Kam vede regulace trhu s léky

Důsledky státních regulací na trhu s léky jsou zřejmé a negativní jak pro výrobce tak pro spotřebitele. Nedávno americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) neschválil další z řady léků proti rakovině, konkrétně Marquibo proti agresivní formě lymfomu nehodgkinovského typu kanadské společnosti Inex Pharmaceuticals. V poslední době slyšíme takových výroků mnoho. Co to ale znamená?

Vývoj v oblasti léčiv jde dopředu revolučním tempem. Za tímto vývojem ale stojí soukromé společnosti působící zejména ve Spojených státech. Už zde vidíme první argument proti státní regulaci, která se snaží z daní financovat výzkum léčiv na státních univerzitách a státních laboratořích. Většina schválených léků však pochází z vývoje soukromých firem, které jsou nejčastěji financovány ze soukromých zdrojů. Není to ale tak jednoduché.

Byrokrati jsou žábou na prameni

Vývoj léku od prvopočátku až do schválení (včetně tzv. postschvalovacích testování, fáze IV) stojí průměrně 800 miliónů dolarů a celý proces trvá zhruba 10-15 let. Pokud tedy dnes někdo přijde s revolučním objevem, může být realizován až za jednu dekádu. Proč? Protože to tak chce jeden státní úřad.
Soukromé firmy se snaží urychlit výzkum a vývoj v nejranějších fázích a jsou schopny do 1 roku najít takovou "směs", která je nejefektivnější v boji proti konkrétní nemoci. Zde ale jejich možnosti urychlení končí. K tomu, aby mohla projít tato léčebná látka dále, potřebuje schválení od amerického úřadu. Kromě neuvěřitelného množství byrokratických formulářů musí navíc státnímu úřadu zaplatit, že si tohoto léku všimne a věnuje mu svou energii a "objektivně" posoudí. Otázka zní, kdo jsou lidé v FDA? Nějací polobozi, kteří mají lepší schopnosti v rozpoznání léčebných účinků a vedlejších účinků toho či onoho léku? I kdyby to byli samí laureáti Nobelovy ceny, tak to nezaručuje, že mají lepší schopnosti než lékaři a vědci pracující na vývoji nových léčiv.

Regulace je na vině neskutečného mrhání zdroji 

Klinické testy na lidech mají obvykle 3 fáze, ve kterých probíhá testování léku na konkrétní účinky. Postup do každé fáze navíc musí být schválen úřadem, který také "doporučuje", jak by se měl nejlépe ten který test provádět. A tak dochází k velmi zajímavé věci. Daňoví poplatníci si platí rozsáhlý aparát v podobě tohoto úřadu, který je pak zodpovědný za vysoké ceny léků a také za významné oddálení jejich vstupu do oficiální léčby. Jak paradoxní. Dalším faktorem je snížení konkurence v oblasti léčiv, protože se na trh dostane jen malé procento vyvolených. A tak místo toho, aby měli doktoři možnost volit mezi velkým množstvím léků, musí volit jen mezi těmi, které jsou oficiálně schváleny. Navíc můžeme s úspěchem pochybovat, že na trhu jsou skutečně ty nejlepší léky, tak jak tomu ukazuje poslední případ v oblasti léků proti bolesti, které jsou založeny na COX-2 inhibitorech. FDA nejprve tyto léky schválila s tím, že jde o revoluční léčbu a pokrok, aby se poté zjistilo, že Vioxx od Mercku způsobuje zvýšené riziko infarktu. Totéž podezření existuje i u dvou konkurentů od Pfizeru, Celebrexu a Bextry. To jen nadále dokazuje, že regulační úřad nemůže nikdy předejít podobným situacím.

Trh s léky není ničím specifický a je to trh jako jakýkoli jiný. Regulace v tomto případě způsobuje stejné důsledky jako v jiných odvětvích, tedy vysoké ceny a nedostatek produktu. V kombinaci s regulací zdravotnictví jde o neskutečné mrhání zdroji, o do očí bijící neefektivitu. I v oblasti léků je tak praktikován přístup omezující zodpovědnost jedince za sebe samého a diktující mu, který produkt si může koupit a který ne. Opusťme jednou provždy princip státní regulace a nechme tržní subjekty jednat sami za sebe, nechme je volit.

Psáno pro Liberální institut.

Co si o tomto problému myslíte vy?