Dnes se osmnáctiletý student Smíchovské střední průmyslové školy věnuje hlavně technice, na základce ho ale daleko víc bavila biologie. „To mi bylo asi osm. Chodil jsem na biologické olympiády a pod mikroskopem zkoumal, co se dalo,“ vypráví na sedačce ve školní dílně, kterou má k dispozici i mimo vyučování, včetně víkendů.
„Postupem času mi došlo, že pod mikroskopem můžu věci jen pozorovat. Ale já chtěl tvořit,“ vysvětluje, proč dal nakonec přednost pájení obvodů. Roli zřejmě sehrálo i to, že Štěpánkovi mají elektrotechniku v rodině: Petrův otec i strýc jsou absolventy ČVUT, oba pracovali ve výzkumu.
Pamatuje si Petr, které zařízení sestrojil jako první? „Levitátor. Rám se zabudovaným elektromagnetem, který je potřeba velmi rychle, třeba desettisíckrát za sekundu, spínat. Díky tomu předmět v rámu levituje.“ Při výrobě levitátoru využil tranzistory vypreparované ze staré elektroniky. Našel je na skládce, stejně jako spoustu dalších dílů pro své výtvory. „Dneska říkám: popelnice, moje učebnice. Sbíral jsem nejrůznější elektroniku a na ní se učil, jak věci fungují.“
Materiál posbíraný u pražských popelnic později využil při sestrojování elektrokardiografu snímajícího aktivitu srdce, elektromyografu pro měření elektrické aktivity svalů nebo elektroencefalogramu, který měří činnost mozku, například uvolnění či koncentraci. Biologie ho totiž nikdy tak úplně nepustila. „Největší objevy podle mě vznikají na pomezí více oborů,“ říká.
To je také důvod, proč se nakonec pustil do robotiky. „Pátral jsem na internetu a narazil na několik animatronických projektů, které byly v té době na vzestupu. Tak mě napadlo udělat robotickou ruku.“ Sestrojit první dřevěný prototyp mu zabralo pár prázdninových víkendů mezi sedmou a osmou třídou. Návody hledal na internetu, občas v knížkách. O prázdninách po devítce ruku zdokonalil, dřevo nahradil plast.
Petr nedá dopustit na svoji školu. Smíchovská střední průmyslová škola v Preslově ulici funguje od roku 1901. Nabízí tři studijní obory: informační technologie, technické lyceum a kybernetickou bezpečnost. Od roku 2002 je jejím ředitelem Radko Sáblík. Podle Petra Štěpánka to byl právě Sáblík, kdo na smíchovské průmyslovce zavedl princip projektového vzdělávání. „Myslí pokrokově a je taky hodně schopný manažer. Ví, že největší přínos je pro nás praxe.“ Tu můžou studenti získat například v laboratoři virtuální reality nebo v právě budovaném modelu chytrého domu.
Mezitím stihl udělat přijímačky na průmyslovku a především postavit vlastní 3D tiskárnu. „Když mě přijali na střední, šel jsem se zeptat, jestli si můžu jednotlivé díly vytisknout na jejich tiskárně. Jenže 3D tisk byl v té době novinka, takže pro celou školu byla k dispozici jen jedna tiskárna. To znamenalo dlouhé čekací listiny, já navíc ještě nebyl oficiálně student. Nakonec jsem musel zapátrat na internetu a sestrojit si vlastní.“
Nešlo ale jen o nahrazení dřeva plastem. Petr ruku propojil s rukavicí opatřenou senzory pohybu. Robotická ruka přesně kopírovala pohyby rukavice. Později rukavici vyměnil za stereo kameru snímající pohyby. Takové řešení lze využít například ve virtuální realitě nebo pro vzdálené ovládání. Třeba při manipulaci s nebezpečnými materiály.
Do praxe ale svůj vynález prozatím neuvedl. „Ve studentském prostředí není problém robotickou ruku sestrojit. S financováním pomohla škola i vlastní zdroje. Udělat z toho reálný projekt by ale vyžadovalo daleko větší investici,“ vysvětluje.
Postupem času začalo Petra lákat přijít s něčím, co by oslovilo větší množství lidí a díky čemu by získal zkušenosti s obchodem. Volba padla na elektrické longboardy. S o tři roky starším společníkem a kamarádem Lukášem Joukalem na nich pracují bezmála dva roky. Petr se stará o hardware, Lukáš má na starost obchod a marketing. Aktuálně vyvíjejí už druhý prototyp. První longboard s názvem Boardmobile se krátce prodával na Alze, Amazonu a v obchodě Svět elektrokol. Koupily si ho desítky zákazníků. Boardmobile nyní nahradil Flashboard.
Longboard jde ve zkratce popsat jako větší a delší skateboard. Nepředvádí se na něm triky, slouží primárně pro jízdu, kterou u elektrického longboardu zajišťuje motor poháněný baterií. Baterka Flashboardu vydrží na jedno nabití až třicet kilometrů.
Mladší a delší sourozenec skateboardů se poprvé objevil v sedmdesátých letech. Původně se longboardy využívaly hlavně pro downhill neboli sjezd rychlostí až šedesáti kilometrů za hodinu. V posledních letech jsou oblíbené takzvané cruisery, menší longboardy určené především na jízdu po městě, případně penny boardy, na kterých dřevěnou desku nahradil plast.
Oproti původnímu Boardmobilu je Flashboard daleko propracovanější, což podle Petra platí i ve srovnání s konkurencí. „Trh s elektrickými longboardy je poměrně monotónní. Většinou se hraje hlavně na cenu, chybí jakékoli inovace nebo důraz na design. A právě touhle cestou jsme se vydali my. Nabízíme inovativní prémiový produkt. Naší další výhodou je, že například v Evropě nejsou výroba a prodej elektro longboardů vůbec rozšířené.“ Při vývoji proto věnovali hodně času speciálním tlumicím kolům. Ty mají velký průměr a měkké gumy, takže jsou ideální pro jízdu v centrech evropských měst. Jednoduše: nedrncají.
Vedle evropského trhu chtějí prorazit i v Americe, kde je prodej elektro longboardů daleko zaběhnutější. Pomoct jim v tom má speciální mobilní aplikace. Ta kromě přehledu o stavu baterie, aktuálním dojezdu nebo celkovém počtu najetých kilometrů nabídne také možnost longboard nakonfigurovat, například nastavit tuhost brzd. Chybět nemá ani pokročilý režim pro případné kutily a geeky, kteří si budou chtít regulovat třeba tok proudu do motoru. Podobné finesy prý dosud žádný jiný longboard na trhu nenabízí.
Pravděpodobně nejdůležitější je ale ovládací jednotka, Flashdrive. Zatímco konkurence využívá řídicí jednotky od externích dodavatelů, Petr sestrojil vlastní. A právě s Flashdrive mají Petr s Lukášem velké plány. „Náš byznys nebude jen o longboardech. Chceme sestavit kompletní řadu produktů pro drobnou elektromobilitu. Jakmile rozjedeme výrobu longboardů, pustíme se do elektrických koloběžek,“ říká.
Profil Petra Štěpánka je součástí bloku textů věnovaných vědě. Jeho druhou polovinu najdete spolu s články věnovanými třeba pirátům, kteří zpřístupňují vědecké články na webu, nejexemplárnějším příkladům pavěd, robotické zvěři z Boston Dynamics nebo investicím do Einsteina, v aktuálním čísle Finmagu.
Fotky: Daniel Hamerník
Sdílejte článek, než ho smažem
