Při výběru kupované nemovitosti by se mělo přihlížet k riziku, zda může být v budoucnu poškozena nějakým živlem. Patrně nejčastěji zvažovaným rizikem bývají v tomto ohledu povodně. Ne vždy má ale budoucí majitel nemovitosti k dispozici všechny údaje o rizikovosti oblasti. Nyní se jeho situace mění. Za zhruba šedesátikorunový poplatek (59 Kč) si bude moci na internetu zjistit, do jaké záplavové zóny jeho dům patří, a jaké je riziko, že nemovitost poškodí velká voda. Umožní mu to systém povodňových map, který na svých stránkách nyní zveřejnila Česká asociace pojišťoven (ČAP)ve spolupráci se společností Intermap Technologies.
Odkaz na aplikaci je přímo na úvodní stránce webu ČAP. Na první stránce se zájemce dozví základní informace o systému a o zpoplatnění služby přes prémiovou SMS a má možnost seznámit se i s metodologií. Stiskem tlačítka „Zjistit nebezpečí povodně“ se dostane do samostatného okna, ve kterém si může podle adresy či na základě označení polohy přímo v mapě vyhledat lokalitu a její nebezpečí výskytu povodně. Po určení místa je účastník systémem vyzván, aby poslal SMS ve speciálním tvaru na určené číslo. Následně obdrží kód, který vloží do okénka na poslední straně a systém vygeneruje ve formátu PDF zprávu o nebezpečí povodně pro danou lokalitu. Zpoplatnění služby souvisí s vysokými náklady na provoz aplikace a zajištění aktuálních dat pro její fungování. Systém je v rámci Evropy prý zcela ojedinělý a podobná aplikace zatím podle Marcely Kotyrové z ČAP funguje v EU jen v Rakousku.
Rozložení povodňových zón v ČR
Podle Kotyrové systém povodňových map budou patrně nejvíce využívat tři skupiny zájemců. Z občanů to budou ti, co hodlají kupovat či stavět nemovitost, z právnických osob pak realitní kanceláře, developeři a průmyslové podniky kvůli řízení rizika povodně a pro stanovení preventivních opatření k minimalizaci škod při případných povodních. Zástupcům veřejného sektoru to zase může pomáhat při tvorbě ekonomicky zdravého územního plánu.
Systém povodňových map vyhodnocuje nebezpečí výskytu povodní na celém území České republiky. Zhruba od roku 2003 jej využívají téměř všechny pojišťovny při vyhodnocování pojistných nebezpečí a kalkulaci cen u majetkového pojištění. Některé pojišťovny promítají údaj o rizikové zóně přímo do ceny pojistného, jiné upravují výši limitu ročního plnění nebo spoluúčasti v závislosti na zóně, případně požadují určitá opatření na zabezpečení majetku pro případ povodně. Systém díky použití různých metodik (Geomorfologický regresní model od světové zajišťovny SwissRe a další) umožňuje určit riziko nebezpečí povodně pro jakoukoli adresu v Česku.
Základem systému je digitální mapa, na níž jsou vyznačené povodňové zóny pro více než 620 vodních toků, tedy pro všechny významnější řeky, říčky a větší potoky. Pro 210 největších českých a moravských měst jsou zobrazeny i detailní plány měst (v měřítku 1:10000). Detaily na plánech měst umožňují dokonce rozlišit i jednotlivé ulice a stavby. Jako podkladová mapa je podle metodických informací na stránkách ČAP použit Atlas ČR 150 (měřítko 1:150 000), přičemž mapy pokrývají celé území České republiky. Rizikové zóny a detailní plány měst jsou tvořeny z přesnějších podkladů a s použitím jiných projekcí. Cílem celého projektu ale podle zástupců ČAP nebylo poskytnout detailní analýzu mikroreliéfu krajiny a případně rozlivu vody v případě povodní. Hlavním účelem bylo zajistit konzistentní informace o míře pojistného nebezpečí,a tedy o dostatečném a správném krytí katastrofických škod způsobených vodou.
Pokud někdo bude mít důkazy o tom, že v oblasti, kde stojí jeho nemovitost, se povodně nikdy nevyskytovaly, ačkoli systém povodňových map tvrdí opak, měl by se podle zástupců ČAP obrátit přímo na pojišťovnu. „Jednotlivé pojišťovny se nechovají k mapám rizika povodně jako k něčemu neměnnému. Předloží-li klient pojišťovně relevantní argumenty svědčící proti mapám v daném místě, pojišťovna je zpravidla akceptuje,“ shodují se zástupci ČAP.
Systém povodňových map vznikal původně pro potřeby členských pojišťoven ČAP, a to od roku 2001. Spouštěcím mechanismem pro přípravu takového systému byly nicméně už povodně na Moravě v roce 1997, které přinesly zcela neočekávané výše škod. Pojišťovny proto potřebovaly vytvořit nástroj na správu povodňových rizik. První takový produkt – mapa rizikových území záplav vznikl tedy na základě zkušeností z moravských povodní. Později byl rozšířen i o informace z povodní roku 2002 a zkušenosti s modelováním pravděpodobnostních zón záplav švýcarské zajišťovny SwissRe.
Který způsob ověřování povodňových zón považujete za nejvhodnější? Jakým způsobem zjišťuje rizikovost záplavy a povodně vy? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem