Veřejné finance Finska byly na začátku devadesátých let v podobně nedobrém stavu, jako jsou momentálně v České republice. V zemi byla ekonomická krize, například deficit vládního rozpočtu dosáhl 8 – 11 % HDP. Finsko také muselo "hasit" bankovní krizi, což spolklo 8 % HDP. Příjmy státního rozpočtu neúměrně zaostávaly za výdaji, přičemž mandatorní výdaje přesáhly 80 %, nezaměstnanost vyrostla z 5 % na 18 %. Ovšem již v roce 1998 došlo ke zvratu a například v roce 2000 již byly příjmy vyšší než výdaje.
V roce 1991 byl připraven plán pro boj s recesí, který znamenal zejména snížení veřejných výdajů. Nejvíce se redukovaly transfery do obecních rozpočtů, uskutečnila se i reorganizace veřejných služeb a podniků za účelem zvýšení produktivity veřejného sektoru. Celkové škrty ve výdajích dosáhly v letech 1991-1995 6 % HDP, přesto se podařilo zachovat sociální transfery na vysoké úrovni. Byly ovšem zvýšeny daně, především DPH a spotřební daně.
O čtyři roky později, po nástupu vlády premiéra Liponena, již byla největší krize překonána, vláda se nicméně rozhodla pokračovat v konsolidaci. Cílem kabinetu se stalo snížení vládního dluhu, byly stanoveny roční výdajové stropy na období 1996-1999. Škrty byly provedeny v přídavcích na děti, v dávkách v nezaměstnanosti, ve stipendiích a také penzích. Úroveň transferů zůstala i tak vysoká, sociální nerovnost a chudoba se výrazněji nezvýšila. Došlo ovšem také ke snížení daní, například daně z příjmů. Korporátní daň se naopak zvýšila z 25 % na 28 %.
Dnes je ve Finsku veřejný sektor ve 4% přebytku, výdaje státního rozpočtu jsou na úrovni roku 1999, přebytek na úrovni 1 -1,5 % DPH. Důležitým cílem pro Finsko je dlouhodobá udržitelnost systému, k čemuž přispělo i několik penzijních reforem, poslední z nich byla přijata vloni na podzim. Výdaje na penze jsou dnes ve Finsku o 4 % nižší, než před reformami. Anne Brunilo, náměstkyně ministra financí, která se na úspěšné reformě podílela, se s námi podělila o několik postřehů.
Česká republika je za stav veřejných financí různými hlasy ze zahraničí kritizována téměř permanentně. Přesto se u nás najdou lidé, podle nichž situace není příliš kritická a nevyžaduje radikální opatření. Měla jste možnost se se situací v ČR seznámit. Co si o tomto problému myslíte?
Připomíná mi to situaci, která byla u nás ve Finsku začátkem devadesátých let minulého století, když vláda navrhla první škrty. Okamžitě se objevilo mnoho kritiků a řada lidí to nechápala. Když ale veřejný dluh dále prudce narůstal, všichni pochopili, že situace je vážná. Uvidíte, že pokud bude narůstat veřejný schodek, zadluženost se bude neustále zvyšovat a pak bude nutno zavést ještě dramatičtější opatření. Proto není dobré konsolidaci veřejných financí oddalovat.
Je to zřejmě z velké části problém i toho, aby široká veřejnost pochopila, o co se přesně jedná. Vy jste ve své přednášce zmínila, že se vaší vládě podařilo pro reformu získat veřejnou podporu. Jak toho docílit?
U nás probíhalo hodně diskusí ze stran ministrů či různé semináře, ale mimořádně významné bylo, že se do toho s vervou zapojily sdělovací prostředky. Psalo se o tom hodně v novinách, v televizi probíhaly tématické diskuse, takže obyvatelstvo bylo o tomto problému velmi dobře informováno. Čili je to především otázka poskytnutí dostatku informací.
Zřejmě by to tedy měla iniciovat především vláda...
Pochopitelně to musí být zejména snaha vlády, ale také všech úředníků ve státní správě. Je tedy třeba, aby se k tomu vyjadřovali lidé z ministerstva financí, různé výzkumné ústavy a vůbec ekonomové, včetně akademiků z vysokých škol. Důležitá je osoba ministra financí a u nás měla reforma podporu také samotného premiéra. Bylo nezbytné zvýšit povědomí o problému.
|
Výhled deficitů veřejných rozpočtů ČR nevypadá dobře ani v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi na vstup do EU. |
Důležitou součástí reformy veřejných financí jsou škrty v sociálních výdajích. Je u nás řada lidí, podle nichž toto provést nelze, protože by to odnesli sociálně slabší občané. Jak lze dosáhnout onoho zvýšení produktivity veřejné správy, o němž jste mluvila, tak, aby negativní dopady na sociálně slabé vrstvy společnosti byly minimální?
Ta práce pochopitelně ještě nebyla ukončena, ale jedná se hlavně o zefektivnění práce veřejné správy. Ve Finsku zde byly zavedeny určité konkurenční prvky, byl zapojen soukromý sektor. Ve veřejné správě tedy začala fungovat jednak konkurence mezi veřejným a soukromým sektorem, ale také vzájemné partnerství. Byly zprivatizovány určité služby a zavedeny různé užitečné systémy. Například při sestavování rozpočtu už se určují i jednotlivé cíle pro různé státní orgány.
Měla jste možnost slyšet stručný návrh reformy našeho ministra financí Sobotky. Jak se vám líbí?
Vidím zde hodně podobných prvků, které byly realizovány ve Finsku, například ten střednědobý ideový rámec. Právě ten přechod ke střednědobému rámci, odklon od pouze jednoročního výhledu, mi přijde velmi důležitý. Je nezbytné, aby byla zavedena transparentnost, to znamená aby se vláda skutečně dodržovala to, co vyhlásí. Dříve byla u nás situace podobná, prováděly se každoroční náhodné škrty, a to je pro veřejnost naprosto nečitelné. Celá strategie tedy musí být jasná a komplexní, aby byly zřejmé i výhody, které z reformy plynou. Ovšem nejdůležitější je stanovit jasný cíl. Jde o číselné vyjádření, ať už se to týká schodku či výdajů, aby veřejnost měla možnost sledovat, jestli se splnilo to, co bylo vyhlášeno.
Reforma veřejných financí je dlouhodobá záležitost, oproti tomu je volební období relativně krátké. Jak zvládnout toto úskalí, když politici často nejsou ochotni dívat se dál, než jen na konec svého mandátu?
Ve Finsku byl stanoven střednědobý výdajový rámec, což je velice důležitý prvek v celkové fiskální politice a je to věc, která se nemění. Mění se spíše způsob, jakým se definují jednotlivé cíle. Už ani tak nejde o škrty ve výdajích jako spíš o to, aby vláda udržovala rozpočet neustále v určitém přebytku, což je pochopitelně kontinuální proces. Je tedy důležité, že se ty střednědobé výhledy nemění. Pokud jde o politiku Evropské unie, existují zde různé programy jako například Pakt stability. Důležité je, že finanční politika se plánuje na období tří čtyř let a jsou to neustále se vyvíjející cíle, které jsou závazné ani ne tak pro vládu, jako spíše pro celou zemi. Čili je jedno, jestli se vláda mění, nebo ne.
V našem případě je důležité, aby existovala shoda mezi politickými stranami v základních věcech. Je například jasné, že žádná z těch politických stran nebude zadlužovat zemi, nebude zvyšovat schodek a tak dále. Čili v základních věcech musí být shoda.
Dozrál podle vás v České republice čas k reformě veřejných rozpočtů, nebo žádných závažných změn není třeba? Měli bychom se při realizaci případné reformy veřejných rozpočtů poučit z finského příkladu? Podělte se s námi o své názory!
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 1. 2003 0:59
O podnikání mi raději nemluv!!!! Také jsem měl výborný nápad snadno realizovaný a dobře výnosný. Při hodně hrubém odhadu vycházel za první měsíc podnikání čistý výnos cca 40000. Celé to ztroskotalo na nemožnosti získat uvěr ve výši max 1250000. V oboru kterému rozumím mimo toho co jsem vyučen tak rekvalifikace neexistuje a na to abych si jí zaplatil z vlastní kapsy nemám. Byl jsem rád, že se mi podařilo přes známosti sehnat možnost rozšířit řidičák na skupinu C a stálo mě to pouze 1500 když cena byla něco kolem 7000.
Za totality jsme žily z jednoho platu 2 dospělí a 4 děti!!!
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.