Na skutečnou reformu si musíme počkat

Hlavním cílem chystané fiskální reformy by mělo být zkrocení veřejných deficitů tak, abychom mohli přijmout euro. To přitom předpokládá splnění tzv. maastrichtských kritérii, která požadují, aby deficit veřejných financí v jednotlivých letech nepřesahoval 3 %. Vláda ale ve své projekci postupného snižování deficitů bohužel nemluví o 3 ale o 4 procentech, přičemž tento cíl by měl být splněn v roce 2006. Jinými slovy, vláda neodpověděla reformou na klíčovou otázku, kdy bude euro technicky možné přijmout. Z posledních slov politiků se zatím dá jen odhadovat, že to bude někdy v letech 2008 až 2010 a nedá se vyloučit ani rok 2011. To je přitom velmi špatná zpráva pro podniky, které podstupují při exportech kurzové riziko a přijetí eura by pro ně znamenalo o starost méně.

Otázkou ovšem také je, zda tyto cíle budou skutečně naplněny. Růst ekonomiky se totiž reformou veřejných financí výrazně zpomalí. To se pak může projevit v příjmech státní pokladny a předpokládané výsledky by se tak nemusely dostavit. Očekávám totiž, že výsledkem zvýšení daní bude pokles reálné kupní síly obyvatelstva. Lidé proto budou přesunovat nákupy zboží dlouhodobé spotřeby do vzdálenější budoucnosti, čímž dojde k poklesu spotřeby a tedy i tržeb podniků. Ekonomika kvůli tomu v prvním roce členství v EU zrychlí svůj růst jen minimálně. To bude možná pro mnoho eurooptimistů velké překvapení.

Základ dobrý, ale...

Pokud jde o jednotlivá reformní opatření, dá se říct, že většinou mají velmi dobrý základ. Jenže, jak jsem již řekl na začátku, nejsou dotažena do konce. To je například vidět na tom, že budou klesat daně přímé a naopak růst daně nepřímé. To je krok, který by měl ekonomiku stimulovat k větší aktivitě. Bohužel, celkové daňové zatížení ekonomiky zůstane nezměněno, čímž se efekt změny daní oslabí. Stejně tak je pokles daní z příjmu právnických osob v porovnání s okolními státy nedostatečný. Stát tedy nakročil správným směrem, ale krok se chystá udělat příliš krátký. Pozitivní dopady reformy tak budou opět menší, než by mohly být.

O tom, jak složité bylo najít shodu uvnitř koalice svědčí i to, že nedošlo ke zrušení ani jedné ze sociálních dávek. Obdobné je to u důchodové reformy, kde se nechystá vlastně žádná reforma, ale pouhé prodloužení věku odchodu do důchodu. Klíčové napojení důchodového systému na kapitálové trhy totiž bylo v reformě opomenuto. Důchodová reforma se tak jen ve skutečnosti přesune dále do budoucna a bude ji muset vyřešit vláda s pevnější většinou v parlamentu.
Z reformy je cítit nejen snaha více vybrat do státní pokladny, ale i více uspořit. Zde se však podle mě jedná spíš jen o gesto než o krok, který by skutečně něco změnil. Například plánované zmrazení platů ústavních činitelů a soudců v období 2004 až 2006 státnímu rozpočtu příliš nepřinese. Stejně tak snižování počtu státních pracovníků je jistě úsporným opatřením, ale z hlediska celého státního rozpočtu to je jen kapka v moři. Mnoho kroků reformy bude vycházet z harmonizace se státy EU. Zde vláda neměla příliš prostoru pro vlastní iniciativu a byla donucena přijímat to, co jí bylo dáno zvenčí.

Reforma naopak některé důležité kroky postrádá. Myslím si, že by nebylo na škodu do reformy zapracovat zrušení daní z nemovitosti a nahradit ji jinými příjmy, protože se domnívám, že je tato daň vzhledem ke svým nákladům na správu neekonomická. Dále se domnívám, že by bylo vhodné zrušit daň z kapitálových výnosů. Toto opatření by vedlo k vyšší ochotě spořit, což by se promítlo ve vyšších investicích a dlouhodobě i v rychlejším růstu životní úrovně obyvatelstva. Pozitivní dopad by se později projevil i ve vyšších příjmech státní pokladny.

Čekejme reformu reformy

Celkově se tak dá shrnout, že reforma veřejných financí je nedotažená a že pravděpodobně kvůli tomu bude se dá očekávat reforma reformy. Za hlavní nedostatek reformy lze nicméně považovat nízké ambice politiků. Na druhou stranu, vezmeme-li v úvahu, že již současné měkké návrhy jsou pro mnoho vlivných skupin ve společnosti příliš razantní, je vidět, že ostřejší reforma by byla asi politicky neprůchodná. Je to škoda, protože bychom si ušetřili mnoho času a úsilí do budoucna. Je totiž více než jisté, že jednou budeme k drastičtějším krokům stejně donuceni sáhnout. Důkazem budiž fakt, že problémy s veřejnými rozpočty mají i jiné státy a mnohdy jsou mezi nimi země výrazně bohatší. Demografický vývoj a dopady globalizace si prostě vynutí méně sociální stát.

Co si o chystané reformě veřejných financí myslíte vy? Je to podle vás krok správným směrem? Které prvky vítáte a které naopak odsuzujete? Připojte svůj názor!