Sleva na dítě – nebo tedy správněji – daňové zvýhodnění na vyživované dítě se ode všech ostatních daňových slev podstatně liší v jedné věci. Když se totiž díky ní dostane vypočítaná daň pod nulu tato „záporná daň“ se poplatníkovi vyplatí jako takzvaný daňový bonus. To žádná jiná sleva neumí.
Před deseti lety stát na daňových bonusech vyplatil 1,5 miliardy korun. V roce 2014 to ovšem bylo už přes devět miliard. Podle Ministerstva financí se kvůli bonusu stále víc podvádí. Slevu na totéž dítě si prý často nárokují oba rodiče, správně by ji ale měl mít jenom jeden z nich – a kupodivu v době registrů všeho a všech je to pro finanční správu problém odhalit. Další oblíbený trik spočívá v tom, že si lidé fiktivně navyšují vedlejší příjmy – například z pronájmu bytu nebo auta –. Abyste totiž daňový bonus mohli dostat, musíte mít minimální výdělky – zhruba 55 tisíc korun. Daňový bonus, kterého můžete v letošním daňovém přiznání dosáhnout, je mimochodem až 60 300 korun.
Podrobněji se daňovým slevám věnujeme na Peníze.cz ve třetím dílu miniseriálu o daňovém přiznání – viz box vpravo.
„Ministerstvo financí na pracovní úrovni jednalo s Ministerstvem práce a sociálních věcí o možnosti, že by byl tento daňový bonus nahrazen sociální dávkou, což by systém zjednodušilo, snížilo prostor pro zneužívání a zároveň nijak nezhoršilo postavení nízkopříjmových rodin s dětmi. Podoba i parametry takového opatření jsou v současné době předmětem pracovních diskuzí, přičemž se jedná pouze o jedno ze zvažovaných řešení,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí ministerstva financí Michal Žurovec. Náměstkyně ministra financí Alena Schillerová navíc v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál zdůraznila, že zrušení daňových bonusů na děti není věc, na které by se právě teď nějak usilovně pracovalo.
Jak se na možnost zrušení daňového bonusu na dítě a jeho nahrazení sociální dávkou dívají odborníci? Je potřeba jít na daňové podvodníky touhle cestou, nebo by si stát výběr daní mohl pohlídat jinak?
Lucie Rytířová
členka prezidia Komory daňových poradců ČR
Daňový bonus je zvláštní kategorie, jeho správa je komplikovaná jak pro finanční úřady, tak pro zaměstnavatele, kteří ho zaměstnancům místo finančních úřadů fakticky vyplácejí. Může docházet k jeho zneužívání, správa daní nemá dostatečné prostředky pro ověřování správnosti jeho poskytování – například evidenci dětí a osob, které je vyživují. Zařazení obdoby daňového bonusu do systému sociálních dávek by mohlo splnit účel podpory rodin s dětmi a zároveň by mohly být k jeho správnému zacílení využity informace, které příslušné úřady na rozdíl od finančních úřadů mají k dispozici. To je ale jen technický pohled, úprava daňového bonusu je také politickou otázkou, kterou Komoře daňových poradců nepřísluší komentovat.
Otakar Hampl
analytik, člen důchodové komise
Zlepšování výběru daní se nesmí dít na úkor pracujících rodičů. Sleva na dítě je klíčová součást podpory pro pracující rodiče. Daňový bonus je důležitý pro rodiče s nižšími příjmy. Pracující rodiče si přitom bonus uplatní v rámci běžné daňové administrativy a nemusí poníženě žádat další úřad o sociální dávku. Jedná se o ocenění a částečnou kompenzaci jejich zásluhy na výchově nové generace a ne o nějaký milodar od státu. A tady si musíme otevřeně přiznat, že stát rodiny vůbec nezvýhodňuje. Systém je dokonce nastaven tak, že čistě ekonomicky je nejvýhodnější děti nemít, takto ušetřenými penězi si přilepšit a následně si nechat vyplácet důchod z odvodů, které zaplatí děti cizích rodičů. Tento systém je potřeba postupně narovnávat, aby byl spravedlivější. Důležitým a přitom administrativně nepříliš náročným krokem v tomto směru je chystaný návrh na zvýšení zásluhovosti pracujících rodičů v důchodovém systému pomocí nižších odvodů pojistného.
Návrhu na snížení sociálního pojistného pro rodiče jsme se v naší anketě věnovali před nedávnem:
Očima expertů: Množte se, stát vám dá slevu
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
To už je úplná klasika. Stát se zase chytá do vlastní pasti. Vymýšlí stále titěrnější regulace, dávky, opatření, náhrady, podpory a kdovíco všechno. Zaměstná tak plno úředníků, kteří by se jinak museli živit něčím smysluplnějším. A pak nějaký důvtipný občan přijde na to, jak se regulaci vyhnout nebo ji zneužít. Není se vlastně co divit. Regule vymýšlí pár byrokratických hlav pomazaných. Proti nim stojí občanstvo. Tisíce a desetitisíce leckdy důvtipných hlav… Jak to všechno dopadne: sociální dávka nahradí daňový bonus, který dnes lidé zneužívají – a lidé zase najdou způsob, jak zneužít pro změnu i tu dávku. To není obhajoba takového jednání obyčejných lidí. To je spíše pláč, byť marný, nad naivitou, či snad přímo hloupostí sociálních inženýrů.
