Česká národní banka (ČNB) na své pražské budově slavnostně odhalila emblémy Živnostenské banky. Bronzová písmena ŽB se po téměř osmdesáti letech vrátila na své původní místo, tedy na mříže oken budovy v ulici Na Příkopě. Ozdobí všech 17 oken. A doplní tak další dekorativní prvky – světlonoše se lvem na střeše budovy a stožáry na prapory.
„Instalace bronzových iniciál Živnostenské banky navrátí budovu centrální banky do podoby krátce po její dostavbě. Zároveň se tím obnoví jeden z jejích významných původních prvků, který z ní byl ve 40. letech minulého století odstraněn z rozhodnutí nacistické okupační správy,“ říká hlavní archivář ČNB Jakub Kunert.
„Živnostenská banka stála pevně při vzniku Československé republiky a československé měny a stejně tak i u kořenů tehdejší hospodářské prosperity republiky. Věřím, že právě to, že se na budovu dnes její iniciály vrátí, nás symbolicky přiblíží hodnotám, za nimiž instituce, která si ji postavila, vždy pevně stála,“ řekl guvernér ČNB Aleš Michl při slavnostním odhalení emblémů.
Dnešní budovu centrální banky nechala postavit Živnostenská banka v letech 1935 až 1942 podle návrhu architekta Františka Roitha. První ve výběrovém řízení sice skončil známý architekt Josef Gočár, ale jeho návrh se bance zdál příliš nákladný.
Na budově původně žádné zdobné prvky být neměly. Ale nejenom vedení banky, ale i architektu Roithovi se budova zdála příliš strohá. Nakonec tedy upravil okna ve druhém patře, změnil je na francouzská s balkonky, a doplnil okenní mříže v přízemí o dekorativní prvek – právě ve zlaté barvě provedené iniciály ŽB.
Iniciály se na budově ale dlouho neohřály. Po obsazení českých zemí nacistickým Německem se Živnostenská banka musela podřídit okupantům. Svůj název doplnila o německý překlad Gewerbebank a nuceně se zapojila do financování válečné ekonomiky.
„V souvislosti s vývojem na frontě vyšlo nařízení zastupujícího říšského protektora, že ze všech budov mají být sňaty ozdobné kovové prvky a použity ve prospěch válečného úsilí,“ připomíná archivář Jakub Kunert. Stejný osud jako iniciály měly i žerdi na prapory. A mělo dojít i k roztavení dominanty budovy – sochy světlonoše se lvem.
Světlonoš ale válku přežil bez úhony. Vedení banky nejprve sochu bránilo jako významný příklad německého sochařství – s tím, že otec jejího autora, sochaře Antonína Poppa, byl Němec.
„Na to ale Němci neslyšeli, dál ji chtěli roztavit. Nepomohlo ani ujištění, že ze sochy mnoho materiálu nebude, protože je dutá. Nakonec ji vedení banky tedy nechalo sundat, ale požádalo, aby bylo možné udělat sádrový odlitek. Německá správa souhlasila a socha byla odeslána k jednomu sochaři. Tomu řekli, že s odlitkem nemusí spěchat. A on skutečně nespěchal,“ říká Jakub Kunert.
Světlonoš se tak dožil konce války a vrátil se na střechu budovy. Sochu tvoří postava kráčejícího genia s pochodní v ruce, po jehož boku stojí lev, který tlapou přidržuje kouli.
Jak uvádí archivář Kunert, po roce 1950, kdy vznikla Státní banka československá, se záměrně nemluvilo o významu českého a československého bankovnictví při emancipaci národa. Vytratilo se i povědomí o Živnostenské bance jako staviteli monumentální budovy na křižovatce u Prašné brány.
A stejně tak se zapomnělo na dekorativní prvek v podobě iniciál na jejích mřížích. Proto nebyly při rekonstrukci v letech 1997 až 2000 obnoveny.
Ze zapomnění se vynořily před dvěma lety. „Uvažovali jsme, že by si budova zasloužila vlastní publikaci. A když jsme hledali relevantní informace, našli jsme v archivu fotku, na které ty emblémy byly. Další fotka se našla v Muzeu hlavního města Prahy,“ vypráví Kunert.
Vedení banky pak požádalo profesora Jana Solperu, předního odborníka na písmo, jestli by dokázal podle fotek vytvořit stejné iniciály. Z bronzu je pak vyrobila slévárna HVH metodou odlévání do ztraceného vosku. „Jde převážně o ruční práci, a tak můžeme říci, že v době stavby budovy by tehdejší kolegové slévači postupovali podobně jako my dnes,“ říká Vladana Vaisová z HVH.
Budova Živnostenské banky je postavena ve funkcionalistickém stylu. Ve své době patřila k nejkomfortnější a nejpřepychověji vybavené bankovní budově v zemi, což bylo dáno finančními možnostmi banky.
V roce 1950 se stala sídlem Státní banky československé a v roce 1993 pak České národní banky. „V této době už neodpovídala standardům kladeným na moderní bankovní budovy, a proto musela projít náročnou rekonstrukcí. Vzhledem k řadě změn byla rekonstrukce fyzicky zahájena teprve až v roce 1997 a k rutinnímu provozu se budova vrátila v roce 2001,“ vypráví Jakub Kunert.
Do hlavní budovy se pak postupně stěhovaly všechny odborné útvary ústředí ČNB a následně i Komise pro cenné papíry, dozor nad družstevními záložnami, pojišťovnami a fondy.
V hlavní budově je nyní také Návštěvnické centrum, jehož cílem je přiblížit široké veřejnosti hlavní práci centrální banky, její agendu a fungování. Nabízí v současnosti dvě stálé expozice: Za měnou a Lidé a peníze. Otevřeno je od úterý do pátku od 9 do 17 hodin, v sobotu od 10 do 18 hodin.
V prostorách bývalé Plodinové burzy na Senovážném náměstí, která je s centrálou ČNB propojena, je dnes Kongresové centrum ČNB, odborná knihovna, učebny a stravovací komplex.
Plán staveniště z roku 1939
Živnostenská banka – v běžné řeči často Živnobanka – patřila mezi nejdůležitější a nejstarší české banky. Založena byla roku 1868 a byla to první ryze česká banka v tehdejší monarchii.
Za první republiky, kdy se přeorientovala z podpory drobného živnostnictva zejména na služby pro velké průmyslové společnosti, byla zdaleka nejvýznamnějším bankovním ústavem v zemi, řadu podniků sama kontrolovala. Expandovala do Evropy.
Hlavní sídlo měla v té době v novorenesančním paláci v ulici Na Příkopě. Nechala si ho postavit v roce 1900, al jen o několik desítek let později ho nechala zbořit, aby na tomtéž místě – a na místě sousedních hotelů Modrá hvězda a Černý kůň – nechala vystavět novou budovu: honosnější, obří, monumentální.
Busta Jaroslava Preisse, která od roku 2021 dohlíží na guvernéra ČNB v jeho kanceláři.
Funkcionalistická budova na rohu pražských ulic Na Příkopě a Senovážná, naproti Obecnímu domu a Prašné bráně, byla postavena v letech 1935–1942 podle návrhu Františka Roitha. O výstavbu (a dostavbu v obtížné době) se zasloužil zejména dlouholetý ředitel banky a jedna z nejvýznamnějších postav meziválečného finančnictví Jaroslav Preiss. Stála na tu dobu astronomických sto milionů korun.
Ze sochařské výzdoby původního paláce pochází socha genia (ochranné božstvo) se lvem od Antonína Poppa, která byla v roce 1941 umístěna nad průčelí nového sídla. (Nebylo to zas tak těžké, jak to může vypadat na první pohled: socha je dutá; do břicha lva se schovávají překvapení pro budoucí generace. V roce 2019, kdy lva naposledy operovali, vložili mu do útrob třeba sadu pamětních mincí.)
Budova Živnostenské banky v roce 1939.
Válka samozřejmě Živnostenskou banku poznamenala, jako jediná banka v Česku ale nepřešla pod přímou německou správu.
Jenže už v roce 1945 byla znárodněna a později byla přičleněna pod nově vzniklou centrální banku, která se v té době jmenovala Státní banka československá. Ta si také v někdejším paláci Živnobanky zřídila svou centrálu. Experti Živnostenské banky (a její londýnská pobočka) byli využíváni zejména pro účely mezinárodního obchodu.
V roce 1992 se Živnostenská banka stala první privatizovanou bankou v Československu, bývalá centrála se jí ale nevrátila.
V roce 2002 koupila Živnobanku italská skupina UniCredit, která ji v roce 2007 sloučila s HVB Bank ČR a přejmenovala na UniCredit Bank.
Kateřina Hovorková
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
