Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – takzvané povinné ručení – bude upravovat zcela nový zákon. Návrh z dílny ministerstva financí, který na začátku prosince schválili poslanci, dnes potvrdili senátoři.
Vedle snahy o větší přehlednost (současný zákon platí od roku 2000 a byl mnohokrát novelizován) ministerstvo reaguje na unijní směrnici z listopadu 2021, kterou členské země musely převést do svých předpisů do 23. prosince 2023. Česko to ani tentokrát nestihlo.
Zákon bude účinný od začátku druhého kalendářního měsíce po zveřejnění ve Sbírce zákonů – pravděpodobně od března nebo dubna 2024.
Vyšší limity pro pojistné plnění
Jednou z hlavních novinek je zvýšení minimálních limitů pojistného plnění při újmě na zdraví, smrti nebo majetkové škodě. Ve všech případech se limit zvyšuje na 50 milionů korun z dosavadních 35 milionů. U újmy na zdraví nebo smrti se limit vztahuje na každou postiženou osobu, u majetkové škody je limit pro jednu škodní událost bez ohledu na počet poškozených.
Vyšší limit se týká nejen zcela nových smluv, ale i těch dosavadních – když to neudělá přímo pojišťovna, zvýší se u stávajících smluv přímo ze zákona.
Povinné ručení i pro elektrokoloběžky nebo zahradní traktory?
Rozšíří se okruh vozidel, za které je povinné ručení nutné platit. Nově se může týkat i elektrických koloběžek, segwayů, zahradních traktůrků, motorových golfových vozítek, pracovních strojů nebo průmyslových zařízení schopných samostatného přemístění, sněžných skútrů nebo roleb – pokud překračují rychlostní nebo hmotnostní limit.
Zákon totiž nově definuje pojem vozidlo. Povinné ručení se tak v zásadě může týkat všech motorových vozidel s konstrukční rychlostí vyšší než 25 kilometrů za hodinu. A také motorových vozidel s konstrukční rychlostí vyšší než 14 kilometrů za hodinu, která váží víc než 25 kilogramů.
„Z definice vozidla se vylučují drážní vozidla a vozidla, která se pohybují s použitím lidské nebo zvířecí síly, anebo vznášedla,“ píše ministerstvo financí. Povinnosti platit povinné ručení nebudou podléhat ani elektrokola, protože motor u nich podle ministerstva není hlavním zdrojem pohybu. Rozhodnutí, jestli povinné ručení zavedou i pro elektrokola, zůstalo na jednotlivých státech – Česko takové rozšíření odmítlo. Povinné ručení se nebude týkat ani invalidních vozíků, pokud je užívá výlučně osoba s tělesným postižením.
Pojištění odpovědnosti z provozu vozidel mají nově platit také provozovatelé těžkých a rychlých elektrokoloběžek nebo vozítek segway. Má to zlepšit postavení lidí, které jezdec zraní nebo jim způsobí jinou škodu. Za případnou újmu na zdraví či majetku dostanou oběti nově odškodnění přímo od pojišťovny z povinného ručení. I v současnosti sice platí obecná povinnost nahradit škodu, ale vymáhání je komplikovanější a záleží na tom, jestli viník má vůbec dost peněz – pojištění odpovědnosti je zatím jen dobrovolné.
Zákon obsahuje také definici provozu vozidla. Rozumí se jím „jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo provozováno, a na to, zda vozidlo stojí, nebo je v pohybu“.
Unijní směrnice (a tedy i český zákon) nově výslovně stanoví, že povinné pojištění odpovědnosti nevztahuje na neregistrovaná vozidla (tedy ta, která nedostávají registrační značku – „SPZ“), která jsou „provozována pouze v prostorech nebo objektech, které jsou uzavřené nebo jsou v souladu s jiným zákonem jinak nepřístupné veřejnosti“.
Typickým příkladem, kdy by se škoda měla platit z povinného ručení, je zranění chodce zahradním traktorem při jízdě na chodníku v městském parku. Naopak v klidu můžou zůstat provozovatelé zahradních traktorů, pokud neopustí veřejnosti nepřístupný pozemek svého provozovatele.
„Pojem ‚uzavřený prostor nebo objekt‘ je třeba vykládat v souladu se směrnicí, která hovoří o ‚právním nebo fyzickém omezení přístupu‘. Uzavřenost tedy může spočívat buď v tom, že do určitého prostoru nebo objektu je zabráněno vstupovat veřejnosti fyzickou překážkou (například plot, zeď nebo jiné ohrazení), nebo v tom, že vlastník využije svého oprávnění a právně vyloučí veřejnost z užívání jeho prostoru nebo objektu,“ upřesnilo ministerstvo financí na dotaz webu Peníze.cz.
