Zákoník práce nepředepisuje, jak má zaměstnanec chodit do práce oblečený. Zajímá ho jenom bezpečnost práce a ochrana zdraví zaměstnanců při práci. Zaměstnancům nic ohledně jejich vzezření při práci neurčuje, jenom nařizuje zaměstnavatelům, aby v pracovním prostředí, ve kterém oděv nebo obuv zaměstnanců podléhá mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, na své náklady zaměstnancům umožnili fasovat pracovní oděv nebo obuv, které je chrání před úrazem nebo jiným poškozením zdraví. Jistě, tak to chodí třeba v továrně nebo ve výzkumné laboratoři…
Jenže pak jsou povolání, kde se nosí stejnokroje, uniformy mají třeba pracovníci v dopravě, ve zdravotnictví, předpisy ohledně civilního oblečení existují v bankách nebo na úřadech. Jak vlastně zaměstnavatel přiměje zaměstnance, aby byli oblečeni podle jeho představ? A co když jeho představy a zvyklosti zaměstnanec nerespektuje?
Zaměstnavatelé mají různé a různě přísné požadavky. Mezi ty mírnější patří třeba nařízení, která pánům zakazují v parných letních dnech kraťasy, dámám vyzývavé výstřihy nebo trička s ramínky. Oběma pohlavím pak extravagantní oblečení, provokativní trička s nápisy a podobně. Jiní zaměstnavatelé jsou náročnější a mají na vzezření svých zaměstnanců přísnější požadavky. Mužům předepisují třeba společenský oblek nebo aspoň sako, ženám kostýmky. Některé firmy zakazují určité barvy oblečení, které nekorespondují s firemním logem a barvami nebo jsou naopak znakem konkurence.
Co je psáno…
Pokud zaměstnavatel chce, aby zaměstnanci oblečením reprezentovali firmu, musí vhodný oděv – ať jsou jeho požadavky jakékoli – určit ve svém vnitřním předpise. A s ním musí zaměstnance seznámit. Zaměstnanci jsou totiž povinni dodržovat vedle právních předpisů vydávaných státem a jeho orgány i zaměstnavatelovy interní předpisy, vztahující se k práci jimi vykonávané – pokud s nimi byli řádně seznámeni. Zaměstnavatelé jsou oprávněni vedle třeba kvalifikačních předpokladů určit i požadavky pro žádný výkon práce a těmi může být i vhodné oblečení. Další možností je, že jsou pravidla oblékání dohodnuta v pracovní smlouvě.
Neřádný oděv = neřádný výkon práce
Nesplnit požadavky, které zaměstnavatel pro výkon práce stanovil – včetně předepsaných pravidel odívání –, je podle zákoníku práce platný výpovědní důvod, na jehož základě může zaměstnavatel se zaměstnancem ukončit pracovní poměr. Když tedy nepracujete v oblečení podle představ zaměstnavatele, ať už na sobě máte mít fasovaný stejnokroj nebo jenom vymezené civilní oblečení, neporušujete sice pracovní kázeň, ale nesplňujete požadavky na řádný výkon práce, a proto můžete dostat výpověď podle písmene f paragrafu 52 zákoníku práce. A vůbec nemusíte být na možnost rozvázání pracovního poměru předem upozorněni – zaměstnavatel vás nemusí varovat před výpovědí, jako když dostáváte podle stejného paragrafu zákoníku práce výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky.
Jakkoliv zaměstnavatel nemusí zaměstnance varovat, ten by asi dokázal u soudu dosáhnout zneplatnění výpovědi, pokud by porušení pravidel oblékání bylo výjimečné, stalo se třeba jenom jednou, a hned dostal výpověď. Třeba v situaci, kdy by prokázal, že cestoval po víkendu z chalupy a hromadná doprava měla zpoždění a on si nestihl doma vzít předepsané oblečení a omluvil se z tohoto důvodu. Zaměstnavatel by proto měl zaměstnance vždy nejprve napomenout, a ne ho hned trestat vyhazovem ze zaměstnání.
Uklízečka v kostýmku? Nic se nesmí přehánět
Zaměstnavatel samozřejmě svoje požadavky nesmí přehánět. Musí zvážit, když zaměstnancům nařizuje, jak se mají oblékat, zda jsou jeho požadavky oprávněné vzhledem k tomu, co zaměstnanec dělá, a ospravedlnitelné povahou práce, kterou dělá. Musí rozlišit jednotlivé profese, pracovníky, útvary podle toho na jakých pracují místech, jestli přicházejí do styku s veřejností, jak a na kolik zaměstnavatele reprezentují. Pokud by jeho požadavky byly přehnané, tedy neoprávněné, pak by se zaměstnanec výpovědi kvůli nedodrženému dress code mohl úspěšně bránit žalobou.
Sdílejte článek, než ho smažem