Lék na dlouhodobou nezaměstnanost? Nízké sociální dávky

Poslední tři roky zná míra nezaměstnanost v Česku jen jeden směr – dolů. Trh práce těží z celkového růstu ekonomické aktivity. Ovšem dobré zprávy o poklesu  nezaměstnanosti až na desetileté minimum často odkrývají i hlavní stinnou stránku domácího trhu práce, vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných.

Nezaměstnanost na začátku roku 2005 byla těsně pod 10 procenty a postupně se snížila až na nynějších 6 procent. V absolutních číslech to znamená, že z úřadů práce do výrobního procesu přešlo necelých 200 tisíc osob. Hlavní část tohoto poklesu souvisí se zrychlením domácí ekonomiky a rozjetím proexportních kapacit v domácím průmyslu. Pracovních míst přibývá, pracovníků se nedostává. V lednu letošního roku úřady práce registrovaly 145 tisíc volných míst, což je největší počet v historii.

Trh práce má ovšem i stranu nabídky a zde údaje statistického úřadu ukazují, že skupinu nezaměstnaných můžeme rozdělit na dvě skupiny – na jedné straně stojí lidé bez práce, kteří hledají zaměstnání a relativně brzo ho nacházejí a na druhé straně jsou ti, co, kulantně řečeno, hledají méně úspěšně, což statistici klasifikují, že jsou bez práce déle než rok.

Zatímco od roku 2005 rychle klesá počet lidí bez práce, armádu dlouhodobě nezaměstnaných tři roky trvající silný růst ekonomiky oslabil jenom minimálně. Pokud mluvíme o dlouhodobě nezaměstnaných, některé by mohlo napadnout, že postihuje rizikové skupiny, jako jsou lidé těsně před důchodem či absolventi škol. Jenže největší skupinu dlouhodobě  nezaměstnaných tvoří lidé v produktivní věku (20-29 let a 30-39 let) a například v roce 2005 nejpočetnější skupinou byli muži ve věku 20-29let.

Při vysvětlování tohoto jevu nepomohou argumenty jako mateřství, nezkušenost po škole či rizika předdůchodového věku. Naopak jasným vysvětlením je malá ochota přijmout zaměstnání, kvůli štědrým sociálním dávkám. Navíc řadě nezaměstnaných prochází, že na systému parazitují hned dvakrát. Zkouší totiž vydělávat načerno, tedy bez placení daní. 

Ztráta zaměstnání není nikdy příjemná, ale nejhorší na nezaměstnanosti je, pokud trvá hodně dlouho. Čím déle lidé zůstávají bez práce tím více ztrácení pracovní návyky, hůř hledají práci a oslabují se veškeré sociální návyky. Problém nezaměstnanosti ve většině zemí EU se týká dlouhodobé nezaměstnanosti. Navíc se ukazuje, že byť důvody pro nezaměstnanost jsou různé, všude je nejefektivnějším a ze strany státu nejlevnějším řešením po nějaké době (6-12 měsíců) snížit sociální dávky . Tento jednoduchý recept vedl k poklesu dlouhodobé nezaměstnanosti jak v USA, tak v severských státech. Důvod je jasný, zvyšuje motivaci hledat a přijmout práci.

V posledních letech vláda pružnost trhu práce na straně nabídky i poptávky zvyšovala jenom mírně. V letošním roce se díky zpřísnění nároku na sociální dávky snaží vehnat do práce více těch, kterým se zatím pracovat nechce. Bude zajímavé sledovat, nakolik tento krok povede k prořídnutí početné armády dlouhodobě nezaměstnaných.

Autor je hlavní ekonom Atlantik FT.

Sníží zpřísnění nároku na sociální dávky dlouhodobou nezaměstnanost? Podělte se o názor.