Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řízená invaze dětí

Jak jde o děti v restauracích a kavárnách, předsudky najednou nevadí ani leckterým bojovníkům proti rasismu.
Řízená invaze dětí

U takto dráždivých témat se stává, že se někteří čtenáři rozčílí kvůli něčemu, co v článku nestojí. Proto nejdřív výslovně zmíním, co nezpochybňuji:

  • Za prvé, i když je otevřená diskriminace nezákonná, provozovatelé restaurací a kaváren si svoje hosty odjakživa vybírají. Lokalitou, prostorem, vybavením, hudbou, nabídkou, výší cen. Tahle selekce je základní princip byznysu, a pokud se ji někdo snaží odstranit, já to nejsem a nikoho takového ani neznám.
  • Za druhé, někteří rodiče jsou v restauracích a kavárnách bezohlední k ostatním hostům (případně i jejich dětem).

Ani jedno, ani druhé tento článek nerozporuje.

Pak ještě oznamuji dva zdánlivě protichůdné střety zájmů: trávím dvě až čtyři hodiny týdně v restauracích a kavárnách s batoletem. Zároveň tam ale dalších deset až patnáct hodin týdně sedím sám a snažím se soustředit na práci nebo na čtení.

Anketa

Patří dítě do kavárny?

Děti se nerovnají rámus a rámus nerovná se děti

Proč jsou ty střety zájmů protichůdné jen zdánlivě? Protože kdybych si dělal žebříček všeho, co mě v kavárnách ruší, byly by řinčící děti (a neurotičtí rodiče) nejvýš ve druhé pětce. V té první bych měl hosty, kteří telefonují a skajpují, rádio, opilce a rozhádané páry. Zdaleka nejotravnější jsou hluční chytráci. Lidé, kteří sice můžou sedět jen ve dvou, ale celý podnik bude vědět o tom, jak vášnivé jsou v posteli různé národnosti nebo co všechno psali na Sputnik News a co se do televize nedostane. (Dva skutečné zážitky z minulé neděle.)

Každý jsme citlivý na jiné ruchy a váš žebříček bude vypadat odlišně. Těžko ale zpochybníte, že ze všech těch zdrojů neklidu v restauracích a kavárnách se pouze z dětí stalo v Česku Téma s velkým T. Když vygooglujete „opilec napadal hosty“, najdete desítky svodek o hrozných událostech, ale ani jeden obecný článek „patří opilci do restaurací?“ („Když se budou chovat slušně, nic proti nim nemám, vzkazuje majitel hostince v Holovousech.“) Takovému zájmu redakcí se těší jen rodiče a děti, viz čerstvý text Hrací koutky? Děti do kavárny nepatří, mají mít své podniky, tvrdí majitelé na iDnesu a řadu podobných starších.

Což je první problém debaty o dětech v restauracích: falešné dilema mezi podniky, ve kterých je božský klid, a podniky, do kterých chodí rodiny s dětmi. Ty totiž v českých médiích vystupují jako jediný zaručený zdroj nepohody.

Židi, Němci, děti, uprchlíci

Druhý problém je princip kolektivní viny. Několik nejhorších excesů se vztáhne na pestrou skupinu lidí a ta se pak celá soudí podle nich. V tomhle případě se tohoto zločinu na logice i humanismu dopouštějí i někteří mí známí, kteří se ještě před pár dny pohoršovali, že Miloš Zeman hází do jednoho pytle všechny migranty. Jak se ale můžete divit tomu, že tolik lidí nedovede rozlišovat mezi uprchlíky z tisíce kilometrů vzdálených zemí, jestliže někteří kavárníci nedovedou rozlišovat mezi vlastními hosty?

Když se přitom dáte do řeči s lidmi, jací v anketě na iDnesu zaklikávají suverénně vítěznou odpověď, že děti do kaváren a restaurací nepatří, často zjistíte, že jim „slušně vychované děti“ nevadí. Necháme stranou, co přesně znamená slušné vychování. Znepokojující je na tom to, jaké oblibě se tu těší vypouštění generalizací, které „přece nikdo nemyslí doslova, tak se uklidněte“. Čtvrt století po revoluci je i mezi liberály zcela přijatelné dělit lidi do antagonistických tříd a řešit, kam která „patří“ a „nepatří“ – namísto toho, aby se věcně mluvilo o tom, jak uspokojivě řešit konkrétní situace s konkrétními lidmi. Ať už jde o rodiče a děti, Romy, imigranty nebo důchodce, následek je vždy stejný: blbě se v tom žije.

Kavárna rovná se společnost

Třetí svízel: kavárny mají v těchto hádkách pořád punc luxusní oázy, do které se chodí za odměnu a kterou si lze snadno odříct. Možná to tak bylo před dvaceti lety: dnes kavárny suplují nádražní čekárny, zasedací místnosti, redakce nebo i obývací místnosti. Ujel autobus? Kavárna. Pracovní porada? Kavárna. Schůzka s klientem? Kavárna. Přijela rodina? Kavárna. Když společensky aktivním a hlavně pracujícím rodičům řeknete, že dítě do kavárny nepatří, říkáte jim tak, že oni sami nepatří do společnosti jiných společensky aktivních a pracujících lidí – ledaže by omezili kontakt s vlastním dítětem, a navíc platili chůvu.

Bizarní na tom je nápadný průnik mezi množinami lidí, kteří se snaží dostat matky s dětmi z kaváren, a kteří se zároveň tak úpěnlivě brání údajné islámské hrozbě, obnášející podle nich vyčlenění žen ze společnosti. K dobru jim jde to, že na rozdíl od saúdských duchovních nechtějí ženy zahnat do harémů lomeno dětských heren celoživotně, ale jen na pět až deset let.

Jak přijít o diškreci

„Dostávat od hostů patnáct procent z útraty jako odměnu za perfektní servis nemusí přinášet jen radost. Peníze se vám budou hromadit. Lidé závidět. A třeba by se vás ještě někdo snažil přetáhnout někam do čtyřhvězdičkového hotelu.“

Děti bezohledných rodičů nevyženeš

Čtvrtý problém: když bude společnost tisíci ústy opakovat, že „děti do kaváren nepatří, nepatří a ještě jednou nepatří,“ jak prohlašuje jedna brněnská kavárnice ve zmíněném článku, nedostane z podniků všechny děti. Dostane z nich jenom děti ohleduplných rodičů, kteří dbají na to, aby neobtěžovali okolí. Nedostane z nich děti lidí, kterým jsou ostatní ukradení. Je to začarovaný kruh: čím nepřátelštěji bude společnost dětem v kavárnách postavená, tím horší zkušenosti bude s dětmi v kavárnách mít.

Korektnost naruby: Mlčky poslouchej, jak tě soudí

Pátá poznámka k tématu bude osobní: do kavárny majitelky, jejíž názor na děti v kavárnách cituji výše, jsem rok chodil s kočárem a všechno mi přišlo bez problémů. Dočíst se pak v novinách, že děti do kaváren nepatří, bylo trapné a ponižující: tohle si o nás celou dobu myslela? Obracela oči v sloup, když odnášela nádobí? Pomlouvala mě před ostatními na baru?

Marketingový tip pro podnikatele ve službách: neříkejte o svých zákaznících do médií věci, které by vám bylo hloupé říct v jejich přítomnosti.

Zdůrazňuji, že nikomu neupírám právo na názor. Ostatní mají ale stejné právo prohlásit o něm, že je z těch a těch důvodů hloupý, a na podnik zanevřít. Pokud někdo tenhle základní princip veřejné výměny názorů označuje za kamenování, jak se mi tento týden několikrát stalo, pak vyznává politickou korektnost naruby: tady paní vás soudí a vy to musíte mlčky přijmout.

Dík všem ohleduplným

V podnikatelčině přesvědčování v textu na iDnesu ještě zaujme argumentace „tradičními kavárnami“, do nichž specificky děti údajně nepatří. Stojí za to připomenout, že tam nepatří ani bezdrátový internet, svobodné ženy bez doprovodu, tablet s pokladním systémem, bezlepkové dezerty a řada dalších věcí, které se v dotčeném podniku a skoro ve všech ostatních, na které se paušální doporučení vztahuje, zcela samozřejmě vyskytují. Není rok 1910.

Zopakujme si to. Vypjatá debata o tom, zda děti patří do kaváren, staví falešné dilema mezi dětmi a klidem. Rodiče v ní jsou předem vinni nebo aspoň podezřelí, přičemž ohromná společenská tolerance k paušalizaci se pak promítá i do vztahu společnosti k různým menšinám (a naopak). Všeobecná averze k dětem napomáhá společensky a někdy i profesně izolovat nemalou část populace. Vytlačuje z podniků především ty rodiny, které nedělají problémy. Kdykoliv se kavárník nebo kavárnice promění v přísného soudce společenských trendů, hrozí to marketingovým průšvihem. A nakonec, tradiční kavárna je iluzorní konstrukt, do kterého si každý nacpe jen to, co se mu zrovna hodí.

Závěrem chci poděkovat vám všem, kteří v restauracích a kavárnách projevujete ohledy k ostatním, ať jste jejich provozovatelé a personál, rodiče dětí, anebo hosté bez nich. Je vás všech naštěstí víc, než to vypadá z novin a internetových diskuzí.

