Nevzdělanost, cla a hormonální bouře: Kořeny války

Odpověď Ne, v žádném případě, není se čeho bát, máme přece Evropskou unii bývá považována spíš za žert, který předchází skutečné odpovědi. A ta je jaká?

Vznik válek má tři základní společné faktory: mládí, chudobu a nedostatek informací. Společnost, která je demograficky mladší, bude vždy agresivnější, více tolerantní vůči riziku a vždy radikálnější než společnost demograficky relativně stará. Chudý člověk se ochotněji přihlásí jako dobrovolník, ať už do regulérní armády, nebo do teroristické organizace. Zvlášť pokud si nedokáže dost dobře představit, co to obnáší.

Války provázely lidstvo od jeho vzniku právě proto, že lidstvo nikdy netrpělo nedostatkem mladých chudých mužů, kteří si neuměli představit hrůzy války. Vstoupit do armády bylo často vítanou alternativou k pracnému, nudnému a finančně neuspokojivému životu sedláka, řemeslníka nebo dělníka. Bylo to tak i přesně před sto lety, kdy začínala první světová válka – a těšila se zpočátku lidové popularitě mezi všemi válčícími státy.

Historická fotografie ukazuje dav jásajících mladých mužů v Berlíně, kteří nadšeně mávají slaměnými klobouky a radují se z vyhlášení války. Jiná fotografie ukazuje dav mladých Londýňanů, kteří nadšeně mávají stejnými slamáky a těší se, jak porazí Němce, do podzimu. Úplně podobné fotografie existují z tehdejší Paříže, Vídně, Petrohradu a dalších měst. Tehdejší mladí si chtěli zastřílet jeden na druhého, aniž tušili, co je to bude stát.

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Boj o odbytiště

Jsme-li u první světové války, nelze nezmínit její prapůvodní příčinu. Bývalý britský premiér lord Salisbury jednou koncem 19. století vyčítal francouzskému velvyslanci: „Kdybyste nebyli takoví vytrvalí protekcionisté, nebyli bychom tak zapálení pro získávání dalších území!“

Ano, Britské impérium vzniklo v první řadě kvůli obchodu – kvůli odbytu pro britské zboží. Každá velmoc tehdy považovala za normální a přirozené, že na svém území prodává své zboží a zahraniční konkurenty nepustí „domů“ buď vůbec, anebo s vysokou celní zátěží. Proto vznikala impéria a proto se bojovalo o území.

V roce 1913 mělo Německo šedesát tisíc vysokoškolských studentů, zatímco Velká Británie jen devět tisíc. Tři tisíce mladých Němců studovalo inženýrské obory, zatímco mladých Britů jen 350. (Tyto údaje uvádí historik D. J. Goodspeed v knize The German Wars.) Německý průmysl překonával britský průmysl v kvalitě i kvantitě, ovšem chyběla odbytiště. Německo začalo s kolonizací pozdě a jeho zámořská teritoria byla malá a chudá. Představa, že Britové a Francouzi pustí na svá rozsáhlá území dobrovolně německou konkurenci, byla tehdy nemyslitelná. Logickým řešením bylo donutit je k tomu silou. Atentát na arcivévodu Ferdinanda byl jen vítaná záminka.

Černobílá krev

Válkychtivost tehdejších politiků i tehdejší veřejnosti lze vysvětlit i nedostatkem informací. V roce 1914 neexistovala jiná obrazová média než rytiny, černobílá fotografie a velmi nedokonalý film. Krev byla ještě černobílá. To je možná podceňovaný faktor: čím dokonalejší a všudypřítomnější je zobrazovací technika, tím víc je veřejnost otřesena válečnými hrůzami. Druhá světová válka byla rovněž převážně černobílá; barevný materiál byl sice uveden do sériové výroby už v roce 1935, ale byl drahý, málo citlivý a bylo velmi těžké jej vyvolat.

Vietnamská válka byla prvním velkým konfliktem, o kterém byl svět zpravován barevně, a navíc ještě v televizi. Hrůzy této války nebyly větší než hrůzy světových válek, ale jejich mediální podání bylo tak přesvědčivé, že vyvolalo rozsáhlé protiválečné hnutí. Obrazové zpravodajství o válce vyvolalo odpor vůči ní. Čím víc hrozných obrázků, tím větší odpor. V současnosti budí obrovské emoce Gaza, ačkoli jde o poměrně malý konflikt s nevelkým počtem ztrát. Gaza je ovšem v centru mediální pozornosti, na rozdíl od rozsáhlých krutostí páchaných v Sýrii a v Iráku. Tam se ovšem neodváží žádný západní reportér; Gaza je přece jen bezpečnější. Totéž platí pro skutečnou genocidu, kterou páchá vládní vojsko v Pákistánu proti některým menšinám. Co je v médiích, to existuje. A naopak.

Vrátíme-li se do dneška, můžeme s ulehčením konstatovat, že Evropané viděli již tolik krvavých zpráv a barevných válečných filmů, že jsou schopni představit si hrůzy války mnohem přesvědčivěji než jejich předkové v roce 1914. Velmi málokdo touží vyzkoušet si boj v zákopech na vlastní kůži.

Dost mladého masa pro kanóny

Také imperiální rozdělení sfér volného obchodu je věcí minulosti. V rámci Evropské unie existuje úplná volnost pohybu zboží a kapitálu, mimo Unii jsou celní a podobné bariéry odbourány do značné míry. Díky Světové obchodní organizaci zmizela jedna z hlavních příčin konfliktu mezi velmocemi. (WTO by měla obdržet Nobelovu cenu míru) Němci dnes smějí prodat v Británii tolik aut, kolik jsou jen schopni. Britové na oplátku smějí Němcům poskytovat bankovní služby a Londýn může být světovým finančním centrem prakticky pro všechny.

Vrátíme-li se ke třem prapůvodním příčinám válek, vidíme, že západní Evropa je poměrně starý a velmi bohatý kontinent, který je dobře informován o hrůzách válek. Žádné opakování první nebo druhé světové války zde tedy nehrozí. Ale jsou části světa, kde je všechno jinak.

Kongo, Zimbabwe, Jemen, pásmo Gazy, Somálsko, Afghánistán, Eritrea, Libérie, Rwanda, Sierra Leone, Keňa, Nigérie, západní břeh Jordánu, Irák, Pákistán, Sýrie – toto je jen několik zemí, jejichž mediánový věk mužské populace nepřesahuje 22 let. Velké množství mladých chudých mužů s vysokou hladinou testosteronu (hormonu, který stimuluje agresivitu), zato však bez valného vzdělání a bez velkého uplatnění je zaručený recept na problém. Sýrie, Alžírsko, Tunis, Egypt, západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy – zde všude byla nezaměstnanost mladých v roce 2007 vyšší než dvacet procent. Přišla vlna revolucí a násilností.

Naproti tomu mezi demograficky nejstarší státy na světě patří Rakousko, Německo, Japonsko a Itálie. Dřívější původci válek se stali nejmírumilovnějšími zeměmi. A chtělo to jen maličkost: svobodný obchod a méně hormonů. 

Článek je rozšířenou verzí textu psaného původně pro Lidové noviny; na úvodní dobové fotografii vítá dav nadšených Angličanů na Trafalgarském náměstí první světovou válku

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou společnost... Další články autora.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem