Je třeba zabít dobírku. Mladý podnikatel chce změnit návyky Čechů při nákupech na webu

Ondřej Tůma | rubrika: Rozhovor | 16. 8. 2014 | 41 komentářů
„Dobírka je archaický přežitek. Nechápu, proč by měl člověk v peněžence nosit čtyři tisíce, aby zaplatil za objednané zboží. Placení dobírkou je víc rizikové, než když platíte kartou on-line,“ říká v rozhovoru Michal Šmída, který se chce na českém trhu prosadit s platební metodou Twisto.cz.
Je třeba zabít dobírku. Mladý podnikatel chce změnit návyky Čechů při nákupech na webu

Díky svému otci – někdejšímu majiteli Multiservisu, později řediteli GE Capital Bank či AlfaBank a dnes spolumajiteli investiční společnosti Enern – byl Michal Šmída velkému byznysu vždycky nablízku. Po studiích si vyzkoušel práci v předním světovém bankovním domě, ale ta ho přestala po několika letech naplňovat. Investiční bankovnictví má prý příliš povrchní přístup k podnikům, o kterých rozhoduje. Vydal se tedy domů, zkusit štěstí s vlastními projekty, na kterých se může skutečně realizovat. První – balíkomat Kouzelná almara – sice nedopadl tak, jak si původně představoval, nyní už ale podle něj přišla trefa do černého. S platební metodou Twisto nabízí klientům e-shopů odloženou platbu, kterou by rád jednou provždy skoncoval s dobírkou. Tu sice pomalu nahrazují odběrná místa, ale ani ta prý nejsou příliš racionální řešení. „Nikde na světě není tak propracovaný systém odběrných míst. Když to přeženu, tak si tady můžete nechat doručit zásilku třeba i do herny na nejbližším rohu. E-shopy si zákazníky hodně zhýčkaly a nevím, jestli toho nebudou litovat,“ zamýšlí se Michal Šmída a dodává, že dobírka a odběrná místa jsou v podstatě výsadou jen postkomunistických zemí.


Michal Šmída

Michal Šmída

Po studiích na středních školách ve Spojených státech a v Rusku se vydal na univerzitu King’s College v Londýně. Už ve druhém ročníku začal sbírat zkušenosti ve světě investičního bankovnictví v Barclays Capital. Později přesídlil do Erste Bank, ale brzy poznal, že se bude radši věnovat projektům, které může sám ovlivňovat. V České republice rozjížděl s investičními společnosti Enern a Miton nejprve balíkomaty Kouzelná almara, dnes uvádí na trh platební metodu Twisto.cz. Ta nabízí klientům internetových obchodů odložený platby až na dobu, kdy budou mít zboží reálně v ruce. E-shopům zase pomáhá podle unikátního bigdata scoringu odfiltrovat podezřelé zákazníky.

Když se člověk podívá na váš životopis, tak se to v něm hemží místy jako Connecticut, Moskva, Londýn. Jak to, že jste takový světoběžník?

U mě to bylo celkem jednoduché. Dalo by se říct, že jsem měnil prostředí kvůli svým nejbližším. Vždycky jsem cestoval se svojí rodinou. Když se táta rozhodl, že bude působit v Americe, tak jsme se tam všichni stěhovali. S Moskvou to bylo stejné. A pak jsem utekl do Londýna na vysokou, protože tam bydlela moje přítelkyně.

Které z těchto měst vás nejvíc ovlivnilo?

Asi Londýn. Tam jsem studoval na univerzitě a potom pracoval v bance. Neskutečně mě překvapila motivace lidí makat a něčeho velkého dosáhnout. Přímo tam sálala energie, která člověka poháněla v jeho vlastní práci. Všichni jsou do svých projektů hrozně zapálení, přicházejí s novými nápady, nevadí jim sedět v kanceláři od sedmi ráno do jedenácti večer, nebo v práci dokonce spát. Tohle jsem nikde jinde nezažil.

A co se týče životního stylu? Jaký byl pro vás například rozdíl mezi Amerikou a Ruskem?

Přesun z Ameriky do Ruska byl pro mě šok. Na moskevské letiště Šeremeťjevo jsem přistál v lednu 2004, všude byla zima a šeď, k tomu ještě úplně jiná mentalita lidí, než na kterou jsem byl zvyklý. Občas s vámi jednají dost arogantně. První půlrok jsem z toho všeho měl skoro deprese. Na druhou stranu je Moskva se svými víc jak deseti miliony obyvatel neskutečná džungle, která se neuvěřitelnou rychlostí mění. Když se na ni podívám dnes, jak moc se proměnila od doby, co jsem tam studoval, tak je to zase obrovský posun. A řekl bych, že naštěstí i v mentalitě lidí, kteří se stále víc přibližují Evropě.

V Rusku se vám nelíbila zima a arogance některých lidí. Co vás nejvíc štvalo v Americe a v Anglii?

V Americe ze začátku asi ten jejich extrémně pozitivní přístup, který zaujímají úplně ke všemu. Venku třeba leje jako z konve a oni jsou hrozně happy a pochvalují si to. Někdy je to vážně dost nepřirozené. Řekl bych, že se tak ve skutečnosti často ani necítí, ale jenom navenek ukazují, že je všechno fajn. V Londýně mě zase štvaly ceny, které jsou tam hrozně vysoké. Ať už jde o jídlo nebo o bydlení. Člověk, který tam chce žít, musí počítat s velmi vysokými výdaji.

V Londýně jste začal pracovat v předních bankách. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Do banky jsem šel dělat už ve druhém ročníku na univerzitě. Když studujete v Londýně, tak jdete rovnou po bakaláři pracovat do banky případně jinam do finančního sektoru. Kdo chce dělat něco jiného, tak ještě studuje dál. Já jsem chtěl začít pracovat brzo a bankovní sektor v Londýně byla velká výzva. Je tam vysoce motivační prostředí, čile se obchoduje s Amerikou i s Čínou, takže se člověk naučí spoustu důležitých věcí. Tři a půl roku mě to bavilo, ale potom jsem si uvědomil, že to není styl života, který bych chtěl vést dlouhodobě. Začalo mi připadat, že se pohybuju v kruhu, že je ta práce málo inovativní a že mě neposunuje nikam dál.

V jednom z rozhovorů jste říkal, že svět investičního bankovnictví je neuvěřitelně povrchní. Okamžitě jsem si vzpomněl na Leoše Novotného, se kterým jsem se na tohle téma bavil na konci roku 2012. I on mi tehdy říkal, že byl rád, když mohl odejít od „zvrácených investičních bankéřů“ do oblasti private equity. Čím vás tohle prostředí tak odradilo?

S Leošem se známe a v tomhle máme opravdu stejný pohled na věc. Světové investiční banky jsou obrovské kolosy. Přišlo mi, že se v nich často pracuje hodně povrchně. Lidi v bance totiž nemají reálnou konexi k firmám. Je tam obrovská propast mezi klientem, který si vybudoval nějakou firmu, a člověkem, který o ní v bance dělá analýzy a v podstatě rozhoduje o jejím dalším osudu. To ve finále není přínosná situace ani pro jednu stranu. Řekl jsem si, že tohle dál dělat nechci. Že radši zkusím něco jiného v Česku.

Nelákalo vás vydat se zase zpátky do Ameriky?

O tom jsem moc nepřemýšlel. Do Česka jsem se vrátil ze dvou důvodů. Dostal jsem nabídku dělat v Erste, kde bych v podstatě pokračoval ve stejné práci jako v Londýně. A pak jsem tady měl přítelkyni.

Takže se vždycky stěhujete za ženskými…

V podstatě ano. Doufám, že si jednou nenajdu nějakou ve Vladivostoku. (smích)

Přešel jste tedy do Erste, ale pořád to bylo jen to vámi zmiňované povrchní investiční bankovnictví. Nebyla to chyba?

Říkal jsem si, že to tady bude třeba trochu jiné. Ale po třech měsících jsem se jen utvrdil v tom, že mě to vážně nikam neposunuje. Začal jsem se tedy věnovat projektům v Enernu.

Jak vás ovlivnilo to, že je váš otec úspěšný byznysmen?

Určitě jsem díky němu získal cílevědomost. Z hlediska mého dnešního podnikání mi to zase pomohlo vytvořit morální hodnoty. Táta mě naučil, jak jednat s lidmi a že když chcete dělat byznys dlouhodobě, musíte být férový. Taky jsem díky němu pochopil, že by se člověk měl vždycky pouštět jen do projektů, které mají nějakou přidanou hodnotu, a ne že jen vydělávají peníze na druhých lidech. Zní to možná trochu jako z Gándhího, ale já to tak vážně vnímám.

Jdete si k němu často pro radu?

Občas ano. Pořád mi vštěpuje, že musím sestavit velice silný tým. Firma je podle něj tak silná, jak moc jsou v ní kvalitní lidé. Určitě by mi chtěl radit častěji. Já to ale beru tak, že mi radil posledních sedmadvacet let, takže teď musím konečně dokázat něco i sám. Snažím se mu ale samozřejmě naslouchat. Na druhou stranu mu často říkám, že oblast e-commerce je zkrátka něco jiného než klasický finanční sektor, ve kterém působil on.

Čím se svět private equity liší od klasického bankovního sektoru?

Nechtěl jsem být součástí firmy, která má čtyřicet tisíc zaměstnanců jenom v Londýně. V ní jste totiž nedůležitý mraveneček, pouhé číslo, které dělá nějaké analýzy. Lákalo mě mít reálný vliv na to, jak se bude celý byznys, na kterém dělám, vyvíjet. Dávalo mi smysl, že se vrátím do České republiky, kde mám nějaké zázemí, kde dobře znám mentalitu lidí a kde je šance poměrně rychle vystavět nějaký projekt takřka od nuly. Člověk je navíc v byznysu vždycky nejúspěšnější tam, kde je doma. A já jsem doma tady.

Anketa

Nakupujete na webu? A jak platíte, případně čemu dáváte přednost?

Jaké podnikatelské oblasti jsou dnes v České republice pro sféru private equity nejzajímavější?

Z mého pohledu je to jednoznačně internet. Těžko u nás najdete jinou oblast, kde můžete tak rychle vyrůst, když se vám projekt povede. I s relativně malou investicí můžete vybudovat velkou hodnotu.

V čem je podle vás největší síla českého e-commerce prostředí a kde jsou naopak jeho největší slabiny?

Začnu těmi slabinami. Ta největší je z mého pohledu ve fragmentaci místního trhu. Dnes je tu kolem čtyřiceti tisíc e-shopů a je hodně těžké se v této změti zorientovat a ještě všem nabídnout nějakou službu. Samozřejmě to na druhou stranu znamená příležitost, že si budete vybírat, s kým chcete spolupracovat. Otázkou ale je, jak ten obrovský počet e-shopů vnímá koncový zákazník. Když nakupuje na Mallu nebo v Alze, tak strach asi nemá. Pak je tu ale velký počet e-shopů, které někdo vede ze svého bytu, a člověk nemá úplnou jistotu, jestli se náhodou nespálí.

A co výhody?

Trh tu stále velmi rychle roste a už dosahuje hodně zajímavých objemů. Loni se tady protočilo nějakých padesát sedm miliard korun, takže nižší jednotky českého HDP. To přece není vůbec špatné. Je obrovská chyba tuhle oblast podceňovat, její růst je totiž nadprůměrný i v mezinárodních měřítcích.

Co byste chtěl na nakupování na českém internetu změnit?

Majoritu má dnes v e-shopech pořád ještě bílé zboží a elektronika. Já bych chtěl lidi naučit, aby přes internet začali ve větší míře nakupovat módu. Už prostě není problém, aby si zboží objednali, zkusili a případně ho poslali zpátky, když jim nesedí.

Dobírka je král

Jak Češi platí v e-shopech

  • Dobírka – 82 %
  • Bankovní převod – 56 %
  • Platební karta – 31 %
  • Platba v sídle společnosti – 24 %
  • Mikroplatební systém (např. payPal) – 15 %
  • Platební tlačítka (rychlá online platba) – 7 %
  • Na splátky – 4 %
  • Přes SMS – 3 %

Pozn. Respondenti výzkumu odpovídali, který platební nástroj alespoň jednou během roku 2012 využili při placení v internetovém obchodě.

Zdroj: Heureka.cz, prosinec 2013

Jak dnes vlastně vypadá typický klient e-shopu?

Kdybych to měl generalizovat, tak bych řekl, že typický zákazník českého e-shopu nakoupí jednou do měsíce a zboží si nechá dopravit na odběrné místo, kde platí v hotovosti. Hodně častá je pořád i dobírka, proti které chceme bojovat. Ta už je pro mě přežitek.

V jedné z vašich tiskových zpráv tvrdíte, že dobírka do pěti let v Česku úplně vymizí. Je to opravdu reálné? Já si totiž neumím moc představit, že by například moji rodiče objednávali zboží nějak jinak.

Dobírka je vážně archaický přežitek. Proč by měl člověk nosit v peněžence čtyři tisíce, aby zaplatil za nějaké objednané zboží. Placení dobírkou je z mého pohledu víc rizikové, než když platíte kartou on-line. Řekl bych, že dobírka postupně vymizí i s narůstajícím počtem odběrných míst, která teď u nás hodně frčí.

To ale není oproti dobírce zas tak velký posun, nemyslíte? Lidé stojí ve frontách na odběrných místech e-shopů, a navíc tam stále platí hotově. Čím to je, že se u nás tomuto způsobu přebírání a placení zboží tak daří? Ve světě to přece není běžné…

Je pravda, že vyzvedávání zboží na odběrných místech je v podstatě taková zmutovaná dobírka. Lidi k tomu vede například to, že nevědí, kdy přesně bude zásilka doručena, takže se jim často stane, že si ji jdou stejně vyzvednout na poštu. V tom už pak není oproti odběrnému místu vlastně žádný velký rozdíl. Navíc tu zákazníci mají stále rádi nákup „z ruky do ruky“, takže v momentě, kdy zboží platí, ho už chtějí fyzicky držet v ruce. Tak velké rozšíření odběrných míst jako u nás je opravdu unikátní, není to běžné v žádné západoevropské zemi. Nemyslím si, že je to finančně výhodné a dlouhodobě udržitelné.


V pokračování za týden. Jak vlastně chce Michal Šmída dobírku doběhnout? „Twisto vám za poplatek umožní odložit platbu v e-shopu. Na internetu si objednáte zboží, za které my zaplatíme. Až vám přijde balík, věci si prohlédnete a rozhodnete, jestli je skutečně chcete. Buď je pošlete zpátky do e-shopu, nebo si je necháte. Ve druhém případě máte čtrnáct dnů na to, abyste nám je zaplatili.“

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

-97
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 41 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

16. 8. 2014 4:11, TomR

Co to placa ten clovek omg, pri dobirce nemusim mit u sebe zadnou hotovost, zaplatim u ridice kartou v mini-terminalu. Balicek okamzite otevru a skontroluju. Je videt ze Michal Šmída nema ani paru co je to dobirka a uz by chtel borit svet :)
Dal sem to ani necet, stacilo mi par prvnich vet.
Ja dobirku preferuji protoze je to metoda jak udrzet ceske obchodniky na uzde. Do posledni chvile se obchodnik musi snazit zbozi rychle odeslat, informovat vas o kazdem kroku a celkove mit o zakaznika zajem. V pripade dobirky nelze lhat ze zbozi je skladem :), nemate?, tak fajn, obednam jinde. Posilat prachy predem je v pripade mentality ceskych obchodniku cesta do pekla...

+89
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

17. 8. 2014 13:59, Karel

Odběrná místa jsou naprostým neštěstím. Horší než pošta, kterou aspoň máte v místě bydliště. Často jsou navíc umístěna na takových místech, kde nemůžete ani dojet autem, pokud se jedná o těžší věc, je to problém. A čekání je stejné, jak na poště. Takový krok zpět.

-16
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (41 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Michal Šmída: V Česku chybí opravdová podnikatelská ikona

23. 8. 2014 | Ondřej Tůma

Michal Šmída: V Česku chybí opravdová podnikatelská ikona

„Pořád je tu patrný takový ten negativní postoj ke slovu podnikatel. Je to přežitek z devadesátých let. Mladí lidé tu ale nejsou tolik motivovaní k tomu, aby po vysoké škole zkusili... celý článek

Očima expertů: Třetí největší slevový web na lopatkách. Padnou další?

25. 7. 2014 | Ondřej Tůma | 5 komentářů

Očima expertů: Třetí největší slevový web na lopatkách. Padnou další?

Slevových portálů ubývá, jejich celkové tržby ale stále rostou. Už však neplatí, že se problémy vyhýbají největším serverům – aktuálně s dluhy zápasí někdejší trojka Zapakatel. Kam... celý článek

Chcete přijít o peníze? Vezměte je s sebou na internet!

27. 3. 2014 | Ondřej Tůma | 3 komentáře

Chcete přijít o peníze? Vezměte je s sebou na internet!

Když zazvoní neznámý chlapík, že je od pojišťovny a že by rád z bezpečnostních důvodů věděl, kam doma schováváte peníze, jistě to ochotně povíte a rovnou kvůli pojistce domácnosti uděláte... celý článek

Budete kupovat dárky přes internet? Nespalte se!

19. 11. 2013 | Ondřej Tůma | 2 komentáře

Budete kupovat dárky přes internet? Nespalte se!

Vánoce za rohem a na nákup dárků není čas. Geometrickou řadou roste počet Čechů, kteří budou dárky pořizovat na internetu. Poznáte bezpečný e-shop? Dokdy můžete objednávat zboží, abyste... celý článek

Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelům mat balíkomat?

15. 4. 2013 | Ondřej Tůma | 12 komentářů

Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelům mat balíkomat?

Kolikrát si s vámi doručovatel hrál na schovávanou? Kolikrát jste stáli frontu na poště? Hned tři projekty slibují ještě letos přinést alternativu k obojímu: žádné čekání na doručovatele,... celý článek

Partners Financial Services