Zdroj: Pleska / Midjourney
Standardní čas se letos změní na letní v noci ze soboty 30. na neděli 31. března. Shodou okolností je to neděle velikonoční.
Je to shoda šťastná – supervíkend lemovaný dvěma svátky dá těm, kteří se se změnou vyrovnávají hůř, trochu víc času na rekonvalescenci.
Tak jenom posunout ručičky na správnou stranu.
Na jaře se čas vždycky posouvá o hodinu dopředu. Ke změně času dochází ve dvě hodiny ráno.
Malá ručička se posune na trojku, což znamená, že ti, co v neděli musí v určitý čas vstát, budou spát o hodinu míň.
Zpátky se čas vrátí na podzim. Změna z letního času na standardní čas proběhne v noci ze soboty 26. na neděli 27. října. I tady nám tedy pomůže se zpracováním změny státní svátek v pondělí, tentokrát 28. října.
Ve skutečnosti to ale dneska s doslovným posouváním ručiček už nebývá tak horké. Většina novějších strojů a zařízení, které s časem pracují, se v neděli na letní čas přeřídí sama.
Na nás zbývají památeční mechanické hodiny po babičce nebo třeba pračka či domácí pekárna, pokud na nich používáme funkce typu odložený start. Protivné taky může být chybné nastavení data ve fotoaparátu, když pak sesypáváte na jedno místo obrázky z víc zařízení a rádi byste je seřadili chronologicky.
V první řadě musí dát pozor ti, co jdou i v neděli do práce. Ať už jsou to lidé, kteří pracují v nepřetržitém směnném provozu, nebo třeba doktoři a hasiči.
Jisté potíže působí změna času na železnici: noční vlaky naberou automaticky hodinu zpoždění, která ovšem nezakládá právo cestujícího na nějaké odškodnění. Ostatně cestující bývají o „pozdějším“ dojezdu informováni při vyhledávání spoje, při prodeji jízdenky a někdy i na jízdním dokladu samotném.
A asi je to pořád změna příjemnější než na podzim, kdy vlak musí někde zastavit a hodinu čekat, až ho čas doběhne. To sice přijedete podle jízdního řádu, ale o hodinu rozlámanější.
Změny času můžou ale být důležité taky pro investory. Pokud obchodujete řekněme na amerických burzách, mějte na paměti, že v USA se čas mění jindy než v Evropě. Nenechejte se zaskočit (ne)změnou obchodních hodin.
Jak jsme právě naznačili, není to se střídáním času všude ve světě stejné. Dokonce ani všude v Evropě to není stejné.
Letní čas v Evropě nepoužívají Rusko, Bělorusko, Island, část Grónska, Špicberky a norský ostrov Jan Mayen.
Jinde ve světě používá letní čas Kanada, části Spojených států, Izrael, Egypt, Paraguay nebo Chile. Ne vždy se ale jeho začátek kryje s posouváním času v Evropě.
Ovšem Evropská unie střídá standardní pásmový čas s letním časem synchronizovaně. Společné unijní pravidlo je, že se čas mění poslední březnový a poslední říjnový víkend v 1.00 koordinovaného světového času (UTC). To na jaře odpovídá 2.00 středoevropského času (SEČ) a na podzim 3.00 středoevropského letního času (SELČ).
Neskončí. Zimní čas prý neexistuje, jen tak nesprávně říkáme standardnímu nebo též pásmovému času. Skutečný zimní čas, kdy se hodiny posouvaly proti standardnímu pásmovému času o hodinu zpět, jsme ale jednou v historii doopravdy měli: od prosince 1946 do února 1947.
Dobrá. Skončí tedy někdy střídání letního a standardního času?
Mělo by. Minimálně tedy zase v Evropské unii. Lidé Evropy se pro to dávno vyslovili v rozsáhlém průzkumu a už před pěti lety se na tomtéž shodli i europoslanci: střídání času skončí. Další krok mají učinit samotné země Unie. Na nich je, aby se navzájem dohodly, jestli se přikloní ke standardnímu času, nebo zavedou celoroční letní čas.
A jestli při zavádění změny nebudou měnit i to, k jakému časovému pásmu nyní náleží. Časová pásma totiž nejsou daná přísně geograficky, z velké části do nich evropské země patří z historických důvodů: za války Německo donutilo Francii, Belgii a Nizozemí přijmout německý, tedy středoevropský čas. Španělsko ho tehdy přijalo dobrovolně. Bylo by tedy možné, když už se bude s hodinami nějak pracovat, vrátit tyto země k přirozenějšímu západoevropskému času.
Nicméně, evropské země v dohadování zatím nepokročily. Takže se aspoň evropskou směrnicí vyhlásila data střídání času do roku 2026. My tabulku klidně o kousek protáhneme, i když není odhlasovaná. Políčka se v ní totiž obsazují podle jednoduchého klíče. Změna času má vždycky proběhnout poslední víkend v březnu a poslední víkend v říjnu.
Změna na letní čas | Změna na standardní čas | |
2024 | 31. března | 27. října |
2025 | 30. března | 26. října |
2026 | 29. března | 25. října |
2027 | 28. března | 31. října |
2028 | 26. března | 29. října |
2029 | 25. března | 28. října |
2030 | 31. března | 27. října |
2031 | 30. března | 26. října |
2032 | 28. března | 31. října |
2033 | 27. března | 30. října |
2034 | 26. března | 29. října |
| vždy ve 2.00 vpřed na 3.00 | vždy ze 3.00 zpět na 2.00 |
Důvodem pro zavedení letního času byly kdysi dávno úspory energií, zejména za svícení. Prvně se letní čas zaváděl za první světové války – Česko (tehdy součást Rakouska-Uherska) patřilo v roce 1916 k prvním zemím s letním časem.
Úvahy o zavedení letního času kvůli úsporám energií prvně představil v roce 1907 Angličan William Willett v eseji The Waste of Daylight (Plýtvání denním světlem). V anglicky mluvících zemích se taky dodnes nemluví o letním čase, ale o daylight saving time (DST), tedy čase, který šetří denním světlem.
Vzhledem k tomu, jaký technologický pokrok ale člověk při využívání energie ke svícení udělal, je význam energetických úspor dávno sporný. Respektive odborníci pochybují, že vůbec k nějaké úspoře dochází. V Česku se například v minulých letech opakovaně nechal slyšet mluvčí ČEZu, že žádné energetické úspory nejde prokázat.
Analýza, kterou si nechala k tématu v roce 2014 vypracovat Evropská unie, konstatovala, že různé studie mají různé výsledky – nicméně i ta nejoptimističtější z nich mluvila o úspoře pouhého půlprocenta celkově ročně spotřebované energie.
Pokud máte pocit, že vás střídání času rozhodí, je to pravděpodobně pocit správný. Lidské tělo si uvyká na pravidelný rytmus a náhlou jednostrannou změnu může vstřebávat delší dobu.
Pro lidi, kteří vstávají hodně brzo nebo mají dlouhodobější spánkový deficit, může podle odborníků zejména ubrání jedné hodiny na jaře znamenat velký problém, se kterým se vyrovnávají i několik týdnů.
V týdnu po změně času různé studie zaznamenaly zvýšený výskyt infarktů, nemocí spojených se zažívacím nebo imunitním systémem. Mezi často zmiňované dlouhodobé zdravotní dopady střídání času patří deprese, zpomalený metabolismus, bolesti hlavy nebo přírůstek váhy.
Na druhou stranu ale někteří zas tvrdí, že v letním čase obvyklý pracovní rytmus víc koresponduje s přirozeným střídáním světla a tmy, podle kterého živočichové včetně člověka řídí své vnitřní biologické hodiny.
Gabriel Pleska
Sdílejte článek, než ho smažem
