Nemají investoři příliš velké oči?

Již nějakou dobu jsem názoru, že akciové trhy se poslední přibližně čtyři měsíce chovají poněkud nestandardně, ne-li přímo schizofrenně. Stále se jim nedaří reflektovat objektivně se zhoršující fundament, nemluvě o několika dalších znepokojivých jevech.

Tím prvním je nepochybně chování, které lze zjednodušeně popsat jako „očekávání lepší reality“. Investoři se v mnoha ohledech spokojí s faktem, že skutečně publikovaný makroekonomický údaj je „…lepší, než očekávání analytiků“ a berou jej automaticky jako pozitivní. Jen málokdo si v okamžité euforii zatěžuje mozek zkoumáním, zda v dlouhodobém kontextu skutečně jde o pozitivní údaj a případné potvrzení změny trendu, nebo zda se jedná o pouhou technickou výchylku. Jen málokdo také zkoumá kvalitu a konzistenci odhadů, které do „konsensu“ vstupují. I analytici a ekonomové jsou jenom lidé a mohou se mýlit (byť si to jen málokdo z nich dokáže sebekriticky přiznat). Rozptyl odhadů na v úterý publikovaná data o průmyslových zakázkách v Německu versus realita jsou toho živoucím důkazem.

Fatální roli v tomto ohledu samozřejmě hrají také „finanční média“, konkrétně (ne však výhradně) uvřískaní moderátoři na CNBC. Nijak nezastírám, že tuto stanici považuji za finanční bulvár či spíše „finanční showbusiness“ a na kvalitu a hodnověrnost obsahu bych své peníze opravdu nesázel.

Druhým nebezpečným faktorem je fascinace týdenními údaji. To je patrné zejména u dat o nových, respektive dlouhodobých žádostech o podporu v nezaměstnanosti ve Spojených státech. Neuplyne ani týden a druhdy pozitivní údaje dojdou nemalé revize, často směrem k horšímu. Opět platí viz. výše, tj. historie nikoho nezajímá, hlavně když je aktuální údaj lepší než očekávání.

Třetím faktorem je syndrom přehlcení daty. Systém Bloomberg vám umožňuje poměrně komfortně monitorovat v ten který den publikovaná ekonomická data, v té které zemi. Problémem je, že jejich absolutní počet s časem neúprosně roste. Kvantita se zvyšuje, kvalita, respektive jejich užitná hodnota klesá – zatímco „tvrdých“ ekonomických ukazatelů je historicky poměrně málo a jsou vcelku snadno definovatelné, „měkkých“ indikátorů sentimentu nebo podnikatelské nálady se za poslední dva roky vyrojilo nespočet. Začínám mít pocit, že kdejaká díra v Montaně touží monitorovat míru podnikatelského optimismu zde žijících dřevorubců a trapperů. Skutečně důležitá data se v této záplavě potom relativně snadno ztratí, nebo je jejich význam otupen jiným balastem. Důsledky pro objektivní rozhodování investorů jsou nasnadě...

Jako vždy, prostor pro reakce Vás čtenářů k tématu je k dispozici níže.