Výši pojistného nastavují pojišťovny – na základě průzkumů mezi zákazníky, u konkurence, u marketingových odborníků a podle letu ptáků. Mají k prosazování své cenové politiky celou řadu zbraní: reklamu, vemlouvavé prodejce, matematiky a právníky, kteří dokážou napsat pojistné podmínky obzvlášť fikaně... Zákazník má při prosazování své představy o ceně zbraň jedinou, o to ale mocnější: nekoupit. Případně nekoupit a jít jinam, kde je levněji.
Nejmocnější zbraní pojišťoven jsou pojistné podmínky. Ty totiž blíže specifikují a omezují, proti čemu je vlastně klient pojištěn. Tedy, za jakých okolností dostane nebo nedostane z pojišťovny peníze, jestliže se něco stane. Pojistné plnění dostanete od pojistitele jen v případě, že dojde k pojistné události, tedy takové události, která je přesně specifikována ve smlouvě a pojistných podmínkách. Pojišťovny je formulují tak, aby pokud možno snížily riziko, že budou vyplácet plnění. Když to trochu přeženeme, ideální pro pojišťovnu je, pokud s ní klient uzavře smlouvu nadepsanou „pojištění nemovitosti proti povodni“, v jejíchž podmínkách se ale dál bude uvádět, že pojištění se nevyplácí, pokud deset dní před povodní pršelo, případně když v desíti dnech před povodní došlo k oblevě.
A vypadá to, že součástí zadání také je, aby pojistné podmínky byly dlouhé a psané jazykem s vysokým koeficientem zívavosti. Pokud ovšem chcete vybojovat vítěznou bitvu o rozumné pojištění za rozumnou cenu, musíte zatnout zuby a přemoct zívání (což se dá šikovně spojit v jedno) a smlouvu pročíst. Pro obyčejného člověka může být zejména první setkání s jazykem pojišťoven šokem. Nestyďte se nechat si pomoci s překladem a poradit s výběrem strategie od zkušeného finančního poradce. Kdyby se vám do toho nechtělo, pamatujte aspoň na základní pravidlo: když nerozumím, nepodepisuju!
Cílem pojistitele je tedy napsat pojistné podmínky tak, aby co nejvíc vyloučil riziko, že bude vyplácet pojistné plnění (výluky rizikových činností), aby motivoval pojištěné, aby zbytečně nehazardovali (výluky nebo omezení plnění pokud pojistná událost nastane v rizikových zemích nebo pod vlivem alkoholu a jiných látek), a konečně tak, aby co nejvíc omezil možnost pojistných podvodů. Pak spočítá pravděpodobnost, že nastane pojistná událost, a následně stanoví pojistné. Zde bychom mohli konstatovat, že kdyby bylo pojistné čistě nákladovou cenou (a zanedbali bychom další nemalé náklady, které pojistitel vynakládá v souvislosti s pojistnou smlouvou, včetně přiměřeného zisku), platila by přímá úměra mezi pravděpodobností rizika a pojistným – a skutečně také až na výjimky platí. Jednoduše proto, že z dlouhodobého hlediska předražené pojištění nikdo nebude kupovat a příliš levné zase nebude nikdo prodávat.
Naneštěstí jsou tu možnosti, jak to udělat, aby vznikl rozdíl mezi skutečnou a zájemcem o pojištění vnímanou pravděpodobností rizika. Až do teď jsme se pohybovali jen na teoretické půdě – pojďme teď společně nahlédnout do průměrných pojistných podmínek průměrné pojišťovny a rozeberme si několik případů, kdy zdánlivé maličkosti mají významný vliv na poskytnuté pojistné plnění. Jinými slovy na to, co je skutečně pojištěním a co pouze sázkou do loterie. Začněme životním pojištěním, tedy pojištěním pro případ smrti nebo dožití. Příště se přesuneme k neživotním rizikům, tedy např. úrazům a k pojištění majetku.
Naprostá většina smluv životního pojištění obsahuje alespoň minimální pojistnou částku pro případ smrti. Smrt je specifickým rizikem, protože na rozdíl od ostatních rizik s pravděpodobností rovnou jedné dříve nebo později nastane. Protože jde o tzv. obnosové pojištění, není potřeba zjišťovat skutečnou škodu a osobám určeným smlouvou nebo pojistnými podmínkami, případně zákonem, bude vyplaceno pojistné plnění sjednané v pojistné smlouvě. Tedy za předpokladu, že smrt nenastala např. z důvodu sebevraždy (kdy by mohlo jít o pojistný podvod – v tomto případě však bývá omezení jen dočasné, typicky dva nebo tři roky od sjednání/navýšení pojištění, pak už se předpokládá, že pojištěný nespáchal sebevraždu kvůli pojistnému podvodu). Ke snížení pojistného plnění může pojišťovna přistoupit i v případě, že pojištěný požil před smrtí alkohol nebo jiné návykové látky a okolnosti smrti to odůvodňují.
Je možné se setkat také s případem, že pojištěný je nezvěstný. O jeho případné smrti neexistuje doklad a pojišťovna až do doby, než ho za mrtvého prohlásí soud, vcelku pochopitelně plnění nevyplácí. Bývá to velmi nepříjemné: člověk se pojišťuje proto, aby jeho rodina dokázala nést výpadek jeho příjmů – k tomu pochopitelně dojde i v tomto případě, jenže výpadek není ničím kompenzován. V takovém případě rodině pomůže jediné – rezervy.
Konstrukce životního pojištění vycházejí ze statistiky úmrtnosti, respektive naděje na dožití (myšleno na dožití se určitého věku sjednaného ve smlouvě o pojištění). Pojištění pro případ smrti je tedy poměrně jednoduše konstruované, přesto tu je velký výstražný vykřičník. Neznáme totiž cenu rizika, tedy smrti. Respektive nemusíme ji znát, pokud jde o pojištění se spořicí složkou (lhostejno, zda kapitálové nebo investiční), pojistitel ji zájemci o pojištění nemusí sdělit a může ji schovat mezi další položky. Riziko smrti, tedy jeho ocenění bývá zpravidla součástí tzv. hlavního tarifu, který obsahuje i spořicí část. V takovém případě lze cenu rizika spočítat pouze nepřímo (a velmi nepřesně, protože často neznáme ani náklady pojišťovny, které tudíž nejsme schopni oddělit od ceny rizika), a to pomocí modelu vývoje kapitálové hodnoty pojištění. Čím vyšší je kapitálová hodnota na konci pojištění (při stejném procentu zhodnocení a dalších parametrech pojištění), tím levnější je pojištění tohoto rizika a menší poplatky s pojištěním související. V ideálním případě je cena tohoto rizika včetně všech poplatků k nalezení v pojistných podmínkách. Další informace o tomto riziku můžete nalézt třeba v tomto článku:
Velmi oblíbeným a levným připojištěním k pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin je připojištění smrti z předem definovaných příčin, zejména pak úrazem. Pokud jsem výš psal o rozdílu mezi skutečnou cenou pojištění a cenou vnímanou, tady máme ukázkový příklad. Smrt úrazem totiž zdaleka není tak častá, jak by se na první pohled zdálo. Zdaleka ne každá smrt, která přijde po úrazu nebo v souvislosti s ním, je totiž jako smrt úrazem také pojišťovnou kvalifikovaná.
Pan Novák si v rámci životního pojištění sjednal i pojistnou částku pro případ smrti úrazem. Při čištění okapů svého domu spadl ze žebříku a byl ještě téhož dne s podezřením na natrženou slezinu operován v nedaleké nemocnici. Druhý den dostal do rány infekci a i přes veškerou péči lékařů zemřel. Žádost o pojistné plnění byla zamítnuta – příčinou smrti nebyl úraz, ale infekce. Že by k ní nebýt úrazu nedošlo? Možná ne, ale pojistnou událostí z rizika smrt úrazem takováto smrt není; je však pořád smrtí, a za určitých podmínek (konkrétně těch pojistných) tedy pojistnou událostí z rizika smrti z jakýchkoliv příčin. Toto připojištění se tedy spíš nevyplatí.
Ještě se sluší podotknout, že jakkoliv by se zdálo, že smrt úrazem nastává brzy po úrazu, nemusí tomu tak být vždy – pro tyto případy stanovují pojistné podmínky lhůty, kdy ještě smrt s úrazem souvisí a kdy už ne – a jde o roky.
Speciálním případem tohoto připojištění je smrt úrazem při dopravní nehodě. V České republice za loňský rok zahynulo při dopravních nehodách 707 osob. To jsou v průměru dvě osoby denně – není tedy divu, že o tragické dopravní nehody není v médiích nouze. Medializace pak činí toto připojištění velmi lákavým, neboť zvyšuje vnímanou míru rizika. Pojišťovny jsou si toho dobře vědomy, proto různá spojení úrazu a dopravní nehody často prezentují ve svých reklamních materiálech. Jedná se však o speciální případ speciálního případu, a i proto je často toto připojištění ve smlouvách zcela automaticky a mnohdy dokonce „zdarma“. Pokud netrávíte více jak polovinu pracovní doby v silničním provozu, budete pravděpodobně vyhazovat peníze za toto připojištění oknem.
Toto pojištění bývá doménou staršího a dnes hojně opovrhovaného kapitálového životního pojištění. Ne snad, že by se z tohoto pojištění neplnilo; důvodem je jeho cena. Konstrukce tarifu totiž počítá s pevně daným (a zároveň garantovaným) zhodnocením, tzv. technickou úrokovou mírou, kterou se zhodnocuje pojistné zaplacené na toto riziko (tj. celkové pojistné po odečtení všech ostatních rizikových a jiných poplatků). Protože se jedná o garantované zhodnocení, zpravidla (až na několik dnes již vzácných výjimek) jde o zhodnocení velmi nízké – v současnosti je technická úroková míra omezena vyhláškou na maximálních 2,5 procenta. Nad tuto míru mohou ještě pojišťovny připisovat tzv. podíly na zisku, dosažené zhodnocení tedy i tak může být vyšší – tyto podíly však nejsou nárokovatelné, a nemusí být tedy přiznány. Máte-li takové pojištění doma, můžete se o tom snadno přesvědčit nahlédnutím do výpisů. Porovnáním několika výpisů za sebou jdoucích snadno odhalíte míru zhodnocení nad rámec garance. Toto pojištění je velmi konzervativním nástrojem, jak si spořit na stáří; škoda jen, že inflace a poplatky mažou výnosy rychleji, než rostou, takže se toto „spoření“ ve výsledku hodně prodraží – a tudíž nevyplatí.
Příště se podíváme na jednotlivá připojištění.
Autor je finanční poradce Partners For Life Planning
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 2. 2012 7:32, Hugo
Tak jsem to dočetl po větu "na základě průzkumů mezi zákazníky, u konkurence, u marketingových odborníků a podle letu ptáků." a dost, dál je to zbytečné. Je vidět, že autor rozumí problematice jak porodní bába turbíně. Doporučuji zadat do Google výraz "pojistná matematika" (nebo si rovnou koupit knížku).
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.