V polovině července vyděsila obchodníky s hliníkem zpráva, že čínští výrobci snižují produkci kvůli nedostatku elektřiny o deset procent. Cena stříbřitého kovu vylétla na rekordních 3 375 dolarů za tunu. V příštích dnech to ovšem šlo s hliníkem s kopce. Dnes se tuna na londýnské burze s dodáním za tři měsíce prodává za 2 734 dolarů. Pryč je cenový zisk, který kov nasbíral od začátku roku. Přesto se někteří analytici domnívají, že investice do hliníku se pořád vyplatí. Najdou se však i tací, kteří očekávají spíše další propad jeho ceny.
Ve prospěch spekulace na růst ceny lehkého kovu hovoří aktuální problémy s jeho výrobou. K získávání čistého hliníku z hliníkové rudy, bauxitu, je třeba elektřina. Jenže s jejími dodávkami mají velcí producenti, jako Jižní Afrika a Čína, problémy.
Elektřina se na nákladech hutí podílí ze 30 až 40 procent. „Výpadky proudu jsou stále aktuálním problémem, i když v Jižní Africe je situace lepší než se očekávalo,“ tvrdí Petr Čermák, analytik brokerské společnosti Colosseum. V Africe podle údajů Mezinárodního institutu pro hliník (IAI) dosáhla těžba této suroviny maxima v roce 2006 a v minulém roce se mírně snížila. Na tomto kontinentu má původ zhruba 5 procent hliníku vzniklého z primární těžby (z celkové produkce se více jak 33 procent hliníku získá recyklací).
V případě Číny jsou na místě větší obavy. Narozdíl od Jižní Afriky, která je jedenáctým největším producentem tohoto kovu, se nachází Čína na prvním místě. Červencové oznámení dvaceti čínských společností, že omezí výrobu zhruba o 10 procent, se rovnalo snížení světové nabídky kovu zhruba o tři procenta. Čína trpí nedostatkem uhlí, z kterého získává 80 procent energie. Tři roky se Číňané snaží uzavírat malé uhelné doly, z nichž se vytěží 40 procent uhlí v zemi. Doly se zavírají, protože jsou pro horníky nebezpečné. Podle agentury Reuters bylo za posledních třináct let zavřeno 80 procent těchto dolů, kterých je dnes okolo 16 tisíc. To postihlo výrobu elektřiny.
Agentura Bloomberg spočítala, že energie, kterou za týden spotřebují čínské hliníkové hutě, by stačila dvěma milionům lidí na více než rok . Podle bankovnískupiny UBS právě kvůli nedostatku čínského uhlí v tomto a příští roce bude na světovém trhu chybět 200 tisíc tun kovu. To by mělo hovořit pro budoucí růst jeho ceny.
Na druhou stranu Petr Sklenář, hlavní ekonom Atlantik FT, poukazuje na pravděpodobnost snížení poptávky po lehkém kovu: „Sílící dolar a také stále přicházející zprávy o zpomalení globální ekonomiky, v poslední době hlavně z Evropy, snižují výhled na komodity, které jsou nejvíce spojené s ekonomickým cyklem. Tedy hlavně energie a technické kovy, jakým je i hliník.“ Sklenář ale jedním dechem dodává, že z technických kovů má hliník stále nejlepší vyhlídky na další růst.
„Zásoby monitorované Londýnskou burzou kovů se v posledních měsících neustále zvyšují,“ jmenuje Čermák jeden z faktorů, který by měl naopak tlačit cenu dolů. „Z krátkodobého pohledu zde ještě prostor pro pokles existuje,“ dodává. „V tří až šestiměsíčním intervalu bych očekávala další pokles ceny. Ta by se mohla pohybovat mezi 2 314 a 2 700 dolarů za tunu,“ soudí Lucie Vitamvásová, analytička X-Trade Brokers.
Z dlouhodobého hlediska většina analytiků, ani ceny kontraktů na londýnské burze nenaznačují, že by se měl kov zlevnit. Hlavní důvod pro budoucí růst, čínská poptávka, by měl za rok vykázat utěšený nárůst o 24 procent. Rekord z letošního roku přesahující 3 300 dolarůza tunu ovšem podle všeho zůstane nějakou dobu nepokořen.
Je éra lukrativních investic do komodit pryč? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem