Každá investiční strategie s sebou nese nějaká rizika. Každá poněkud odlišná. K řízení podstupovaných rizik se ve finančním světě využívá celá škála technik. Já vám dnes představím dva základní přístupy – konvergentní a divergentní strategii řízení rizik, důraz přitom budu dávat na porovnání dvou odlišných investičních stylů. Prvním z nich je klasický přístup kup a drž (buy-and-hold): podle nějakého klíče nakupujete a dlouhodobě držíte akcie. Druhý je takzvané sledování trendů (trend following), to je přístup, kdy svůj kapitál rozdělíte na několik přibližně stejně velkých částí a s využitím především technické analýzy je pak rozprostřete do velkého koše trhů, spekulujete jak na růst (tzv. dlouhé pozice), tak na i na pokles (tzv. krátké pozice); vaším primárním cílem je zachytit dlouhodobé trendy, a tedy velké zisky – ovšem za cenu mnoha ztrátových obchodů, kdy vaše strategie bude indikovat falešné signály pro nákup.
Člověk, který si zvolí první strategii, se vystavuje konvergentnímu riziku; pravděpodobně věří, že na trhu panují stálé a předvídatelné podmínky. Investoři, kteří vezmou za svou strategii sledování trendů, se vystavují rizikům divergentním; dívají se na trh jako na stále se měnící koloběh neznámých událostí s nízkou statistickou předvídatelností a vysokou nestálostí.
Jak se tyto rozdíly projevují v praxi?
Věrnost a vytrvalost versus přelétavost a oportunismus
K ilustraci nám poslouží jednoduchá hra s pravděpodobností, například házení mincí. Řekněme, že pokud padne námi tipovaná strana, bereme rychle zisk, pokud ne, zdvojnásobíme sázku. Toto je dobře známý systém martingale, který už nejeden šílenec vyzkoušel například při sázení na sportovní zápasy. Pokud byl daný šílenec dostatečně inteligentní a stanovil si maximální zisk a riziko, které je ochotný akceptovat, nevidím v tom problém. Pravda je, že čím déle tento přístup budeme aplikovat, tím víc zvyšujeme pravděpodobnost nepředvídatelné série ztrát a „vygumování“ kapitálu ze dne na den. Na podobném principu tedy fungují i konvergentní strategie, které stejným způsobem zvyšují sázky v případě prohry. S vírou v systém a s očekáváním, že jednou prostě výhra přijde a investice se vrátí. Běžná strategie při propadu je přikupování, „ředění ztrát“ – tedy zvyšování sázek. Jenže když pak přijde bezprecedentní série ztrát, jakou investor v historii nepamatuje, rázem je – eufemisticky řečeno – podkapitalizovaný.
Divergentní systémy fungují opačně. Žádnou víru v systém nemáte, a pokud jde trh (nebo hod mince) jednou proti vám, své sázky nezvyšujete, naopak je v zárodku utnete. Pokud se systému daří, sázky násobíte. Divergentní strategie tedy funguje na principu, že když systém najde na trhu určitou výhodu či ziskovou příležitost, drží se jí co to jde. Pokud bychom tyto dva přístupy statisticky analyzovali, zjistíme, že mají odlišnou distribuci výnosů – jak plyne i z výše uvedeného příkladu, konvergentní systémy v dlouhém období vykazují mnoho drobných zisků s příležitostnými fatálními ztrátami. Divergentní systémy z principu fungují přesně opačně – berou mnoho malých ztrát a doufají, že jednou uspějí a trefí mimořádný pohyb. Oproti vytrvalosti a věrnosti, které charakterizují přístup kup a drž, je tedy tato strategie založená na oportunismu a přelétavosti. Ovšem nenechte se odradit pozitivním či negativním zabarvením právě použitých, investování nejsou lidské vztahy a emoce do něj nepatří.
Stabilní svět versus svět náhod a zvratů
Když si tyto teoretické koncepty spojíme s investiční praxí long/short equity fondů nebo fondů obchodujících trend following systémy, můžeme jednoduše zjistit, v jakých tržních podmínkách dané systémy budou vykazovat nejlepší výsledky. Nechejme teď tedy minci mincí a pojďme se podívat, jak budou oba přístupy vysvětlit na příkladu z reálného tržního prostředí: hodnotové investování nebo private equity (tedy investice do společnosti, která má dlouhodobou tradici) je spíš konvergentní přístup. Strategie využívá páky ve víc „předvídatelném“ investičním prostředí s využitím fundamentální analýzy a ve víře v další fungování „corebyznysu“ daného podniku. Tržní prostředí vnímá investor jako víceméně efektivní, trh je spíš stabilní, informace jsou známé a přímo se promítají do trhu, kde převládá vysoká konkurence.
Proti tomu investování do start-upů a takzvaný growth investing je ryze divergentní přístup. Fundamentální analýze se přikládá menší váha, protože správné, „férové“ ohodnocení společnosti je ovlivněné mnoha neznámými faktory a je značně složitější. Většina z nejúspěšnějších správců venture kapitálu diverzifikuje portfolio nákupem mnoha menších podílů ve velkém množství společností, počítají se ztrátami a jejich cílem je natrefit na jednu z dalších budoucích obřích společností, jako je například LinkedIn. Takový přístup k riziku je ideální do neznámých tržních podmínek s četnými nahodilými událostmi v nahodilém tržním prostředí a s neznámým dopadem na portfolio. Stejné charakteristiky vykazuje i klasický systém sledování trendů.
Nevím, co se děje a proč se to děje. Sleduju pohyb
Návrh a implementace investičního systému sledujícího trendy dodržuje tyto zásady – vstupuje se do mnoha malých pozic na mnoha odlišných trzích a systematicky se hned redukují ztráty, jakmile se trend pohne proti otevřené pozici. To znamená, že systém sice vykazuje víc ztrát než zisků, ale v dlouhém období výše zisků překonává ztráty. Systém typicky vykazuje méně než padesátiprocentní úspěšnost. Systém stojí na dvou pilířích position sizing model – tedy vhodná alokace kapitálu do jednotlivých trhů, trendový signál (například překřížení klouzavých průměrů nebo klasický breakout signál, kdy spekulujeme na „proražení“ určité cenové úrovně jako například dlouhodobého cenového minima nebo maxima). Je zapotřebí dodat, že trend following strategie nejsou diskreční, nelze je „řídit manuálně“, jsou kompletně systematizované a algoritmizované, protože provádějí obchodní příkazy na mnoha trzích. Strategie sledování trendů se nespoléhá na žádné fundamentální modely, není výrazně zatížený na určitou třídu aktiv a typicky jde o long-short model (obchodujeme dlouhé i krátké pozice). Tato strategie je zároveň „agnostická“, pokud jde o důvody, proč se trh chová tak či onak – systém pouze na základě algoritmu následuje trendy, které se objeví. S fundamentální analýzou tedy nemá vůbec nic společného.
Diverzifikuj, diverzifikuj, diverzifikuj
Trend following je relativně nový směr investování, umožněný rozvojem informačních technologií a automatizovaných obchodních systémů. Nejde ale o tak krátké období, aby nebylo možné nějak zhodnotit reálné výsledky strategie. Výsledky řady hedgeových fondů využívajících v posledních třiceti letech strategii sledování trendů odpovídají teoretickým předpokladům: trend following jako aktivum vykazuje pozitivní sklon výnosové křivky, navíc s potenciálem přinést zisky i v období propadu trhů. Propady (drawdowny) samotných systémů založených na sledování trendů bývají kratší a až o třetinu menší než propady strategií kup a drž. Propady často přicházejí, když se na trhu nevyskytuje žádná příležitost a nebyl ustanoven žádný trend. Zisky se obvykle koncentrují do období, kdy na trhu dochází k nečekaným událostem a velkým pohybům. A pak je tu jedno velké plus: strategie trend followingu se nechová jako žádné investiční aktivum, nenajdeme žádnou korelaci. To z ní samozřejmě dělá dobrého kandidáta na diverzifikaci portfolia.
Většina investičních strategií je založených na principu konvergentního rizika, to znamená, že při nečekaných událostech jim hrozí devastující ztráty. Strategie, jako je trend following, mají k riziku přístup divergentní, a jsou tedy vůči krizovým propadům značně imunní. Tento systém v podstatě sází na růst volatility a během extrémních tržních podmínek je schopen přinést velké zisky. Pro demonstraci výsledků systému sledování trendů se podívejme na tabulku.
1993–2013 | Trend following | S&P 500 | 50:50 allocation |
Průměrný roční výnos | 10,19 % | 9,2 2% | 10,37 % |
Směrodatná odchylka | 15 % | 15 % | 10 % |
Sharpe ratio | 0,68 | 0,62 | 1,03 |
Drawdown | 20 % | 50 % | 22 % |
Zdroj: Trend Following with Managed Futures (2014), Alex Greyserman and Katharyn M. Kaminski
Za posledních plus minus dvacet let trend following strategie těsně porazila index S&P500. Co je ale mnohem zajímavější: divergentní systém sledování trendů v kombinaci s konvergentním stylem investování do akcií při alokaci kapitálu 50 k 50 podává ještě lepší výsledky a zvyšuje Sharpe ratio o 50 procent s akceptovatelným maximálním drawdownem 22 procent (což je výrazně níž než drawdown samotného dlouhodobého investování do akcií). Výhody jsou očividné: zakomponováním trend following strategie ke klasickému přístupu investování do akcií je možné dosáhnout vyšší úrovně diverzifikace portfolia. Většina zkušených manažerů hedgeových fondů obvykle kombinuje několik strategií, s cílem přiblížit distribuci výnosů co nejblíže k normálnímu náhodnému rozdělení a s co možná nejvyšším průměrným výnosem. S tímto přístupem má totiž portfolio manažer mnohem lepší kontrolu nad variabilitou výnosů – jinými slovy se snaží dosáhnout stabilnějších výnosů i za cenu, že budou třeba v konečném důsledku nižší, ale při mnohem lepší kontrole rizika – jelikož budeme mít mnohem nižší směrodatnou odchylku. Jenže individuální investor není manažer fondu. A takový obchodní systém něco stojí – nezkoušejte ho postavit doma v obýváku, pokud nemáte na hraní aspoň milion dolarů. Můžete se svěřit do rukou manažera některého z fondů využívajících takových strategií, určitě by to mohla být skvělá cesta k diverzifikaci portfolia.
Sdílejte článek, než ho smažem