Co má společného Olpran se značkou nextbike?
Německá firma nextbike poskytuje systém sdílení kol, takzvaný bikesharing. Je v celé Evropě i dál. A my kromě vlastních kol vyrábíme i kola pro partnery, kteří si pak na ně dají svoje značku. Pošlou nám komponenty a my je montujeme dohormady. A zhruba před pěti lety takhle Olpran začal stavět kola pro nextbike. Abychom nextbiku pomohli růst, založili jsme firmu nextbike Czech Republic, která dnes provozuje bikesharing ve 30 českých městech a má 5200 kol. Takže my nextbiku vyrábíme kola pro celou Evropu a zároveň tady v Čechách provozujeme jejich bikesharingovou službu.
Možná škoda, že to neříkáte víc nahlas. Já jsem velký fanoušek Rekol a jedním z hlavním důvodů je to, že chci propagovat místní firmu. Netušil jsem, že Nextbiky jsou také české výroby.
Rekola jsou český lovebrand. Ale celý nextbike Česko je taky složený z českých lidí a navíc ta kola vyrábíme tady v Olpranu. Jen se to nedá snadno odkomunikovat, protože je to prostě nextbike, nadnárodní brand.
Jak se z Olpranu stala značka dnešního významu?
Olpran založil Jaroslav Luňák, který ve firmě působí do dneška. V devadesátých letech začínali dovozem kol z Asie, velice záhy je ale tady v Hořicích začali i sestavovat. Tehdy to byla megaúspěšná firma. Kola se prodávala v malých obchůdcích různě na vesnicích. Jenže časem tihle drobní prodejci přestávali platit. Navezli jsme třeba deset kol a nedostali zaplaceno, takže syn majitele pak působil spíš víc jako vymahač dluhů a jen jezdil žádat o peníze. To majitele nakonec tak naštvalo, že se v roce 2004 rozhodl jít do velkých řetězců, které tehdy zrovna začínaly. Teska, Kauflandy... Všichni se tam hrnuli a nakupovali. Na začátku jsme měli brutálně obrovské prodeje, díky tomu se v roce 2008 postavila ta fabrika, kde teď jsme. Jde o jednu z nejlepších továren v Evropě. Pak ale přišla finanční krize, řetězce začaly kola stahovat z prodejů a my jsme přešli do e-shopů typu Mall a Alza.
Jaká je situace na trhu teď? Vypadalo to, že za pandemie počet cyklistů prudce stoupl.
Bylo to tak. Jediné, co v té době mohli lidé dělat, bylo jezdit na kole nebo zahradničit. Takže byl extrémní nárůst prodejů. Úplně to zdegradovalo trh. Obchodníci totiž tak nějak automaticky předpokládali, že když loni prodali tisíc kol a letos dva tisíce, protože je boom, že jich další rok prodají čtyři. Všechny firmy si tedy začaly objednávat dvojnásobky komponentů. Takže výrobci okamžitě zastavili příjem objednávek a začalo se říkat, že na komponenty čekáte dva roky, že nejsou. Ale jen proto, že si všichni objednali úplně nereálná čísla.
A teď nevědí, co s tím?
Přesně. Po roce, co skončil boom, firmy zjistily, že samozřejmě neprodají čtyři tisíce kol, že prodají opět ty dva tisíce a budou šťastní. Takže se objednávky zas rychle ruší a snad už se situace začíná dostávat do normálu. Prodávají se ty superprodejné modely. Ty méně prodejné zůstávají skladem, týká se to dokonce už i elektrokol.
Vy jste ve firmě necelé dva roky. Přišla s vámi nějaká změna? Reakce na zmíněné prměny na trhu?
Ve spolupráci s kolegy jsme změnil strategii. Víc se teď soustředíme na výrobu pro partnery. Když jsem přišel, viděl jsem volnou kapacitu v rámci výroby, a tak jsem se snažil najít nějaké partnery, kteří potřebují pomoct. Kola zažívala zmíněný boom a spousta firem je neměla kde vyrábět. Měli by odbyt, ale neměli to zboží. A já začal nabízet naši volnou kapacitu a přivádět nové klienty, kteří si pošlou komponenty a my je tu smontujeme. Díky tomu i dnes zásadně rosteme.
Co je pro vás teď největší výzva?
Pro mě osobně logistika. Trh po koroně úplně zdegradoval, naprosto se rozpadly dodavatelské řetězce. Celý rok jsme měli mít dvojnásobnou výrobu. Ale nebyly komponenty, nebyla volná místa na lodi, nebyly kontejnery a všechno se jen zpožďuje. Před dvěma lety, když se řeklo, že něco přijede v únoru, tak to přijelo v únoru. Stejně tak firmy naslibují 30 tisíc kol, takže já plánuju 30 tisíc kol, ale nakonec jsou to čtyři tisíce. Špatně se mi plánuje výroba, mám nakoupené stroje a moje náklady rostou. Takže proto se snažíme mít co nejvíc klientů, aby se ty výkyvy rozložily.
Řešíte asi i ceny energií, ne?
Těsně před tím, než se začaly zvedat ceny, jsme shodou okolností udělali kontrakty na tři roky. Za výborné ceny. Takže nás to zatím nezasáhlo. Myslím, že nám to skončí příští rok – a pak jsem zvědavý. Ale bude problém s cenou materiálů. Hliník stojí tolik, kolik ještě nikdo nezažil. A pro nás je úplně nejhorší, že se extrémně zdražila doprava. Kontejner z Číny do Evropy stával kolem tří tisíc dolarů a najednou jsme platili 19 tisíc. Šestinásobky. Teď šla cena trochu dolů, ale asi se to už nikdy na ty tři tisíce nevrátí.
Český trh nás zná jako cenově dostupné kolo. Cílíme na lidi, kteří si nemohou dovolit trekingové kolo za 60 tisíc.
Budete muset zdražovat?
Naše kola jsme museli zdražit už loni. O nějakých deset dvacet procent. A já teď budu o patnáct procent navyšovat i cenu montáže pro partnery.
Řada firem teď řeší problémy s cash flow? Vy také?
Cash flow řešíme přes službu Roger. Prodáváme sice do řetězců, které nakonec zaplatí, ale mají velice dlouhé doby splatnosti. A pro nás je cash flow zásadní. Ve chvíli, kdy prodáme kolo, máme v něm už peníze vázané hrozně dlouho. Museli jsme nakoupit materiály, šlo to sem kontejnery, pak vyrábíme, a nakonec kola čekají v obchodě. A pak ještě čekat tři měsíce na splatnost – to je náročné. Proto využíváme faktoring.
Jak to funguje?
Prodáme velkému řetězci nebo e-shopu a vystavíme fakturu. Ten má nějakou splatnost, třeba 90 dní. A Roger vezme tu pohledávku, dají ji na svoje stránky, kde ji lidé formou aukce financují. Řeknou si, aha, tohle je pohledávka za velkým e-shopem, to je silný partner, tak do toho dám svoje peníze za určitý úrok. A přijde někdo jiný a řekne já dám klidně i úrok o půl procenta nižší. Takhle si ten úrok vysoutěží a pak to nějaký fyzický člověk zafinancuje. A na konci, až za 90 dní odběratel zaplatí, ten člověk dostává svoje peníze plus úrok.
Na e-shopu máte nejdražší kola za pět tisíc korun, přitom vyrábíte vysoce složitá elektrokola pro nextbike. To je záměr, soustředit se na levný trh?
Je to záměr. Český trh nás zná jako cenově dostupné kolo. Takže cílíme na lidi, kteří si nemohou dovolit trekingové kolo za 60 tisíc. V tom základním segmentu se nám prodejně daří a jsme na trhu víceméně jediní. Kdybychom šli o level výš, už bychom soupeřili s firmami, které mají svoje prodejní kanály, jsou etablované a trvalo by nám dlouho, než bychom tu pozici obsadili.
Říkal jste, že jste jedna z nejlepších továren. Čím jste nejlepší?
Je to obrovská fabrika, která má velkou kapacitu, máme úplně unikátní automatizovaný sklad, který pojme 40 tisíc kol a i každý, kdo sem přijede ze světa, je z toho u vytržení.
Jsou tam dvě obrovské věže, které se pohybují uprostřed skladu a berou si palety z obou stran. Takže jenom na počítači napíšeme „chceme kola nextbike, projekt Praha“ a systém ví, kde jsou, věž k tomu dojede a vezme si je. Je to obrovský sklad, má 95 metrů na délku a 40 na šířku.
Máte i výrobu plnou robotů?
Ne. naše výroba se automatizovat nedá. Měli jsme tady firmu, která se zabývá automatizací, ale každé kolo je jiné, každá velikost rámu má jinde šroubky, jinak díry a ten stroj by se neměl čeho chytit. On potřebuje nějaký pevný bod a z něho vycházet.
Takže všechno děláte ručně?
Ano, ručně. Ale zároveň automatizujeme, cokoli trochu jde. Všechny fabriky na světě dneska například ručně nahazují špice do nábojů. Ale my na tohle máme stroj. Brutálně drahý stroj, přesněji řečeno dva. Pro vyplétání kol jsme teď pořídili nejnovější stroje od Holland Mechanics. Taky máme novou linku, kde kola visí. Což je také rarita. Ve většině fabrik jsou kola totiž otočená vzhůru nohama a posouvají se po zemi. My je máme speciálně zavěšená do polohy, ve které pak budou jezdit, což je to mnohem přirozenější.
Jinými slovy investujeme, abychom měli ty nejlepší technologie a navyšovali kapacitu.
Vy potřebujete navyšovat kapacitu? Podle vašeho webu máte kapacitu 300 tisíc kol ročně.
Ano, ale to je spíš orientační údaj. Kapacitu fabriky je těžké říct, protože máte jednoduché kolo Olpran, kterých dokážeme udělat třeba 450 za směnu, a pak kolo nextbike, kterých dokážeme udělat za směnu jen sto.
Kde si myslíte, že budete za tři roky?
Chceme postavit ještě jednu fabriku, do ní dát výrobní linky a stát se jednou z největších firem na výrobu kol. Možná i proto, abychom dokázali lépe rozdělovat ta jednoduchá a složitá kola a mít je každé v jiné budově.
Sdílejte článek, než ho smažem