Česko řídí vláda, jejíž premiér řeší věci přímo a hned. Přesto jsme se v době, kdy dorazil do země koronavir, ocitli v prekérní situaci: Nejsou respirátory, chybí zejména lékařům a farmaceutům, a nedostávají se ani roušky, které by mohli nosit lidé ulicích.
Problémy nebudou, ujišťoval přitom před měsícem ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ve Sněmovně. Tvrdil, že „máme milion respirátorů“. Nedávno však vyšlo najevo, že respirátory vlastně nemáme, že jsou pouze nasmlouvány, a ministr připustil že jich statisíce až milion chybí.
28.1. Vojtěch: Máme milion roušek na skladě.
— Filip Vích (@VichFilip) March 13, 2020
2. 3. Babiš: Koupíme 200 tisíc respirátorů.
4. 3. Babiš: Budeme distribuovat.
6.3. Babiš: Řešíme nákup.
9.3: Vojtěch: Máme v plánu koupit.
12.3. Vojtěch: Roušky pro všechny budou v řádu týdnů.
13.3. Babiš: Koupíme roušky.
A aby zmatení bylo úplné, Andrej Babiš, který o blížícím se Vojtěchově přiznání patrně nic netušil, krátce před ním sebevědomě prohlásil: „Není pravda, že by naši zdravotníci ty respirátory neměli. Tak mi řekněte, kde chybí, a já jim to dneska osobně dovezu.“
Kdepak, respirátorů se v nemocnicích a ordinacích pořád nedostává a zásadně se situace nejspíš nezmění ani poté, co jich kabinet deset tisíc uvolnil ze státních rezerv. Problém je i v tom, že jejich rozdělování vláda centralizovala, respirátory s protivirovou ochranou mohou být doručeny pouze složkám státu.
Soukromý distributor nanorespirátorů Jíří Kůs upozornil, že podle vládního nařízení je tak může dostat plemenářská inspekce, ústav pro zjišťování příčin leteckých nehod, anebo puncovní úřad, ne však soukromí lékaři.
Tady je místo na cimrmanovskou otázku: Kdo to způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?
Jsme však národ kutilů, a tak si snad poradíme aspoň s rouškami, návodů na jejich výrobu se na internetu objevila hromada, třeba tady nebo zde. A do receptáře protikoronových nápadů se s návodem na protivirový štít z PET lahve zapojil také i rektor ČVUT Vojtěch Petráček – tady.
Podle hesla „lepší něco než nic“ začínají šít roušky divadelní krejčí ve Zlíně. A spousta dobrovolníků se nabídla ušít skládané látkové roušky pro Pečovatelské centrum Praha 7.
Pomocnou ruku podávají další, třeba Rekola nabízí své sdílené bicykly do 30 minut zdarma, aby lidé nemuseli do „zavirovaných“ autobusů či tramvají. Spolek Česko.Digital organizuje tým, který dá dohromady webovou stránku s autorizovanými informacemi o koronaviru.
Pro našince, který nevychází z údivu nad tím, co se děje v Česku, ale i v některých dalších evropských státech, doporučuji popis toho, jak se s koronavirem vyrovnávají na Tchaj-wanu. V této zemi to fakt řeší „přímo a hned“.
Své zkušenosti z ostrova, který od pevninské Číny, kde leží původní epicentrum pandemie, dělí pouhých sto kilometrů, popisuje spisovatelka Radka Denemarková.
Tchaj-wan patří k zemím, které koronavirus zvládají, obdobně jako třeba Singapur. Vrchol epidemie tam byl v únoru. „Život tady probíhal normálně, s omezeními. A s jistotou, že situace je pod kontrolou. Paniku jsem necítila ani v náznaku,“ píše Denemarková, která na ostrov přiletěla v lednu a pobývá tam dodnes.
Vláda včas zajistila dezinfekci a roušky pro každého obyvatele v počtu nejméně tří kusů. Regulovala jejich ceny a postarala se také o to, aby lékaři měli dostatek respirátorů.
Jistě, na Tchaj-wanu měli už zkušenost s epidemií jiného koronaviru – SARSu, který udeřil v roce 2003. Jenže poučili bychom se z takové lekce jako „čínští ostrované“?
Vláda na Tchaj-wanu nevyhlašovala žádnou masivní karanténu. „Nebyly tady zavřeny restaurace ani divadla, ani rušeny veřejné akce,“ líčí dál své poznatky Denemarková. „Nikdo neopouštěl domov bez roušky, na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad. V záchytných zdravotnických stanovištích byly v místnosti přítomny vždy jen dvě osoby, aby se lidi nemuseli tísnit v nemocnicích.“
Z popisu situace je patrné, že Tchaj-wan dal přednost přiměřeným regulacím před dryáčnickými zákazy. Mohl si to dovolit, v zemi je dostatek ochranných prostředků a nemocničních lůžek. Kromě toho obyvatelé tam patrně mají i větší smysl pro disciplínu a dodržují nejrůznější omezení pohybu i hygienická pravidla.
O individuální odpovědnosti Čechů si nelze dělat iluze. Psycholog Radkin Honzák k ní na svém blogu poznamenal: „Málokdo se v souvislosti s koronavirem ptá, kolik lidí umřelo na chřipku, proti které se navíc mohli nechat očkovat. Málokdo se ptá, kolik lidí umřelo v minulém roce na silnicích, neb se tam chovají řidiči jako hovada.“
Honzák však bez servítků kritizuje také chaotickou vládu, která rozsévá paniku a chaos, a upozorňuje: „Málokdo se ptá, co za pravomoci dává této vládě zběsilců současná situace.“
Mám za to, že tuhle větu měl zakončit vykřičníkem!
Úvodní foto náčelníka: Petr Topič / Mafra / Profimedia
Pavel Jégl
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 3. 2020 10:23, denek
Proboha...Něco jiného je řešit nákazu v zemi, která už má zkušenosti s podobnou nákazou z poměrně nedávné doby. A kde jsou lidé zvyklí poslouchat na slovo a bez diskuzí. Něco jiného je řešit situaci v zemi, která se s takovou situací 100 let nepotkala a kde jsou lidé "všeználci" a vědí všechno nejlíp. Což ostatně čiší i z článku, na který reaguji.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 3. 2020 13:10, zdenda
jégl a podobní v současné situaci škodí celému národu osobní záští vůči schopným a zodpovědným VLÁDNÍM PŘEDSTAVITELŮM. Pryč s jéglem!!!!
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (29 komentářů) příspěvků.