„V případě fyzického omezení se nevyžaduje, aby překážka působila zcela absolutně. Je běžné, že i do oplocených objektů mohou určité osoby vstupovat, ať už s výslovným nebo s předpokládaným souhlasem vlastníka objektu (například členové rodiny, návštěva, pošťák); tím se z těchto objektů nestávají objekty přístupné veřejnosti. V případě právního omezení je důležité, aby takové omezení bylo komunikováno vůči třetím osobám. Nebude-li to zřejmé z povahy věci, měl by tedy vlastník prostor nebo objekt označit způsobem, z něhož bude vyplývat, že jde o prostor nebo objekt, který není přístupný veřejnosti,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Filip Běhal.
Cílem výjimky pro uzavřené prostory je předejít nejasnostem, které se v minulosti dostaly až k Soudnímu dvoru Evropské unie. Jedním z nich byl „případ Vnuk“ z roku 2014: Slovinský traktorista couval při ukládání balíků sena do stodoly, naboural do žebříku a ten při pádu zranil člověka. Pojišťovna odmítla škodu proplatit z povinného ručení, protože to se podle ní nevztahuje na použití traktoru jako pracovního stroje při práci v uzavřeném areálu statku. Soud ale konstatoval, že povinné ručení se má vztahovat i na tyto situace – pojem „provoz vozidla“ se vztahuje na jakékoliv použití, které odpovídá jeho obvyklé funkci.
Na druhou stranu se povinné ručení ani dosud netýkalo situací, kdy traktor nebo podobný stroj slouží třeba jen jako zdroj energie. Příkladem je zemědělský traktor na vinici, jehož hlavní funkcí v okamžiku nehody nebylo sloužit jako dopravní prostředek, ale jen poskytovat hnací sílu čerpadlu herbicidního postřikovače.
„Výjimka z povinnosti pojištění odpovědnosti v novém zákoně se rovněž týká provozu vozidel při jejich účasti na organizovaném motoristickém závodu ve vymezeném prostoru mimo běžný provoz vozidel na uzavřených motoristických tratích nebo trasách, při kterých řidič není povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, přičemž bude povinností pořadatele motorsportu zajistit pojištění motorsportu podle zvláštního ustanovení,“ dodává Běhal.
Pojištění sjedná provozovatel
Povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přejde od roku 2024 z vlastníka na skutečného provozovatele vozu. Tím se v zásadě rozumí ten, kdo „kdo má právní a faktickou možnost dispozice s dopravním prostředkem“ – tedy rozhoduje o tom, kdy, kde a za jakých podmínek bude vozidlo provozováno.
Provozovatelem sice zpravidla bývá vlastník, ale může jím být i odlišná osoba. Provozováním se rozumí dlouhodobější činnost, ne krátkodobá půjčka nebo pronájem. „Nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku,“ stanoví občanský zákoník.
Změna podle ministerstva reaguje na negativní zkušenosti s dosavadní právní úpravou při vyřizování přestupků, zániku pojištění nebo využívání bonusů a malusů při stanovení výše pojistného. Současně odpadne dosavadní rozpor, kdy povinnost sjednat povinné ručení má sice vlastník, ale přestupkem je provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti.
Zrušení zelené karty
Při cestách po České republice skončí povinnost mít u sebe takzvanou zelenou kartu, tedy doklad o sjednaném povinném ručení. Úřady si konečně začnou vyměňovat dostupná data elektronicky, případná policejní kontrola si tak existenci pojištění ověří sama.
Povinnost měla skončit od července 2024, kvůli zpoždění s přijetím zákona to ale nakonec bude později. Zákon teď mluví o začátku osmého měsíce po zveřejnění ve sbírce – tedy pravděpodobně od září, možná od srpna.
Zelená karta ale bude dál sloužit jako mezinárodní doklad o pojištění při cestách do zahraničí. Od roku 2025 by měla stačit v elektronické podobě také na cesty po Evropské unii.
Už dříve ministerstvo financí potvrdilo, že zelená karta nemusí být nutně v papírové podobě – stačí i v elektronické, pokud ji má řidič u sebe a nezačne ji při kontrole teprve shánět. Na rozdíl od dřívějška už nemusí jít ani o zelený papír, doklad lze vytisknout na obyčejný bílý. Nový zákon nicméně dál používá pojem zelená karta.
Petr Kučera
Zaměřuje se na osobní finance a spotřebitelská témata. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Přes pět let vedl web Peníze.cz, předtím ekonomicko-finanční rubriku... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem