dosáhli toho, aby u nás vedení zahraničních firem víc hledělo na zájmy českých zaměstnanců. Chceme lidem dodat sebevědomí, aby se naučili říkat o důstojnou a odpovídající mzdu. A jsme připraveni je i zastupovat.

Máme šanci v dohledné době dohánět západní Evropu?

V květnu loňského roku jsme si dělali analýzu, za jak dlouho se dostaneme při aktuálním tempu růstu mezd na úroveň Rakouska. V roce 1989 se na náměstích hovořilo o tom, že by to mohlo být za pět až osm let. Když jsme si to teď spočítali, tak nám vychází, že při současném nastavení naší ekonomiky a mzdové hladiny se Rakousku vyrovnáme nejdřív za sto let. Na úroveň Norska by to pak trvalo zhruba pět set let.

Vyšší cena české práce je náš cíl, ale není to jediná věc, na kterou se chceme zaměřit. Souvisí s tím spousta dalších oblastí včetně ekonomické diplomacie a její úrovně. Nesmírně důležité bude i to, jak si poradíme s průmyslem 4.0.

O co jde?

Čtvrtá průmyslová revoluce. Právě teď probíhá. Podívejte se třeba na bankovnictví. V roce 1990 jsme chodili s jakýmkoli požadavkem na pobočku. Dnes všechno vyřešíte prostřednictvím elektronického systému. Do banky už vůbec nemusíme chodit, stačí nám počítač nebo mobilní telefon. Ve větších obchodech se zas stále víc prosazují samoobslužné pokladny. Brzy tam na živé pokladní ani nenarazíme. Podle podobného konceptu už vznikají plně automatizované továrny. Víc než čtyřicet procent současných pracovních míst bude v ohrožení. V průmyslově vyspělejších zemích to pak může být dokonce až šedesát procent.

Samozřejmě to neznamená, že by se zároveň nevytvořila žádná nová místa. Jen je ještě ani nedokážeme pojmenovat. Obchody budou například do některých oblastí běžně dodávat zásilky pomocí dronů. Ty někdo musí navrhnout a vytvořit. Někdo se musí starat o jejich provoz a servis. Někdo je zase bude programovat a další bude zajišťovat logistické postupy. Nová pracovní místa tedy vznikat budou. Jde ale o to, jestli jich bude dost.  

Kašpárek čte za vás

Kniha Rise of the Robots dokládá, že roboti a software likvidují i ta zaměstnání, u kterých by tomu ještě před pár lety nikdo nevěřil.

Vaše práce ohrožena: Ke strojům jdou stroje

Materiální podmínky svobody nepřesvědčí, že je základní příjem nápad bez háčků. Autorovi jde ke cti, že se o nic tak velkohubého ani nepokoušel. I díky tomu kniha přesvědčí o tom, že základní příjem stojí za ambicióznější pokus, než je ten dosud jediný větší, totiž aljašská výplata podílu z těžby ropy. Která země se hlásí?

Ta kniha mě přesvědčila: Základní příjem stojí za pokus

Jak by na to měl zareagovat stát?

Kromě průmyslu 4.0 je potřeba diskutovat i o práci 4.0 a společnosti 4.0. V Německu je to dnes obrovské téma. V Česku je zatím bohužel diskuze na bodu mrazu. Přitom tu máme spoustu velkých německých firem, kterých se to bude už brzy týkat. Němci nás dokonce kontaktovali s tím, jestli u těchto diskuzí chceme být. Jestliže se nevytvoří adekvátní počet nových pracovních míst, tak se výrazně zvýší nezaměstnanost. Určitě bychom měli zvažovat koncept základního nepodmíněného příjmu. Ve hře bude také pětatřicetihodinová pracovní doba. V některých zemích zase uvažují o posunu začátku pracovní doby až na devátou nebo i pozdější hodinu. Cílem by mělo být, aby lidé měli práci a svůj příjem mohli utrácet, aby se kola ekonomiky dát točila.

Co konkrétně by se muselo udělat?

Znamená to například nutnost přeměnit vzdělávací systém. Úplně jinak přistupovat k celoživotnímu vzdělávání, protože to bude hrát stále důležitější roli. Ti, co jsou nyní na trhu práce, musí mít snahu – a samozřejmě také šanci a prostor – získávat nové dovednosti a znalosti, které pak můžou využít v profesním životě. Dnes pro to v Česku vůbec nic neděláme. Rekvalifikace je poslední věc, ke které dochází až ve chvíli, kdy někdo nemůže dlouhodobě najít práci. Ve Skandinávii fungují vzdělávací instituce, na jejichž chod se skládají stát, zaměstnavatelé i zaměstnanci. Zaměstnanci tam pak mají možnost intenzivního vzdělávání podle své vlastní volby, což jim pomáhá i v přípravě na změnu zaměstnání. U nás bohužel žádná podobná koncepce neexistuje. Přitom něco takového už kdysi navrhoval bývalý místopředseda vlády Martin Jahn.

Myslíte si, že se v Česku bude třeba už za deset let chodit do práce jen čtyři dny v týdnu?

Někteří zaměstnavatelé by tu nejradši prodloužili pracovní dobu na šedesát hodin týdně. A to si nedělám legraci. V loňském roce byla nejdelší stávka průmyslu, když si jeden belgický zaměstnavatel usmyslel, že zavede šestidenní pracovní týden. A nepřišlo mu na tom nic divného. Určitě bychom měli uvažovat o tom, jak dosáhnout při postupujícím přechodu na pracovněúsporné technologie dostatečného počtu pracovních míst. Vysoká míra nezaměstnanosti je totiž pro každou zemi neskutečně deprimující a je potřeba to řešit dřív, než k tomu skutečně dojde. Měli bychom být pyšní na to, že máme tak nízkou nezaměstnanost. A zároveň si to musíme hlídat.

Za týden se v pokračování rozhovoru dozvíte například to, jak se předseda odborů dívá na zavedení elektronické evidence tržeb a proč by se podle něj měly živnostníkům zvýšit odvody:

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+105
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 26 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

25. 1. 2016 5:15, honza

Evropa nemá práci protoze se v roce 2014 stala hrozna věc. V USA poklesla nezaměstnanost z 8% na 6%, ale v eurozóně šla z 8% na 11%. A v tomto nepříznivém poměru pro eurozónu 6 ku 11, nechala blazniva ECB posílit euro na 80% k dolaru, 1,4 ku 0,6 ! Ac bylo před 11.zarim původne slabší o 40%, poměr 0,8 ku 1,2 ! To znamena, že Evropa před tim každou vyvezenou miliardu dolarů na eura násobila 1,2 tedy jen 0,6 ! Naopak USA a Čína každou miliardu vyvezenych eur násobily 0,8 , ale po posílení eura 1,4 ! Takže eurozóna se cca 200 miliard euro rocne dobrovolne vzdává. Naopak USA a Čína těchto 200 miliard euro rocne dostávají navíc. Proto má eurozóna bez Prace 22 milionů, tedy 10,5 %, kdežto USA jen 5% a Čína 4% ! Proto euro a s nim i koruna musí k dolaru oslabit o 50%, na 38 Kč. Potom bude zase v Evropě dobře, jako před panikou 11.zari.!

+133
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (26 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Josef Středula: Je potřeba napravit daňový systém

30. 1. 2016 | Ondřej Tůma | 22 komentářů

Josef Středula: Je potřeba napravit daňový systém

„Nejde jen o větší zdanění vysokopříjmových osob. Musíme zvážit, jestli je ještě důvod pro některé daňové úlevy. Řešit by se měla také daň z příjmu právnických osob, daňové základy,... celý článek

Aleš Michl: Zbytečný rozruch kolem evidence tržeb, Google s Facebookem na nás vědí víc

9. 1. 2016 | Ondřej Tůma | 27 komentářů

Aleš Michl: Zbytečný rozruch kolem evidence tržeb, Google s Facebookem na nás vědí víc

Při tradičním novoročním běžeckém rozhovoru jsme si s ekonomem a poradcem ministra financí Alešem Michlem povídali o letošních vyhlídkách české ekonomiky a také o tom, jak a kde na... celý článek

Základní příjem. Sociální dávka pro každého?

18. 12. 2015 | Ondřej Tůma | 82 komentářů

Základní příjem. Sociální dávka pro každého?

Co kdyby se celý systém sociálních dávek a státních příspěvků od základů překopal, takže by každý mohl počítat s pravidelnou výplatou od státu – za nic, bez podmínek? Možná by to bylo... celý článek

Kdy doženeme Německo

13. 8. 2015 | Pavel Kohout | 34 komentářů

Kdy doženeme Německo

Heslem socialismu bylo dohnat a předehnat vyspělý Západ. S příchodem kapitalismu jsme slevili, už nám stačil slib, že Západ jednou aspoň doženeme. A po pětadvaceti letech? Jen jestli... celý článek

Očima expertů: Je minimální mzda dostatečná? A má vůbec existovat?

11. 10. 2013 | Ondřej Tůma | 22 komentářů

Očima expertů: Je minimální mzda dostatečná? A má vůbec existovat?

Politici se před volbami předhání s návrhy, jak naložit s minimální mzdou. Jeden by ji zvýšil na deset tisíc, druhý dokonce na dvanáct, další by ji naopak nejradši zrušil. Tolik politici.... celý článek

Partners Financial Services