Česká televize nedávno odvysílala reportáž, ve které bývalý strážník městské policie popsal, jak si přivydělávají pražští revizoři – předávají si osobní data chycených cestujících, kterým pak připisují další fingované pokuty. Zda revizoři podváděli také v případě paní Jaroslavy Čihákové, nebo byli „pouze“ nepozorní, už se nedozvíme. Vlastně na tom ani nezáleží. Zásadní je výsledek: Paní Jaroslava má Dopravnímu podniku hlavního města Prahy (DPP) zaplatit za údajných 41 černých jízd 658 984,60 korun. Ji samotnou přitom revizoři nechytili ani jednou. Když nezaplatí za něco, co nespáchala, přijde v exekuci o byt a skončí na ulici.
Od ukradené občanky, přes násilnického muže až k exekuci
První řádky příběhu se začaly psát před více než deseti lety. „V roce 1998 mi někdo ukradl doklady,“ začíná vyprávět paní Jaroslava. O něco později se dostala do velmi složité životní situace. Spolu se dvěma dětmi čelila fyzickému násilí svého manžela, alkoholika. Situace se vyhrotila natolik, že od něj musela i s dětmi narychlo utéct a schovávat se u známých. Podala na něj dokonce trestní oznámení, ale poté, co jí začal vyhrožovat zabitím, ho ze strachu stáhla. Obavy z dalšího obtěžování a nátlaku pak Jaroslavu přiměly k tomu, že si do nového bytu, který získala do osobního vlastnictví, nepřihlásila trvalé bydliště. „Pokud jsem řešila něco s úřady, uváděla jsem svou adresu pouze jako korespondenční. Žádnou jinou důležitou poštu jsem nečekala,“ vysvětluje Jaroslava.
Život plynul dál. Až do dne, kdy paní Jaroslava obdržela dopis, ve kterém jí kdosi nabízel pomoc s oddlužením, které by jí mohlo zachránit před exekučním zabavením bytu, v němž žila. „Nejdřív jsem to chtěla úplně pustit z hlavy, ale pak mi to nedalo a podívala jsem se do katastru nemovitostí, kde jsem zjistila, že na můj byt je skutečně uvaleno zástavní právo,“ líčí Jaroslava. Tím odstartoval sled jen těžko uvěřitelných událostí, které vypadají, jako by je někdo vytrhl ze špatného snu.
Když začala matka dvou dětí pátrat, proč je na ni uvalena exekuce, zjistila, že údajně spáchala 45 přestupků proti přepravnímu řádu pražského dopravního podniku. Jenže ji samotnou přitom nikdo bez jízdenky nechytil! Za vše mohla před lety odcizená občanka. Okamžitě se proto vydala na oddělení stížností DPP. „Tam mi dohledali čísla dokladů, na které byly pokuty uděleny. Čtyři z nich, které ještě nebyly předány k exekuci, mi na základě výpisu o odcizených dokladech okamžitě stornovali,“ pokračuje Jaroslava. Horší to bylo se zbylými 41 pokutami, které už vymáhal exekutor. Dokumentace k 22 z nich navíc byla dopravním podnikem skartována, takže dnes už nelze doložit, jakými doklady se černý pasažér prokazoval.
Byla jste odsouzená? Tak plaťte!
Paní Jaroslava se nevzdala. Sepsala stížnost s objasněním, že jí byly doklady odcizeny a černé jízdy nespáchala. Šéf pražských revizorů Josef Hocek jí odepsal: „Ke všem pohledávkám, které jsou proti Vám vymáhány, vydal soud pravomocné rozhodnutí, které není v naší kompetenci zrušit. Naše společnost by za Vás musela Exekutorskému úřadu uhradit 41 000, a to i za případy, kdy nelze prokázat, že jste nebyla kontrolovanou osobou. Jsme bohužel nuceni vám sdělit, že Vaší žádosti o ukončení vymáhání pohledávek z přepravy nelze vyhovět.“
Fakt, že 41 tisíc by dopravní podnik neplatil za paní Čihákovou, ale spíš za špatnou práci svých revizorů, kteří se při pokutování ani nepodívali na fotku v občanském průkaze, nikoho nezajímal. „Podala jsem tedy žádost o zastavení exekuce prostřednictvím exekutorského úřadu. Zaslali ji dopravnímu podniku, ale ten to zamítnul,“ vypráví dále Jaroslava. Exekuci už nemůže zastavit ani soud. Šlo by to pouze odvoláním na původní rozsudek. „Jenže ten jsem nikdy neobdržela. Byl mi vždy doručen pouze náhradním doručením – uložením,“ říká Jaroslava. Patnáctidenní lhůta, ve které se lze proti soudnímu nařízení exekuce odvolat, tedy dávno vypršela.
Soud i exekutoři jí poradili, aby jednala přímo s dopravním podnikem, jen ten může exekuce zastavit. „Donekonečna mi ale odpovídají totéž: byla jste odsouzená, tak plaťte.“ Navrhovala dokonce, že uhradí oněch 41 tisíc, které DPP vyplatil exekutorům, pokud jí zbylé pokuty stornují. Ani s tímto návrhem však neuspěla.
