Zdroj: Shutterstock
Pondělí, úterý, středa, čtvrtek a… pátek už v klidu doma. O tom, že by se v blízké budoucnosti mohlo chodit do práce jen čtyři dny v týdnu, zatímco víkend by se o jeden den protáhnul, se prý v mnoha firmách mluví stále častěji. Není to přitom tak dávno, co se v Československu docházelo do zaměstnání i v sobotu. Pětidenní pracovní týden se tu oficiálně zavedl až v září roku 1968.
Přišel po jednapadesáti letech čas na další změnu? Vědecké výzkumy naznačují, že den odpočinku navíc může být výhodný pro zaměstnance i zaměstnavatele. Odpočatý pracovník dokáže zvládnout vyřídit stejný objem povinností za osmdesát procent běžné pracovní doby, a práce ho přitom víc baví. Problém je v tom, že to zdaleka neplatí o všech profesích. Těžko navíc vážně mluvit o razantním zkrácení pracovní doby ve chvíli, kdy je nedostatek pracovních sil.
Nezaměstnanost je v Česku už roky extrémně nízká, úřady práce evidovaly v minulém měsíci 350 tisíc volných pracovních míst, nejvíc v historii. Většinou ale jde o nekvalifikované pozice, které bude časem vytlačovat robotizace, což je téma samo o sobě. Máloco bude totiž určovat situaci na pracovním trhu jako vývoj a zapojení technologií. I to by mohlo časem vést k zásadnímu snížení pracovní doby.
Co si o čtyřdenním pracovním týdnu myslí odborníci? Kdy budeme mít víkend o den delší? Jaká jsou největší pozitiva a negativa tohoto konceptu? A jaké budou největší překážky pro masové rozšíření čtyřdenního pracovního týdne?
jednatel společnosti Trexima
Plošně to v dohledné době podle mne nebude. Firmy dusí nedostatek lidí a nemohou přijít ještě o pětinu. Tvrzení, že lidé se čtyřdenním pracovním týdnem jsou výkonnější a zvládnou stejné množství práce, je totiž pravda jen v poměrně úzkém spektru nemanuálních profesí. Tam je možné aplikovat přístup „odměna za výsledky“ a v podstatě si na pracovní dobu přestat hrát úplně. Toho jsme svědky u programátorů či grafiků a při dobré organizaci práce to jistě je možné. A je to jednodušší než části lidí ve firmě dát srovnatelnou mzdu za čtyř a části za pět dní. Pocit nespravedlnosti uvnitř firmy může každou firmu vážně poškodit. V dělnických profesích nebude naše země v tomto směru nastavovat trendy. Muselo by jít o globální trend, kterému se firmy přizpůsobí. Ovšem je jistě žádoucí, aby firmy častěji nabízely dobře placené zkrácené úvazky.
ministryně práce a sociálních věcí
Zkracování pracovní doby je pro ČSSD priorita. Česká republika minulý rok slavila sté výročí existence. Sto let také uplynulo od doby, kdy byla zavedena osmihodinová pracovní doba, takže prvním krokem by mělo být zkrácení pracovní doby o 30 minut denně. Zákoník práce ani jiný předpis nebrání zaměstnavatelům zavést čtyřdenní pracovní týden. Nemohu předjímat, kdy se tato praxe stane běžnou v ČR, jelikož zavedení je podmíněno rozhodnutím zaměstnavatele. Inspirací by mohly být i některé experimenty se zkracováním pracovního dne nebo týdne ze zahraničí. Češky a Češi za svůj život odpracují v průměru o devět let více než třeba Němci, o šest let více než Francouzi a o čtyři roky více než Rakušané. Hodnoty odpracovaných hodin v České republice se pohybují na hodnotách vyspělých států ze 70. let minulého století. Postupné zkracování pracovní doby může sloužit i jako příprava na změny v nezaměstnanosti, digitalizaci a další změny pracovního trhu a práce.
hlavní ekonom Czech Fund
Čtyřdenní pracovní týden? V Česku? Neblázněte. Jsme země skladníků a pomocných dělnic. Průměrný pracant u nás namaká ročně o čtyři sta hodin víc než jeho protějšek v Německu – s vyhlídkou, že ještě jeho vnuci budou za Němci mzdově zaostávat. Máme sice v evidenci úřadů práce naší přehřáté dílenské ekonomiky víc než 350 tisíc volných pracovních míst, ale na skoro 90 procent z nich není třeba ani maturity.
Politici a centrální bankéři od začátku milénia dělají všechno proto, abychom zůstali levnými a výkonnými subdodavateli zejména Německa co nejdéle. Takže nejprve na účet daňového poplatníka pobízeli zahraniční investice bez přidané hodnoty, pak pro změnu ubírali – a ubírají dosud – hodnotu české koruně v rámci intervence ČNB a jejich důsledků. Sklady a fabriky plné podhodnocených zlatých ručiček, jimž je Česko obsypané, a uměle znehodnocovaná česká měna dokonce Německu umožnily přežít „čínský šok“, který skolil jiné západní ekonomiky. Z nich se výroba odstěhovala do laciné Číny, ale z Německa ne, protože Němec už levně vyráběl „za humny“, v podhodnoceném českém kraji. Těžko říci, zda je to záměr, nebo hloupost, každopádně na čtyřdenní pracovní týden není model české ekonomiky, založené na subdodávkách a nízké přidané hodnotě, stavěný. Tady se bude makat, makat a makat.
zakladatel Trinity Bank
Přibližně do pěti let bude čtyřdenní pracovní týden poměrně běžným benefitem společností, které budou na předních pozicích žebříčků preferovaných zaměstnavatelů. Přechod na kratší pracovní týden se bude dříve objevovat u poskytovatelů služeb, ve výrobě kvůli nastavení procesů bude trvat trochu déle. Věřím, že s takovou změnou se podstatně zlepší koncentrace na celkovou náplň práce a priority a s tím poroste efektivita a úspěšnost. Přijde i zcela nová úroveň osobního života, lidé budou mít naplněnější život, budou šťastnější, a díky tomu budou i zdravější. Výzvou pro zaměstnavatele bude samozřejmě zajištění provozu a přesun méně významné části pracovní agendy na hierarchicky nižší pracovníky. Vzhledem k tomu, že pracovní trh je velmi saturovaný, tak to zkrácení pracovního týdne nahrává a bude to benefit, který ovlivní rozhodování zaměstnanců. Mnoho lidí dá totiž při rozhodování přednost variantě, jež jim nabízí více volného času. V Trinity Bank je přechod na čtyřdenní pracovní týden součástí motivačního programu a po dosažení plánu zisku celá společnost na čtyřdenní pracovní týden přejde.
prezident Hospodářské komory ČR
Kratší pracovní týden souvisí s dlouhodobým trendovým vývojem produktivity, který vidíme ve vyspělých zemích. V důsledku technologických změn stojíme před zásadními změnami, jak v růstu produktivity práce, ale i v organizaci práce. Ty skutečně budou znamenat, že si společnost bude moci dovolit zkrátit pracovní dobu. Dojde k tomu i u nás, ale závisí to na růstu produktivity práce a hlavně nevěřím, že je možné zavést čtyřdenní pracovní týden najednou plošně. Navíc, zkrácenou pracovní dobu ve formě zaměstnaneckého benefitu nabízí už čtvrtina větších zaměstnavatelů, kterou Hospodářská komora zastřešuje. U velkých firem to je dokonce třetina.