Rodina kalkulaček

Pro rodiče, kteří chtějí mít všechno spočítané

Výběr z kalkulaček na Peníze.cz:
spočítejte si, jestli máte nárok na porodné, jaká vám náleží mateřská, jak vysoký měsíčně může být váš rodičovský příspěvek, kolik dostanete na přídavcích na děti (nebo že nedostanete nic), případně kolik vám dají na ošetřovném, pokud budete muset zůstat doma s nemocným dítkem.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+9
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

23. 1. 2016 12:54, Teddy

Kdysi se mi líbil názor jednoho Rakušana: "Když jdu na procházku se psem, tak se občas stavím v nějaké hospůdce na pivo. Pokud narazím na hospodu, kam nesmím se psem, tak tam příště nejdu ani sám."

Reagovat

 

+446
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

2. 2. 2016 17:36, JORDAN STOJANOV

Se svepdomím, citem, sexualitpu, talentem nemal bylt manipulováno.Za nalboženské ideologiie takzvané čisté duše prožili velké utrpení mnoho lidí nejen v koncentračních táborech v 2. světové válce.Citová svoboda bohatým náboženským rodům nevyhovuje.Příroda má také duši naštěstí od maloměšťáckých sektářských náboženských rodů, svědomitou.Telefo na mne je 777 305 539

Reagovat

 

-8
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (44 komentářů)

23. 6. 2016 | 13:30 | Jaroslav Sever

Mně se na tom náramně líbí, že daleko největší počet souhlasných znamének má příspěvek, který se dětí v kavárnách VÝSLOVNĚ vůbec netýká. Samozřejmě - autorovi lze při dobré vůli podsouvat, že jen nechtěl být prvoplánový,...více

18. 6. 2016 | 0:42 | margaret

Souhlasím s názorem dotyčného Rakušana, pokud jde o psa, který nikoho neobtěžuje. Protože svoboda každého začíná jen tam, kde končí svoboda těch druhých. Mám 2 dospělé děti a dvě vnoučata, a určitě mladým matkám neupírám...více

23. 5. 2016 | 18:22 | Slabyhoud Pavel

Pane Kašpárku a mnozí jiní - pokuste se vzpomenout si na to, jak diskutovaný problém vznikl. Nebylo to náhodou tak, že majitel restaurace nechtěl dovolit vstup dětí do svého podniku. To je věc, na hony vzdálená rasizmu, xenofobii...více

22. 5. 2016 | 21:53 | vlasta riha

pozdrav p více

19. 5. 2016 | 9:20 | Vosí Hnízdo

Přesně tak, souhlas. Malé děti do restaurací nepatří. Když máma neumí uvařit, tak ať se to naučí nebo si vezme chlapa, co umí vařit. A nedej bože, když by děti šly do restaurace za jiným účelem než na jídlo, např. být svědky...více

Čtenáři také navštívili

16. 11. 2015 |  | 6 komentářů

Reklamace v restauraci: Když vám naservírují blaf

Moucha na talíři. Jiné suroviny, než slibovali. Příliš slané, málo teplé. Propečené místo krvavého. Pivo pod míru. Sekt místo šampaňského. Čekáte věčnost. Číšník drzoun. Sami si účtují spropitné. Stačí...

13. 11. 2015 |  | 29 komentářů

Očima expertů: Množte se, stát vám dá slevu

Za měsíc a rok se možná bude platit sociální pojištění podle toho, kolik kdo státu vychovává budoucích poplatníků. Rodičům s více dětmi sociální pojištění klesne, bezdětní a lidé, kteří už mají děti odrostlé,...

31. 7. 2015 |  | 14 komentářů

Byl jsem mladistvý slušný Čech

Když čtu pitvorné portréty „slušného Čecha“, poznávám v nich sám sebe před lety. Dobrá zpráva: předsudky se dají překonat. Špatná: jde to pomalu a těžko tomu pomoct.

17. 4. 2015 |  | 4 komentáře

„Jedli jsme tohle a stálo nás to tolik“

Pokud chcete všechny okolo otrávit vyprávěním o jídle, mluvte o něm jako účetní.

12. 12. 2014 |  | 24 komentářů

Na světlo s alergeny! Regulace, která dává smysl

Proč tržní mechanismy nezaručují pravdivé informování o alergenech a proč může být unijní pošťouchnutí přínosné i pro restauratéry.

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

bankovní služby, fintech, lukáš kovanda, filip zeman, běžné účty, brzský důchod, FÉR půjčka, homosexualita, teletrade, Blend, regulace finančních trhů, žaloby, bankovní služba, teplo, Pioneer Emerging Markets Bond, hypotéční kalkulačka, elektřina, plyn, cestovní pojištění, povinné ručení, půjčky

4P89138, 9A14428, 2E42881, X9999999, MARCELL0

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK