Na vlastní naspořenou rezervu by se v případě nenadálého výpadku příjmu spolehla zhruba třetina lidí. Dalších třiatřicet procent by hledalo pomoc u příbuzných či rodiny. Na pojištění pak spoléhá jen desetina českých domácností. To jsou některé výsledky průzkumu, který si ke Dni finanční gramotnosti nechala zpracovat finančněporadenská společnost Partners. Průzkum společnosti MindBridge Consulting, kterého se zúčastnilo šest stovek respondentů, se zaměřil na domácnosti s minimálně jedním dítětem.
Peníze od státu nestačí
Jednou z událostí, která může škaredě zamíchat rodinným rozpočtem, je dlouhodobá nemoc. Zaměstnanci se sice můžou spolehnout na dávky nemocenského pojištění, ty ovšem zdaleka neodpovídají předchozím příjmům. To si většina rodin neuvědomuje. Podle průzkumu očekávají, že při dlouhodobé pracovní neschopnosti dostanou od státu zhruba o 20 procent víc, než kolik nemocenská ve skutečnosti dělá. Pět procent dotazovaných si dokonce myslí, že dávky od státu stoprocentně odpovídají předchozí mzdě.
V praxi se ovšem dávky nemocenské počítají jako šedesát procent z průměrného výdělku. Kdo bere víc než průměrnou mzdu, musí navíc počítat se snížením dávky prostřednictvím takzvaných redukčních hranic.
Ještě citelněji ovšem může rodinnou kasu zasáhnout nemoc či úraz, který člověku znemožní vrátit se k původnímu zaměstnání. I v tomto případě lze sice spoléhat na peníze od státu, ani invalidní důchod ale patrně nebude stačit k udržení předchozí životní úrovně.
Jak vysoký důchod byste dostali, si lehce spočítáte na naší kalkulačce.
Jak na rezervu?
Spíš než na stát se tedy vyplatí spoléhat na vlastní zdroje. Jednou z variant je samozřejmě ukládání části příjmů na horší časy. V praxi ale nemusí naspořená částka stačit. „Pokud by si chtěla rodina dlouhodobě udržet životní standard, musela by mít na účtech miliony, což nebývá reálné,“ podotýká finanční poradce a lektor finanční gramotnosti Jaroslav Gall. Popisuje proto pravidlo, jak příjem ideálně rozložit. „Deset procent z příjmu by mělo jít na krátkodobou rezervu, aby bylo z čeho brát, když se třeba rozbije pračka. Dalších dvacet procent na rezervu dlouhodobou. Maximálně třicet procent by měl dát člověk do bydlení a čtyřicet procent si nechat na spotřebu. Tři až pět procent z příjmu se také vyplatí investovat do pojištění.“
Právě na přístup českých domácností k pojištění – životnímu a majetkovému, se zaměřila další část průzkumu. Šetření potvrdilo zkušenosti finančních poradců: české rodiny si raději pojišťují majetek, než zdraví. „Češi utratí za životní pojištění průměrně 5952 korun za rok, za neživotní pojištění 8373 korun. Průměr Evropské unie přitom dělá 26 083 korun za neživotní pojištění a 48 955 korun za životní pojištění,“ upozorňuje finanční a pojistný matematik společnosti Partners Martin Švec. Vysoká útrata za životní pojištění je ovšem ovlivněná tím, že v řadě evropských zemí využívají životní pojistku jako základní nástroj pro spoření na důchod.
Pojištění: nejdůležitější je správné nastavení
Jenže ani životní pojistka při delším nebo trvalém výpadku příjmu nepomůže, pokud není člověk pojištěný na dostatečně vysokou částku. „Necelých šest tisíc, které Češi ročně dávají za životní pojistku, svědčí o tom, že nejsou dostatečně chránění před vážnými zdravotními karamboly. Kvalitní životní pojištění pro člověka s průměrným příjmem lze pořídit přibližně za deset tisíc korun ročně,“ upozorňuje Martin Švec.
Na druhou stranu – české domácnosti mají jasno alespoň v tom, která tři rizika zatíží rodinný rozpočet nejvíc a neměla by proto v pojištění chybět. Jde o pojištění pro případ smrti, invalidity a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Nastavení pojistných částek tomu ovšem v praxi neodpovídá. „Z dat pojišťoven víme, že Češi nemají u těchto tří typů pojištění dobře nastavené pojistné částky. Sumy do pěti set tisíc korun jsou pro živitele rodiny nedostatečné, ve smlouvách jsou ale velmi často,“ popisuje zkušenosti poradců Martin Švec. Čtyřicetiletý člověk, který má příjem 20 tisíc korun čistého a stane se invalidním ve třetím stupni, by podle něj potřeboval k udržení svého životního standardu přibližně dva miliony korun.
Nezapomínejte na aktualizaci
Ruku v ruce s dostatečně nastavenými pojistnými částkami jde také jejich aktualizace. Například pojištění majetku na aktuální hodnotu nemovitosti nebo vybavení domácnosti je podle Martina Švece potřeba aktualizovat minimálně jednou za tři roky. To dělá podle průzkumu jen každý pátý respondent. Čtvrtina rodin smlouvu neaktualizovala nikdy. Právě podpojištění, tedy nedostatečné pojistné limity, jsou v praxi častým důvodem, proč pojišťovna nakonec krátí pojistné plnění.
Pozor na aktualizaci smluv je ale potřeba dávat i u životního pojištění. Především v momentech, kdy v domácnostech dochází ke změnám, jako je narození dítěte, výrazné navýšení příjmů nebo pořízení bydlení na hypotéku.
Sdílejte článek, než ho smažem