Winton trčí ze záplavy prefabrikovaných hrdinů
23. 5. 2014 | Michal Kašpárek | 2 komentáře
Jubilant rozeznal dobro a zlo v mimořádně nepřehledné situaci, jednal efektivně, ne efektně, a navíc: nepodělal se ze sebe. Třikrát bravo.
Sebevražedný atentátník u základny Bagrám v Afghánistánu ve středu zabil šestnáct lidí, mezi nimi čtyři české vojáky. Největší ztráta armády v novodobé historii kupodivu nikoho nerozdráždila k nesnesitelnému patosu: prezident a premiér promluvili moudře a střízlivě, ve čtvrtek se rozezněly sirény a jede se dál. Neumí se ale všichni chovat dospěle: komentátor a bývalý politik Miroslav Macek nepohrdl příležitostí k „nekorektnímu“ popichování a na svůj blog pár hodin po atentátu den napsal, že „nerozumí tomu, co je hrdinského na tom být žoldákem.“
Předně: rotmistr D. B., četař I. K. a desátníci J. Š. a L. L. nebyli žoldáci, ale žoldnéři – což je ale v podstatě každý profesionální voják, tedy takový, který za svoji práci pobírá služné neboli žold. Skutečný žoldák by neměl problém přeběhnout k Talibanu, kdyby to pro něj začalo být výhodnější než služba v české armádě. Naznačovat o těch čtyřech něco takového, když je ještě ani neposkládali dohromady, je eklhaft.
Profesionální voják prostě bojuje za svou vlast a její spojence a bere za to odměnu. Složenky se samy nezaplatí. Žold přece dostávali i čeští piloti ve službách RAF: dělá to z nich menší hrdiny? Napíše Macek štiplavou glosu o tom, že se z nich nemáme poprdět, protože to byli „žoldáci“, kteří navíc bojovali daleko od „lípy“ a mohli kdykoliv „jít dělat nějakou méně rizikovou práci“? (Hele veliteli, bojuj si s tím Talibanem sám, brácha mě od prvního potřebuje v autodílně — takhle si Macek představuje profesionální armádu?)
Ano, každý musí počítat s nejhorším, ano, součástí odměn je příplatek za riziko, ale to přece z vojáků nedělá mechanické součástky, které se dají jen tak hodit do pytle na odpadky. Nemůžete redukovat člověka na seznam jeho pracovních povinností. Když dohraje orchestr, zatleskáte. Když vám instalatér spraví záchod, poděkujete. Když padnou vojáci, vzdáte jim hold. Brblat, že nic z toho není nutné, protože přece všichni dostali zaplaceno, může jenom jednorozměrný člověk.
Nejvíc mě na tom zaráží, že takové názory nevypouští jankovitý rebel, ale populární mluvčí české konzervativní pravice. Místopředseda vlády z doby, kdy bylo skoro oficiální politikou, že peníze nesmrdí. Najednou je ale ideálem nasazovat život zadarmo, pro Národ a Svobodu samotné. Tedy patrně bojovat s islamismem ve volném čase, po večerech a víkendech. Hodně štěstí s budováním takové armády.
Macek svou glosu později prohloubil dvěma sugestivními řečnickými otázkami, které si zaslouží odpověď.
„Domníváte se, že jsou Afgánci šťastnější a spokojenější než před těmi dvanácti lety?“ — Přiznejme si nejdřív surovou skutečnost, že války se nevedou pro štěstí zúčastněných. Většina obyvatel Norimberka byla v roce 1945 méně šťastná než deset let předtím, těžko to ale Churchillovi vyčítat. Ale pak se podívejme na graf afghánského indexu lidského rozvoje, strmě stoupající po invazi NATO – viz graf:
Počet afghánských dětí ve školách vzrostl od roku 2001 skoro desetkrát, třetina z toho jsou teď dívky, dříve ze školství úplně vyloučené. V zemi klesá novorozenecká úmrtnost a zvyšuje se věk dožití. To všechno můžete označit za propagandu Američanů a jejich spojenců, pak ale prosím zkuste přijít s vlastními odhady. Já prozatím na Mackovu otázku s čistým svědomím odpovídám: ano, Afghánci mají víc důvodů ke spokojenosti než pod Talibanem před dvanácti lety.
A jestli se sám „cítím dnes bezpečněji“? Mnohem bezpečněji než na podzim 2001, děkuji za optání. Dokonce se cítím až příliš bezpečně, ale to už je na jinou debatu o jiných tématech. Macek se ji nejspíš v dobré víře pokoušel odstartovat — jako by se snad už nevedla — jenže horší způsob ani chvíli si vybrat nemohl.
V takovou chvíli se totiž hodí jediné: vzdát čest a slávu D. B., I. K., J. Š. i L. L. Že brali žold, jejich odvahu ani zásluhu nijak nesnižuje. Aspoň nám ta účetní skutečnost připomíná, že daně jdou i na podstatnější věci než rozhledny a akvaparky.
Na úvodní fotografii příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, hlídající letiště v Bagrámu letos v květnu. Zdroj Isifa.
Kolik ušetříte s fotovoltaikou?
Zjistěte své roční úspory zdarma a do 2 minut. S Řešímto.cz porovnáte nabídky od ověřených dodavatelů ve vašem okolí.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
11. 7. 2014 10:30, Lovci snů
Pod všechno, co napsal p.Kašpárek bych se podepsal.
Jen bych doplnil pár věcí, jak to cítím já: oni ti vojáci samozřejmě dělají špinavou práci a jsou neustále na očích.
Já v práci našich vojáků spatřuji jistou paralelu: když se buduje někde na horním toku řeky přehrada, taky je třeba udělat nepopulární opatření: vykoupit pozemky, vystěhovat lidi, překousnout odpor ekologů, pokácet stromy, postavit hráz atd. atd.
Jenže ta přehrada (kdesi daleko) má jeden nezpochybnitelný smysl: zabránit povodním, katastrofám, obětem na lidských životech, zajistit přísun pitné vody pro x domácností, je to nový zdroj energie a já nevím, co ještě. A ty povodně často jsou nejhorší na dolní toku řeky. A právě proti těmto škodám je nutné stavět hráze
někde výš proti proudu řeky. Aby pak povodeň nesmetla i ty kritiky té stavby.
O pokud někdo píše o žoldácích, asi nikdy nečetl, kolik užitku přinesly Provinční rekonstrukční týmy místním lidem. Přehradu, nemocnice, školy, zaměstnání.... Všechno to tam stojí i díky těm "žoldnéřům", kteří nedělali nic jiného, než že chránili naše inženýry, zdravotníky, projektanty. A to jsou projekty, které bezpochyby pomáhají. I těm neojobyčejnějším lidem.
www.mzv.cz/prtlogar/
V Afghanistánu je jistě obrovská míra korupce. Spojenecké jednotky často šláply vedle a počínaly si velmi
neeticky, neobratně a chovaly se jako slon v porcelánu. Ale situace v Afganistánu, jakkoli je špatná optikou civilizovaného světa, tak je rozhodně lepší než po 11.září.
Jsem rád, že i přes všechny chyby v Afganistánu nepropukla taková válka jako v Iráků, že Taliban je pod vytrvalým tlakem spojeneckých i vládních "žoldáků". A věřím tomu, že až ve školách projektovaných českými lidmi dorostou další generace školáků a školaček (těch, na které Talibanci vylévají kyselinu),tak si místní lidé vzpomenou, kdo jim tehdy pomohl. A ocení přínos ČR.
A já musím poděkovat. Díky vám, stavitelé hrází, díky za to, že mou rodinu chráníte kdesi vysoko v horách před povodní, která by nás nemilosrdně smetla. Díky vám se cítim bezpečněji. Máte moji úctu, poděkování a obdiv!!
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 7. 2014 21:31, Jan Sedláček
Cítíte úctu? Tak proč tam tedy nejde také bojovat?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.