Pavel Juřík: karty na celý život

Kdo je Pavel Juřík 1989 – 1998 Komerční banka. Projektový manažer odpovědný za zavedení bankomatů a bankomatových karet, později vedoucí oddělení acquiringu. Z banky odcházel z pozice vedoucího oddělení platebních karet. 1998 – 2002 Bank Austria Creditanstalt (nyní HVB). Vedoucí pobočky přímého bankovnictví Nonstopbank. Později projektový manažer kreditních karet. 2002 – ? Bull

Proč jste odešel z HVB Bank?
Banka se po fúzi Bank Austria Creditanstalt a HypoVereinsbank jednoznačně zaměřovala na firemní a privátní klientelu. Měla tedy jiný než retailový profil. Karty patří jednoznačně do retailu a v HVB Bank zcela logicky nepatří mezi priority. Protože mé znalosti jsou především z karetní oblasti, rozhodl jsem se, že budu pracovat jinde, kde je mohu lépe uplatnit.

Očekávalo se, že se objevíte v jiné, retailovější bance, vy jste ale nastoupil k dodavateli platebních systémů.
Zvažoval jsem různé nabídky z bankovního i nebankovního světa. Na technologickou stranu jsem nakonec přestoupil, protože jsou zde mnohem výraznější a rychlejší změny. Jsem tvůrčí člověk a mám zájem tyto nové směry analyzovat, dělat pro ně projekty a uvádět je na trh. Kdybych pracoval v bance, dělal bych tak jeden až dva projekty za rok, tady je jich mnohonásobně více.

Změna prostředí neškodí, protože se člověk podívá na druhou stranu kartového obchodu. Ve spojením s bankovní know-how to samozřejmě mohu použít v budoucnosti.

Celý svůj profesionální život se věnujete kartám. Je to obor, který je vám souzen, nebo jste při změně zaměstnání uvažoval, že si vyzkoušíte něco úplně jiného?
O úplné změně profese jsem neuvažoval, před lety jsem zvažoval, že bych pracoval v oblasti přímého bankovnictví. Dokonce jsem nějaký čas v Bank Austria Creditanstalt řídil pobočku přímého bankovnictví. Jinak si myslím, že jsou mi karty souzené již od poloviny osmdesátých let, kdy jsem o nich poprvé četl, a od té doby je sleduji hodně zblízka.

Obvyklá otázka personalistů, možná jste na ní také musel před přijetím do Bulla odpovídat: Jak vidíte svou kariéru za pět let?
Myslím, že budu partnerem bankovních a nebankovních firem, dodavatelem technologií podporujících využívání platebních karet. Během pár let určitě nastane širší spolupráce mezi bankami a mobilním operátory, protože mobilní telefon v ruce s čipovou SIM kartou představuje zatím nevyužitý potenciál. První ve světě aplikované projekty m-commerce ukazují trend propojování telekomunikací a bankovnictví.

Čili budete dělat to, co nyní?
Když se dívám na svoji dosavadní profesní kariéru, zřejmě se zařadím mezi těch pár desítek "karetních mohykánů", kteří jsou v každé zemi. Kartám zůstanu věrný, asi se nepřesunu do jiného sektoru. Jestli se někdy v budoucnu vrátím do bankovnictví nebo zůstanu na straně technologií, nechávám s otazníkem. Ptáte-li se na pětiletý horizont, určitě bych rád v Bullu dělal to, co nyní, přidal bych jen záběr na celou oblast střední a východní Evropy.

Jak byste čtenářům představil to, co děláte?
Řídím divizi Payment Systems. Pro zákazníky z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, maloobchodu, státní správy a telekomunikací dodáváme řešení pro používání platebních karet – bankomaty, platební terminály, čipové i magnetické karty, řešení pro věrnostní programy. Mojí ambicí je rozšířit nabídku bankovních produktů a počet klientů především z nebankovního sektoru.

Takže nyní vidíte většině hráčů trhu pod pokličku.
Je pravda, že informace, se kterými nyní pracuji, bych v bance neměl vůbec nebo později. Mám díky nim možnost se na věci podívat z nadhledu a spojovat různé projekty. Například pokud obchodnímu řetězci dodáváme řešení akceptace platebních karet a zároveň víme, že nějaká banka řeší otázku svých věrnostních programů, nabízí se možnost tyto zákazníky propojit. Může z toho vzniknout zajímavé řešení, které by třeba jinak nevzniklo.

Ve kterých bankách lze očekávat největší "drive" na zavádění novinek?
Složitá otázka, skoro všechny banky v ČR jsou moji zákazníci. Obecně bych ale řekl, že si nikdo nemůže dovolit výrazněji zaostávat, pokud se tak v minulosti dělo, bylo to způsobeno čekáním na privatizaci nebo to bylo těsně po ní.

Co děláte, když neděláte?
Věnuji se své rodině, zejména oběma malým dcerám. O víkendech hodně cestujeme po republice na hrady, zámky, do přírody. V rámci časových možností také trochu sportuji, především plavu a jezdím na kole – tady mám co zlepšit. Můj dávný koníček je historie, snažím se udržet si na něj alespoň trochu času.

Dotazník

Silné stránky: držím se cíle
Slabé stránky: dívám se příliš dopředu
Oblíbený nápoj: bílé víno
Rodinný stav: ženatý
Nejdražší koníček: cestování
Osobní automobil: Škoda Octavia
První výdělek: v roce 1984 honorář za článek o platebních kartách – cca 100 Kčs
Největší životní vydání: koupě a rekonstrukce chaty
Nejvýhodnější nákup: byt
Největší sen: odstěhovat se na penzi do jižních Čech
Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: - nepřítele - cigarety - mobil
Největší vynález lidstva: knihtisk
Nejobyčejnější věc na světě: oheň
Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: cca 3,6 milionu.

Myslíte, že je práce u dodavatele infrastruktury pro platební karty zajímavější než v bankovním sektoru? Četli jste některou z knih Pavla Juříka o platebních kartách? Je správným mužem na správném místě? Potkali jste se s ním někdy? Jak na vás zapůsobil? Podělte se o své názory!