I když se vše zdá ztracené, Jaroslava dál bojuje. Oslovila bezplatné právní poradny i neziskové organizace, napsala desítky dopisů – pražskému magistrátu, ministerstvu spravedlnosti i dopravy, obrátila se i na ombudsmana nebo prezidentskou kancelář. Zoufale se snaží najít u někoho zastání. Ze všech míst však přicházejí odpovědi jako přes kopírák. Všichni jí s politováním oznamují, že není v jejich kompetenci zasáhnout a že kamenem úrazu bylo, že u soudu nereagovala včas. Kdyby tehdy předložila potvrzení o odcizených dokladech, celý případ by byl během chvíle smeten za stolu a paní Čiháková dnes mohla žít normální život.
Spočítejte si, co vám exekutor nemůže zabavit
Jako řádný hospodář kasírovat musíme, říká dopravní podnik
I my jsme samozřejmě požádali Dopravní podnik hlavního města Prahy o vyjádření. „Nárok DPP je naprosto oprávněný a v souladu s platným právním řádem, když o něm rozhodl i příslušný soud,“ sdělila nám mluvčí podniku Ilona Vysoudilová. A dodala, že případné pochybení revizorů měl přezkoumávat právě soud. „DPP nyní již těžko zjistí skutečný stav věci,“ pokračuje mluvčí Vysoudilová. Své vyjádření uzavřela tím, že jelikož DPP odpovídá za hospodaření jedinému akcionáři, hlavnímu městu Praze, je povinen s péčí řádného hospodáře své pohledávky vymáhat.
Advokát Tomáš Sokol, jehož právnická kancelář pro DPP pohledávky vymáhá, nám sdělil, že za takovéto situace advokátovi nepřísluší hodnotit oprávněnost jednání jeho klienta a spekulovat o morálnosti jeho počínání. Šlo podle něj o zcela formální a z právního hlediska správný postup. „Ostatně představte si ty spekulace, kdyby se zjistilo, že ve více než 40 případech dopravce nevymáhal po černém pasažérovi pokutu a doplatek jízdného. Ti mírnější novináři by spekulovali, že to nejspíš byla přítelkyně nebo milenka někoho z vedení. Ti horší by rovnou napsali, že je to jasný důkaz korupce,“ dodal Sokol. Zmínil také, že se zdráhá uvěřit, že paní Čiháková skutečně o ničem nevěděla a že se tolik revizorů nechalo ošálit cizím občanským průkazem. „A taky si myslím, že když se někdo na několik let, jak píšete z osobních důvodů ‚potopí‘ a poruší zákonnou povinnost hlásit své trvalé bydliště, je to jeho riziko,“ uzavřel Sokol.
Smutné resumé
Po právní stránce je postup dopravního podniku naprosto správný. Jenže „formální správnost“ má někdy ke spravedlnosti nekonečně daleko. Že za štosem lejster a paragrafů stojí příběh ženy, které hrozí pád na dno, aniž spáchala cokoli špatného, nikoho nezajímá. Zatímco revizorům, kteří si neumějí zkontrolovat ani fotku v občance, na kontě přistane příjemná provize z vymožené pokuty, paní Čiháková přijde o všechno. I když na černo nikdy nejela. Otázkou tedy zůstává, za co přesně má dopravnímu podniku statisícovou pokutu platit. Za to, že se musela schovávat před agresivním manželem? Pokud se nestane zázrak, přijde paní Čiháková ve dvaapadesáti o byt, který jí dal po tragickém manželství šanci na nový začátek. Dluh jí narůstá každým dnem. Nevyseká ji z toho sebelepší právník, pomoct nemůže ombudsman ani prezident. Přesto možnost záchrany existuje.
Dopravní podnik – respektive jeho vlastník, pražský magistrát – mohou exekuci zastavit obratem ruky. Oba platíme ze svých daní. Opravdu v jejich čele chceme mít lidi, kteří nedokážou víc, než se schovávat za řeči o „řádných hospodářích“ a nad každým bezprávím si umýt ruce? Nenajde se mezi nimi jediný člověk, který by měl dost kuráže se paní Čihákové zastat?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 6. 2012 17:07, O.T.
Také mám skvělou zkušenost, tentokráte s dopravními podniky Českých Budějic. Byl jsem v onom městě před lety zcela výjimečně a poprvé v životě. Našel jsem si autobus, který mě doveze kam jsem potřeboval, ale nebyl jsem si úplně jistý tak jsem se ještě řidiče během kupování jízdenky (u něj) ptal na cestu, na což mi v pohodě odpověděl. Jenže za mnou se rval dav lidí a já jak jsem byl zblblej jsem si jízdenku neoznačil hned u řidiče a vzadu už to bylo zaplněné takže tam to nešlo. Tak jsem uhnul trochu stranou a nechal ty lidi co byli za mnou přejít kolem mě že se pak dostanu zpátky k tomu prvnímu označovači. Jenže přímo před něj se postavil nějaký člověk (ještě než autobus vyjel ze zastávky) a začal se tam kamarádsky vykecávat s řidičem. Myslel jsem že prohodí pár slov a pak uhne ale nestalo se tak. Tak jsem ho požádal slušně slovy "s dovolením" aby o kousek ustoupil a naznačoval jsem jako že bych si rád típnul lístek. V podstatě po mě jen hodil okem že otravuju a neuhnul. Tak jsem zase chvíli počkal a zkusil to znovu. No a to se milý pán dovykecal s řidičem, otočil se na mě a že jako kontrola jízdenek. Nemá asi cenu dopodrobna rozepisovat veškerou komunikaci mezi námi. Marné byly argumenty že za prvé bych si asi nekupoval u řidiče lístek kdybych si ho nechtěl označit (přičemž řidič si mě v té chvíli ještě samozřejmě pamatoval)a za druhé jsem si těžko mohl označit jízdenku když mi v tom on sám aktivně překážel a vzadu si jí označit nešlo jelikož autobus byl narvaný. Naprosto ho to nezajímalo, chtěl volat policajty. Policajtů se nebojím, ale pospíchal jsem na důležitou schůzku takže další zdržování nebylo možné a předal jsem tedy svou občanku s tím že to budu řešit přímo s dopravním podnikem. Kdybych věděl co bude následovat nikdy bych takovou chybu neudělal a hádal bych se až do krve.
Protože to bylo o víkendu, nemohl jsem dopravní podnik před odjezdem z města navštívit osobně a tak jsem se tam tedy snažil během následujících dní několikrát dovolat. Logicky jelikož bylo třeba to řešit co nejdříve dokud byla šance že si mě řidič linky bude pamatovat a tedy bude možné ho využít jako svědka celého incidentu. Celý vývoj události totiž musel zachytit jelikož se to dělo přímo vedle něj. Bohužel jsem se vždy dovolal kamsi na ústřednu nebo vrátnici a tam mě nebyli schopní přepojit na nikoho kompetentního. A nebo mě někam přepojili a tam jen telefon vyzváněl. Zkoušel jsem to s odstupem času kolikrát a vždy jsem se dostal do slepé uličky. Ani jednou jsem se nedovolal nikomu kompetentnímu, kdo by byl schopen řešit můj případ. Tak jsem tedy napsal dva dopisy na jejich adresu, kde jsem vše podrobně popsal včetně prosby o brzké řešení právě kvůli tomu řidiči a jeho paměti. Žádná odpověď. Nicméně nic po mě nechtěli tak jsem si naivně myslel že se třeba někdo chytil za nos. To bylo ode mě samozřejmě velmi hloupé! Oni si totiž vzpomněli až za asi dva roky, kdy mi přišel dopis z jakési vymáhací firmy a hned po mě chtěli asi 6000Kč (přesně si to už nepamatuji). Tak jsem to začal opět řešit. Tak jsem si našel tentokrát přímé číslo na oddělení péče o zákazníka nebo jak se to jmenovalo. Tam jsem mluvil s jakýmsi velmi arogantním člověkem (který by zasloužil nakopnout už podle toho jak se mnou mluvil), jemuž jsem se snažil celý problém vylíčit. On mi sdělil že oddělení bylo zřízeno teprve před třemi měsíci, co bylo před tím neví, nezajímá ho to, žádné dopisy ode mě tam nemají a že už to není vůbec problém dopravního podniku protože tuto pohledávku odprodali vymáhací firmě. Naprostý nezájem. Volal jsem mu ještě 2x + nějaké maily. marně. Ani ani u vymahačů jsem neuspěl - logicky, proč by měli mít zájem něco řešit že? A tak požadovaná částka rostla, vyhrožovali mi exekucí, poslali mi soudní výměr atd. Když už se pohybovala kolem 15000Kč tak se na mě alespoň trochu štěstí v neštěstí usmálo. Narazil jsem na jakéhosi mladého člověka (z té vymáhací firmy), který zřejmě ještě nebyl tolik cynický a zkažený tím svinstvem co se děje a byl ochoten poslouchat, věřit a snažit se. A tak se stalo že mi po nějaké době diskusí vyšel vstříc. nemohl sice celý případ smést ze stolu ale podařilo se tu částku snížit alespoň na těch původních cca 6000Kč, kterou jsem tedy bohužel musel zaplatit. Nejsem bohatý a taková částka je pro mě opravdu nemalá. Poučení pro příště? Jsem slušný člověk a snažím se žít podle určitých mravních zásad, ale nejsem ani hadr ve větru. Jestli ještě někdy pojedu do Českých Budějic a přijde ke mě revizor tak zdravý po svých neodejde i kdyby mě měli zavřít. Takové kurvy není možno nechat volně běhat po světě.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
5. 11. 2011 7:56, karl
chcete býti evropany a nemáte třicet tisíc eur na pokutu ? to si děláte srandu ?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (147 komentářů) příspěvků.