Letní čas 2024. Kdy se mění čas a posouvají hodiny?
28. 3. 2024 | Gabriel Pleska
V pátek začne čtyřdenní velikonoční supervíkend. Tentokrát přinese i změnu času ze standardního na letní. Tady jsou podrobnosti.
Zdroj: Hynek Just
Odpadové hospodářství je neobyčejně dynamický obor. Proměňuje se před očima vlivem technologií, legislativy i tržního prostředí. Proto se také mění některé zvyklosti související s tříděním odpadu.
Abychom pochopili jeho fungování, vyzpovídali jsme šéfa České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petra Havelku a navštívili dvě třídičky. Do jedné se sváží papír, do druhé se vozí kromě papíru i plasty a kovy.
„Je vhodné, aby se na odpady nahlíželo především jako na zdroje surovin pro další výrobu,“ říká Petr Havelka, šéf ČAOH, která má na našem trhu dominantní pozici, sdružuje zhruba stovku společností působících v oboru.
Má to logiku jak z hlediska ohleduplnosti k planetě (přírodní zdroje nejsou nekonečné), tak byznysovou. Nehledě na to, že jsme k takovému přístupu zavázáni i společnou evropskou legislativou.
Evropa si definovala cíle pro roky 2025, 2030 a 2035. Prioritou je snižování produkce odpadu a hned za tím je materiálové využití, recyklace. K roku 2035 se má vytřídit aspoň 70 procent komunálních odpadů a recyklovat minimálně 65 procent. V roce 2025, tedy už za dva roky, má být v obcích vytříděno 60 procent a recyklováno 55 procent komunálních odpadů. Zbytek je možné využít jako zdroj energie, na zabezpečených skládkách smí skončit nejvýš deset procent odpadů.
Zdroj: ČAOH
Nejlépe recyklovatelným plastem je polyethylentereflatát, tedy hlavně dobře známé PET lahve. Ty umí systém žlutých kontejnerů a třídicích linek vysbírat dokonale – pro další použití jich zachrání osm z deseti uvedených na trh. Jsme v tom jedni z nejlepších v Evropě. Už od roku 2020 plníme cíle sběru stanovené v EU až pro rok 2025, připomíná Havelka.
PET lahve ze žlutých kontejnerů se standardně recyklují například na nové lahve, na plastové díly aut nebo v textilním průmyslu, třeba na bundy, mikiny či spacáky. Výrobky z recyklátů se používají ve stavebnictví, k výrobě zahradního nábytku, protihlukových stěn, sportovních ploch atd.
Podobná je situace s papírem. Ten třídičky rozdělují nejčastěji na tři hromady – kartony, noviny s časopisy a směs. A záleží pak na papírnách, o jakou komoditu mají největší zájem. To se, stejně jako u PETu, mění v čase. Obecně platí, že vytříděný papír lze recyklovat pětkrát až sedmkrát.
„Největší hodnotu mají dlouhodobě noviny a časopisy, těch je ale také poslední roky nejméně. Lidé to buď nosí do sběru, nebo utrácí za tiskoviny méně, když je všechno na internetu,“ myslí si Miloš Petr, vedoucí třídičky na papír a tetrapakové obalové materiály Pražských služeb ve Vysočanech.
Občané Prahy a okolí, ze kterých Pražské služby svážejí obsah barevných kontejnerů, podle Miloše Petra třídí rok od roku poctivěji.
„Maximálně deset procent odpadu, který denně navezeme, jsou nečistoty. Devadesát procent lidí už třídí dobře. Záleží ale na lokalitě. Třeba na Žižkově nebo v centru je hodně hostelů a cizinci si nelámou hlavu s tím, jestli do papíru nehodí plast. Oproti tomu třeba v Horních Měcholupech, Černém Mostě nebo v Hájích, zkrátka na sídlištích, třídí lidé vzorově,“ přidává zkušenost z praxe vedoucí linky.
„Třídička potom třídí to, o co je na trhu recyklace zájem. Tedy materiály, které lze reálně využít do nových výrobků. Nerecyklovatelné složky, o které zájem není, se využijí například energeticky v podobě paliva z odpadů. Určitě by nikdo dlouhodobě netřídil na sklad něco, co od vás nikdo nekoupí. Taková třídička by dlouho nepřežila,“ říká Petr Havelka. Mezi nejlépe recyklovatelné odpady patří papír a sklo.
Tím se ale jako občané chodící k barevným kontejnerům nemusíme trápit. Suroviny z recyklátů, o které je na trhu zájem, se mění, stejně tak hodnota těchto komodit. Ke všemu je to v každém kraji trochu jinak.
Nemá tedy smysl snažit se chápat zájmy trhu a podle toho měnit své třdicí zvyklosti. Univerzální rada zní: všechno, co je plastové, házejte do žlutého kontejneru, všechno, co je papírové do modrého, sklo do skla, kovy do kovů.
V řadě obcí také postupně zavádějí multikomoditní sběr, takže například do žluté nádoby je možné kromě plastů dávat i nápojové kartony nebo kovy, to se dočtete na informační nálepce na nádobě. Na třídičce, kam odpad míří, si to následně už přeberou a zhodnotí. Vědí, co prodají i co má hodnotu jako palivo.
Největší chyba je házet věci, u kterých si nejsme jisti, kam patří, do černé popelnice. V ní už odpady druhou šanci na život nedostanou a vezou se rovnou do spalovny, v horším případě na skládku.
Pokud jde o energetické využití odpadů, ve spalovnách končí netříděný směsný odpad z černých popelnic. Nerecyklovatelné a spalitelné zbytky z třídiček ale můžou nahradit fosilní paliva v městských teplárnách. Účinnost proměny na teplo je u paliv vyrobených z výmětů asi dvakrát větší než u spaloven zpracovávajících komunální odpad.
Výměty z třídiček se na skládky ani ukládat nesmí. Nejlepší proto je upravit je do formy paliva z odpadu neboli TAP (tuhé alternativní palivo). To je na rozdíl od odpadu z černých popelnic homogenní surovina, která má stále stejné vlastnosti, což je pro technologie proměňující odpad v energii klíčové.
TAP je standardní a na trhu obchodovaná komodita s pohyblivou cenou. Paliva z odpadů mají i vlastní evropskou ISO normu. V Česku je teď ve využívání paliv z odpadu nejpříkladnější severní Morava. Nově vybavená teplárna v Přerově přešla z uhlí na takzvaný multipalivový kotel, který využívá TAP vyrobený v Ostravě, paliva z odpadů sem ale budou dodávat i jiné třídírny.
Severní Morava tak zabila dvě mouchy jednou ranou. Snížila spotřebu ne zrovna ekologického uhlí a ušetřila peníze za deponaci odpadu skládkách či poplatky za spalovnu.
O paliva z nerecyklovatelného odpadu mají kromě tepláren zájem například i cementárny. Ty mají ještě jednu přidanou hodnotu v tom, že co shoří v peci při výrobě, dostane se do slínku, tedy samotného cementu. Jedná se tedy o bezodpadovou technologii.
Tuna vytříděných, barevně rozdělených a slisovaných PET obalových materiálů má na trhu hodnotu asi 10 000 až 15 000 korun. Cena se ale mění podle aktuálních potřeb zpracovatelů, výjimkou nebylo ani 25 000 korun za tunu před pár lety, anebo také 3000 korun. Cenu tvoří nabídka/poptávka.
Také tuna papíru má na trhu v čase proměnlivou hodnotu. Záleží na tom, zda jde o karton, časopisy či noviny. Může jít o nižší tisíce korun za tunu kartonu, noviny a časopisy jsou asi o třetinu hodnotnější. Třídičky ale opakovaně zažívají i období, kdy je cena papíru záporná a za jeho odbyt musí dokonce platit.
Cena ocelového šrotu je teď zhruba na 5000 až 8000 korunách za tunu.
Spalovny si účtují za zpracování tuny odpadu mezi 1500 a 2000 korunami, někdy ale cena může jít až ke 3000 korun. Záleží na lokalitě i na dodavateli a objemu. Skládka požaduje v průměru asi 1200 korun za tunu, k tomu je třeba přičíst zákonný poplatek 1000 korun za tunu. Tříděný odpad na skládku nesmí. Co se nezrecykluje, poslouží jako zdroj energie.
Pár směsných grafů a přehledů. Kolik se čeho recykluje, kolik se čeho spálí. A jak se vyznat v symbolech.
Popisky a zdroj obrázků najdete uvnitř v galerii
Držíte se udržitelnosti?
Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.
Sdílejte článek, než ho smažem