Komerční spolupráce
Bulharsko by se v blízké budoucnosti mohlo stát novým členem eurozóny. Přistoupením k projektu společné evropské měny by předběhlo jiné země, které do Evropské unie přistoupily v rámci nejmasivnějšího rozšiřování v roce 2004. Včetně České republiky, Polska či Maďarska. První náznaky, že by se to mohlo stát, se začínají v Bulharsku objevovat v souvislosti s jeho nynějším předsednictvím v Radě Evropské unie. Administrativa Bojka Borisova sice v domácí politice vykazuje známky silného nacionalismu, předseda vlády ale sám po vzoru Slovenska opakovaně vyslovil podporu procesu ekonomické integrace, do kterého chce v současnosti nejchudší evropskou ekonomiku zapojit. Podobné úvahy se začínají objevovat i v nedalekém Chorvatsku.
Zatím poslední rozšíření eurozóny proběhlo v roce 2015, kdy se mezi země zpracovávající měnové transakce v měně euro připojila Litva. Přibydou další? Pojďme se společně podívat na jednotlivé země, kde probíhají často velmi živá politická jednání ohledně vstupu do eurozóny.
Nejžhavější kandidáty pro rozšíření eurozóny lze přirozeně najít mezi členskými zeměmi Evropské unie, které se staly členy ve čtvrtém až sedmém rozšíření a ještě euro nepřijaly. Připomeňme, že se jedná o Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko. Trvalou výjimku ohledně zavedení eura má Dánsko a do svého vystoupení z unie také Velká Británie.
V Česku to na přijetí eura zatím nevypadá. Razantní odmítnutí eura ze strany šéfa momentálně nejsilnější politické strany ANO 2011 Andreje Babiše a odmítavý postoj bankovní rady ČNB činí tento scénář v následujících letech velice nepravděpodobným. Přijetí eura je politické rozhodnutí, které je zatím podporováno pouze menšinově. Konkrétně ze stran ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL. Většina obyvatel navíc přijetí eura odmítá.
Nejžhavější kandidáty na rozšíření eurozóny tak musíme hledat jinde, konkrétně v Bulharsku. Tamní vláda mohutně tlačí přípravy na přijetí eura kupředu a do konce června letošního roku chce podat přihlášku do ERM II, což je jedna z podmínek adaptace společné měny. „Jsme připraveni podat formální přihlášku, ačkoliv nemáme jistotu, že odpověď bude kladná,” říká bulharský ministr financí Vladislav Goranov. Ostatní podmínky pro přijetí eura by pro Bulharsko neměly být problém.
Směnný kurz eura se v roce 2019 ustálí na 22 korunách. Vyplývá to minimálně z výsledků ankety doplňující článek eTrader €uroBarometr: Proč ČNB indikuje napřesrok ještě silnější kurz koruny, v níž se pro tuto variantu vyslovil nejvyšší počet respondentů. Konkrétně se k tomuto názoru přiklání 26,67 % hlasujících. Srovnatelné procento – 24,44 % – si myslí, že situace bude nakonec odlišná, a není schopna si vybrat z nabízených odpovědí. Presumovaných 24 korun a 50 haléřů je reálných pro pouhých 12,22 % účastníků ankety. Nejnižší procentní zisk (4,44 %) zaznamenala varianta směnného kurzu společné evropské měny v hodnotě 27 korun.
I Chorvatsko jde stejným směrem jako Bulharsko, byť se prozatím jedná o dlouhodobější plány. Předseda chorvatské vlády Andrej Plenković má vizi, že jeho země přijme euro do osmi let. Do tří let chtějí Chorvati vstoupit do ERM II, jehož členy musí být minimálně po dobu dvou let. Největší výzvou pro Chorvatsko bude ale snížení veřejného dluhu, který dle maastrichtských kritérií nesmí přesahovat 60 % HDP. Současná hodnota je kolem 80 %. Je však otázkou, zda bude dodržení kritérií přísně vyžadováno.
V Polsku a Maďarsku na druhou stranu se zavedením eura nespěchají. Rozdílem zmíněných zemí je postoj veřejnosti k jednotné měně. V Maďarsku veřejnost, na rozdíl od té v Polsku, přijetí eura podporuje. Politické zastoupení v obou zemích však vyčkává. Jak dlouho chtějí čekat, lze jen těžko odhadnout, ale dle slov politické reprezentace to má být minimálně do té doby, než eurozóna překoná své problémy. Těmi označují především hospodářskopolitický vývoj v zemích jižního křídla měnové unie.
Lze konstatovat, že Polsko, Maďarsko, Švédsko a Česko mají podobný vztah k přijetí eura. Žádná z těchto zemí nevylučuje přijetí eura v budoucnosti, ale zároveň na přijetí nespěchá. Pro všechny zmíněné státy je zároveň důležité, aby se eurozóně dařilo kvůli vysokému podílu na exportu v rámci Evropské unie.
Pro Bulharsko, které je nejchudší zemí Evropské unie a stojí tak trochu na periferii, je otázka přijetí eura především otázkou demonstrace. Země se sice může pyšnit velice rychlým ekonomickým růstem, ale mezinárodní respekt si zatím hledá. Proto v zemi panuje přesvědčení, že přijetím eura by se distance do Bruselu velmi zkrátila. I mezi Bulhary však panuje obava z procesu ekonomické konvergence, který přijetí eura značně zpomalí. Přesto chtějí podle posledních zpráv do ERM II vstoupit ještě letos.
Země mimo eurozónu lze rozdělit na dvě skupiny. První skupina zemí, které společné měně zatím nevěří, a země, které zavedení společné měny vítají. Důvody rezonující v obou skupinách jsou vesměs stejné. Hlavní obavou je kondice ekonomik v jižních zemích eurozóny a ztráta vlastní měnové politiky. Hlavní výhodou je stabilita měny a posílení vlivu v rámci Evropské unie. Splnění kritérií by pro žádnou ze zmíněných zemí neměl být problém, zvlášť pokud přihlédneme k jejich hojnému nedodržování ze strany dalších zemí Evropské unie. To je, mimochodem, jedním z hlavních problémů měnové unie v Evropě.
Tomáš Krejčí, hlavní analytik eTrader
eTrader je společnost umožňující obchodování měnových párů a instrumentů CFD pro globální klientelu.
eTrader je registrovaná obchodní značka Goldenburg Group Limited, která je dohlížena a regulována Kyperskou komisí pro burzy a cenné papíry (CySEC) s CIF Licencí číslo 242/14.
Sdílejte článek, než ho smažem
