Představa světa, ve kterém neexistuje žádná kontrola, je pro nás lákavá. Jeho nezbytným předpokladem však je společnost, ve které budou všichni ochotni dodržovat pravidla, aniž by je kdokoli vymáhal. A to je prozatím nepředstavitelné. Proto se bez nepopulárního povolání revizora nemůžeme obejít. O jeho úskalích jsme si povídali s šéfem přepravní kontroly pražského dopravního podniku Josefem Hockem.
Nesnášejí mě, ale žiju si jako král
Ačkoli většina lidí revizorům nemůže přijít na jméno, je o tuto profesi obrovský zájem. „Do výběrových řízení se hlásí až 400 zájemců,“ říká Josef Hocek. Selektivní proces je neúprosný. „Každý prochází pohovorem za účasti psychologa, následuje psychologické vyšetření a pro 25–30 vybraných uchazečů měsíční kurz, zakončený písemnou zkouškou,“ vykládá Hocek. Jak si tlačenici na výběrových řízeních vysvětlit? „Není to jednotvárné zaměstnání...,“ uvažuje. Ale vítr možná vane trochu odjinud. Máte jen středoškolské vzdělání, ale toužíte se platově katapultovat do stejných sfér jako právníci či manažeři? Pokud ovládáte aspoň jeden cizí jazyk a podaří se vám ustát měsíční maraton, můžete si jako revizor přijít na slušnou sumičku. V aktuálním inzerátu nabízí dopravní podnik 35 tisíc. „Revizor má základní mzdu v průměru osm tisíc Kč. Dále dostává 140 korun za každý zaplacený postih nebo vymoženou pohledávku,“ vypočítává Hocek. Měsíčně pražský dopravní podnik přistihne asi 18 tisíc černých pasažérů, schopný revizor si tak může vydělat ještě víc, než slibuje inzerát.
Banální formule funguje jako rozbuška
Blýsklo se vám při vidině plného měšce v očích a začali jste trénovat formulku „vaši jízdenku, prosím“? Zadržte. Stát se revizorem znamená stát se psancem a dennodenně čelit lidské agresivitě. Připravte se, že pasažéři budou po vyslovení této formule plivat, kousat, škrábat, kopat, boxovat, případně si pomohou nožem či pistolí. „V roce 2010 jsme evidovali 64 pracovních úrazů, 33 revizorů zůstalo na neschopence. Letos už bylo napadeno sedm revizorů,“ říká jejich šéf. „Mezi nejčastější úrazy patří pohmoždění tváří, krční a bederní páteře, úrazy kolen, zranění očí, rtů, uvolněné přední zuby, kousance, zlomeniny nosu, horních končetin a tržné rány,“ pokračuje. K poslednímu incidentu došlo 1. dubna. Mladíkovi, který vytáhl na revizora v autobuse linky 140 pistoli, hrozí tři roky vězení. Násilnosti však nejsou jen otázkou Prahy, v březnu sešvihal cestující v Plzni revizora páskem, další o něj zlomil tyč. Vulgární gesta a hrubé nadávky se potom jeví jako maličkost.
Přiměřeně, přiměřeně
Donedávna byli revizoři pro černé pasažéry jen směšnými figurkami, na kterých si trénovali rychlé nohy. Záleželo čistě na pasažérově libovůli, zda předloží doklady a zaplatí pokutu, nebo zvolí úprk. Loňské rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ale zamíchalo kartami. Revizor má podle něj právo přiměřeným použitím fyzické síly pasažéra zadržet do příchodu policie. Paseku tradičně dělá slovíčko „přiměřený“, které si cestující a revizoři vykládají různě. „Rozsudek je průlomový, ale na druhou stranu se nic nemění – postupy revizorů se opírají o zákony o dráhách a silniční dopravě, kde jsou jasně definovány jejich pravomoci,“ komentuje Hocek. Revizor není oprávněn přes odpor cestujícího zjišťovat jeho totožnost, ale pokud ji cestující nechce prozradit, je povinen doprovodit revizora na pracoviště veřejné správy či vyčkat příchodu policie, které se legitimovat musí.
Nadržování a korupce?
Taxikáři, směnárny, kapsáři… a revizoři. Čtyři věci, které při návštěvě Česka platí za postrach turistů. Obraz zmateného Japonce, kterým cloumá revizor, aniž by turista pochopil, čeho se vlastně dožaduje, známe skoro všichni. Podle Josefa Hocka však ani v tomhle případě revizoři nejsou tak bezcitnými démony, jak se o nich říká. „Při pokutování cizinců jistá tolerance existuje. Obzvláště vůči těm, kteří jsou v Praze na krátkou dobu a špatně se orientují v Tarifu PID.“
Revizor totiž není povinen, ale pouze oprávněn pokutu udělit. Záleží to na individuálním posouzení, což dává prostor lidskosti, ale také měření dvojím metrem, na které si cestující stěžují. Nahrává mu i systém placení revizorů. Dostávají 140 Kč z každé zaplacené pokuty a vymožené pohledávky. Nebylo by lepší, aby byli placeni za každého chyceného černého pasažéra? Nemotivuje současný stav ke korupci a selektivnímu výběru cestujících? Selský rozum se ptá: budu čekat, jestli se černý pasažér uráčí pokutu ve výši 700 Kč někdy zaplatit a mně se 140 Kč přičte k platu, nebo radši budu za „správnýho chlapa“, vezmu si stovku do kapsy a mám svý jistý? A má smysl kontrolovat lidi, kteří jsou od pohledu tak sociálně slabí, že je skoro jisté, že nezaplatí? Nevyberu si radši „kravaťáka“, který by vroubek v podobě nezaplacené pokuty neriskoval? „Nemůžeme to vyloučit, ale pokud něco takového zjistíme, okamžitě s daným revizorem rozvážeme pracovní poměr,“ uvedla mluvčí pražského dopravního podniku Ilona Vysoudilová. Ale pozor, pokud si myslíte, že se na vaši pokutu zapomene nebo se časem vypaří, můžete se ošklivě spálit. Dopravní podnik pohledávky prodává vymahačské firmě. A v těch, jak známo, pracují ostří hoši, kteří už si s vaším dluhem dokážou poradit. „Od roku 2008 pro nás vymáhá pohledávky inkasní společnost Tessile Ditta, a. s.,“ potvrzuje mluvčí.
Revizor – případ pro psychologa?
Revizorům se připisují hrůzostrašné vlastnosti, jsou terčem posměšků i agrese. Jaká je ale realita? „K typickým vlastnostem revizora patří suverenita, mírná nadřazenost, nekompromisní jednání, potřeba ‚kontroly‘ a vybití si přísnosti. Musí mít myšlenkový nadhled nad reakcemi cestujících, empatii, odolnost vůči stresu a schopnost odhadnout situaci,“ říká psycholožka Jitka Šebová Šafaříková. „K této práci tíhnou lidé, kteří mají středoškolské vzděláni a jinou práci těžko shánějí. Nebojí se konfliktu a mají vyšší frustrační toleranci. Měli by být asertivní, ale rozhodně ne agresivní, mají rádi řád. Jsou svědomití a samostatní,“ doplňuje psycholožka Irena Wagner.
Práce revizora vystavuje psychiku člověka náporu. „Když není odolný vůči stresu, vykonává tuto pozici dlouho a má i jiné životní starosti, může to vést k neurózám, somatickým obtížím, nevyrovnanosti, vyšší spontánní agresivitě, impulzivitě a konfliktům,“ říká psycholožka Šebová Šafaříková.
A proč revizory tak chorobně nesnášíme? „Lidé všeobecně nemají rádi, když je někdo kontroluje. Problémy s nimi mají hlavně lidé, kteří žijí dobrodružně, riskování mají jako sport a chtějí si stále něco dokazovat. Dále sociálně slabí, kteří revizory považují za ‚trýznitele‘ a neúplné policajty... Stupňuje se to, když kontrolor nemá adekvátní odbornou úroveň – což je vždy o vhodné komunikaci,“ shrnuje Jitka Šebová Šafaříková.
Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď
Narazíte na prodavačku vstřícnou i prodavačku štěknu… na dobrého i horšího lékaře, učitele, popeláře… Ale vytahujeme na ně za to, že jsou občas nepříjemní a arogantní, pistoli? Vyrážíme jim zuby? To zůstává pochybnou výsadou našeho chování k revizorům. Sepisujeme sáhodlouhé elaboráty na téma „jak oblbnout revizora“, podnikáme adrenalinové sprinty po eskalátorech, nosíme provokativní trička „jezdím na černo“. Dokonce existuje firma, která vám pokutu proplatí, když se v jejím tričku s revizorem vyfotíte. Nebylo by ale lepší dát na banální žádost „vaši jízdenku, prosím,“ banální odpověď „tady, prosím,“ a jít domů?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
13. 4. 2011 7:24, Hugo
Ještě by měli revizoři vyfasovat nějaké speciální brýle... Aby pro ně cikáni nebyli neviditelní.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
13. 4. 2011 12:05, HoK
Je potřeba si uvědomit, že jakýkoliv z těchto "kontrolních" systémů (zvlášť kontrola jízdenek řidičem) neuvěřitelně zpomaluje a není relevantní u tras, kde jsou zastávky po jedné-dvou minutách, protože přidají další jednu-dvě minuty.
Lze použít u metra, kde člověk napřed vstoupí "na zastávku" a teprve potom "do vozu", ale stejně způsobí nával u výstupních dveří z metra při příjezdu.
Kdo někdy jel z Bílovic (běžný cíl výletníků z Brna, ale neplatí již běžná "šalinkarta") zpět do Brna, tak vidí, že pro nastoupení cca 20 lidí v Bílovicích řidič dveře otevírá PĚT MINUT předem (!), aby stihl ZKONTROLOVAT KAŽDOU JÍZDENKU (časovou, předplatní, ...).
Při představě, že se toto děje pro KAŽDOU ZASTÁVKU ve městě, kde na hlavních přestupních/centrálních zastávkách MHD nastupuje ještě více lidí (všemi dveřmi šaliny/tramvaje), mě jímá hrůza.
Jak praví klasik - pro každou otázku existuje jedndoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď.
@ HoK
V diskuzi je celkem (30 komentářů) příspěvků.