Anna Klímová
daňová konzultantka Mazars
Daňový bonus má sloužit jako sociální podpora pro lidi s nízkým příjmem. Mají na něj mít nárok skutečně jen zaměstnanci s nejnižšími platy a živnostníci s minimálními příjmy. Náklady na výplaty daňových bonusů se od jejich zavedení zvýšily nejméně šestkrát. Při uplatňování daňového bonusu dochází k podvodům, rodiče uplatňují bonus na jedno dítě dvakrát, nebo ho uplatňují, i když s dítětem nebydlí. Nárok na výplatu daňového bonusu od státu mohou navíc mít živnostníci s poměrně solidními příjmy. Pokud stát pomocí svých nástrojů není schopen uplatnění bonusů efektivně kontrolovat, případně přijmout taková opatření, aby nemohlo k podobným zneužíváním nároku na daňový bonus docházet, měla by podpora sociálně slabých lidí být realizována raději formou státní sociální podpory, nikoliv formou daňových opatření.
Jiří Šatava
ekonom, CERGE-EI
Současná daňová podpora rodin s dětmi je sice z mezinárodního pohledu relativně vysoká, nicméně její struktura není v souladu s cíli rodinné politiky. Například: daňový systém podporuje ženy v setrvání v domácnosti, což přispívá k velice nízké ekonomické aktivitě žen s malými dětmi. Je tedy potřeba změnit strukturu daňové podpory rodin s dětmi tak, aby podporovala pracující rodiče a napomáhala rodinám skloubit práci a rodinu. Z tohoto pohledu je rozhodnutí, zda ponechat daňové zvýhodnění na vyživované dítě nebo zavést obdobnou sociální dávku podružné. Nicméně, rozdíly v těchto dvou způsobech podpory nejsou malé. Například, daňové zvýhodnění mohou čerpat pouze domácnosti, ve kterých alespoň jeden rodič pracuje a vykazuje zdanitelné příjmy. U podpory formou sociální dávky tomu tak není, na podporu mají obecně nárok i rodiny, kde jsou všichni nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní. Dokud tedy nebudou kvantifikované výhody přechodu k podpoře formou sociální dávky před zkvalitněním kontroly současného čerpání daňových zvýhodnění a bonusů, pak bych setrval u současné podpory rodin s dětmi formou daňového zvýhodnění.
Petr Mach
ekonom, europoslanec
Předně je neefektivní, když sociální dávky vyplácejí dvě různé instituce a žadatelé musí vyplňovat dvoje různé formuláře (daňové přiznání a žádosti o sociální dávky), přitom do každého z nich se vyplňují příjmy žadatele. Že lidé podvádějí a vykazují jiné příjmy? Úřady to musí pochopitelně kontrolovat. Dokud ale stát bude vyplácet sociální dávky a vybírat daně, vždy budou mít lidé motivaci pozměňovat příjmy. Má politická strana – Svobodní – prosazuje sjednocení systému výplaty sociální pomoci tak, aby existovala pro lidi s nízkými příjmy jediná jednoduchá dávka, která by nahradila daňové bonusy i všemožné dávky. Milton Friedman to nazýval „negativní daň“, lepší by možná bylo říkat tomu „motivační dávka“. Je důležité, aby daně a dávky neodrazovaly lidi od práce, aby každá další vydělaná koruna zvýšila lidem jejich celkový příjem. Dnes se často stane, že když přiznáte dodatečný příjem, přijdete o dávky, a přivydělat si peníze se vám tudíž nevyplatí.
Jolana Pražáková
hlavní účetní specialistka společnosti Sečteno
Jde spíš o politickou než o účetní či daňovou otázku. Ohledně bonusů je třeba říci, že státní rozpočet poškozují (snižují výběr daní fyzických osob do minusu) a rozhodně nepatří do daňového systému. Na druhou stranu – z politického hlediska – jde o větší motivaci k práci. Protože toho využívá příjemce, který pracuje a aktivně si snižuje daně, a ne pasivní příjemce dávek. Je to tedy debatování o tom, co je lepší. Fakticky ale jde jen o přesun z jednoho systému (daňového) do druhého (sociálního). Nic moc to neřeší, pro rodiny už vůbec.
Stát pro rodiny s dětmi nedělá prakticky nic. Především nijak nezohledňuje, že rodiny vychovávají budoucí živitele důchodců. Je třeba si uvědomit, že výchova jednoho dítěte až do fáze, kdy je schopno se samo o sebe starat, je čím dál dražší záležitostí. Pro výchovu jednoho vysokoškoláka vydá rodina statisícové částky (mohu vyprávět osobně). Rodiny váhají, zda mít více dětí, třetí dítě je dnes výjimkou.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
11. 3. 2016 7:42, Lodr Jiří
Tolik toho dlužíme rodinám, které vychovávají naši novou generaci. Máme tři děti a již dvě jsou samostatné výdělečně, ale pokud potřebujeme v rodinách dvě a lépe více než dvě děti pak sleva na dani je podporou pro pracující rodiče. Ekonomové spočítali, že každé dítě stojí rodiče kolem milionu korun, pak je nutné kompenzovat to, že rodiče chtějí děti pro udržitelnost života v naši vlasti. Pak nezapomeňme, že plodnost lidi je daná do veku 20- 30 let veku, tak podpoříme dobu, kdy je přirozené přijmout děti. Všem přeji krásný den.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 3. 2016 19:58, V.Mlich
Nechápu, proč má tolik plusů pan Hampl. Vždyť ten nápad, aby se podle počtu dětí určovala sazba pojistného nebo se jinak počítal vyměřovací základ, je naprosto šílený! Jako první krok by se mělo okamžitě zrušit to číslování dětí. Kromě administrativní záteže a dalších možností podvodů nepřináší vůbec nic.
A ještě překvapivější je hodnocení paní Pražákové. Ta nenabízí vůbec žádné řešení, jen nadáva na rodiče, jak okrádají stát, a na stát, jak okrádá rodiče.
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.