Na druhé straně ne všechny firmy si můžou zkracování pracovní doby dovolit. V některých podnicích, třeba ve směnném provozu i ve službách, to dnes není ani jednoduše proveditelné. Obzvlášť pokud není odkud brát kvalifikovanou pracovní sílu, která by takový výpadek nahradila. Proto by kratší pracovní doba za stejnou mzdu zatím měla zůstat jako zaměstnanecký benefit. Když si ji zaměstnanci se zaměstnavateli vyjednají, třeba v kolektivních smlouvách, tak proč ne. Je to jejich dohoda a může být výhodná pro obě strany. Vynucovat si ale kratší týden plošně nějakým zákonem, jak vyžadují někteří odboráři, je způsob, jak takovou postupnou změnu zaměstnavatelům znechutit hned od počátku.
tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
Na vaši otázku mohu odpovědět pozitivně: až na to budeme mít – i negativně: aby to nebylo hodně brzy. Obě odpovědi souvisí s ekonomikou této země; pokud podnik (stát) dokáže vyprodukovat za kratší čas stejné nebo větší množství zboží, můžeme zkracovat pracovní týden a řada podniků na to dnes má (ty s vysokou přidanou hodnotou – IT, energetika, strojírenství, autoprůmysl atd.), ale je jich málo. Záměrně píši zboží, neb ho musí někdo koupit. A pokud není kupec, nemohu vyrábět na sklad jako za socíku, no tak zkrátím pracovní dobu, abych nepropouštěl, to už tady před deseti lety v krizi bylo, vzpomeňte na kurzarbeit, zatím ekonomika pouze přibržďuje a další výhled je věštba z křišťálové koule.
Co mne trápí více, je rozhazování odborů a socialistů ve vládě, musíme prý srovnat platy s Německem, fajn, ale musíme hlavně srovnat ekonomiky, a ne natisknout peníze. Potom letí platy nahoru, ale i ceny. A kdo na to doplácí, ti nejchudší. V tomto je Josef Středula asociál par exellence.
analytik LMC
Výrazně větší pružnost v časech i místech výkonu práce se v Česku rychle prosazuje, zejména kvůli tlaku samotných zaměstnanců. Obvykle se to děje v neformální, regulacemi nesešněrované rovině. Zákoník práce i související vyhlášky – bohužel včetně některých navrhovaných změn – odpovídají stále spíše potřebám 20. století.
Většina, 93 procent českých zaměstnanců má podle smlouvy plný úvazek – jen sedm procent pracuje na úvazek částečný. V tomto směru se mnoho nezměnilo. Ovšem přes 40 procent všech zaměstnanců má pohyblivý začátek a konec pracovní doby, 36 procent si může rozvrhnout práci v čase podle svých potřeb a plná pětina lidí už může alespoň občas pracovat z domova. Tyto „benefity“ – z mého pohledu spíš organizační možnosti odpovídající práci v 21. století – jsou navíc lidmi velmi žádané a nejčastěji využívané, všechny se řadí do desítky nejoblíbenějších možností v práci – spolu s poskytováním dovolené navíc, placeného zdravotního volna (sick days) a také s některými finančními benefity.
V souladu s touto zjevnou, celkem rychle probíhající změnou na tuzemském pracovním trhu se dá očekávat, že modely i časový rozvrh spolupráce lidí a firem budou čím dál tím pestřejší. Nepřijde mi příliš pravděpodobné, že by např. do pěti let začaly firmy masově přecházet na čtyřdenní pracovní týden – ale některé z nich to jistě v různých podobách vyzkoušejí. Jiné budou zkoušet šesti- či sedmihodinový pracovní den, možnosti výběru směn podle potřeb zaměstnanců, režim stlačeného pracovního týdne a podobně. V neformální rovině už si zaměstnavatelé a zaměstnanci čím dál tím častěji vycházejí vstříc. Bylo by fajn, kdyby podmínkám práce v 21. století postupně byla přizpůsobena i legislativa.
Ondřej Tůma
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
14. 9. 2019 6:26, Tomáš Smolík
Takhle ten středověk a otroctví neskončí...
V diskuzi je celkem příspěvků.