Bankomaty – šance na zlevnění?
2. 10. 2002 | Dušan Hradil
Od listopadu začínají banky mezi sebou účtovat za bankomatové transakce méně peněz. Otevírá se tu prostor pro snížení poplatků pro klienty, anebo zůstane vše při starém?
Hospodářský rozvoj v Evropě a Spojených státech po 2. světové válce zvýšil životní úroveň obyvatelstva. Současně však také zvýšil počet vedených běžných účtů domácností a tím zvýšil i náklady bank. Peněžní ústavy proto investovaly do automatizace bankovních operací, zavedly centrální účetní systémy, linky na automatizované zpracování šeků a proto zavedení bankomatů bylo logickým pokračováním tohoto trendu.
Rozhodlo 82 sekund
Britské banky tvrdí, že na myšlenku konstrukce zařízení na výplatu peněz přišel v roce 1965 Skot John Shepard Baron, který nebyl totiž spokojen s časově omezenými úředními hodinami bank. Přemýšlel proto o způsobu, jak to zařídit, aby mohl klient získat hotovost prakticky kdykoliv. Poté co svůj nápad promyslel, požádal o schůzku generálního ředitele Barclays Bank, aby mu myšlenku bankomatu vysvětlil. Trvalo pak údajně pouhých 82 sekund do okamžiku, kdy se ředitel pro výplatní automat nadchl a ihned chtěl jeden na zkoušku koupit.
První prototyp od firmy de laRue byl zprovozněn v červnu 1967 v pobočce Barclays Bank na The Town Street ve čtvrti Enfield. Tento bankomat ještě nepoužíval plastové karty s magnetickým proužkem. Vybraní klienti banky obdrželi papírové děrné štítky, za které jim stroj po vložení vydal jedinou bankovku v hodnotě 10 britských liber. Výběr hotovosti byl pak ručně zadán do účetního systému banky a nové štítky klient obdržel poštou společně s výpisy.
Instrukce zákazníkům zajišťoval otočný válec, který zobrazoval pokyny k obsluze: "Vložte kartu", "Zadejte váš PIN", "Odeberte peníze" a "Vezměte vaši kartu". Tyto bankomaty patří k tzv. první generaci a Američané je mezi bankomaty dokonce vůbec nepočítají.
Je třeba říci, že děrné štítky, ani o něco později zavedené plastové štítky, nebyly příliš bezpečné. Proto musely být rychle nahrazeny novou technologií, vyvinutými v USA.
Americké vynálezy
Američané si také dělají nárok na vynález bankomatu. První nerealizované návrhy se objevily dokonce již v roce 1939. Za otce amerických bankomatů je považován Don Wetzel z firmy Docutel. V roce 1967, ho během čekání ve frontě v bance napadlo sestrojit automatického pokladníka, který by vyplácel i přijímal peníze a prováděl by převody peněz mezi účty.
Vývoj tohoto bankomatu byl drahý, stál téměř 5 milionů USD, protože firma poprvé zavedla plastové karty s magnetickým proužkem a osobním identifikačním kódem PIN. Magnetický záznam obsahoval údaje pro identifikaci účtu klienta a PIN sloužil k ověření totožnosti. Vznikla tak bankomatová karta, jejíž standard byl definován American Bankers Association v roce 1972 a stal se de facto světovou normou, na kterou navázala norma ISO.
Vyrobit karty s magnetickým proužkem však nebylo jednoduché. Pan Wetzel vzpomínal v roce 1995 v rozhovoru pro National Museum of American History: "Měli jsme zařízení a pokud jsme ručně chtěli vyrobit plastikové karty, bankomat s nimi fungoval. Když jsme ale šli do tiskárny a požádali je o výrobu 5.000 kusů karet, většina z nich nefungovala." Sériová výroba karet s magnetickým proužkem si vyžádala další zdokonalení techniky vlepení magnetického proužku a laminace karty.
První bankomat Chemical Bank – 1969 |
Rozvoj techniky
Protože bankomaty první generace v 60. letech neměly on-line přístup k informacím o zůstatku účtu klienta a pracovaly tzv. off-line, byly banky velmi opatrné při výběru klientů. Sloužily jen klientům pobočky, u které měly veden účet. Přes svou jednoduchost byl tento systém u klientů oblíben.
V roce 1971 používalo první typy bankomatů asi 35 amerických bank (např. Wells Fargo, Norwest). Do roku 1975 jich bylo na světě v provozu přes 5.000, z toho přes 3.140 u 534 amerických bank. Asi 80% bankomatů vyrobila firma Docutel. Tato firma však v dalším desetiletí ztratila své vedoucí postavení na trhu, o které se rozdělily společnosti Diebold, NCR a IBM.
Pro banky znamenaly bankomaty řešení řady problémů s obsluhou masové klientely, která začala využívat běžné účty v širokém měřítku v 60.-70. letech. V 70.-90. letech došlo ke snižování počtu bankovních poboček a ke zmenšování jejich plochy (viz např. Velká Británie) právě díky "vytlačování" klientů směrem k bankomatům. Tento trend pak v závěru 90. let podpořil rozvoj přímého bankovnictví.
Nízkou úroveň zabezpečení prvních bankomatů brzy odhalili podvodníci, kteří začali ve velkém vyrábět padělky děrných štítků. Od roku 1971 se postupně začaly používat bankomatové karty s magnetickým proužkem, které rychle nahradily děrné štítky. Koncem 70. let nastoupila druhá generace bankomatů, které měly levnější provoz a používali bezpečnější technologie. K ověření totožnosti klientů byly zavedeny kódy (PIN) založené na technologii DES (IBM 1979) a VISA (1980).
V roce 1972 uvedla Lloyds Bank ve Velké Británii první on-line bankomaty nazvané Cash-Point. Vyvinula je společnosti IBM a používaly plastové karty s magnetickým proužkem a umožňovaly již on-line autorizaci. Některé banky připojily své bankomaty k centrálnímu informačnímu systému on-line trvale, jiné je provozovaly off-line a připojovaly je několikrát denně, pro zajištění přenosu údajů o transakcích a zůstatcích účtů. Část bank je připojovala jen jednou denně, případně aktualizovaly informace o zůstatcích účtů v bankomatech pomocí disket.
Bankomat Diebold – 1973 |
V oblasti automatizace bankovních provozů, trezorů a bezpečnostních systémů se v USA významně prosadila společnost Diebold. Ta v roce 1967 představila na konferenci American Bankers Association maketu bankomatu a o dva roky později je začala vyrábět, krátce po firmě Docutel. Na trhu nabídla výplatní zařízení Money Dispenser MD 400, nazývané Mad Dog (Šílený pes). Bankovky nebyly vloženy v obálkách ale byly nasunuty na sponky. V říjnu 1973 Diebold přišel s vlastním modelem, který měl poprvé v historii i obrazovku .
Docutel nebyl dostatečně pružný (např. prosazoval vlastní typ magnetického proužku) a proto v polovině 70. let v tržním souboji neobstál. Vzhledem ke složitosti technologie se dnes výrobou bankomatů zabývá jen asi deset firem. Největšími dodavateli bankomatů v Evropě jsou společnosti NCR, Diebold a Wincor-Nixdorf, které dohromady kontrolují asi 80% trhu.
Národní hranice překročily bankomaty v roce 1983, kdy VISA a o rok později i eurocheque, vybudovaly první mezinárodní bankomatové sítě. To už v polovině 80. let nastoupila třetí generace bankomatů a koncem 80. let čtvrtá generace, která začala využívat výhody osobních počítačů. V současné době jsme svědky zavádění již páté generace peněžních automatů, které využívají internetové technologie (tzv. web-enabled ATM) a umožňují např. vydávat poštovní známky, vstupenky, jízdenky nebo zobrazovat reklamu řízenou pomocí systému CRM (Customer Relationship Management).
Bankovky a mince zůstávají stále nejvíce akceptovanou formou placení, zejména u drobných částek, přestože se úspěšně rozvíjí používání platebních karet k placení. Výrobci bankomatů vloni dodali přes 180.000 bankomatů. Jejich celkový počet tak dosáhl 1,1 milionu kusů a dále dalších 10-20 let poroste.
Histrorii už známe, ale jaká bude budoucnost? Jak si představujete bankomat v roce 2005? Co by měli výrobci vylepšit? Zkuste se zamyslet a napsat nám váš názor.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem