Názory lidí, jak se jim ekonomicky daří pětadvacet let po pádu komunismu, jsou různé. Čísla Českého statistického úřadu ale mluví jasně – ve srovnání s rokem 1989 se Češi v průměru mají lépe. A potvrzuje to i analýza on-line deníku Aktuálně.cz, která srovnává ceny vybraných potravin a spotřebního zboží.
Ceny základních položek sice za posledních 25 let několikanásobně stouply, ale průměrné mzdy rostly rychleji než většina cen. Domácnosti si tedy mohou z výplaty koupit více než v roce 1989.
To platí hlavně pro kávu a čokoládu, které (ještě se slunečnicovým olejem) zlevnily nejvíce. Před čtvrt stoletím si průměrný obyvatel Česka mohl z celé výplaty teoreticky koupit 244 stogramových tabulek čokolády, letos v září už 1083 tabulek. V roce 1989 stála čokoláda v průměru 13 korun, nyní je to v průměru 23,6 koruny, tedy 1,81krát více. Průměrná mzda se ale zvýšila z 3170 korun na 25 500 korun, tedy přibližně osmkrát.
Výrazně zlevnila také káva. Kdyby se člověk v roce 1989 rozhodl utratit celou výplatu za půlkilová balení pražené zrnkové kávy, koupil by jich 26. Nyní by mu průměrná mzda vystačila na 355 balení.
„Čokoláda byla před rokem 1989 luxusní zboží a nebyla tak dotovaná státem jako jiné základní potraviny. To samé se týká i kávy,“ vysvětluje agrární analytik Petr Havel jeden z důvodů, proč bylo toto zboží do roku 1989 relativně dražší. “U dovozových potravin toto uplatňováno samozřejmě nebylo, a ceny proto daleko víc odpovídaly těm tržním,“ souhlasí Miroslav Koberna, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR.
Zatímco v roce 1989 stačila výplata na 206 kilogramů kuřat, nyní je to 355 kilo. Rýže, hrubé mouky a vepřového bůčku si lidé koupí z výplaty více než dvojnásobek.
Položka | 1989 | září 2014 | Růst kupní síly |
1. Káva zrnková pražená | 13,2 kg | 177,7 kg | 1245 % |
2. Slunečnicový olej | 113,2 litru | 531,4 litru | 369 % |
3. Mléčná čokoláda | 24,4 kg | 108,3 kg | 344 % |
4. Slepičí vejce | 2438 ks | 8472 ks | 247 % |
5. Kuřata kuchaná celá | 105,7 kg | 355,2 kg | 336 % |
Zdroj: ČSÚ
Jedna průměrná měsíční výplata v roce 1989 nestačila na nákup ledničky s mrazničkou nebo automatické pračky. Lidé si vydělali 3170 korun, zatímco lednička stála podle statistiků 5780 Kčs a pračka 5960 Kčs.
Letos už stačí průměrná mzda na více než dva kusy obou spotřebičů. Lidé si v průměru vydělají 25 500 korun, přičemž lednička stojí 11 927 korun a pračka 9573 korun. Stejně tak sporák. V roce 1989 stál o desetinu více, než činila průměrná mzda, teď by si domácnost mohla pořídit tři.
Za zlevněním elektroniky nebo třeba počítačů stojí hlavně technologický pokrok. „Navíc výroba řady součástek či rovnou celých elektrospotřebičů se přesunula do zemí s nižšími mzdovými náklady. Pokles cen u elektra je tak opravdu výrazný a lze jej určitě označit nálepkou prospěšná nabídková deflace,“ říká analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
Podobně je to s oblečením. Například pánských košil za průměrných 122,9 Kčs si lidé v roce 1989 mohli z výplaty koupit více než 25. Nyní sice stojí 581 Kč, výplata ale stačí na 43 košil. Dámské punčochové kalhoty zdražily z 14,2 Kčs na 40,3 Kč, z výplaty si jich ale můžeme místo tehdejších 223 kusů teoreticky koupit 633.
Položka | 1989 | září 2014 |
Pánská košile | 25,8 ks | 43,9 ks |
Dámské punčocháče | 222,6 ks | 633,2 ks |
Pánské ponožky bavlněné (1 pár) | 221,4 ks | 462 ks |
Elektrický vysavač | 2,3 ks | 8,5 ks |
Automatická pračka | 0,53 ks | 2,7 ks |
Chladnička s mrazničkou | 0,55 ks | 2,1 ks |
Zdroj: ČSÚ
Ve srovnání s rokem 1989 naopak zdražilo třeba uhlí nebo poštovní známka na dopis do České republiky.
Metrák černého uhlí zdražil z 39,4 na 588,7 koruny, což je patnáctkrát více. Cena hnědého uhlí stoupla z 25,9 na 377 korun, tedy na třináctinásobek. Pro připomenutí, mzda se ve stejném období zvýšila jen osmkrát.
Za relativní zdražení uhlí může hlavně útlum těžby. „Těžký průmysl hrál v socialistické ekonomice nesrovnatelně významnější roli než dnes. Ceny se navíc za socialismu netvořily na tržní bázi,“ říká Novák.
Známka na dopis v rámci České republiky stála v roce 1989 korunu, nyní přesně třináctkrát více.
Položka | 1989 | září 2014 | Pokles kupní síly |
1. Černé uhlí (100 kg) | 80,46 | 43,31 | o 46,2 % |
2. Hnědé uhlí (100 kg) | 122,39 | 75,66 | o 38,2 % |
3. Dopis v tuzemsku | 3170 | 1962 | o 38,1 % |
4. Polotučné mléko (litr) | 1585 | 1231,3 | o 22,3 % |
5. Konzumní brambory (kg) | 1981,3 | 1689,9 | o 14,7 % |
Zdroj: ČSÚ
Mezi několik potravin, které relativně (tedy po započtení růstu platů) zdražily, patří chléb, brambory a mléko.
Zatímco v roce 1989 stačila celá výplata na 1132 kilogramů chleba, nyní je to 1109 kilo. Tehdy stál kilogram v průměru 2,8 Kčs, nyní to je 23 Kč.
Celý článek si přečtete na Akutálně.cz
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 11. 2014 10:35, Jiří
Čísla samotná pravděpodobně plus mínus sedí, ale jejich interpretace se mi vůbec nelíbí. Aneb asi je něco pravdy na rčení, že statistika je děvka - dá každému co chce, stačí zaplatit. První malý problém se nazývá nůžky - a je umocněn tím, že platy nejbohatších se započítávají, ale armáda bezdomovců s nulovým platem nikoliv. Pro boháče není ani 80% pokles příjmů žádný existenční problém, pro chudého může být 20% pokles příjmů likvidační. Ten velký problém statistiky je jiný: čísla, kolik čokolád si koupím z platu jsou nicneříkající, zavádějící. Důležité (hlavně pro nízkopříjmové osoby) je, kolik jim z platu zůstane po zaplacení nutných výdajů (bydlení, výdaje na dopravu, energie, jídlo, splátky půjček, základní drogerie, výdaje za školu, základní ošacení, léky, telefony, poplatky bance, apod.). A teprve velikost tohoto zůstatku a co si za něj mohu pořídit (čistý plat mínus nutné výdaje) o něčem vypovídá. Teprve z něj si můžeme dopřát něco navíc nebo něco kvalitnějšího. U ceny spotřebičů a jiného hmotného zboží také nemá smysl argumentovat, jak málo platů dnes stačí na jejich pořízení, neboť jejich kvalita a životnost se dávno nepočítají na desítky let, ale spíše jen na záruční dobu. Takže levné je vlastně ve výsledku podstatně dražší než bývalo kdysi. Navíc jsem vůbec neuvažoval výdaje na spoření, na důchod apod. Mnoho boháčů je těžce za vodou a jsou zabezpečeni tak, že by nemuseli mít žádné příjmy až do smrti (nepolemizuji teď o tom, kolik % z nich nabylo majetky poctivě), a netroufám si ani odhadnout % rodin, kterým by způsobil velký problém výpadek i jen několika výplat. Určitě jsem také zapomněl na nějaké další nutné výdaje, které mohou ty chudší ohrozit, takže celkový výsledek určitě nebude lepší, spíše horší. Tím samozřejmě nevyvracím jednotlivá fakta pokroku a dílčí zlepšení kvality života. Ale jak komu. Nejsem obhájce starých časů, chci jen ukázat na zamlžování podstaty věci (v tomto případě jak z rovnice o příjmech, výdajích a cenách vytáhnout jakýsi index blahobytu ovčanů). To, že se průměrně statisticky máme lépe, může také znamenat, že jeden z deseti se má dvacetkrát lépe a těch zbylých devět je na tom hůře. Ale možná se mýlím, a vše je tak OK, jak se píše v článku.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 11. 2014 23:01, Jan
takže :
3 lidé stojí. Jeden baští celé kuře a ti dva jen čumí. Statisticky jsou všichni 3 sytí a měli každy jednu třetinu kuřete. Bohužel ti dva umírají hlady.
No asi takhle to funguje v ČR, pročpak se asi snižuje počet obyvatel? Že by 1 dítě byl v dnešní době luxus pro bohaté?
V diskuzi je celkem (43 komentářů) příspěvků.