Kupujete podílové fondy v bance? Buďte opatrní!

Skutečně dobrý poradce, po jehož přednášce máte dojem, že vše vysvětlil a nebojí se poradit, je stále jehlou v kupce sena. Možná i proto, že skutečně dobrý poradce nikdy nevydrží na přepážce dlouho. Přesto se celkový přístup přece jen zlepšil, stále však za "investiční přepážkou" potkáváte bankéře (možné lépe psáno "bankéře"), kteří jsou ve výkladu nejistí a zvědavý klient je snadno dostane do úzkých. Z přístupu je i vidět, které banky se alespoň snaží své zaměstnance školit a vést k určitému koncepčnímu přístupu ke klientům. Náš "test" nicméně zahrnoval příliš malý vzorek na to, aby bylo možno dělat jednoznačné závěry.

Za dobrého je možné označit poradce Živnobanky (profil, názory), poradce ČSOB (profil, názory) v Benešově a Brně, s jistými velkými výhradami lze za použitelného poradce označit i pracovníka Raiffeisenbank (profil, názory). Ve všech třech případech je vidět, že mají ze školení naučeno jak a co doporučovat (byť diskutabilní může být, že v portfoliích klientů ČSOB mají značnou váhu zajištěné fondy, viz dále). Naopak žádné školení asi neměli v Komerční bance (profil, názory), protože jedna pracovnice sice doporučovala, ovšem bez jakýchkoliv rozumných argumentů, druhá zase nechala na klientovi, aby se rozhodl. Určité školení asi absolvovali pracovníci Volksbank (profil, názory), nicméně jejich doporučení jsou spíše obecná a máme dojem, že radit mají zakázáno. Zájemce o fondy nepochodí v GE Money Bank (profil, názory) (nemají je) a částečně také v eBance (profil, názory) (posílají k partnerům nebo dokonce ke konkurenci).

Radit či neradit, toť otázka

Pozice přepážkových pracovníků je nezáviděníhodná. Pokud poradí špatně, může jim klient vynadat. Nicméně když neporadí vůbec, může to být také špatně - klient z neznalosti udělá špatné rozhodnutí, i když pak je to jen jeho chyba. Obecně je tedy naším názorem spíše radit.
Řada klientů jednoduše neví, jak si mezi širokou nabídkou fondů vybrat. Bankéř by měl být vybaven nástroji, jak klientovi poradit, nebo jej přinejmenším nasměrovat. Je to rozhodně lepší než kdyby klient jen na základě jakýchsi vlastních kritérií (či v horším případě neznalosti) uložil většinu svých krátkodobých úspor například do akciových fondů. Zároveň by ale měl pomoci klientovi vybrat něco lepšího než fondy peněžního trhu v situaci, kdy chce investovat na několik let a je ochoten přijmout riziko.

Odlišný názor má ekonom Pavel Kohout: "V zásadě by pracovník banky měl poskytovat jen základní informace a pokud možno spíše neradit. Jedině kvalifikovaný poradce může dobře znát finanční poměry klienta a doporučit mu nejlepší investice. V některých případech, pokud klient na radě trvá, udělá pracovník banky nejlépe, když doporučí nějaký bezrizikový produkt s nízkými poplatky a s vysokou likviditou - tedy v praxi fond peněžního trhu. Tato varianta s sebou nese nejméně rizik, i když pro banku možná není kdovíjak výhodná. Zcela jiná je situace, když se klient obrátí na specializované pracoviště, tedy private banking. Zde by měl obdržet nejen kompletní doporučení, ale také instruktáž o povaze finančních instrumentů, které bankéř doporučuje."

Akcie jsou pořád fuj

Potkat poradce, který doporučí i klientovi s dlouhým horizontem více než 20 % akcií, je s nadsázkou řečeno svátek. Pravděpodobně je za tím obava, že něco klientovi poradí a on jim přijde vynadat, když to špatně dopadne. Nicméně někteří si protiřečí, nejdříve akcie zatratí a pak do nich klientovi pošlou 70 % peněz (ČS Benešov).
Přesto je cítit změna, zatímco dříve poradci o akciích ani nemluvili, dnes je aspoň nezamlčují. A ukazuje se, že pomoci mohou garantované fondy. I když jsme jim v nedávném článku vytkli řadu nevýhod, mohou investorům k akciím ukázat cestu.
Svědčí o tom zkušenost HSBC (profil, názory), která byla první, kdo nabídl českým střádalům zajištěné fondy. Podle Martina Fuchse byly právě ony zpočátku téměř výlučně prodávaným produktem, o klasické akciové fondy neměli investoři zájem. Dnes už je poměr půl na půl ve prospěch akciových fondů. Investoři se tedy na zajištěných fondech učí investovat a zvykat si na akcie. Možná je tedy dobře, že existují, přepážkoví pracovníci se jich nemusí bát (investor neprodělá a nepřijde jim tedy vynadat) a klienti si na nich mohou na akcie zvyknout. A později, pokud budou chtít, přestoupit přímo do akciových fondů.

Detaily o našem testu a samozřejmě i jeho výsledky vám představíme v zítřejším článku.

Na článcích se podíleli Dana Chytilová, Kateřina Boušová, Pavel Slavík a Martin Zika.

Zkoušeli jste si na přepážce banky koupit fondy? Jak jste dopadli?