V roce 2022 trval obvyklý pracovní týden v zemích Evropské unie 37,5 hodiny. Rozdíly mezi zeměmi jsou ale veliké. Nejdelší pracovní týden mají v Řecku (41 hodin), pak v Polsku (40,4 hodiny), Rumunsku a Bulharsku (40,2 hodiny).
Češi rozhodně nepatří mezi unijní flákače. Jsme ve skupině těch, kteří v zaměstnání jsou 39 nebo 40 hodin týdně – spolu se Slováky, Maďary, Slovinci, Chorvaty, Litevci a Lotyši, Islanďany a Portugalci.
Naopak nejkratší pracovní týden mělo Nizozemsko (33,2 hodiny), následované Německem (35,3) a Dánskem a Norskem (35,4 hodiny).
V roce 2022 chodilo v Evropské unii do práce 80 milionů vysoce kvalifikovaných pracovníků. Za ty statistikové berou manažery, techniky a odborné pracovníky. Většinou se usazují v hlavních městech. Nejvyšší podíl mozků na celkové zaměstnanosti má z evropských regionů, na které si v Eurostatu rozdělili Evropskou unii, Stockholm (73,6 %), nizozemský Utrecht (68,9 %), Lucembursko (67,4 %) a belgická provincie Valonský Brabant v těsném sousedství Bruselu (65,8 %).
A hned potom je Praha a okolí, kde hustota mozků dosáhla 65,6 procenta.
Dál už je to ovšem v Česku řidší – následuje region Jihovýchod s 40,1 procenty. O půl procenta míň vysoce kvalifikovaných měly Střední Čechy. V Moravskoslezském kraji a na Severovýchodě je podíl vzdělaných lidí lehce přes 37 procent, Střední Morava má 36,3 procenta kvalifikovaných lidí. Jihozápad má těsně pod 34 procenty a poslední Severozápad má už jen 31,6 procent těchto kvalifikovaných lidí.
Nejnižší podíl vysoce kvalifikovaných zaměstnanců je v řeckých regionech Sterea Elláda (21,8 %) a Ionia Nisia (22,3 %) a v rumunském regionu Sud-Muntenia (22,8 %).
Ze 197 milionů lidí ve věku 15 až 64 let, kteří mají v Evropské unii nějaké zaměstnání, přejíždělo kvůli němu hranice regionu 6,4 procenta lidí.
Vůbec nejčipernější v dojíždění jsou lidé v belgické provincii Valonský Brabant – až 45 procent z nich jezdí za prací do jiného regionu, zejména do Bruselu. Vysoký podíl dojíždějících byl také v Pešti v Maďarsku (41 %), provincií Namur v Belgii (38 %) a v rakouských regionech Burgenland (36 %) a Dolní Rakousy (29 %).
Za hranice země roce 2022 jezdilo za prací 2,09 milionu lidí (1,1 % všech zaměstnaných).
U nás dojíždějí za prací nejvíc lidé ze Středočeského kraje. Jedna pětina pracuje v jiném okrese. Nejmíň naopak dojíždějí obyvatelé Jihozápadu (Plzeňský a Českobudějovický kraj dohromady), Jihovýchodu (Jihomoravský kraj a Vysočina) a Moravskoslezského kraje – podíl těch, co pracují jinde, tu je jen kolem dvou procent. Z Prahy odjíždí pracovat jinam pět procent lidí.
Rodné hnízdo opouštějí Evropané v průměru ve věku 26,4 roku. Rozdíly mezi zeměmi jsou ale obří.
Když odcházejí od rodičů mladí Chorvaté, už ani nejsou mladí. Průměrně je jim 33,4 roku. Po třicítce vylétají také Slováci (30,8 roku), v Řecku (30,7 roku), lidé v Bulharsku a Španělsku (v obou zemích 30,3), na Maltě (30,1 roku). V Itálii je průměrný věk osamostatnění 30 let.
Naopak brzy po dvacítce se od rodičů stěhují Finové, (21,3 roku), Švédové (21,4 roku), Dánové (21,7) a Estonci (22,7 roku).
Češi jsou průměrní – ženy odcházejí od rodičů těsně před 25 rokem a muži ve 27 letech.
Země Evropské unie vydaly na požární ochranu v roce 2021 celkem 34,1 miliardy eur. Oproti přechozímu roku to byl nárůst o 2,5 procenta. Největší díl ze svých rozpočtů dávaly na požární ochranu Litva a Rumunsko se shodným poměrem 0,7 procenta celkových státních výdajů. A hned na další příčce je Česko s Bulharskem, Německem, Estonskem, Řeckem a Lucemburskem s 0,6 procenty.
Naopak nejméně peněz – měřeno celkovými výdaji – na hasiče posílá Dánsko, jen desetinu procenta.
V roce 2021 připadlo na jednoho obyvatele Evropské unie 188,7 kilogramů vyprodukovaného obalového odpadu. Skoro o jedenáct kilo na hlavu víc než v roce 2020.
Dohromady to bylo 84 milionů tun odpadu. Z toho 40,3 procenta byl papír a lepenka. Plastů bylo 19 procent, skla 18,5 procenta, dřeva 17,1 procenta a kovů 4,9 procenta. Kdybyste si chtěli líp představit 84 milionů tun – u nové fabie uvádí Škodovka hmotnost asi 1,2 tuny. Takže eurounijní odpad za rok váží stejně jako 70 milionů fabií. Zní to velkolepě, že, ale k lepší představě to asi nepomohlo.
Takže ještě jinak: na každého z nás vyšlo 36 kilo plastového obalového materiálu za rok. Na recyklaci z toho šlo něco málo přes 14 kilo. Tedy v Evropě – evropský průměr je 39,7 procenta odpadového plastu jde na recyklaci. Češi ale ten průměr vylepšují, protože u nás se recykluje 45,1 procenta.
V třídění a recyklaci zkrátka v Evropě patříme k premiantům, líp to umějí jen v Nizozemsku (48,9 % recyklovaných obalových plastů) Belgii (49,2 %) a ve Slovinsku (50 %).
Naopak míň než čtvrtinu plastových obalů recykluje Malta (20,5 %), Francie (23,1 %) a Švédsko (23,8 %).
Bojíte se, že recyklování nemá cenu? Něco jsme tu pro vás vyvrátili: Stejně to pak zase sesypou. Nesesypou. Mýty o třídění odpadu.
V roce 2022 se v Evropské unii uvařilo 34,3 miliardy litrů piva alkoholického a 1,6 miliardy litrů piva s obsahem alkoholu pod půl procenta případně docela bez alkoholu. Znamená to, že Evropa pije zas jak před covidem.
Přepočteno na hlavu, na jednoho Evropana či Evropanku včetně nemluvňat se v Unii vyprodukovalo 80 litrů piva za rok. Což je o sto piv neboli 50 litrů míň, než za rok vypije průměrný Čech nebo Češka včetně nemluvňat.
Nejvíc piva se v Unii vaří v Německu, v roce 2022 to bylo 7,6 miliardy litrů (přes 22 % produkce EU). Skoro každé čtvrté evropské pivo je tedy z Německa. Pro někoho možná překvapivě je druhým největším pivovarníkem Španělsko. Vyrobí 3,9 miliardy litrů piva (přes 11 % produkce EU), třetí je Polsko s 3,7 miliardami litrů.
Největší vývozce piva je Nizozemsko, za hranice ho poslalo 2,6 miliardy litrů, to je 27 % celkového unijního exportu. Česko vyvezlo 0,6 miliardy litrů piva, zhruba 6 procent celkového vývozu. Nejvíc piva naopak dovážejí Francouzi.
Nebo možná neradi, ale v mezinárodním srovnání docela často.
Nejvíc ale k doktorům chodí Slováci, v průměru každý absolvuje 11 návštěv ordinace za rok. Pak jsou Němci (9,6), Maďaři (9,5), Nizozemci (8,6 návštěv u doktora za rok).
Průměrný Čech a průměrná Češka se u lékaře staví 7,8krát ročně.
Nejméně doktora vidí Švédové (2,3 konzultace na obyvatele), Řekové (2,7), Portugalci (3,5), Dánové (3,8), Finové a Estonci (shodně 4,1).
Dominantním prostředkem dopravy lidí je v Evropské unii osobní auto. V roce 2021 připadlo na automobilovou dopravu 79,7 procenta celkové přepravy, tedy „člověkokilometrů“. Na druhá letadla zbylo 7,3 procenta nacestovaných kilometrů, hned za nimi se 7,1 procenta byly autobusy, autokary a trolejbusy. Cesty vlakem obsáhly 5,6 procenta kilometrů a námořní lodě jen 0,3 procenta.
Největší podíl automobilové dopravy na celkové přepravě má Litva (91,7 %) následovaná Nizozemskem (85,4 %) a Finskem (85,2 %).
Létá se nejvíc v Chorvatsku (25,4 %), Bulharsku (16,3 %) a Španělsku (13,1 %).
Železniční dopravě se daří nejvíc v Rakousku s nejvyšším podílem (8,6 %) přepravních kilometrů na celkové přepravě, pak ve Francií (8,3 %) a Nizozemsku (8,0 %).
V Česku je podíl automobilové dopravy 79,5 procenta, následují autobusy se 7,9 procenta, letadly se 6,5 a vlaky s 6,1 procenta.
V loňském roce se v Evropské unii vyrobilo 14,7 milionu jízdních kol. O deset procent víc než předloni rokem a o 29 procent víc než v roce 2012. Jak ale bylo vidět z předchozí statistiky, na to, aby se to pořádně projevilo v grafech ujetých člověkokilometrů, je to pořád málo.
Největším výrobcem kol bylo loni Portugalsko (2,7 milionu kusů), následované Rumunskem (2,6 milionu), Itálií (2,5 milionu), Německem (1,7 milionu) a Polskem (1 milion).
Česko skončilo na šestém místě, vyrobilo přes půl milionu kol.
„Jízda na kole podporuje zdraví a pohodu jednotlivce a tím, že potenciálně nahrazuje používání soukromého automobilu, přispívá ke snížení znečištění ovzduší. Je to ekologický a zdravotně nezávadný způsob dopravy,“ říkají v Eurostatu. A tam to mají spočítané.
Kateřina Hovorková
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
